Virtuální studovna
Databáze a online služby
Divadelního ústavu
Divadelní akce
 
 

Pražské quadriennale 2011

1/1
Od: 16. 6. 2011 Do: 26. 6. 2011 Ročník: 12 Signatura:
Místo konání: Veletržní palác Praha sekce zemí a regionů, studentská sekce, extrémní kostým
Místo konání: Pražská křižovatka Praha architektonická sekce
Místo konání: Piazzetta Národního divadla Praha Intersekce
Místo konání: Nová scéna Národního divadla Praha od 2010 Světlo a zvuk
Pořadatel: Ministerstvo kultury České republiky
Pořadatel: Institut umění - Divadelní ústav Praha
Architektonické řešení: Marcin Mostafa
Mezinárodní výstava scénografie a divadelního prostoru, doprovázená mnoha doprovodnými programy (např. PQ+). K výstavě vyšel česko-anglický obrazový katalog.
Architektonická sekce
 
Divadelní prostor přítomný a budoucí
Tereza Kučerová – Tomáš Žižka:
Collapse/Expand
Divadla pro novou generaci
Školní zařízení pro divadelní umění ve Spojených státech Americká divadelní architektura určená pro vzdělávací účely v oboru divadelních umění, včetně univerzitních zařízení, škol aprofesionálních divadel a divadelních center, které nabízejí učební programy.
Česká republika
Výtvarné řešení výstavy: Tereza Kučerová, Výtvarné řešení výstavy: Tomáš Žižka, Kurátor výstavy: Pavel Štorek
Héctor Bourges Valles – Karla Rodríguez:
Collapse/Expand
Zborcený stát
?No!, Pasajes a Visitas Guiadas jsou tři projekty zpracovávající zhroucení „moderního přístupu“, které nejlépe dokládá barbarská architektura hlavního města Mexika. To stojí na zvrstvených ruinách porušených slibů, neúspěšných revolučních projektů a přízraků prosperujícího a demokratického národa, kterým se Mexiko nikdy nestalo. Vystavené práce se pokoušejí kriticky rozebrat tato místa, aby bylo možné dospět k pochopení jejich sociopolitické a ekonomické rality.

?No! – představuje soubor míst, na kterých se udály zásadní události mexického studentského hnutí roku 1968, jedné z nejdůležitějších událostí novodobé historie Mexika, která vedla k vytvoření třídy moderních politiků, kteří nakonec nebyli schopni požadavky hnutí naplnit.

Pasajes – se prostřednictvím happeningů, objektů, výstav, čtení a zvukových intervencí (které mají návštěvníky odstřihnout od nákupních pasáží, náměstí a nelegálních tržišť) zaměřuje na výlučnou a chaotickou podobu ekonomické reality Mexika, kterou její tvůrci často přehlížejí.

Visitas Guiadas – je název pro komentované prohlídky bývalého mexického Ministerstva zahraničních věcí, které je opuštěné a rozpadá se. Návštěva jeho budovy slouží jako cvičení individuální a kolektivní paměti. Je pro návštěvníky důležité? Jaké hodnoty představovalo při projektování a výstavbě moderní tváře Mexika pro okolní svět?

Mexická divadelní společnost Teatro Ojo zkoumá hranice, kde se prolínají různé žánry a obory. Otevírá divákům oči tím, že jim ukazuje jejich každodenní realitu. Využívá při své práci estetických prvků, které dokáží ovlivnit vnímaní času a prostoru a navodit opravdový a silný prožitek. Jejich projekty většinou rezonují s otevřenými místy, která se proměňují v čase, například veřejnými budovami, náměstími, ulicemi a obchodními domy, ale zároveň se neustále přizpůsobují kontextům, které tato místa ovlivňují. Jejich tvorba od diváků vyžaduje pohyb a dynamiku, schopnost propojit a pochopit smysl konstalace obrazů, které jim umělci předkládají.
V architektonické sekci PQ 2011 představí Mexiko soubor prací divadelního souboru Teatro Ojo, který vede Héctor Bourges.
Mexiko
Divadlo: Fondo Nacional para la Cultura y las Artes (FONCA)
Divadlo: National Council for Culture and Arts (Conaculta)
Divadlo: Universidad Nacional Autónoma de México (UNAM)
Divadlo: Centro Nattional de las Artes (CENART)
Výtvarné řešení výstavy: Sergio Villegas
Collapse/Expand
Stavění divadel: Něco starého, něco nového

„Stavění divadel“ se zaměřuje na vzácný jev budování nových divadelních staveb v Aténách. Z případů posledních pěti let jsme vybrali dva divadelní prostory střední velikosti, které se snaží spojit kulturní tradici se současnou architekturou a divadelní technologií. První vybrané divadlo je součástí renovovaného Národního divadla postaveného v prvním desetiletí 19. století, do jehož budovy bylo částečně včleněno nové studiové divadlo, které ji zároveň rozšiřuje. Druhé divadlo, které představujeme, získalo všechna nezbytná povolení Ministerstva kultury a čeká na zahájení stavby. Návrh této budovy se musel vypořádat s problémem, jak do stavby začlenit archeologické naleziště, aby zůstalo přístupné publiku. Máme za to, že tyto dvě divadelní budovy jsou součástí průběžného dialogu o vztahu prostoru k jeho okolí, minulosti a budoucnosti. Stavění divadel 1: Strojní divadlo Flux Office Architekti navrhli malý divadelní prostor postavený nad archeologickým nalezištěm v místě prastarého aténského hřbitova a současného archeologického parku Keramikos. Divadlo je pojato jako most klenoucí se nad archeologickým nalezištěm. Návrh umožňuje maximální využití malého prostoru pomocí tří na sobě postavených divadelních prostorů. Jsou to: 1) částečně otevřený prostor v přízemí zapuštěný pod úroveň ulice a přímo spojený s vykopávkami pod skleněnou podlahou, 2) uzavřený prostor v 1. patře s výhledem na areál archeologického parku a malou uzavřenou zadní zahradu, a 3) otevřený prostor na střeše s panoramatickým výhledem na širší okolí. Díky použití pohyblivých a skládacích panelů (vertikálních i horizontálních) se tyto tři nad sebou umístěné divadelní prostory mohou smršťovat, rozšiřovat a propojovat, čímž umožňují pořádání široké škály různých akcí. V horizontální rovině lze odstranit část podlahy a stropu hlavního prostoru, čímž se všechna tři podlaží propojí a to i s archeologickým nalezištěm. Ve vertikální rovině lze otevřít, otočit nebo odstranit část stěny prvního patra a odejmout část posuvných skleněných panelů zadní elevace, čímž se prostor zvětší a propojí s předním i zadním venkovním prostranstvím. Stavění divadel 2: Nea Skini, Národní divadlo STUDIO 75 Architects Architektura jako scénografický nástroj: Nea Skini (Nová scéna) Národního divadla je studiové divadlo postavené v letech 2006-2009. Je součástí rozšíření stávajícího Národního divadla, památkově chráněné budovy v centru Atén navržené Hernstem Zillerem v roce 1895, dokončené v roce 1901 a radikálně přestavěné v letech 2006-2009. Naším cílem bylo vytvořit variabilní architektonické prostředí, které napomáhá scénografické syntéze probíhající v počáteční fázi přípravy inscenace a umožňuje režisérovi a scénografovi vytvořit požadovanou konfiguraci divadla. Vnitřní struktura divadla, kterou zde vystavujeme, je založena na čtyřech jednotkách systému posuvného sezení navrženého přímo pro tento prostor. Tyto jednotky lze rozkládat nebo skládat a přesouvat/umísťovat v prostoru dle libosti. „Jeviště“ je celá plocha prostoru a osvětlovací zařízení je rozmístěno po celém stropě. Toto řešení dosahuje maximální variability prostorového uspořádání a vzájemné polohy „jeviště“ a „hlediště“ podle potřeb konkrétního představení. Počet míst k sezení lze upravovat od 0 do 240. Prostor má veškeré technické vybavení pro uvádění repertoáru dvou nebo tří různých představení. Proměnlivému prostorovému uspořádání je uzpůsobena i akustika a použité materiály. Z technické kabiny je výhled na celý prostor a sama se může stát výtvarným prvkem „scény“. Řecko se účastní pod záštitou Řecké národní komise pro UNESCO.


Co se stane, když se do dialogu o vztahu prostoru k jeho okolí, minulosti a budoucnosti zapojí divadelní budova?
Řecko
Collapse/Expand
Exponát: Strojní divadlo
Atény, Řecko, Μηχανή Θεάτρου
Návrh / Proposal: 2009
URL: http://www.flux-office.com
Spolupráce / Collaboration:Structural Design: Christos Kaklamanis - Civil Engineer
Electromechanical Design: Stavros Livadas - Electrical / Mechanical Engineer
Atény, Řecko, Μηχανή Θεάτρου
Návrh / Proposal: 2009
URL: http://www.flux-office.com
Spolupráce / Collaboration:Structural Design: Christos Kaklamanis - Civil Engineer
Electromechanical Design: Stavros Livadas - Electrical / Mechanical Engineer
Vystavující umělec: Demiris Thanassis, Vystavující umělec: Eva Manidaki
Collapse/Expand
Exponát: Nea Skini - Nová scéna Řeckého národního divadla, Atény

Atény, Řecko, Νέα Σκηνή - Εθνικό Θέατρο, Αθήνα

Návrh / Proposal: 2006

Realizace / Realization: 2009

URL: http://www.n-t.gr/

Atény, Řecko, Νέα Σκηνή - Εθνικό Θέατρο, Αθήνα

Návrh / Proposal: 2006

Realizace / Realization: 2009

URL: http://www.n-t.gr/

Vystavující umělec: Stefanos Pantos-Kikkos, Architektonické řešení: Andreas Skourtis
Divadlo: Hellenic Centre of the International Theatre Institute
Kurátor výstavy: Constantinos Zamanis
Ewa Machnio – Agata Skwarczyńska:
Collapse/Expand
Osvobozená energie
Naše chápání divadelní architektury je ovlivněno konceptem teatralizace městského prostoru. Architekturu nevnímáme jako budovu, ale jako – široce chápaný – prostor, v němž lidé žijí pospolu a navazují vzájemné vztahy. Kromě konceptu teatralizace, v jehož rámci se tyto události odehrávají, je zajímavý už sám fakt, že se umění vyskytuje v městském prostoru. Jednotlivá díla žijí spolu s ostatními městskými objekty nezávisle na záměrech svých tvůrců a vytvářejí společnou strukturu v rámci městského organismu. Výstava představí čtyři projekty jako prvky schopné ovlivnit logiku a tvar městského prostoru. Představené projekty budou analyzovány pomocí metodologie urbanistické sociologie. Budeme hodnotit jejich potenciál a užitečnost pro obyvatele Varšavy (kam jsou všechny projekty situovány). Může umění ve veřejném prostoru přitáhnout pozornost k tématu sociálního vyloučení, ke kulturním tabu, ke skrytým, zapomenutým a palčivým otázkám? Ovlivňují tyto objekty názory obyvatel, a pokud ano, jak? Mohou představovat jistý druh terapie? Mohou lidem napomoci, aby se seznámili s jinakostí?

Projekty jsou posuzovány podle jejich účinku a skutečného dopadu. To je možné díky tomu, že jsou neustále součástí veřejného prostoru coby skutečné objekty nebo jednotlivé situace, které po sobě zanechávají trvalou stopu. V obou případech se o nich široce hovoří na veřejných fórech, čímž se tyto objekty či situace vracejí, vyžadují si nové přečtení a ovlivňují město i jeho obyvatele. Zdá se, že síla vyzařující z těchto projektů je skutečným faktorem, který lze zkoumat a měřit pomocí sociologických nástrojů.
Naše chápání divadelní architektury je ovlivněno konceptem teatralizace městského prostoru. Architekturu nevnímáme jako budovu, ale jako prostor, v němž lidé žijí pospolu a navazují vzájemné vztahy.
Polsko
Divadlo: Instytut Teatralny im. Zbigniewa Raszewskiego w Warszawie
Martien Van Goor – Jim Klinkhamer:
Collapse/Expand
Nalezený prostor na Mléčné dráze
Amsterdamské městské divadlo se poprvé otevřelo návštěvníkům v roce 1894 a od toho dne je nejvýznamnějším divadlem v Nizozemsku. Domovem je zde největší a nejdůležitější holandské divadelní seskupení Toneelgroep Amsterdam.

