Brodská Božena

rozhovor

(* 27. července 1922 v Praze), zvaná Bíba, tanečnice, kritička a historička baletu, pedagožka.

Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a teorii tance na Akademii múzických umění (AMU) v Praze. Od 2. poloviny 40. let byla v angažmá v Družstvu divadel práce (Divadlo v Karlíně), v D 45, v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Od začátku 50. let působila na Taneční katedře AMU, kde získala v roce 1982 profesuru.

Jejím manželem byl herec Vlastimil Brodský (1920–2002), je matkou hudebníka, textaře výtvarníka, herce a publicisty Marka Brodského (* 1959).

Císař Jan

rozhovor

(* 28. ledna 1932 v Hradci Králové), divadelní dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog.

Vystudoval divadelní vědu na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Od roku 1959 byl dramaturgem Státního zájezdového divadla, dále působil jako redaktor časopisu Divadlo, šéfredaktor Divadelních novin. V roce 1970 byl krátce uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, další dva roky ředitelem Krajského divadla v Kolíně, v 80. letech byl dramaturgem činohry pražského Národního divadla a Divadla na Vinohradech.

Vedle toho od poloviny 60. let přednášel na DAMU, v roce 1966 se stal docentem, v letech 1970–72 byl děkanem školy, v roce 1985 získal profesuru a vedl Katedru činoherní režie a dramaturgie a také Katedru teorie a kritiky.

Černý Jindřich

rozhovor

(* 20. 6. 1930 v Čáslavi), divadelní historik a kritik, dramatik, překladatel.

Absolvent oborů estetika a srovnávací literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, divadelní vědu dokončil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, kde seznámil se svou budoucí ženou Jarmilou Hrubešovou, později dlouholetou vedoucí knihovny a dokumentace Divadelního ústavu. V roce 1952, kdy studia dokončil, byl odsouzen za účast v protistátní studentské skupině. Vojenskou službu vykonal u Technických praporů. Později byl vedoucím redakce v Dilii, ale také nočním hlídačem, pracoval i v dokumentaci Divadelního ústavu, v Kabinetu pro studium dějin českého divadla a v archivu a později propagaci Národního divadla. V roce 1991 se stal ředitelem Národního divadla, v této funkci působil dva roky.

Syn Ondřej Černý (* 1962) je divadelní kritik a překladatel, ředitel Divadelního ústavu v letech 1996–2007 a Národního divadla v období let 2007–2012.

Eliáš Luděk

rozhovor

(* 29. 7. 1923 ve Slaném), herec, režisér, ředitel divadla, publicista, moderátor.

Na začátku války studoval reálné gymnázium ve Slaném, o tři roky později již byl internován Terezíně (později i v Osvětimi a v Sachsenhausenu). Zde, pod vlivem divadelních večerů pořádaných v rámci tzv. Kammeradschaftsabends, vzniklo jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. Také se tu seznámil se svou budoucí ženou, Evou Langerovou (neteří Františka Langera). Po válce absolvoval vojenskou prezenční službu v pražském Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Poté hrál v divadlech ve Slaném (1947–48), v Písku (1948/49), v Českých Budějovicích (1950–55) a v Divadle Petera Bezruče v Ostravě (1956–80), kde byl v letech 1961–66 i ředitelem. Spolupracoval také s ostravským televizním a rozhlasovým studiem, hrál v mnoha filmech a televizních inscenacích.

Glancová Helena

rozhovor

(* 9. 2. 1938 v Praze), divadelní režisérka, pedagožka.

Režii na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění vystudovala v letech 1956–61. Koncem studií již působila jako režisérka v Českém rozhlase a po absolutoriu přijala angažmá v pražském Národním divadle jako asistentka režie. V roce 1962 přešla do Východočeského divadla v Pardubicích, kde režírovala tři roky, než dostala nabídku spolupráce z pražského Divadla Za Branou, které ale bylo roku 1972 zlikvidováno. Dále pracovala pro Lyru Pragensis. V roce 1990 bylo zrušené divadlo obnoveno pod názvem Divadlo Za branou II, působila zde až do odchodu do důchodu roku 1993.