Na konci 80. let 20. století dal soubor Toneelgroep Amsterdam jasně najevo, že tradiční kukátkové jeviště Městského divadla už nevyhovuje jeho uměleckým potřebám. Soubor budovu divadla opustil a přesunul se do opuštěné tovární haly. Časem však začal toužit po variabilnějším divadelnějším prostoru blíže amsterdamské divadelní čtvrti. Po dlouhém hledání padlo rozhodnutí postavit za Městským divadlem novou scénu.

Za Městským divadlem se nachází Melkweg (Mléčná dráha), což je mezinárodně proslulý hudební klub. „Mléčná dráha“ chtěla větší sál pro koncerty. Byla vypracována studie, která měla zjistit, zda je možné projekt koncertního sálu spojit s výstavbou jednoúrovňového divadla. Odpověď byla kladná.

Ukázalo se, že je možné Melkweg rozšířit za hranice pozemku Městského divadla a novou divadelní scénu postavit na budově Melkweg. Tím se Městské divadlo a Melkweg spojily a v centru Amsterdamu vznikl jedinečný komplex se sedmi sály celkem pro 5000 diváků.

Nové auditorium bylo dokončeno v roce 2009 a lze jej využívat mnoha různými způsoby: jako tradiční divadlo s pevnými sedadly, jako koncertní sál pro 1500 stojících nebo 850 sedících diváků, nebo jako víceúčelový prostor (black box) umožňující experimentování s různým uspořádáním hlediště a jeviště. Auditorium spojuje atmosféru „nalezeného divadelního prostoru“ se špičkovou technologií moderního variabilního divadla / koncertního sálu.
V centru Amsterdamu spojily síly Městské divadlo - Theatergroep Amsterdam a De Melkweg, aby vytvořily jedinečné středisko pro performativní umění a film se sedmi divadelními sály a jedním kinem s celkovou kapacitou 5000 diváků.
Nizozemsko
Divadlo: OISTAT The Netherlands
Architektonické řešení: Jim Klinkhamer, Architektonické řešení: Maaike Westinga, Kurátor výstavy: Antonio Grassi
Faia Scott Georgeson:
Collapse/Expand
Od moře k moři
Síla USA pramení z různorodosti tamějších komunit a svébytnosti regionů, které se vyznačují vlastními tradicemi a osobitou architekturou. Architektonická expozice USITT-USA vystavuje stovky budov, které fungují jako divadla a které byly postavena od roku 2006 – jsou to prostory nejrůznějších velikostí a typů, které se nacházejí na rozmanitých místech – zastoupena jsou tradiční regionální divadla, koncertní sály, komunitní divadelní kluby, divadla základních škol, venkovní divadla i experimentální prostory.
Síla USA pramení z různorodosti tamějších komunit a svébytnosti regionů, které se vyznačují vlastními tradicemi a osobitou architekturou. A právě to odrážejí vystavené projekty.
Spojené státy americké
Divadlo: Workshop Architects
Realizační tým: Scott Pfeiffer, Realizační tým: John Coyne, Výtvarné řešení výstavy: Scott Georgeson, Kurátor výstavy: Scott Georgeson
Sergey Gnedovsky – Margarita Gavrilova:
Collapse/Expand
Divadlo teď - kulturní oáza lidských rozměrů v nelidském prostoru

Kdybychom měli na otázku „Co je divadlo teď a tady?“ odpovědět podle divadelní budovy z ateliéru Pjotra Fomenka, mohli bychom říci, že divadelní „teď“ je oáza lidských rozměrů v nelidském prostoru. Zasadit divadlo do prostředí Moskvy je složitý úkol. Budova z ateliéru Piotra Fomenka se nachází v Moskvě u řeky a je obklopena obrovskou kulisou výškových kancelářských budov a hustým provozem, typickými prvky současné reality této megapole. Budova se snaží vyrovnat se svým okolím, kterému je umění cizí. Z toho důvodu se její architektura zaměřuje na performanci. Foyer je členěno pomocí divadelních a architektonických prostředků. Posvátný prostor jeviště vychází návštěvníkům v ústrety, takže se scénou může stát i samotné předsálí. Tento sdílený prostor zprostředkovává setkání návštěvníků s herci a diváky zapojuje do performance, aniž by se jí museli přímo účastnit.
Tvůrčí obraz: Jednota Protikladů: vysoký/nízký, průhledný/neprůhledný, úzký/široký, herec/divák, divák/herec. Kontextuální rezonance: hlučná dálnice/čistá stěna, řeka/plocha, vzduch, schodiště do nebe.
Rusko
Divadlo: Architectural and cultural policy PNKB
Technik: Sergey Gnedovsky, Sochař: Andrey Krasylin, Výtvarné řešení výstavy: Kayuk Ekaterina Lyubimkin Anton, Kurátor výstavy: Sergey Gnedovsky
Jovan Ivanovski:
Collapse/Expand
Divadlo = Divadlo +/-
Cílem makedonského příspěvku Architektonické sekci Pražského Quadriennale je rozproudit diskuzi nad oceněnými soutěžními návrhy dvou nových divadelních budov v hlavním městě Skopje. Proč soutěžní projekty?

Podle globálně známého modelu partnerství veřejného a soukromého sektoru, který se těší oblibě v oblasti městských investic, vydalo Ministerstvo kultury Makedonie (organizátor soutěže) výzvu k předložení návrhů na inovativní design budov spojující nový divadelní prostor s rozsáhlým komerčním komplexem. Toto potenciálně problematické spojení, které zasazuje divadlo do nového kontextu, lze vnímat nejen jako narušení zavedených divadelních typologií, ale také jako velikou příležitost. Představené projekty ukazují, že za předpokladu uvážlivého výběru a skloubení mohou takto spojené funkce vytvořit nové prostorové i kulturní modely, které mají potenciál proměnit divadelní budovu v otevřenější, pružnější a ve svém důsledku také interaktivnější zařízení. Na rozdíl od historické podoby divadla jako funkční singularity má kombinace různých nabídek na jednom místě šanci zplodit různé kulturní mutace nebo hybridy, které mohou inspirovat divadlo k novým reakcím a formám. Nakonec už snaha vyvinout metodologii funkční struktury jedné divadelní budovy přivedla architekty ke tvorbě nástrojů pro aktualizaci podstatně větších městských nebo dokonce regionálních celků.

Makedonská expozice je abstraktní reprezentací šesti fyzických modelů soutěžních návrhů. Její základní myšlenka je ukázat koexistenci a konvergenci divadelních budov a vedlejších funkcí. Součástí prezentace každého návrhu je maketa vyrobená (jako scénografické modely) z vrstev překližky, která zobrazuje podélný řez budovou včetně rozsáhlého auditoria a jeviště. Jednotlivé části makety jsou obarveny podle funkce: bílá znamená divadelní využití, další barvy značí jiné účely. Každá prezentace projektu obsahuje také tabuli plexiskla, na které je laserem vyrytý řez budovou s vyznačeným využitím jednotlivých částí. Výstava jako celek je dynamický soubor hmot tvořený kombinací funkcí a fyzických struktur, představující prostorové a vizuální uspořádání, které nabízí celou řadu interpretací.
Stává se divadlo více/méně než divadlem? Název expozice odkazuje na skutečnost, že divadlo, jak ve smyslu architektury tak ve smyslu umělecké formy, je svědkem jisté míry rozkladu své dříve zavedené a známé formy.
Makedonie
Divadlo: Museum of the City of Skopje
Technik: Vladimir Deskov, Producent: Pero Georgiev, Výtvarné řešení výstavy: Jovan Ivanovski, Kurátor výstavy: Frosina Zafirovska
Jacques Plante – Pascale Pierre:
Collapse/Expand
Operní paleta

Dočasnou efektní architekturu stvořenou pro konkrétní akce lze přestavět, zpochybnit a zrevidovat. Lze ji rozebrat, odstranit a předělat. Lze ji obnovit a vzkřísit jako přemalovaný detail na staré olejomalbě. Architektovi nabízí vzácnou příležitost práce s dočasností, v niž přetrvává jen myšlenka nebo prostorový předpoklad, který se vyvíjí a proměňuje v průběžném procesu zkoumání a tvorby, témat a materiálů. The Opéra-palette předkládá návrh proměny banálního, běžného předmětu (transportní palety) ve stavební kámen dočasné venkovní operní scény. Paleta je pojata jako všestranný architektonický prvek, který slouží jako stavební materiál, podpůrná konstrukce i dekorace. Využití palety je vlastně cesta: z továrny na scénu a zpět. Projekt se nachází ve dvoraně Konzervatoře v Quebec City vedle nejvýznamnějšího divadla města. Tato dvorana a Grande Théâtre byly postaveny v roce 1970 na základě mezinárodní soutěže, ve které zvítězil Victor Prus. Od té doby je využívána jen zřídka. The Opéra-palette bude postavena v létě 2011 pro 1. quebecký mezinárodní operní festival, který otevře tenor Plácido Domingo.
Dočasná architektonická instalace pro venkovní městský operní festival vyrobená z transportních palet.
Kanada
Divadlo: Laval University, Quebec City, Canada
Technik: Pascale Pierre, Výtvarník filmu a projekce: Alexandre Guérin, Zvukový design: Robert Faguy, Výtvarné řešení výstavy: Jacques Plante, Kurátor výstavy: Andrée Lemieux
Collapse/Expand
Levné vstupenky (na veřejná představení)
Stejně jako mnoho dalších zemí má i Chile anonymní performery, kteří uvádějí svou práci v netradičním prostoru a pouze za drobné (pokud si vůbec nějaké peníze vydělají). Pak tu jsou lidé, kteří se stanou performery, aniž by o to usilovali, díky spontánním představením, jež nespadají do rámce konvenčního divadla. Výběr umělců pro projekt Levné vstupenky se zaměřil na tuto okrajovou skupinu „účinkujících“, která se nechová v souladu s tradičními divadelními postupy. Možná se ptáte, co s tím má společného architektura. Všechno! Architektura se zabývá především prostorem. Hlavní výběrové kritérium kurátorů se vztahovalo k netradičnímu prostoru, v jehož rámci se tyto netradiční „performance“ (abychom použili scénografickou terminologii) odehrávají. Zdůrazňujeme důležitost jednotlivců odsouvaných na okraj, kteří „vystupují jako“ performeři na mnoha jevištích našeho každodenního života, díky nimž jsme schopni lépe porozumět životu, městu a společenskému, ekonomickému a politickému kontextu kolem nás. Nekonvenční pouliční představení „neznámých“ performerů odhalují nekonvenční divadelní architekturu, která zkoumá hranice mezi diváky a účinkujícími.

Projekt Levné vstupenky zohledňuje také nedávné závažné události v Chile – zemětřesení a záchrannou operaci na pomoc horníkům uvízlým v dole –, které ukázaly, že všednodenní život představuje nekonečnou performativní scénu. Naše výstava se skládá ze dvou videí – Survival Acts (Jednání pro přežití) a Hyper-public (Hyper-veřejnost) – s rozostřenou hranicí mezi účinkujícími a diváky.

Rádi bychom poděkovali performerům, pracovníkům a občanům, kteří přispěli ke vzniku videí představených na této výstavě. Štědré podpory se nám dostalo také od DIRAC (Dirección de Cultura Cancillería de Chile).
Levné vstupenky zkoumají představení ve veřejném prostoru. Kurátorský koncept nabízí kritický pohled na divadelní a architektonický přístup ke konvenčním formám a zabývá se otázkami scény a místa.
Chile
Divadlo: DIRAC (Dirección de Cultura Cancillería de Chile)
Producent: Nicolas Rupcich, Zvukový design: Carlos Ramos, Výtvarné řešení výstavy: Rodrigo Tisi Javier Rioseco, Kurátor výstavy: Rodrigo Tisi, Vystavující umělec: Javier Rioseco, Vystavující umělec: Rodrigo Tisi
Eunice Uwadinma-Idemudia:
Collapse/Expand
Prostor: "lidovost"
Performativní prostor představený na této výstavě zasahuje do prostoru pro obecenstvo, který slouží zároveň coby šatna, rekvizitárna a prostor pro herce - na rozdíl od současného divadelního prostoru/divadelních budov, jež mají obvykle pro tyto účely vyhrazeny zvláštní, oddělené prostory. Hlediště plní různé funkce, takže diváci se dostávají do těsné blízkosti herců a jevištní akce. Ocitají se tedy uprostřed probíhajícího divadelního procesu - podobně jako obecenstvo na afrických folklorních festivalech a vystoupeních -, přestávají být pouhými přihlížejícími a stávají se plnohodnotnými účastníky inscenačního procesu.
Estetika integrující diváky do inscenačního procesu při představeních "lidového" divadla často působí nepatřičně vzhledem k nevhodné podobě stávajícího performativního prostoru. Vystavený model vychází vstříc původnímu lidovému konceptu prostoru.
Nigérie
Divadlo: University of Lagos / Redeemer's University
Výtvarné řešení výstavy: Eunice Uwadinma-Idemudia, Kurátor výstavy: Duro Oni
Collapse/Expand
Totéž místo, jiná práce
Šest španělských budov začalo plnit novou funkci.