I nadále spolupracuje s řadou dalších divadel. Vyučovala Vyšší odborné škole herecké v Praze.

Režijně připravila na 70 inscenací.

Havlík Emil

rozhovor

(* 6. 5. 1927 v Praze), loutkoherec, překladatel.

Odmaturoval v roce 1946 na smíchovském gymnáziu a dále studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština-srbochorvatština, časem přestoupil na Pedagogickou fakultu, obor český jazyk. K divadlu si budoval vztah od dětství, jeho tatínek stál již v roce 1920 u zrodu Loutkářského odboru Sokola I. Smíchov, který syn Emil v roce 1993 obnovil. Ústřední loutkové divadlo, založené Janem Malíkem v Praze v roce 1949, se stalo místem celoživotního Havlíkova angažmá. Působil zde od samých počátků existence divadla v roce 1949 až do odchodu do důchodu roku 1987, ale i poté s divadlem spolupracoval. Věnoval se také pedagogické činnosti na Akademii múzických umění. Hrál ve více než 50 inscenacích, přeložil řadu her a několik odborných textů.

Bratr Václav (1921–1996) byl výtvarníkem loutek.

Kačer Jan

rozhovor

(* 3. 10. 1936 v Holicích), herec a režisér.

Vystudoval Keramickou školu v Bechyni, kde získal také první zkušenosti s působením v divadelním souboru. Po absolutoriu (1955) se přihlásil ke studiu režie na pražské Divadelní fakultě akademii múzických umění. Při Československém svazu mládeže založil soubor Holubáři, který posléze celý dostal nabídku angažmá do Ostravy, do Divadla Petra Bezruče. Kačer zde jako herec a režisér působil v letech 1959–64. Poté odešel do nově vznikajícího pražského Činoherního klubu (1964–74), dále hrál a režíroval ve Státním divadle v Ostravě (1976–80), v pražských Divadle E. F. Buriana (1979–81), Národním divadle (1983–2015) a v Divadle na Vinohradech (1986–90). V současnosti hraje v Divadle pod Palmovkou.

Má na svém divadelním kontě 70 režií a téměř 160 rolí. Vedle toho hojně působil v televizi a ve filmu. Jeho manželkou je herečka Nina Divíšková.

Klosová Ljuba

rozhovor

(* 27. 6. 1929 v Hlinsku), divadelní historička a pedagožka.

V roce 1948 začala studovat teatrologii a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Obor byl záhy přesunut na pražskou Divadelní fakultu Akademie múzických umění, kde po absolutoriu působila jako asistentka. Vedle toho se stala tajemnicí Aktivu historiků českého divadla. Stála u počátků založení divadelněvědního oddělení Československé akademie věd, jehož úkolem bylo sepsat Dějiny českého divadla a Slovník českého divadla.

Specializovala se na dějiny českého divadla 19. století a herecké systémy.

Kolárová Eva

rozhovor

(* 17. 6. 1929 v Praze), teatroložka.

Již během studia na gymnáziu v Táboře se rozhodla studovat literaturu, vedle toho se věnovala zpěvu, v roce 1947 vyhrála celostátní kolo Středoškolských her. Od roku 1948 studovala literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), seznámila se zde s budoucím manželem, literárním historikem a překladatelem Jaroslavem Kolárem. Druhým jejím oborem byla divadelní věda, která byla v roce 1950 převedena na Divadelní akademii múzických umění. Od roku 1966 byla odbornou pracovnicí a tajemnicí katedry divadelní vědy FF UK, kde v té době působili např. Jan Kopecký, Milan Lukeš, Dana Kalvodová, František Černý.

Podílela se mj. na publikaci Sto let Národního divadla.

Kovářík Miroslav

rozhovor

(* 15. 8. 1934 v Praze), herec, recitátor, moderátor, autor, pedagog.