Poté, co byly bývalé továrny zavřeny, zůstaly nějakou dobu opuštěné a vylidněné. Nyní se ale znovu otevírají, a to v podobě kulturních center sloužících potomkům mužů a žen, kteří v nich kdysi pracovali.
Španělsko
Divadlo: Institut del Teatre de Barcelona
Divadlo: Teatro De Navalmoral De La Mata
Divadlo: Naves Del Matadero
Divadlo: Coma Cros
Divadlo: Naus De Sagunt
Divadlo: Alhóndigabilbao
Divadlo: Centro Párraga
Výtvarné řešení výstavy: Ramón B. Ivars, Kurátor výstavy: Ramón B. Ivars
Stefania Cenean – Cristian Stanoiu:
Collapse/Expand
fast backward PLAY fast forward
Jeden z projektů představených v Architektonické sekci je letos dokončené podzemní experimentální divadlo, jehož autory jsou architekti Razvan a Ioana Luscov. Nevyužívaný sklep budovy významného bukurešťského divadla proměnili v umělecký prostor, multifunkční scénu, sál a předsálí. Sklep kdysi využívala jistá divadelní společnost, ale v roce 1948 byl z politických důvodů uzavřen a do roku 2008 chátral.

Otázky týkající se takových konverzí a stavu rumunského divadla obecně představí i ilustrace historie projektu rekonstrukce Národního divadla v Bukurešti z roku 1963, ve kterém dal architekt Romeo Belea budově novou fasádu a změnil tak její estetický i urbanistický charakter. Návštěvníky seznámíme i se současnou diskuzí ohledně případné změny této fasády.

Architekt Angelo Roventa představí svůj projekt dočasného prostoru Národního divadla v Iaşi, významného kulturního střediska dokončeného v roce 2008. Jedná se o černou krychli v centru města, ve které se nachází jedna ze scén divadla, a která tak poezii divadelních her přibližuje veřejnému prostoru.

Součástí prezentací budou architektonické výkresy (plány, řezy, elevace), ruční skici, 3D náhledy interiérů a exteriérů budov, fotografie lokací „před“ a „po“, fotografie urbanistického kontextu, fotografie interiérů, exteriérů a architektonických detailů, vyjádření architektů, shrnutí vývoje projektů a vysvětlení jejich role v rumunském divadle dneška a zítřka.
Představujeme tři důležité projekty s cílem znovu objevit jisté klasické hodnoty transformované do moderní vize. Autory projektů jsou architekti Romeo Belea, Razvan Luscov s Ioanou Luscov, a Angelo Roventa.
Rumunsko
Divadlo: Romanian Culture Institute Praha
Výtvarné řešení výstavy: Cristian Stanoiu, Kurátorka výstavy: Stefania Cenean
Iain Mackintosh:
Collapse/Expand
Guthrieho polovični aréna: živé dědictví
Tyrone Guthrie byl britský divadelní režisér, který jedinečným způsobem přispěl k rozvoji divadelní architektury, když inspiroval vznik tak zvaného Guthrieho otevřeného jeviště.

Výstava oslavuje Guthrieho dědictví a sleduje vývoj otevřeného jeviště od prvního použití v Edinburgh Assembly hall v roce 1948 až po nedávno dokončené Royal Shakespeare Theatre ve Stratfordu nad Avonou. Vysvětlující text s nákresy a fotografiemi mapuje dějiny a vývoj tohoto specificky britského druhu jeviště. Divák se s tímto fenoménem seznámí prostřednictvím modelů divadel: Edinburgh Assembly Hall, Festival Theatre ve Stratfordu, Ontario, Crucible Theatre v Sheffieldu, Globe Theatre v Londýně a The Royal Shakespeare Theatre ve Stratfordu nad Avonou.
Tyrone Guthrie byl britský divadelní režisér, který jedinečným způsobem přispěl k rozvoji divadelní architektury, když inspiroval vznik tak zvané Guthrieho poloviční arény.
Velká Británie
Divadlo: Association of British Theatre Technicians
Výtvarná spolupráce: Peter Ruthven-Hall, Odborná spolupráce: Gavin Green, Odborná spolupráce: Anne Minors, Výtvarné řešení výstavy: Tim Foster, Kurátor výstavy: Tim Foster
Collapse/Expand
Divadlo Oficina + Lidová univerzita + Lesní dílna + Stadionové divadlo

Výstava ukazuje sociální a kulturní performanci divadla Oficina Uzyna-Uzona, jehož vedoucí José Celso Martinez Corr?a vidí kulturu a vzdělávání jako jistý druh lidského rozvoje a způsob zapojení lidí do společenského života města. Výstava ukazuje dva důležité architektonické momenty v dějinách souboru: – Ten první navrhli v r. 1989 Lina Bo Bardi a Edson Elito, byl dokončen v r. 1995 a divadlo proměnil v ulici se skleněnými stěnami a pohyblivým stropem. – Druhý, zatím nedokončený, projekt navrhl architekt Jo?o Batista Martinez Corr?a v r. 2004 s cílem naplnit vizi režiséra pojmenovanou Teatro Oficina + Lidová univerzita + Lesní dílna + Stadionové divadlo. Návrh transformuje městský prostor a stává se součástí životů jeho obyvatel. Projekt se v roce 2010 dostal na seznam IPHAN (Národního institutu historického a uměleckého dědictví). Proměny architektury, krajiny a městského rázu kolem Teatro Oficina zahrnují Stadionové divadlo s moderní klenutou odsunovací střechou i univerzitu pojednanou ve vrstvách a stezkách organických tvarů, které mají v místě vzkřísit ztracené spojení mezi obyvateli a městskou krajinou.
Výstava ukazuje dva důležité architektonické momenty v dějinách divadelního souboru Oficina Uzyna-Uzona: Autoři prvního jsou Lina Bo Bardi a Edson Elito (1989), druhého pak Jo?o Batista Martinez Corr?a (2004, nedokončeno).
Brazílie
Divadlo: FUNARTE - National Art Foundation
Divadlo: OISTAT Brazil
Architektonické řešení: Julia De Francesco, Výtvarné řešení výstavy: Claudia Azeredo, Kurátor výstavy: Antonio Grassi, Vystavující umělec: Edson Jorge Elito
Collapse/Expand
Exponát: Lina Bo Bardi and Edson Elito - Divadlo Oficina
São Paulo - SP, Teatro Oficinav
Návrh / Proposal: 1989
Realizace / Realization:1994
São Paulo - SP, Teatro Oficinav
Návrh / Proposal: 1989
Realizace / Realization:1994
, Vystavující umělec: João Batista Martínez Corrêa
Collapse/Expand
Exponát: João Batista Martinez Corrêa and Beatriz Pimenta Corrêa - Divadlo Oficina + Lidová univerzita + Lesní dílna + Stadionové divadlo
São Paulo, Teatro Oficina + Universidade Popular + Oficina de Floresta + Teatro de Estádio
Návrh / Proposal: 2004
Spolupráce / Collaboration:Sandra Morikawa and Diogo Cortes Luz
São Paulo, Teatro Oficina + Universidade Popular + Oficina de Floresta + Teatro de Estádio
Návrh / Proposal: 2004
Spolupráce / Collaboration:Sandra Morikawa and Diogo Cortes Luz
Miguel Jesús – Rui Francisco – João Brites:
Collapse/Expand
Na druhé straně
„A když vidím v zrcadel odraz vlastních zad […],

prostupuje mnou hrůza z tajemství vlastního já.“

Fernando Pessoa, Dialog v palácové zahradě

Umělec, který reprezentuje svou zemi jako kurátor

V roce 1974 založil Jo?o Brites spolu s dalšími divadelníky, s kterými pracoval během svého politického exilu v Belgii, divadelní skupinu O Bando. Jeho umělecká praxe a teoretické formulace se již 36 let vyznačují zvláštním způsobem vytváření a realizace scénických prostorů, který se vymyká tradičním omezením scény.

Brites upřednostňuje divadlo, které překvapuje svým vztahem k neočekávanému prostoru a neobvyklým “scénickým strojům”. Hájí širší architektonickou koncepci scénografie a zároveň žádá, aby byla chápána jako skutečný “vizuální čin”, jehož se mohou zúčastnit jak umělci, tak diváci.

Brites často spolupracuje na performancích, které se konají na různých národních i mezinárodních scénách, a nachází zvláštní oblibu v portugalské lidové kultuře – jak po textové stránce (legendy, tradice, hry, divadelní hry), tak po stránce materiálních prvků (objekty každodenní potřeby, z nichž některé již nejsou používány, ale přesto jsou předměty antropologického zájmu, jenž se projevuje v této jevištní praxi). Tento přístup však Britesovi nijak nebrání v tom, aby pro show, které režíruje, neustále hledal rozličné materiály, různé technické dovednosti a nové technické formáty.

Dalším rysem tvorby Teatro O Bando je vztah, který vědomě navazuje s moderní estetikou, tváří v tvář architektonickému konstruktivismu a abstraktní zálibě v rekvizitách a figurách nebo zjevné z Britesových hravých parodií, které provokativně spojují kritiku se snem a dekonstrukci se známkami toužebně hledané společenské utopie.

Tento projekt je výsledkem umělecké cesty, na níž jsou divadlo, prostor a scénografie tvůrčím způsobem koordinovány a vzájemně přetvářeny. Výstava na PQ 11 umožňuje mezinárodní dialog, viditelně založený na originálním a dále vznikajícím díle, které prodělává neustálé změny a obnovování. Výstava podporuje přemýšlení o minulých dílech a o způsobech, jak lze dosáhnout nového estetického zkoumání a umělecké praxe.

Scénograf, jehož práci nelze oddělit od jeho divadelní skupiny

Skupina Teatro O Bando je středobodem neklidu a veselí, základnou jakékoli divadelní kreace, která v Portugalsku nemá žádnou tradici.

Skupina se od samého začátku prezentovala jako ústřední bod společenské intervence, který odmítá zděděné divadelní konvence. Po silné počáteční zkušenosti s decentralizací založené na otevřené ideji divadla pro děti a mládež, se její jazyk zformoval v souladu se současnou etno-antropologií, i když s ozvěnou Grotowského, Brooka, Barby, Schechnera a Mnouchkine. Tyto vlivy byly však od počátku přetvářeny tak, aby zahrnovaly odkazy na expresionistické malířství a sochařství, co do velikosti disharmonické a groteskní (připomínající bolševika Mejercholda), přítomnost brechtovské “epiky”, hudby, techniky a téměř intimního řemesla.

Estetika scénického konceptu Jo?o Britese – scénického diskursu založeného na PROSTORU, FORMĚ a OBJEKTU (upřednostněných i před OBRAZEM), který vytváří extrémní ztělesnění scénických akcí vyplývajících ze střetu herců s “jevištními stroji” a dalšími fyzickými překážkami – musí být postavena vedle estetiky sebereflektujícího plastického abstrakcionismu (který má kořeny v díle Maleviče, Kandinského nebo Mondriana). Zároveň tu jsou také rysy podobné surrealistickému umění, založeném na konceptu politického divadla “skrytého” v akcentované formální konceptualizaci, která se v ekozofii (Guattari) snoubí s hluboce určující ruralitou. Když se tyto dvě linie – zasvěcenců a obyčejného jednání – protnou, zobrazení lidské grotesky povstane v crescendu coby znamení tohoto kolektivu.

Projekt intervence, který se skládá ze tří částí

Portugalská oficiální účast na PQ 11 chce být interdisciplinární, chce rozvinout svá chapadla do různých stran a kombinovat v sobě nejrůznější prvky. Opírá se o dílo, které vytvořil kurátor Jo?o Brites spolu s Ruiem Franciscem, spoludesignérem a koordinátorem tohoto výstavního projektu. Portugalská intervence se vyhýbá retrospektivnímu přístupu a místo toho představuje tři vzájemně propojené projekty, které se odehrají poprvé a na různých místech, ale které se vážou ke společnému tématu: Na druhé straně.