Vystudoval Pedagogické gymnasium pro vzdělávání učitelů národních škol v Praze, před nástupem na Pedagogickou fakultu UK musel z kádrových důvodů na čas do výroby (ČKD). V roce 1962 stál u zrodu Docela malého divadla v Litvínově, které se zaměřovalo na inscenování generační poezie básníků narozených ve 20. letech 20. století a inspirovala se divadlem Semaforem. Sklízeli úspěchy na Jiráskově Hronově i Wolkerově Prostějově, vystupovali také v pražské Viole. Divadlo ukončilo činnost v roce 1969. Mimo to pracoval v ústecké redakci Československé rozhlasu, moderoval folkový festival Porta, v klubovém (a později rozhlasovém) pořadu Zelené peří dával prostor začínajícím autorům. Zasloužil se o popularizaci díla Václava Hraběte.

Kratochvílová Zdena

rozhovor

(* 14. 11. 1936 v Praze), mimka, tanečnice, choreografka, režisérka, pedagožka.

Jako dítě docházela do hodin baletu ke Zdence Zabylové. V roce 1952 začala studovat na tanečním oddělení Státní taneční konzervatoře v Praze, jedním ze spolužáků byl Ladislav Fialka. Setkání s ním podpořilo její zájem o pantomimu. Po absolutoriu v roce 1956 krátce učila moderní tanec na Hudební škole v Domažlicích, než ji Filka přizval do nově vznikající pantomimické skupiny v Divadle Na zábradlí. Zahájili v roce 1959 inscenací Pantomima Na zábradlí. Působila zde 16 let. V roce 1976 spolu s Lídou Engelovou založily Kapesní divadlo. Neobyčejného úspěchu v Čechách i v zahraničí se dočkaly jednak pohádky s postavami Animuka a Anikroka a pak například inscenace pro dospělé Šatna na pláži.

Jako pedagožka byla činná na Hudebně dramatickém oddělení Konzervatoře v Praze a na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, a to na katedrách dramatické výchovy a autorské tvorby a pedagogiky.

Kronbauer Viktor

rozhovor

(* 6. června 1949 v Praze), divadelní fotograf.

Vystudoval Střední průmyslovou školu v Praze. Nejprve vášnivý amatérský fotograf se stal v 70. letech dvorním fotografem České filharmonie. V letech 1985–2000 byl zaměstnán jako fotograf v pražském Divadelním ústavu. Považuje se žáka významného českého fotografa a grafika Jaroslava Krejčího. Lektoruje Workshop divadelní fotografie při plzeňském festivalu Divadlo.

Je synovcem Jarmily Kronbauerové (1983–1968), herečky pražského Národního divadla.

Kröschlová Eva

rozhovor

(* 13. prosince 1926 v Praze), tanečnice, choreografka, pedagožka, režisérka, publicistka.

Tanci se začala věnovat pod vedením své matky Jarmily Kröschlové (1893–1983), v její taneční skupině působila v letech 1939–1949. Dále se účastnila kurzů kinetografie, historických tanců a pedagogiky. Spolupracovala v Praze např. s Divadlem hudby, Novými pěvci madrigalů, Černým divadlem Jiřího Srnce, souborem La Fiamma. Choreograficky se podílela na více než 80 inscenacích mnoha divadel. Vyučovala na Divadelní akademii múzických umění, v roce 1990 získala docenturu. Byla členkou ICTM – Mezinárodní rady tradiční hudby, je dlouholetou vedoucí sboru Chorea Historica.

Křížková Jarmila

rozhovor

(* 23. 9. 1937 v Praze), scénická a kostýmní výtvarnice.

Absolventka pražské Výtvarné školy Václava Hollara (1953–57), oboru oděvnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1957–60) a scénografie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (1960–63) u prof. Františka Tröstera. V letech 1963–1992 byla v angažmá v Městském divadle Příbram, v 90. letech pracovala pro Československou televizi.

Čtyřikrát vystavovala Pražském Quadriennale, vedle řady dalších výstav se představila například na dvou Salónech scénografie v Praze.

Machová Hana

rozhovor

(* 16. 9. 1930 v Praze), tanečnice, choreografka.