Tři vrcholy trojúhelníku, který tak vznikne pod pražským nebem, tvoří pouliční instalace Zezadu a architektonická intervence Seshora (obě viz text dále) a prostupné dílo Zevnitř. Tyto instalace se pokoušejí každá zvlášť i jako celek rozvinout princip prostorového ztvárnění. Jejich vzájemná provázanost představuje přání, aby se dilema architektury a scénografie stalo pouze tvůrčí záležitostí.

Portugalská účast na 12. Pražském Quadriennale se po konceptuální stránce odvolává na dílo Jo?o Britese a zvlášť zdůrazňuje zjevné a hmatatelné odkazy na předchozí performance Slepota (2004), Tajné truchlení (2006), Jeruzalém (2008) a Don Quijote – opera buffa (2010).

> Jo?o Brites: Zevnitř: prostupné dílo > 3D modely, fotografie, projekce

Umělecké ztvárnění prostupné expozice upomínajá na pocity a vzpomínky z předchozích performancí ve scénických prostorech a dokládají zamýšlenou metaforu. Stěna na pozadí, vytvořená z velkých keramických dlaždic, do které jsou zapuštěná osmi palcová zrcadla, odráží sezení určené pro veřejnou intervenci „Zezadu“ pod promítanými písmeny a číslicemi, které se v průběhu času pomalu a postupně zmenšují. Na zemi je kompost. Kroky návštěvníků jsou zesíleny. Vzduchem náhle, cyklicky, probleskuje světlo.

Seshora: architektonická intervence

Praha, kostel sv. Anny – Pražské křižovatky. Na pultě navrženém kurátory Architektonické sekce, za zdí z keramických dlaždiček trůní model sídla skupiny Teatro O Bando z dílny architekta Rui Francisca. Sídlo se rozkládá na čtyřech hektarech ve Vale dos Barris v portugalském přírodním parku Arrábida. Výstava se skládá z maket dvou budov (starých prasečáků) a scénických prostorů i z „jevištních strojů“, které Jo?o Brites a jeho kolektiv vyvinuli v průběhu řady let a které se týkají definice prostoru, protože omezují nebo naopak umožňují pohyb a přesuny.

Zezadu

Nové Portugalsko

Po performanci Jeruzalém (2008) jsme navrhli instalaci na náměstí Franze Kafky v historickém centru Prahy. Tato instalace bude mít podobu příběhu se začátkem, prostředkem a koncem, přičemž začátek bude zároveň koncem a naopak.

Sezení pro publikum se skládá ze 44 židlí, které zprostředkovávají paměť: pocházejí z lisabonského kina S?o Jorge – 50 let intenzivního používání je zanechalo v poničeném stavu, takže neodpovídají technickým normám současné legislativy. Jsou uspořádány do čtyř řad naproti stěně z velkých keramických dlaždiček a čekají na obecenstvo. Na druhé straně zdi je umístěno dalších 11 židlí v jedné řadě.

Kompozičně se instalace opírá o vizuální osy okolních ulic, aby návštěvníci přicházející z různých ulic a náměstí zakusili smyslový zážitek srovnatelné intenzity. Zvolená severojižní orientace instalace bere v úvahu zeměpisnou šířku místa a snaží se postihnout okamžik, kdy na obou stranách cihlové zdi zavládne naprostá tma.

Formou instalace je náměstí. Na zemi je kompost, který plní symbolickou a zároveň performativní funkci: coby krycí, povrchová vrstva mezi kovovou konstrukcí podpírající židle a dlažbou náměstí s nerovnými, nedokonalými a neočekávanými rysy.

Nápis (Poznej svá záda) vyzývá diváky, aby se nechali vyfotit přítomným fotografem zezadu.
Oficiální účast Portugalska se skládá ze sady tří projektů, založených na práci scénografa a divadelního režiséra Jo?o Britese a scénografa a architekta Rui Francisca.
Portugalsko
Divadlo: Directorate-General for the Arts (DGARTES)
Produkce: Maria Helena Serôdio, Výtvarné řešení výstavy: Rui Francisco, Kurátor výstavy: João Brites, Vystavující umělec: Rui Francisco
Collapse/Expand
Objev
Ve Francii existuje silná tradice využití adaptovaných prostorů. Jejím dokladem jsou i místa, která za posledních 40 let objevili, zabydleli a průběžně modifikovali Peter Brook a Ariane Mnouchkine (Theatre des Bouffes du Nord a Theatre du Soleil). Tyto ve všech ohledech exemplární případy představujeme jako nosný pilíř naší výstavy. Takové, jaké byly v konkrétní okamžik (18.12.2010): v neustálém vývoji, neustále renovované a transformované. Odchod Petera Brooka z postu režiséra Bouffes du Nord 31.12.2010 vyvolává otázku, do jaké míry takové prostory žijí z uměleckých vizí jednotlivců: „Jak se bude prostor vyvíjet dál? Bude směřovat do minulosti nebo do budoucnosti?“

Tyto i další prostory vzkvétaly bez péče architektů. Proč se architektům nepodařilo navázat spolupráci s tvůrci divadel? Proč jsou tak posedlí touhou tvořit podle vlastních představ, ačkoli křehký, reaktivní a rychle se vyvíjející obor performance vyžaduje něco jiného? Měla by být „kultura“ pevná a kategorizovaná, uzavřená a zkoumaná jako zvíře v zoo, ačkoli tolik tvůrců baží po chaosu, nejednoznačnosti a možnosti křížení druhů?

Francie k tomuto problému nabízí zdravé, protichůdné přístupy, mezi něž patří i práce Patricka Bouchaina, který zohýbal pravidla architektury a urbanizmu, aby mohl svobodou a vitalitou naplnit „nalezené“ prostory jako jsou Condition Publique v Roubaix, Theatre du Radeau v le Mans a Lieu Unique v Nantes. S devizou neurčitosti a růstu koketují i obce, například Saint Nazaire, když rozjíždějí nehotové, otevřené projekty, jako je Le Life v bývalé německé ponorkové základně.

Naši expozici předkládáme jako objekt, který je nutno objevit a prozkoumat, který vybízí k interakci, odhalování a spolupráci diváků mezi sebou. Doufáme, že vyprovokuje úvahy o potřebných změnách v architektonické praxi, vládě i společnosti, které umožní rozkvět kulturních aktivit v „nalezeném“ kontextu, který je z podstaty občanský (protože zprostředkovává obnovu a kontinuitu) a ekologický.
Evropská populace i průmysl upadají a přírodní i finanční zdroje Evropy jsou omezené. Éra rozkvětu, kdy se stavěly paláce kultury, skončila. V budoucnosti budou divadelní prostory čím dál více zřizovány v...
Francie
Výtvarník filmu a projekce: Veronique Faure, Produkce: Solveig Bongrand, Odborná spolupráce: Hubert Jourdain, Kurátor výstavy: Andrew Todd
Kazimieras Reimeris:
Collapse/Expand
Divadlo odletů
Zásadní význam místa jakožto konceptu a fenoménu je pro divadlo ztracena. Současné divadlo je pomíjivé, herci, hry i diváci volně poletují po celém světě. Zbývá poslední hledisko – konkrétní umístění divadla, jeho architektonické zhmotnění, které v metafyzickém slova smyslu cestuje stejně jako jeho tvůrci, dokud nezakotví na určitém místě.

Kazašské divadlo má hluboké historické kořeny. Vychází ze „stepního divadla“, které se původním jazykem nazývá „aytys“, což je pojmenování pro zvláštní druh talentového klání, které se odehrává pod širou oblohou. Výjimečnost tohoto kazašského divadelního umění podtrhuje úchvatné přírodní pozadí a nikdy neutuchající vítr. Budova má mobilní charakter připomínající jurtu, odkazuje na sémantiku historických tradic a zřetelně odráží význam daného místa. Ve struktuře budovy se prosazuje expresivní a snadno čitelná forma, která ovlivňuje i její okolí.

Návrh Ruského divadla vychází z podoby neopracovaného diamantu, drahého kamene před tím, než je obroušen do zářivého krystalu. V této formě představuje primární myšlenku uloženou uvnitř struktury, která pomalu dostává tvar. Zrcadlové a vodní plochy budovy odrážejí okolní prostředí a lidi a vytváří spojitost mezi metafyzikou formy a kontextem umístění, což je zde vyznačeno vzletnou samonosnou strukturou nad hlavním vchodem. Budova se nachází přímo naproti Prezidentskému paláci, v samém srdci města, kde se střetávají jeho pomyslné osy, což divadlu dodává ikonický charakter a pasuje ho do role přirozeného symbolu města.

Projekty litevských architektů, které byly v soutěži v kazašské Astaně v r. 2010 oceněny 1. cenou.

> Kazašské divadlo, Astana, 1. místo (Jungtin?s Architekt? Dirbtuv?s: Saulius Pamerneckis, Gintaras Čaikauskas, Tumas Maz?ras)

> Ruské divadlo, Astana, 1. místo (Trys A.M. Tvůrčí tým: Kazimieras Reimeris, Auks? Garšvait? Reimerien?, Sigita Norvili?t?, Marius Nekrošius, Aušra Siaurusaityt? Nekrošien?; SUTI Gintaras Klimavičius, asistent Marius Savickas)
Důležitost místa jakožto konceptu je pro divadlo ztracena. Zbývá poslední hledisko – konkrétní umístění divadla, jeho architektonické zhmotnění.
Litva
Divadlo: Jungtinės architektų dirbtuvės, UAB
Divadlo: Trys A.M. Architects
Odborná spolupráce: Marius Nekrošius, Odborná spolupráce: Tumas Mazūras, Odborná spolupráce: Gintaras Čaikauskas, Kurátor výstavy: Helmutas Šabasevičius, Vystavující umělec: Kazimieras Reimeris, Vystavující umělec: Auksė Garšvaitė-Reimerienė, Vystavující umělec: Marius Nekrosius, Vystavující umělec: Aušra Siaurusaitytė-Nekrošienė, Vystavující umělec: Saulius Pamerneckis, Vystavující umělec: Gintaras Čaikauskas
Sam Spurr – Adrian Lahoud:
Collapse/Expand
Jak být dobrým svědkem
Komunikace je pozvánkou k dezinterpretaci druhého. Lingvistický překlad krouží kolem nedosažitelného cíle: pokouší se smířit věrohodnou nápodobu se smyslem, přestože ví, že je mezi těmito dvěma póly uvězněn a nemůže plně vystihnout ani jedno, ani druhé. Prostor mezi různými jazyky se odráží v rozdílu mezi různými formami umělecké a prostorové praxe. Mapování heterogenní série různých záměrů (kreseb, fotografií, performancí, textů) není nikdy jednoduchou záležitostí a mapa, která takto vznikne, připomíná kartografii neprozkoumaných světadílů, plnou bílých míst a slepých bodů.

Náš projekt je hrou na „tichou poštou“ na úrovni celého města, strukturovanou kolem nemožnosti vytvořit mapu s ulicemi, která by znázorňovala lidi a jejich uměleckou praxi. Bílá místa nejsou chápána jako prázdné zóny, které je třeba přemostit, naopak: naplňuje je produktivní potenciál. Stávají se prostorem pro překlad založený na fantazii a spekulaci.

Na nejvyšší úrovni je projekt strojem na zprostředkování, záznam a distribuci. Za cíl si klade ukázat scénografický potenciál města. Na každé křižovatce je umístěn jeden účastník lapený do koloběhu pozvání, překladu a komunikace se svými sousedy. Jejich cílem je vytvořit jediný bod v rámci města.
Tento projekt je hrou na "tichou poštou" na úrovni celého města, strukturovanou kolem nemožnosti vytvořit mapu s městem a ulicemi, která by znázorňovala lidi a jejich tvůrčí praxi.
Austrálie
Divadlo: University of Technology Sydney, School of Design
Kurátor výstavy: Sam Spurr, Kurátor výstavy: Adrian Lahoud, Výtvarné řešení výstavy: David Burns, Kurátor výstavy: David Burns, Vystavující umělec: Andrew Benjamin, Vystavující umělec: Robert Beson, Vystavující umělec: Pia Ednie Brown, Vystavující umělec: Amanda Clarke, Vystavující umělec: Jack Dunbar, Vystavující umělec: Erik Escalante, Vystavující umělec: Alina Mcconnochie, Vystavující umělec: Chris Fox, Vystavující umělec: Richard Goodwin, Vystavující umělec: Sarah Hearne, Vystavující umělec: Sarah Jamieson, Vystavující umělec: Nadia Wagner, Vystavující umělec: Adam Jasper, Vystavující umělec: Eduardo Kairuz, Vystavující umělec: Byron Kinnaird, Vystavující umělec: Barnaby Bennett, Vystavující umělec: Frank Minnaërt, Vystavující umělec: Fernando Pino, Vystavující umělec: Lucas Tipene, Vystavující umělec: Gerard Reinmuth, Vystavující umělec: Tina Salama, Vystavující umělec: Sam Szwarcbord, Vystavující umělec: Leisa Tough, Vystavující umělec: Marcus Trimble, Vystavující umělec: Jaime Tsai, Vystavující umělec: Tosha Van Veenendaal, Vystavující umělec: Oliver Watts, Vystavující umělec: Alexandra Wright
Collapse/Expand
Prázdný prostor
Místo, jehož morfologii výstava zkoumá, nabízí poutavý příspěvek do možné diskuze o ideálním prostoru pro performativní umění. Jde o staveniště zatím nedokončené nové budovy Národního divadla v Subotici a zároveň místo posledního odpočinku jeho předchůdce. Působivé ostatky starého divadla odpočívají ve společnosti s kontrastujícím dynamickým, betonovým skeletem budoucí stavby. Uprostřed této téměř symbiózy slyšíme jemné hlasy minulosti a energický jásot budoucnosti.