V dětství navštěvovala baletní školu Anny Gromwellové-Muffové a Zdeňky Zabylové. V roce 1945 byla přijata do tanečního oddělení Státní konzervatoře Praha, kterou absolvovala v roce 1949. Chtěla pokračovat studiem choreografie, ale celý ročník přijal angažmá v Divadle Zdeňka Nejedlého v Ústí n. Labem. Setrvala zde až do roku 1958, kdy se stala choreografkou ve Slezském divadle v Opavě (1958–63). Stejnou pozici zastávala také v pražském Hudebním divadle v Karlíně (1963–70). V roce 1977 se vrátila do Ústí, kde se stala šéfkou baletu (1977–88).

Jako tanečnice, libretistka, choreografka či režisérka se podílela na více než 150 inscenacích.

Mikeš Vladimír

rozhovor

(* 11. srpna 1927 v Chocni), překladatel, kritik, esejista, básník, spisovatel.

Vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, absolvoval v roce 1951. Až do roku 1992, kdy začal přednášet na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU), byl ve svobodném povolání. V roce 1997 získal docenturu, v letech 1997–2000 byl děkanem DAMU. V roce 1999 se stal profesorem, vedl Katedru divadelní antropologie.

Milichovská Eva

rozhovor

(* 4. 6. 1932 v Bohumíně), scénická a kostýmní výtvarnice, malířka.

V Praze vystudovala Gymnázium Ohradní. U zkoušek na Umělecko-průmyslovou školu neuspěla a tak nastoupila jako kreslička do Stavoprojektu. Podnik ji záhy doporučil ke studiu architektury, kde kam byla zapsána v roce 1952. Po 4 semestrech zkusila pilná návštěvnice představení v DISKu přijímací pohovor na Divadelní fakultu Akademie múzických umění, kde prof. Františka Tröstera zaujaly její zkušenosti s architekturou a cit pro prostor. Absolvovala v roce 1959, ale již o dva roky dříve získala angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě. V roce 1961 jí nabídl Joan Brehms práci v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Poté krátce působila v Městském divadle v Mostě, než se v roce 1969 vrátila do Jihlavy a pracovala zde až do roku 1991. Má na svém kontě přes 200 scénických a kostýmních návrhů.

V posledních letech se věnuje již jen figurální malbě.

Miška František

rozhovor

(* 27. srpna 1919 v Praze, + 11. února 2017 v Praze), režisér, herec, pedagog.

Vystudoval obchodní akademii, divadlu se věnoval amatérsky, a to i během věznění v koncentračních táborech za 2. světové války. V roce 1945 získal první profesionální herecké angažmá v Městském oblastním divadle Kladno, následovaly pražské scény: Realistické divadlo, Divadlo státního filmu a Městská divadla pražská, kde byl v letech 1965–84 režisérem. Ztvárnil také řadu filmových rolí. V polovině 80. let odešel do zahraničí, působil jako režisér především v Německu, ale také ve Švýcarsku a Francii.

Jeho manželkou byla herečka Ludmila Píchová (1923–2009), jejich dcerou je herečka Michaela Mišková (* 1949), herectví se věnuje i vnučka Debora Štolbová (* 1981).

Pokorný František

rozhovor

(* 23. 2. 1933 v Okříškách), tanečník, choreograf, režisér, libretista, scénárista, taneční kritik a dramaturg.

Absolvoval na Pedagogické fakultě UK (1956) a na Taneční katedře Hudební akademii múzických umění (1962) v Praze. V roce 1961 založil skupinu moderního tance Vysokoškolského uměleckého souboru pražské Univerzity Karlovy, kde byl uměleckým vedoucím a choreografem. Pomáhal obnovit po únoru 1948 zakázané Taneční listy, inicioval vznik Festivalu pantomimy v Litvínově. V letech 1968–71 byl choreografem v pražském Semaforu, 1971–93 šéfem baletu libereckého Divadla F. X. Šaldy, vedle toho vedl balet Československé televize a učil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

Ptáčková Kateřina

rozhovor

V Brně vystudovala dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1956), kde také získala doktorát z dějin umění a divadelní vědy (1967) a na Janáčkově akademii omúzických umění se v roce 1996 habilitovala. Po příchodu do Prahy pracovala nejprve v Umělecko-průmyslovém muzeu a Památkovém ústavu. V roce 1959 nastoupila do Divadelního ústavu jako odborná pracovnice scénografického odboru, kde setrvala až do roku 1995.