V tomto prostoru vzájemného narušování, a nikoli v jedné nebo druhé budově o sobě samé, jsme se jali hledat směr.

Výstava ve formě trojrozměrného stereoskopického videa nabízí pitvu dvou architektonických struktur v jednom prostoru. Obě struktury, které se snaží ztělesnit ideální architekturu pro performativní umění – každá svým vlastním způsobem, jedna v minulosti a druhá v budoucnosti – jsou slity do jednoho architektonického metaprostoru. V neplánované současnosti tohoto prostoru se začínáme ptát, zda ideální architektura pro performativní umění může vůbec existovat.
Srbsko
Divadlo: Centre for Scene Design, Architecture and Technology (SCEN) - OISTAT Centre Serbia
Kurátor výstavy: Mia David
Collapse/Expand
KTH R1
Švédsko si ke své prezentaci zvolilo prostor, který byl původně postaven za zcela jiným účelem, ale posléze byl přeměněn, aby mohl být využíván tak, jak je tomu dnes. R 1 byl prvním jaderným reaktorem ve Švédsku. Šlo o výzkumný reaktor umístěný ve skále v hloubce 25 m pod Královským technologickým institutem (KTH) nedaleko Stockholmu. Reaktor byl v provozu od 13. července 1954 do 6. června 1970. Poté byl přemístěn a zbyla po něm hala, pro níž nebylo využití až do konce 90. let 20. století. Tehdy ji organizace KTH Media začala provozovat jako místo nejrůznějších performancí a k mediálnímu výzkumu.

V průběhu posledních deseti let se zde konaly různé druhy performancí přesahující hranice jednotlivých uměleckých oblastí. Veřejnost si tak mohla vyslechnout akustické a elektroakustické koncerty, při nichž flétny sváděly souboj se syntetizéry Moog. Německý hudebník Rochus Aust složil hudbu k Futuristické kuchyni, oslavě stého výročí futuristického manifestu. Švédská produkční a propagační organizace Riksteatern ve spolupráci s Cullbergbaletten zde předvedla „neslyšnou“ taneční performanci nazvanou Vibragera, při které čtyři tanečníky, z nichž dva byli hluší, doprovázely pouze nízkovibrační zvuky vycházející z beden. Později zde proběhlo experimentální představení nazvaná Mechatronická opera, při níž osm soch předvádělo robotické taneční pohyby za pěveckého nebo zvukového doprovodu.

Skutečnost, že R 1 je výtečným prostorem pro nejrůznější typy kulturních událostí, potvrdily také další divadelní inscenace. Mezi akcemi, které ukázaly možnosti tohoto prostoru, patří např. výstavy fotografií, ale konají se zde dokonce se i svatby.

KTH R 1 není pouze prostorem pro performance, ale také jedním z míst, jichž využívá interdisciplinární výzkumná skupina Design sloužící ke zprostředkování prostoru a přítomnosti, která kombinuje dovednosti z oblasti architektury, mediálních technologií, antropologie, filmu a televize. Studie této skupiny se zaměřují na prostorový a technický design, jehož cílem je umožnit vzájemné nazírání a podporovat zprostředkování přítomnosti vzdálených míst pomocí synchronizovaných videoprostorů.

Hala R 1 je důkazem toho, že prostor původně určený k vysoce technickým účelům může být přeměněn v zajímavé performativní místo pro výstavy a vystoupení přesahující jednotlivé umělecké oblasti.

P.S. Hladina radiace v bývalém reaktoru je nyní nižší než přirozená hladina radiace, která je měřena nad zemí.
Hala jaderného reaktoru přeměněná v performativní prostor.
Švédsko
Divadlo: The Swedish Centre of OISTAT (Svensk Teaterteknisk Förening - STTF)
Výtvarné řešení výstavy: Torsten Nobling, Kurátor výstavy: Torsten Nobling
Collapse/Expand
Performativní prostor v Oceánii
Architektura v Pacifiku je performativní a reaguje na události, zatímco performativní prostor je pojímán jako pole společenské interakce. Prostupná či pomíjivá architektura Oceánie, jako je fale (dům), whare tapere (zábavní dům) nebo hakari (slavnostní pódium), a přetrvávající konstrukce v krajině, jako jsou marae (vyvýšený prostor vyhrazený poradám kmene), ztvárňují proudění času a skrze svou pomíjivost či trvání, zosobňují jeho plynutí, přičemž zároveň umožňují proudění lidí, počasí, zvuků a událostí. Jsou-li tyto otevřené nebo víceúčelové struktury využity jako místa k diskurzivní výměně, stávají se performativním prostorem: divadelní architektura Pacifiku je potom tvořena pomocí společenských aktů, jako je setkání, hostina nebo seznamovací rituály.

Novozélandská expozice v Architektonické sekci představuje díla novozélandských architektů či návrhářů působících v oblasti divadelní architektury, designu pro performance a akce. Tyto projekty (ať už postavené nebo nenepostavené, zrealizované nebo jen navržené), ovlivněné naší polohou na okraji Oceánie, zkoumají, jak lze vytvořit v Pacifiku performativní architekturu či využít performativní prostor. Architektura pro performanci je zde ukázána jako rozpínající se záležitost, která přetéká z divadla v podobě černé krychle do společenského a performativního prostoru výstavy, ze site-specific události do prostoru pro porady neboli marae.
Architektura v Pacifiku je performativní a reaguje na události, zatímco performativní prostor je pojímán jako pole společenské interakce. Novozélandská výstava zkoumá performativní architekturu a performativní prostor ovlivněný Pacifikem.
Nový Zéland
Divadlo: Massey University
Divadlo: Warren And Mahoney
Divadlo: Athfields Architects
Divadlo: Creative Spaces
Divadlo: Winning Productions
Divadlo: Orotokare
Výtvarné řešení výstavy: Amanda Yates, Kurátor výstavy: Anikó B. Nagy
Collapse/Expand
Performativní cesty
Výstava neukazuje nové budovy sloužící jako skořápky performativních produkcí (divadla, operní domy atd.), ale místo toho klade důraz na „scénografickou“ architekturu – na projekty, které se zabývají performativními aspekty městského a přirozeného prostředí.
Norský příspěvek se zaměří na oblasti, v nichž se architektura překrývá, propujuje a splývá se scénografií.
Norsko
Divadlo: Norwegian Theatre Academy, Østfold University College
Odborná spolupráce: Carle Lange, Odborná spolupráce: Bbb Johannes Deimling, Výtvarné řešení výstavy: Serge Von Arx, Kurátor výstavy: Serge Von Arx
Collapse/Expand
Recyklace divadelního prostoru
Slovenská výstava divadelní architektury pro Pražské Quadriennale 2011 se skládá ze tří projektů, které spojuje pojem „recyklace“.

První projekt je renovací historické budovy. V roce 2008 byla dokončena rekonstrukce Národního domu v Martině, budovy divadla, která byla postavena roku 1881 podle návrhu architekta Blažeje Bully. Projekt zachoval původní architekturu a obohatil ji využitím moderní scénografické, zvukové a osvětlovací technologie. Projekt dále zahrnoval přístavbu, s novým divadelní studiem a technickým zázemím. Tento projekt můžeme svým způsobem popsat jako recyklování minulosti pro současnost.

Druhý projekt se týká současného architektonického objektu. Stanice Žilina-Záriečie je nezisková organizace, jež přeměnila starou železniční stanici v prostor, který lze využívat k akcím alternativní kultury. Zajímavým aspektem tohoto projektu je skutečnost, že divadlo je vyrobeno z netradičního materiálu, pivních beden. Recyklací železniční stanice vznikl multifunkční kulturní objekt a recyklace bas od piva vytvořila současný architektonický objekt – divadlo.

Třetí projekt naší výstavy pochází z Košic, kde v rámci přípravy na akci „Košice, Evropské hlavní město kultury 2013“ vznikl projekt přestavby vojenských kasáren z 19. století, které se nacházejí v městském centru. Vznikne Kasárne Kulturpark, multikulturní centrum pro divadlo, koncerty, výstavy a další události. Tento projekt vytváří novou atraktivní část města a představuje podobný recyklační proces – přeměnu původně technické architektury v kulturní architekturu, jejíž design (či forma) je spjat s místem, na němž je postavena.
Slovensko
Divadlo: Divadelný ústav Bratislava
Výtvarné řešení výstavy: Jaroslav Valek, Kurátor výstavy: Oleg Dlouhý
Collapse/Expand
Taiwanské divadlo 2.0: Hledání kulturní identity
Divadlo je oknem kultury, zosobněním společnosti. Design a založení divadla nevyhnutelně určuje povahu a styl kulturní krajiny. V roce 1987 bylo v centru Tchaj-pejee slavnostně otevřeno Čankajšekova národní kulturní centrum, které má fyzickou podobu klasického evropského operního domu propojeného s tradiční čínskou palácovou architekturou. Přes četné rozpory, které tato forma divadelního prostoru vyvolává, centrum dominuje kulturní scéně Tchaj-wanu již přes dvacet let.

V současnosti sílící společenská nálada podporující vyrovnaný rozvoj severní i jižní části ostrova nakonec vedla ke zrodu dalšího divadla světové úrovně, umístěného mimo tchaj-wanskou metropoli. K jakému pokroku v designu divadelní budovy a zakládání divadla došlo za dvě desetiletí? Víme doopravdy, jaký typ divadla potřebuje dnešní Tchaj-wan?

Na této výstavě divadelní architektury Tchaj-wan představí budovu Wej Wu Jingova centra pro umění. Návrh budovy Wej Wu Jingova centra vzešel z mezinárodní architektonické soutěže, kterou vyhrála nizozemská architektka Francine Houben. Design uměleckého centra se neomezuje na orientální obrazotvornost. Je směsicí místních rysů s vizí stát se výrazným urbanistickým monumentem, který bere v potaz individualitu a styly místních uměleckých souborů a s ohledem na ně plánuje různé funkce nové divadelní budovy. Její design chce být odrazem jedinečné krajiny moderního tchaj-wanského divadla. Coby příklad nové divadelní architektury Tchaj-wanu 21. století bezpochyby zrcadlí rozhodné tchaj-wanské modernizační kroky a je výrazem sebevědomí a skvostné vyzrálosti.
Tchaj-wan
Divadlo: Taiwan Association of Theatre Technology (TATT)
Kurátor výstavy: Austin Wang
Ida Flarup – Maria Mengel:
Collapse/Expand
Mapování dočasného prostoru
v nehybném bodě světa, jenž se točí

: objem, hustota a prázdno

Dánský příspěvek Architektonické sekci PQ 2011 se zaměřuje na nestálost – na performativní akt, který odhaluje a rozkrývá nekonvenční prostory. Představuje poetické ztvárnění čtyř prostorů pro performance, které je výzvou jednotlivým žánrům a které přetváří definice prostoru. Povaha výstavy odráží dualitu mezi hustotou archivu a prázdnotou holého plátna tvořícího jeviště pro dočasné stopy a vzpomínky.

Výstava má podobu neustále se točícího, kruhového archivu. Nikdy nesetrvá u jednoho obrazu, ale mapuje prostorové přeměny za použití techniky staromódní kreslené knihy, jejíž obrázky ožívají při rychlém listování. Příběhy jsou vyprávěny za pomoci tradičních nástrojů architekta: tužka, plán, řez – a listů papíru o velikosti A4, které jsou zmapovány, přeloženy a rozřezány. Kruhový archiv se skládá ze čtyř archivních rolí, jedné pro každý z vybraných performativních prostorů. Každá role je prostorovým vyjádřením, dynamickým objektem, který zohledňuje povahu každé z performancí – její prostorové vlastnosti a typologii.

Cílem dánského příspěvku je představit architekturu jako přímý prostorový a strukturální prožitek. Vytvořit instalaci, která odráží povahu prostorové nestálosti a nejednoznačnosti – nikoli pouze ztvárnit architekturu s odstupem, jak se to na architektonických výstavách často děje.

1. Hotel Pro Forma:

Hotel Pro Forma přenáší pojem divadla na nová území, která leží mezi uměním a neuměním, divadlem a nedivadlem, mezi fyzickým a metafyzickým výrazem. Pro koncept inscenace je bytostně důležité, aby se architektura a tradice místa konání staly součástí performance. Prostor je spoluhráčem.

Představení: Ellen, 2010

2. Madelines Madteater (Divadlo s bufetem Madelines):

Interaktivní performance s večeří, která se koná každých několik měsíců v blízkosti skladu na Islands Brygge (Islandském nábřeží). Zážitek z jídla je hlavní součástí večerního představní: je to umění prožívané všemi pěti smysly.

Představení: Kropumulig, 2009

3. Festival Mellemrum (autor Kit Johson X-Act):

Festival site-specific divadla, který se koná jednou za dva roky v Kodani. Řada inscenací, které si přivlastní jistý úsek městské krajiny a vystaví ji performativní interpretaci pomocí skrytých a neviděných prostor města. Důležitou součástí zážitku se stává cesta po městě spojující místa konání jednotlivých performancí.

Představení Mellemrumsfestival ve městě N?rrebro v roce 2010

4. Projekty v MODTARu:

MODTAR je výstavní prostor umístěný ve výstředním dvoře domu ve starém centru Kodaně. Slouží jako prostor pro projekty, jež se zaměřují na experimentální architekturu a architekturu coby uměleckou, scénografickou praxi podporující nové hybridní formy v oblasti mezi architekturou a performativním uměním. Starý dům a jeho okolní dvůr představují scénu pro díla a osoby, které je dočasně obývají.
Mapování dočasného prostoru představuje poetické ztvárnění čtyř performativních prostorů, které je výzvou jednotlivým žánrům a které přetváří definice prostoru. Je to neustále se točící, kruhový archiv mapující prostorové přeměny a rozkrývající dočasné prostory.
Dánsko
Evcimen Perçin:
Collapse/Expand
VYSTUPOVÁNÍ v MINULOSTI: Nové vize vytváření alternativního divadelního prostoru
Turecká výstava se věnuje především na hledání nových, alternativních divadelních prostorů a v tomto ohledu ji zajímají staré budovy, které lze přetvořit k jiným účelům.

Během posledního desetiletí bylo v Istanbulu zrenovováno a přeměněno na kulturní zařízení několik industriálních budov z 19. století. Typická architektonická podoba těchto struktur tak získala novou identitu kulturního prostoru. Tento trend začala muzea a výstavní síně, k jejichž snaze o nalezení alternativního performativního prostoru se později přidala také divadla. V Architektonické sekci PQ 2011 představujeme dvě divadla, která vznikla díky přeměně historických industriálních budov, a dva adaptační projekty – divadelní vlak a divadelní trajekt-, které využívají významných, tradičních prostředků hromadné dopravy minulého století.

Přestože se tyto projekty liší co do formy a rozsahu, jisté významné rysy mají společné: všechny odkazují na osobní vzpomínky obyvatel města, obsahují otisk minulosti a jedinečných prostor využívají pro tvorbu alternativních hřišť, která potřebuje novátorské, experimentální a moderní divadlo. Skutečnost, že lidé s těmito budovami sdílí společnou minulost, znamená, že se v nich cítí jako doma a jsou otevřeni novým uměleckým formám. Rozpor mezi «starým» a «novým» dodává kulturnímu a divadelnímu životu ve městě novou dynamiku a spojuje minulost s budoucností.

Vystavené projekty:

Název projektu: Státní divadla v Üsküdaru; datum projektu: 1. září 2008, datum otevření: 10 April 2009; architekt: Özgür Ecevit; místo: Paşaliman?; Üsküdar, ?stanbul

Název projektu: Divadlo KREK v Santral ?stanbul; datum otevření: 27. prosince 2010; jméno autora konceptu: Berkun Oya; architekt: Bülent Demir; jméno producenta: Nisan Ceren Göknel; místo: Santral ?stanbul; Eyüp, ?stanbul

Název projektu: Divadelní vlak – “Orient Express”; datum projektu: 14. května 2009 – 19. července 2009; autor konceptu: Mustafa Avkiran, Övül Avkiran, autor projektu: Köro?lu, Ali Cem; místo: Ankara – Stuttgart

Název projektu: Divadlo na palubě (Plovoucí divadlo); datum projektu: 2009; datum uskutečnění: nerealizováno; autor projektu: Metin Deniz
Turecká výstava se zaměří především na hledání nových, alternativních divadelních prostorů a v tomto ohledu ji budou zajímat staré prostory, které lze přetvořit k jiným účelům.
Turecko
Divadlo: Turkish Stage Designers Association
Výtvarné řešení výstavy: Pelin Sürmeli, Kurátorka výstavy: Evcimen Perçin, Vystavující umělec: Ozgur Ecevit
Ziad Makram – Jamaleddine El-Kadi:
Collapse/Expand
Moschea del Mondo
Moschea del Mondo je geopolitická architektonická performance – heterotopický prostor, v němž je možné zažít a prodiskutovat politické rozdíly, neboť podrobně analyzuje středomořskou hranici mezi Východem a Západem. Je to jakýsi postkoloniální Orient Expres, který projíždí vnitřními i vnějšími hranicemi a nabízí nový pohled na „Švýcarsko Východu“ a „Paříž Východu“, což jsou pojmenování, jimiž byl označován Libanon a Bejrút před tím, než zde vypukla občanská válka.

Pro samotnou expozici jsme navrhli modlitební kobereček – cestovní mešitu. Je na něm mapa, která popisuje putování Moschea del Mondo ke Středozemnímu moři. Kobereček bude ve výstavním prostoru natočen tak, aby směřoval s Mekce. Nabídne návštěvníkům prostor k modlitbě – zmenšená mešita, osekaná na holé minimum.
Naše expozice rozvíjí koncept otevřené mešity jeko performačního prostoru. Náš návrh Moschea del Mondo přesazuje čtyři minarety, které přežily zákaz stavby minaretů ve Švýcarsku, na plovoucí Teatro del Mondo Aldoa Rossiho.
Libanon
Divadlo: L.E.FT Architects
Odborná spolupráce: Ziad Jamaleddine, Odborná spolupráce: Makram El-Kadi, Odborná spolupráce: Idil Erdemli, Kurátor výstavy: Mona Fawaz
Torsten Blume – Janek Mueller:
Collapse/Expand
hraj bauhaus: inscenuj satelit
Projekt hraj bauhaus – inscenuj satelit zkoumá historickou i současnou roli divadla Bauhausu jakožto interdisciplinární performační laboratoře zaměřené především na rozvíjení a průzkum prostorovosti. Expozice bude mít dvě formy prezentace:

1. „sbalenou“ – budou vystaveny jednotlivé části scény a poběží vedle nich videoprojekce o historii jeviště Bauhausu a jeho současném využití s důrazem na fungování „divadelního satelitu“.

2. „rozbalenou“: v průběhu PQ „divadelní satelit“ rozbalíme v pražském veřejném prostoru a uspořádáme v něm tři taneční představení a ukázky přednášek pod souhrnným názvem hraj bauhaus – relax. To znamená, že jeviště dočasně opustí prostor expozice.

Divadelní dílna Bauhausu byla založena v roce 1921 ve Výmaru a od roku 1926 pokračovala v Dessau. Byla nedílnou součástí této slavné školy architektury a designu. Současné divadlo Bauhausu je jedním z nejdůležitějších divadelních projektů vůbec. Koncept „typizovaného jeviště“ a kostýmního tance, s nimiž přišel Oskar Schlemmer, a konkrétní taneční představení, která se v Bauhausu konala, jsou v současné době považovány za klíčové projekty tehdejšího avantgardního divadla. Stejně důležité však byly pokusy Bauhausu vytvořit „mechanizovanou scénu“, při nichž se jevištní prostor upravoval a přetvářel pomocí technických a kinetických zařízení. Živí herci pak byli z jeviště téměř vyloučeni, což byl trend, který odrážel dominantní postavení výtvarných designerů Bauhausu. Tyto projekty se do dějin divadla zapsaly jako nereálné experimenty, nicméně stále jsou pro divadelní tvůrce nevyčerpaným zdrojem inspirace, nejspíš právě proto, že nikdy nebyly dotaženy do konce.

Historické divadlo Bauhausu bylo spíše než divadelní dílnou jakousi experimentální laboratoří, v níž „jeviště“ sloužilo především k tomu, aby rozvíjelo prostorové uvažování a představivost na vysoce abstraktní úrovni. V Bauhausu se koncept „stavby“ neomezoval pouze na návrh a realizaci architektury v tom nejužším slova smyslu. Bauhaus se vědomě stavěl do opozice k tehdejším akademiím a školám užitého umění, kde se vzdělávali architekti, a definoval koncept „stavby“ jakožto elementární a univerzální návrh, který zohledňuje prostorové „uzpůsobení životních procesů“ stejně jako konstrukci základních prostorových jevů pomocí formálního uspořádání, barvy, světla a pohybu.

Divadlo Bauhausu v Dessau je místnost umístěná ve středu monumentální budovy Bauhausu. Nachází se mezi foyerem a jídelnou, což znamená, že byla programově zasazena do celkové organizace budovy. Tím je zaručena i funkce divadla jakožto společné platformy – může se propojit s jídelnou pomocí skládacích a posuvných stěn a troje dvojité dveře umožňují i otevření do foyeru. Z toho vyplývá, jaká role byla divadlu přiřčena ve dvacátých letech dvacátého století: propojovalo vážnou a výrobně orientovanou práci (křídlo s dílnami) s družnými volnočasovými aktivitami (jídelna). Zároveň však fungovalo i jako autonomní projekt.

Tento výjimečný prostor opět slouží divadelním a hudebním vystoupením, uměleckým akcím, experimentální tvorbě a vědeckému bádání. Hlavním cílem je co nejkomplexnější pochopení toho, jak Bauhaus vnímal divadlo – jakožto laboratoř a platformu pro tvůrčí studium prostorových konceptů, metod a nástrojů.

V roce 2011 se „divadelní satelit“ vydal na turné, na němž tyto myšlenky uvádí do praxe a zároveň navazuje nové umělecké vztahy. Představení ve veřejném prostoru Prahy v průběhu PQ2011 budou společným projektem Nadace Bauhaus Dessau a tanečníků a tanečnic z divadelní fakulty Akademie múzických umění (DAMU).
„Divadelní satelit“ je konceptuální a modulární model jeviště Bauhausu z Dessau v poměru 1:1, který bude sloužit jako mobilní performační instalace a jako symbol současné i historické laboratoře, kterou divadlo Bauhausu bývalo a je i nadále.
Německo
Divadlo: Bauhaus Dessau Foundation
Výtvarná spolupráce: Niklas Nitzschke, Choreograf: Yun-Ju Chen, Produkce: Ursula Achternkamp, Výtvarné řešení výstavy: Torsten Blume, Výtvarné řešení výstavy: Niklas Nitzschke, Kurátor výstavy: Torsten Blume
Judit Csanádi – Anikó B. Nagy:
Collapse/Expand
Chleba a padá z něj paprika. Motto: „I samotná stavba bylo divadelní představení. V bytovém divadle je divadlo všechno. Sedět v kuchyni, jíst chleba a drobit, i to bylo divadlo.“ Péter Donáth, malíř, scénograf (1938-1996)

Motto: „I samotná stavba bylo divadelní představení. V bytovém divadle je divadlo všechno. Sedět v kuchyni, jíst chleba se sádlem, i to bylo divadlo.“ Péter Donáth, malíř, scénograf (1938–1996) Nové performativní prostory – od soukromých bytů přes opuštěné průmyslové stavby až po socialistické kulturní domy – jsou místem setkávání různých oborů umění. Díky své pružné konfiguraci umožňující každodenní metamorfózu tato místa nabízejí širokou škálu smyslových médií a prostorů. Jejich trojrozměrné předivo také odhaluje sociální hodnoty a preference jejich tvůrců. Takto lze divadlo prezentovat jako hypermédium, domov všech umění, prostor, v němž se divadlo, opera a tanec harmonicky sladí s hraničními oblastmi výtvarného umění (fotokinetickými a elektronickými disciplínami, instalacemi, performancí a environmentálním uměním), zatímco všechny zmíněné přístupy protkávají film, video a mediální techniky. Tradiční triáda divadlo-herec-divák je zjevně odtržená od běžného života a ztrácí opodstatněnost, jelikož všechny její složky vznikají z divadelního časoprostoru. Naší povinností je také oplakat ztracené prostory, domovy umění, které byly v nedávných letech navzdory kulturní sféře „odepsány“.
Chleba a padá z něj paprika. Motto: „I samotná stavba bylo divadelní představení. V bytovém divadle je divadlo všechno. Sedět v kuchyni, jíst chleba a drobit, i to bylo divadlo.“ Péter Donáth, malíř, scénograf (1938-1996)
Maďarsko
Divadlo: Hungarian Theatre Museum and Institute
Grafik: Robert Langh, Výtvarné řešení výstavy: Judit Csanádi
Fabrizio Crisafulli:
Collapse/Expand
Výstava, která se rozhodla vystavit sama sebe. Záhada.