Přednášela v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v Olomouci na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a v Brně na Janáčkově akademii múzických umění. Jako historička a teoretička se specializuje především na dějiny scénografie 20. století. Byla členkou teoretické komise českého střediska OISTAT (International Organisation of Scenographers, Theatre Architects and Technicians).

Jejím manželem byl dramatik, dramaturg, grafik a herec Jaromír Ptáček (1925–2003).

Rybicki Witold

rozhovor

(* 4. 9. 1927 v Karviné), herec, režisér.

Vystudoval Akademii múzických umění v Lodži (1950) a PWST (Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna im. Aleksandra Zelwerowicza) ve Varšavě (1967). Objevují se varianty křestního jména Wilhelm, Witold a Vilém. V roce 1951 přijal angažmá jako herec Polské scény Těšínského divadla v Českém Těšíně, letech 1966–89 zde působil jako režisér. Od roku 1986 byl také členem hereckého souboru České scény, a to až do odchodu do důchodu (1991). Režíroval přes 80 inscenací, v 50 také hrál.

Říčařová-Vítková Věra

rozhovor

(* 25. 4. 1936 v Praze), loutkoherečka, scénická a kostýmní výtvarnice, autorka.

Absolventka Keramické školy v Bechyni studovala v letech 1955–59 loutkoherectví na pražské Akademii múzických umění. V roce 1958 byla krátce angažována v divadle Radost v Brně, od roku 1959, s krátkým přerušením, kdy přešla do pardubického divadla Kabaret, působila ve Východočeském loutkovém divadle v Hradci Králové, a to až do roku 1981. Výtvarně a herecky se podílela téměř na 40 inscenacích.

She has over 200 stage and costumes designs to her name. In recent years, she has been devoting her time solely to figural painting.

Říhová Lya

rozhovor

(* 26. února 1928 v Praze, † 23. listopadu 2017 v Praze), teatroložka, editorka.

Nejprve na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studovala muzikologii, ale záhy přešla na divadelní vědu, kterou dokončila spolu s dějinami výtvarných umění. Po absolutoriu začala pracovat jako redaktorka pražského nakladatelství Orbis, v letech 1956–86 působila v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze, a to jako vedoucí skupiny připravující Slovník českého a slovenského divadla, později byla členkou redakčního kolektivu Slovníku umělců ND a vědeckou tajemnicí Kabinetu.

Dále byla členkou exekutivního výboru FIRT (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum) a členku řídícího výboru Mezinárodního ústavu pro divadelní výzkum v Benátkách.

Scherl Adolf

rozhovor

(* 18. srpna 1925 v Praze, + 3. dubna 2017 v Praze), teatrolog, divadelní kritik.

Vystudoval estetiku a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal v roce 1952. Po studiích působil na fakultě jako asistent estetického semináře, krátce zastával funkci děkanského tajemníka. V dalším období se věnoval divadelní kritice ve svobodném povolání, externě jako redaktor spolupracoval s časopisem Divadlo. Od roku 1957 byl až do odchodu do důchodu (1991) vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze.

Člen mezinárodní společnosti Thalia Germanica.

Jeho manželkou je divadelní teoretička a rozhlasová redaktorka Slávka Dolanská (* 1927).

Smutný Jiří

rozhovor

(* 1. 4. 1932 v Praze), skladatel, dirigent, pedagog.

Vystudoval skladbu a dirigování na Hudební fakultě Akademie múzických umění, kde se po absolutoriu stal korepetitorem pěveckého oddělení a Operního studia. Po dvou letech (1957) odešel do pražského Národního divadla, kde pracoval nejen jako korepetitor, ale také byl asistentem dirigenta a režiséra, a to až do roku 1980. Dále působil v Československém státním souboru písní a tanců, vyučoval v Lidové škole umění ve Voršilské ulici a na Gymnasiu Jana Nerudy v Praze.