V tomto případě téma splývá s designem. Italská výstava nepředstaví nic než sama sebe. Vytváří malé, tajemné pohyby. Důkazy citového vnímání. Bere na sebe přímou odpovědnost říci něco o divadle, prostoru i dalších věcech, aniž by tento úkol přenášela na vlastní obsah nebo informace prezentace. Postup, kdy začínáme se situací a danými objekty a vedeme je k nečekaným zvratům energie a smyslu, je v souladu s „teatro dei luoghi“ (s divadlem místa): tato pracovní metoda vidí místo (v tomto případě samotný výstavní prostor) jako živnou půdu a inspiraci pro zásah. Vztah mezi divadlem a architekturou mění svou definici. Místo uvádí do pohybu akci. A akce přetváří místo. Instalace je také poctou výtečnému italskému divadelnímu řemeslu, které zde zastupuje Delfini Group, jedna z nejpřednějších italských společností zabývajících se jevištní technikou. Kromě ukázky italského umu však tato výstava upozorňuje také na neblahou situaci, v níž se dnes ocitá italská kultura. Nesnáze provázely dokonce i přípravný postup vedoucí k naší účasti na této události. Také proto se výstava rozhodla vystavit sama sebe.
Italská výstava nepředstaví nic než sama sebe. Vytváří malé, tajemné pohyby. V duchu "teatro dei luoghi" (divadla místa) na sebe bere přímou odpovědnost říci něco o divadle, prostoru i dalších věcech.
Itálie
Divadlo: Accademia di Belle Arti, Rome
Architektonické řešení: Vanni Delfini, Výtvarné řešení výstavy: Fabrizio Crisafulli, Kurátor výstavy: Fabrizio Crisafulli, Vystavující umělec: Vanni Delfini
Collapse/Expand
Exponát: Modest Mussorgsky — jevištní technika pro Borise Godunova
Turín, Realizace / Realization:2010
URL: http://www.teatroregio.torino.it/
Spolupráce / Collaboration:director: Andrei Konchalovsky
conductor: Gianandrea Noseda
scenographer: Graziano Gregori
Turín, Realizace / Realization:2010
URL: http://www.teatroregio.torino.it/
Spolupráce / Collaboration:director: Andrei Konchalovsky
conductor: Gianandrea Noseda
scenographer: Graziano Gregori
Collapse/Expand
Exponát: Giuseppe Verdi — jevištní technika pro Rigoletta
Madrid, Realizace / Realization:2009
URL: http://www.teatro-real.com/
Spolupráce / Collaboration:director: Monique Wagemakers
conductor: Roberto Abbado
Scenographer: Michael Levine
Madrid, Realizace / Realization:2009
URL: http://www.teatro-real.com/
Spolupráce / Collaboration:director: Monique Wagemakers
conductor: Roberto Abbado
Scenographer: Michael Levine
Collapse/Expand
Exponát: Arthur Honegger — jevištní technika pro Janu z Arku na hranici
Řím, Realizace / Realization:2008
URL: http://www.auditorium.com/
Spolupráce / Collaboration:Director: Keith Warner
Conductor: Antonio Pappano
Scenographer: Esmeralda Evlin
Řím, Realizace / Realization:2008
URL: http://www.auditorium.com/
Spolupráce / Collaboration:Director: Keith Warner
Conductor: Antonio Pappano
Scenographer: Esmeralda Evlin
Collapse/Expand
Exponát: Antonio Salieri — jevištní technika pro Europu odměněnou
Milán, Realizace / Realization:2005
URL: http://www.teatroallascala.org/
Spolupráce / Collaboration:Director: Luca Ronconi
Conductor: Riccardo Muti
Scenographer: Pier Luigi Pizzi
Milán, Realizace / Realization:2005
URL: http://www.teatroallascala.org/
Spolupráce / Collaboration:Director: Luca Ronconi
Conductor: Riccardo Muti
Scenographer: Pier Luigi Pizzi
Tereza Kučerová – Tomáš Žižka:
Collapse/Expand
„Zúčtování“: Nové chrámy kultury pro Plzeň, Evropské město kultury 2015
V roce 2010 vyhrálo západočeské město Plzeň prestižní titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015. Titul, který se uděluje od roku 1985, je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům a jeho získání má sloužit jako podnět ke kulturnímu vývoji a změnám v daném městě.

“Český stůl” reprezentuje dva jednoznačně nejdominantnější a neambicióznější projekty, které se v průběhu kandidatury Plzně na Evropského hlavního města kultury pro rok 2015 objevují jako klíčové. Jedná se o stavbu nového divadla v blízkosti historického centra v Plzni a konverzi památkově chráněného areálu bývalého pivovaru Světovar na kulturní a rezidenční centrum. Oba projekty se nacházejí ve fázi schválené architektonické studie a v případě nového divadla je již vydané stavební povolení a plzeňští radní odhlasovali zařazení stavby divadla mezi městské investice. Předpokládaná realizace nového divadla i první fáze přestavby areálu Světovar počítá s rokem 2014.

Koncepční řešení “českého stolu” vychází z vítězné ideové urbanistické soutěže na vizi rozvoje areálu bývalého pivovaru Světovar (pražský ateliér D3A) a finálního architektonického návrhu na stavbu nového divadla v Plzni (portugalské studio Contemporânea a česká architektonická a projekční kancelář Helika).

Projekt české sekce architektury „pokládá na pracovní stůl” celou řadu otázek, které nejsou určeny pouze odborníkům a expertům z oboru divadla a architektury, ale jsou záměrně zacíleny na co nejširší veřejnost.

Jaký je přístup k realizaci nových kulturních center? Jak odpovídají představám občanů záměry města a nakolik jsou o nich vedeny veřejné diskuse? Jsou projekty zřetelné a veřejné soutěže transparentní? Spolupracuje město s místní komunitou? Bude mít obsahová náplň mezinárodní přesah? Má město prioritní peníze na realizaci a zvláště provoz obou ambiciózních a nákladných projektů?

Návštěvník má možnost porovnat jak projektové vize a argumentace, tak podoby komunikace jednotlivých projektů s veřejností.

Poděkování: Světovar, o.s., architektonickému ateliéru D3A a ateliéru architektury a designu Helika.
Můžeme postavit kolik svatostánků kultury chceme, ale to nám ještě nezaručí, že budeme kulturnější.
Česká republika
Námět: Tomáš Žižka, Námět: Tereza Kučerová, Kurátor výstavy: Pavel Štorek
Kaylene Tan:
Collapse/Expand
Procházka s přízraky: získej

Od nabytí nezávislosti v roce 1965 se Singapur světu prezentoval jako podívaná, multikulturní tržiště a ekonomický zázrak. Teď navíc i jako urbanistický skvost.

Město se rozrůstá do nebe i do moře a jeho budovy spolu zápasí, aby zvěstovaly moc a úspěch těch, kteří je vlastní a vládnou tomuto městskému státu.

Jako „současné divadlo“ v Singapuru chceme představit soukromé scény v hlavách obyvatel města, kteří proudí po jeho tepnách, přebývají v jeho srdci a konzumují jeho  spektákly.

spell#7 je performační soubor, který pracuje s médiem audio procházky. V praxi jsme experimentovali s různými druhy audio zážitků: statickými, putovními, a vedenými performerem. Naše práce založené na textu mají za cíl vytvářet zvuková prostředí, která mění posluchačovo vnímání okolí, prostoru a času.

Procházka s přízraky
(www.ghostwalking.sg) sestává ze 4 audio procházek a 3 videí, které si účastníci stáhnou a poté aktivují na svých chytrých telefonech nebo mp3 přehrávačích během cesty vlakem North East Line MRT v Singapuru.

Performance začíná, ve chvíli, kdy někdo klikne „stáhnout“ a zvuky a videa „vstoupí“ do zařízení, které se promění v jejich tělo. Obsah se stane jejich srdcem a mozkem.

Stisknete „přehrát“ a v prostoru mezi ušima, v prostoru mezi špičkou prstu a dotykovou obrazovkou, vzniká divadlo. V tomto okamžiku je divadlo tělo v prostředí připojené k přístroji. Prostor je aktivován. Posluchač se díky své přítomnosti stává performerem.

Scénář píšeme my.
Procházky s přízraky jsou cyklus audio a video procházek vytvořený pro vlaky North East Line v Singapuru.
Singapur
Divadlo: spell#7
Architektonické řešení: Hao Ling, Dramaturg: Paul Rae
Extrémní kostým
 
Extrémní Adamova roucha
 
Rusko
Vystavující umělec: Misha (Mikhail) Le Jen (Lezhen)
Aida - vodotěsná!
 
Rakousko
Vystavující umělec: Paul Brown
Collapse/Expand
Exponát: Aida
Giuseppe Verdi: Aida (), Bregenz Festival ,Bregenz, 2010,
Giuseppe Verdi: Aida (), Bregenz Festival ,Bregenz, 2010,
"Poznámky o kráse" a "Já, tvá duše"
 
Bulharsko
Vystavující umělec: Nikolina Kostova-Bogdanova
Collapse/Expand
Exponát: Já, tvá duše
Petar Todorov: Já, tvá duše (Аз, Душата), Pro Rodopi Art Centăr ,Stoličen teatăr Smoljan, Smoljan, Bulharsko, 2008, Petar Todorov, http://www.prac.biz/
nejlepší představení na XVII Mezinárodním festivalu "Dva jsou málo, tři - už moc", Plovdiv 2008
nejlepší bulharské představení na XVII Mezinárodním festivalu, Plovdiv 2008 (cena od nizozemské poroty)
Petar Todorov: Já, tvá duše (Аз, Душата), Pro Rodopi Art Centăr ,Stoličen teatăr Smoljan, Smoljan, Bulharsko, 2008, Petar Todorov, http://www.prac.biz/
nejlepší představení na XVII Mezinárodním festivalu "Dva jsou málo, tři - už moc", Plovdiv 2008
nejlepší bulharské představení na XVII Mezinárodním festivalu, Plovdiv 2008 (cena od nizozemské poroty)
Extrémní kostýmy
 