Srnec Jiří

rozhovor

(* 29. 8. 1931 v Žalově u Prahy), divadelní režisér, herec, autor, skladatel, výtvarník.

Vystudoval v Praze Vyšší umělecko-průmyslovou školu, hru na klavír na Státní konzervatoři a scénografii na loutkářské katedře Divadelní fakulty Akademie múzických umění (DAMU). Techniku černého kabinetu začal využívat v inscenacích Skupiny 7/7 tvořené absolventy loutkářské katedry DAMU (1959–60). V roce 1961 založil, jako člen Divadla Na zábradlí, Černé divadlo, které v roce 1992 přejmenoval na Černé divadlo Jiřího Srnce. Inscenace byly uváděny především v zahraničí, až do 90. let 20. století neměli v Čechách vlastní scénu. Vedle toho ještě založil v roce 1986 syntetické divadlo Imaginativ. Má na svém kontě více než 50 inscenací.

Šlezingrová Jiřina

rozhovor

(* 12. 4. 1925 v Brně), tanečnice, choreografka.

Baletu se věnovala od raného dětství, jako pětiletá začínala v baletní škole Ivo Váni Psoty v Brně. Od roku 1939 byla sólistkou baletu Městského divadla Brno, od roku 1945 Divadla Opava, po dvou letech se vrátila do Brna, do Státního divadla, kde působila 15 let. Od roku 1962 byla dalších 13 let sólistkou baletu a choreografkou v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Věnovala se i pedagogické činnosti, vyučovala na brněnské konzervatoři.

Štědroň Miloš

rozhovor

(* 9. 2. 1942 v Brně), hudební skladatel, muzikolog.

V roce 1964 absolvoval bohemistiku a muzikologii na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU), dále studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně skladbu a hudební teorii (1965–70) a poté experimentální a elektronickou hudbu. Od roku 1972 vyučuje na Katedře hudební vědy FF MU, kde získal v roce 1988 habilitaci a v roce 1994 profesuru. Vedle své odborné práce, která se týká především osobnosti Leoše Janáčka, skládá scénickou hudbu k inscenacím, ale také komorní opery a muzikály. Patří ke spoluzakladatelům brněnského Divadla Husa na provázku.

Jeho syn Miloš ORSON Štědroň se také věnuje hudební tvorbě.

Štěpán Václav

rozhovor

(* 1935 v Tišicích), historik.

Po maturitě na gymnáziu vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jako absolvent dostal roku 1958 umístěnku do Krajského domu osvěty v Ostravě. Poté získal místo ve Vojenském historickém ústavu, dále v Kabinetu S. K. Neumanna, krátce pracoval také v Ústavu české literatury. V roce 1967 obhájil dizertační práci. V listopadu 1968 se odhodlal k emigraci do Spojeného království, z rodinných důvodů se záhy vrátil. Stal se vedoucím Dokumentačního oddělení nově založeného Scénografické ústavu Miroslava Kouřila (1957–74), později i Dokumentačního oddělení Divadelního ústavu (1974–79), odkud odešel do čela Divadelního oddělení Národního muzea v Praze (1980–92).

Dcera Bára (* 1959) se věnuje herectví.

Šulc Bohuslav

rozhovor

(* 5. 9. 1936 v Mladé Boleslavi), loutkoherec, režisér loutkového divadla.

Absolvent dvouleté hospodářské školy se ve svých sedmnácti letech stal žákem a posléze partnerem Josefa Skupy v Divadle Spejbla a Hurvínka. Po paní Jiřině Skupové převzal vahadla loutky Hurvínka. K naprosté technické dovedl marionetovou techniku a Hurvínkovu postavu obohatil o řadu komediálních gagů. Vedle toho vytvořil několik kabaretních výstupů, např. o Marcelu Marceau či Louisi Armstrongovi.

Tálská Eva

rozhovor

(* 17. 4. 1944 v Brně), divadelní režisérka.

Obor režie na brněnské Janáčkově akademii múzických umění absolvovala v roce 1968. Se spolužáky, mj. Zdeňkem Pospíšilem, Petrem Oslzlým a Petrem Scherhauferem, stála u zrodu Divadla Husa na provázku v Brně (1967). Režisérkou tu byla v letech 1972–2002. Vedle toho založila v roce 1992 Studio Dům, jehož cílem bylo propojení divadelní školy s vlastní inscenační tvorbou. Řada bývalých studentů se věnuje divadlu profesionálně. V roce 2003 obdržela cenu Českého střediska ASSITEJ (Association internationale du théâtre de l'enfance et de la jeunesse) za systematickou práci pro rozvoj divadla pro děti a mládež. Jako autorka nebo režisérka se podílela na více než 60 inscenacích.

Trávová Hana

rozhovor

(* 10. 9. 1925 v Boru u Tachova), pedagožka pohybové výchovy.

V roce 1936 začala studovat gymnázium, které ale kvůli rasovým zákonům nemohla dokončit. Chodila do Sokola, než jejich řady musela kvůli stejným zákonům opustit, a do Československého skauta. Při Židovské obci si udělala rekvalifikační tělovýchovný kurz. Od roku 1939 až do konce 2. sv. války byla internována v Terezíně, kde pracovala v truhlářské dílně, ale také navštěvovala hudební a divadelní představení. Po návratu absolvovala tříměsíční maturitní kurz a začala studovat historii a tělesnou výchovu na Filozofické a Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolutoriu v roce 1950 začala učit tělesnou výchovu na pedagogické a lékařské fakultě, od roku 1953 na AMU. Později přešla do Kabinetu tělesné výchovy na DAMU, kde působila až do roku 1988.

Veltruská Jarmila

rozhovor

(* 22. 6. 1937 v Praze), teatroložka.

Narodila se v rodně diplomata, kterého práce zavedla i s rodinou krátce po 2. sv. válce do Londýna. Otec nesouhlasil s únorovým převratem a rodina se již nemohla do Čech vrátit. Sedm let strávila v klášterním internátu, poté na univerzitě v Londýně vystudovala anglistiku. V roce 1959 odešla s manželem, estetikem Jiřím Veltruským, do Paříže, kde našla svůj nový domov. Na Sorbonně navštěvovala přednášky o francouzském divadle 17. století a začala se zajímat o srovnávání středověkého divadla českého, anglického a francouzského. Časem její zájem zacílil na středověké liturgické divadlo.

Jejím nejvýznamnějším počinem byla studie o staročeském Mastičkáři, kterou uveřejnila v roce 1985 (Jarmila F. Veltrusky: A Sacred Farce from Medieval Bohemia).

Věžník Václav

rozhovor

(* 1. 8. 1930 v Brně), operní režisér, pedagog.

Po maturitě v roce 1949 začal studovat hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, ale když se rok nato otvíral nový obor operní režie na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně, přešel tam. Od roku 1954 byl angažován v opeře Státního divadla v Brně, kde působil do roku 1992. V 90. letech 20. století vyučoval na brněnské JAMU, kde také získal profesuru.

Proslavil se jako režisér oper Leoše Janáčka. Celkově má na svém kontě přes 150 inscenací na všech českých operních scénách a řadu zahraničních inscenací. Spolupracoval s výtvarníky Františkem Trösterem, Ladislavem Vychodilem, Vojtěchem Štolfou.

Vítek František

rozhovor

(* 14. 9. 1929 v Brně), řezbář, sochař, výtvarník loutek, scénograf, loutkoherec.

Tovaryšský list sochaře-řezbáře získal v roce 1948. Na pražské Umělecko-průmyslové škole (UMPRUM) ze zdravotních důvodů absolvoval jen kurz. V letech 1953–55 pracoval jako řezbář v Krajském oblastním loutkovém divadle v Mariánských Lázních, 1955–58 v Divadle Radost v Brně. V roce 1958 stál u zrodu Východočeského loutkového divadla Drak v Hradci králové a jako výtvarník loutek a scénograf zde působil až do roku 1981.

Jeho manželkou je loutkářka Věra Vítková-Říčařová (* 1936), se kterou tvoří nerozlučný profesionální i partnerský tandem již od konce 50. let minulého století, kdy se setkali v brněnské Radosti.