Brazílie
Vystavující umělec: Leo Fressato
Collapse/Expand
Exponát: Dívka a podzim
Leo Fressato, Débora Vecchi e Elenize Dezgeninski: Dívka a podzim (A Menina e o Outono), Teatro Novelas Curitibanas ,Curitiba, Brazílie, 2007, Performers: Cleydson Nascimento, Fábia Regina, Fernando Volpi, Leo Fressato e Manu Sotoskihttp://www.youtube.com/watch?v=ning-PUVbBQ
Studie kostýmu, který tvoří nejen vizuální kompozici scény, ale také ji modifikuje a dává jí nový význam. Kostým je vyroben z ledu a kusů látky, což jsou díky svým vlastnostem (průhlednost, lesklost, atd.) materiály zajímavé samy o sobě. Kostým má značný „performativní potenciál“, jelikož vyvolává interakci s publikem, které, když vidí člověka pokrytého ledem, nemůže zůstat pasivní.
Kostým komunikuje i s performery a to nejen tím, že mění jejich vzhled, ale také díky „penetračnímu potenciálu“ chladu, který působí na jejich psychiku a metabolismus a způsobuje bolest, zrychlení řeči, tetelení, sníženou kontrolu dechu, extrémní úzkost, činnost nebo nečinnost.
Jedná se o studii bolesti a melancholie v kostýmu vyrobeného z materiálu, na který je Brazílie bohatá, ale kterého je v jiných čísti světa nedostatek: z vody, která určuje „co je živé, živě na pódiu“.
Vyrobené prvky: boty, podprsenky a doplňky (náhrdelníky, náramky, atd.)
Leo Fressato, Débora Vecchi e Elenize Dezgeninski: Dívka a podzim (A Menina e o Outono), Teatro Novelas Curitibanas ,Curitiba, Brazílie, 2007, Performers: Cleydson Nascimento, Fábia Regina, Fernando Volpi, Leo Fressato e Manu Sotoskihttp://www.youtube.com/watch?v=ning-PUVbBQ
Studie kostýmu, který tvoří nejen vizuální kompozici scény, ale také ji modifikuje a dává jí nový význam. Kostým je vyroben z ledu a kusů látky, což jsou díky svým vlastnostem (průhlednost, lesklost, atd.) materiály zajímavé samy o sobě. Kostým má značný „performativní potenciál“, jelikož vyvolává interakci s publikem, které, když vidí člověka pokrytého ledem, nemůže zůstat pasivní.
Kostým komunikuje i s performery a to nejen tím, že mění jejich vzhled, ale také díky „penetračnímu potenciálu“ chladu, který působí na jejich psychiku a metabolismus a způsobuje bolest, zrychlení řeči, tetelení, sníženou kontrolu dechu, extrémní úzkost, činnost nebo nečinnost.
Jedná se o studii bolesti a melancholie v kostýmu vyrobeného z materiálu, na který je Brazílie bohatá, ale kterého je v jiných čísti světa nedostatek: z vody, která určuje „co je živé, živě na pódiu“.
Vyrobené prvky: boty, podprsenky a doplňky (náhrdelníky, náramky, atd.)
, Vystavující umělec: Karin Serafin
Collapse/Expand
Exponát: PFdSRFi - Trhlinky fikce o neodbytné realitě
Grupo Cena 11 Cia. De Dança (Florianópolis - SC): PFdSRFi - Trhlinky fikce o neodbytné realitě (Pequenas frestas de ficção sobre realidade insistente), ,São Paulo, Brazílie, 2007, Coreographer: Alejandro Ahmed
Costume Designers: Karin Serafin and Hedra Rockenbach
Dancer: Karin Serafin
Photos: Gilson Camargo
http://www.youtube.com/watch?v=CQFj0QAyWzcb
Kostým pro „End#01“ plní dvojí funkci: pomáhá tanečnici propíchnout špejlemi šest balónků a na konci hry ji chrání před paintballovými střelami.
Původně byl vytvořen jako součást celého systému, které vnikl na základě estetických cílů: umožnit pohybový vztah mezi tanečnicí a systémem modifikací prostředí pomocí fyzických/digitálních rozhraní, vybídnout veřejnost k zapojení do prostoru navržené hry s možností aktivace paintballových střel a umožnit techniky přežití.
Scéna vznikla na základě modelů z kartonu a jako vhodný materiál byl zvolen třímilimetrový polykarbonát, který, díky své průhlednosti, umožňuje novou konfiguraci nahoty a kostýmu pomocí pohybu růžových barev v kuželovém formátu. Kostým také odhaluje křehkost těla vystaveného hře a jeho schopnost přizpůsobit se prostředí.
Grupo Cena 11 Cia. De Dança (Florianópolis - SC): PFdSRFi - Trhlinky fikce o neodbytné realitě (Pequenas frestas de ficção sobre realidade insistente), ,São Paulo, Brazílie, 2007, Coreographer: Alejandro Ahmed
Costume Designers: Karin Serafin and Hedra Rockenbach
Dancer: Karin Serafin
Photos: Gilson Camargo
http://www.youtube.com/watch?v=CQFj0QAyWzcb
Kostým pro „End#01“ plní dvojí funkci: pomáhá tanečnici propíchnout špejlemi šest balónků a na konci hry ji chrání před paintballovými střelami.
Původně byl vytvořen jako součást celého systému, které vnikl na základě estetických cílů: umožnit pohybový vztah mezi tanečnicí a systémem modifikací prostředí pomocí fyzických/digitálních rozhraní, vybídnout veřejnost k zapojení do prostoru navržené hry s možností aktivace paintballových střel a umožnit techniky přežití.
Scéna vznikla na základě modelů z kartonu a jako vhodný materiál byl zvolen třímilimetrový polykarbonát, který, díky své průhlednosti, umožňuje novou konfiguraci nahoty a kostýmu pomocí pohybu růžových barev v kuželovém formátu. Kostým také odhaluje křehkost těla vystaveného hře a jeho schopnost přizpůsobit se prostředí.
, Vystavující umělec: Hedra Rockenbach
Collapse/Expand
Exponát: PFdSRFi - Trhlinky fikce o neodbytné realitě
Grupo Cena 11 Cia. De Dança (Florianópolis): PFdSRFi - Trhlinky fikce o neodbytné realitě (Pequenas frestas de ficção sobre realidade insistente), ,São Paulo, Brazílie, 2007, Choreographer: Alejandro Ahmed
Costume Designers: Karin Serafin and Hedra Rockenbach
Dancer: Karin Serafin
Photos: Gilson Camargo
http://www.youtube.com/watch?v=CQFj0QAyWzcb
Kostým pro „End#01“ plní dvojí funkci: pomáhá tanečnici propíchnout špejlemi šest balónků a na konci hry ji chrání před paintballovými střelami.
Původně byl vytvořen jako součást celého systému, které vnikl na základě estetických cílů: umožnit pohybový vztah mezi tanečnicí a systémem modifikací prostředí pomocí fyzických/digitálních rozhraní, vybídnout veřejnost k zapojení do prostoru navržené hry s možností aktivace paintballových střel a umožnit techniky přežití.
Scéna vznikla na základě modelů z kartonu a jako vhodný materiál byl zvolen třímilimetrový polykarbonát, který, díky své průhlednosti, umožňuje novou konfiguraci nahoty a kostýmu pomocí pohybu růžových barev v kuželovém formátu. Kostým také odhaluje křehkost těla vystaveného hře a jeho schopnost přizpůsobit se prostředí.
Grupo Cena 11 Cia. De Dança (Florianópolis): PFdSRFi - Trhlinky fikce o neodbytné realitě (Pequenas frestas de ficção sobre realidade insistente), ,São Paulo, Brazílie, 2007, Choreographer: Alejandro Ahmed
Costume Designers: Karin Serafin and Hedra Rockenbach
Dancer: Karin Serafin
Photos: Gilson Camargo
http://www.youtube.com/watch?v=CQFj0QAyWzcb
Kostým pro „End#01“ plní dvojí funkci: pomáhá tanečnici propíchnout špejlemi šest balónků a na konci hry ji chrání před paintballovými střelami.
Původně byl vytvořen jako součást celého systému, které vnikl na základě estetických cílů: umožnit pohybový vztah mezi tanečnicí a systémem modifikací prostředí pomocí fyzických/digitálních rozhraní, vybídnout veřejnost k zapojení do prostoru navržené hry s možností aktivace paintballových střel a umožnit techniky přežití.
Scéna vznikla na základě modelů z kartonu a jako vhodný materiál byl zvolen třímilimetrový polykarbonát, který, díky své průhlednosti, umožňuje novou konfiguraci nahoty a kostýmu pomocí pohybu růžových barev v kuželovém formátu. Kostým také odhaluje křehkost těla vystaveného hře a jeho schopnost přizpůsobit se prostředí.
, Vystavující umělec: Marina Reis
Pramínek krve
 
Tchaj-wan
Vystavující umělec: Yi-Meei Wang
Collapse/Expand
Exponát: Pramínek krve
Ying-chuan Wei: Pramínek krve (), NTU, Theater at Luming Hall ,, 2006, Ying-chuan Wei,
Ying-chuan Wei: Pramínek krve (), NTU, Theater at Luming Hall ,, 2006, Ying-chuan Wei,
Inspirováno Beckettem - Retrospektiva
 
Řecko
Vystavující umělec: Konstantina Vafeiadou
Collapse/Expand
Exponát: Inspirováno Beckettem - Retrospektiva
Inspirováno Beckettem - Retrospektiva (), Lylian Baylis Studio,Londýn; Technopolis (Gazi), Atény ,Londýn, Velká Británie; Atény, Řecko, 2009, Direction & Costume design: Konstantinia Vafeiadou
Producer: Donatella Barbieri
Performer: Claire Mallet
Choreography: Marie- Gabrielle Rotie
Music composer and sound design: Nick Parkin
Lighting design: Sarah Gilmartin
Stručné vyjádření autorky:
„Jde a přijde“ je krátká hra, kterou Samuel Beckett napsal v r. 1965. Vystupují v ní tři ženské postavy neudaného věku. Podle textu tyto tři ženy sdílejí stejnou minulost, vyjadřují pocit osobní prázdnoty, navzájem se utěšují kvůli svým promrhaným životům a vlastní nezávislostí se ujišťují o své síle. Představují nezničitelný systém rovnováhy.
Má performance tyto tři ženy umísťuje do jednoho těla, čímž znázorňuje jejich společnou existenci (minulou i přítomnou) a sleduje jejich interakce. Ve snaze posunout kostým za hranice konvenčního vnímání oděvů jsou všechny tři postavy jakoby polapené v plastu a postupně se stávají „předměty“ v prostoru komunikujícími s performery, a vytvářejí tak napětí mezi skutečností a virtualitou.
Performance na základě inspirace Beckettovým přístupem k lidským postavám zasazeným do prázdnoty zkoumá přítomnost a současnou nepřítomnost těla performera: tak, jak se tělo ukazuje v současné společnosti, kde se interakce mezi tělem a technikou stává čím dál problematičtější.
Inspirováno Beckettem - Retrospektiva (), Lylian Baylis Studio,Londýn; Technopolis (Gazi), Atény ,Londýn, Velká Británie; Atény, Řecko, 2009, Direction & Costume design: Konstantinia Vafeiadou
Producer: Donatella Barbieri
Performer: Claire Mallet
Choreography: Marie- Gabrielle Rotie
Music composer and sound design: Nick Parkin
Lighting design: Sarah Gilmartin
Stručné vyjádření autorky:
„Jde a přijde“ je krátká hra, kterou Samuel Beckett napsal v r. 1965. Vystupují v ní tři ženské postavy neudaného věku. Podle textu tyto tři ženy sdílejí stejnou minulost, vyjadřují pocit osobní prázdnoty, navzájem se utěšují kvůli svým promrhaným životům a vlastní nezávislostí se ujišťují o své síle. Představují nezničitelný systém rovnováhy.
Má performance tyto tři ženy umísťuje do jednoho těla, čímž znázorňuje jejich společnou existenci (minulou i přítomnou) a sleduje jejich interakce. Ve snaze posunout kostým za hranice konvenčního vnímání oděvů jsou všechny tři postavy jakoby polapené v plastu a postupně se stávají „předměty“ v prostoru komunikujícími s performery, a vytvářejí tak napětí mezi skutečností a virtualitou.
Performance na základě inspirace Beckettovým přístupem k lidským postavám zasazeným do prázdnoty zkoumá přítomnost a současnou nepřítomnost těla performera: tak, jak se tělo ukazuje v současné společnosti, kde se interakce mezi tělem a technikou stává čím dál problematičtější.
x
 
Spojené státy americké
Vystavující umělec: Susan Hilferty, Vystavující umělec: Dragana Vucetić, Vystavující umělec: Sonya Berlovitz, Vystavující umělec: Dunya Ramicova, Vystavující umělec: Camille Assaf, Vystavující umělec: Catherine Zuber, Vystavující umělec: Tracy Christensen, Vystavující umělec: Brian Gale, Vystavující umělec: Amanda Freyer, Vystavující umělec: Achim Freyer
Collapse/Expand
Exponát: Prsten Nibelungů
Prsten Nibelungů (Der Ring des Nibelungen), Los Angelos Oper ,, 2009,
postava Hagena z Gotterdammerungu
Prsten Nibelungů (Der Ring des Nibelungen), Los Angelos Oper ,, 2009,
postava Hagena z Gotterdammerungu
, Vystavující umělec: Constance Hoffman
Collapse/Expand
Exponát: Ercole Amante
Ercole Amante (), Nizozemská opera ,Amsterdam, 2009, David Alden,
postava: Ludvík XIV
Ercole Amante (), Nizozemská opera ,Amsterdam, 2009, David Alden,
postava: Ludvík XIV
, Vystavující umělec: Adam Silverman, Vystavující umělec: Paul Steinberg, Vystavující umělec: Pat Oleszko
Collapse/Expand
Exponát: Odds at Sea Bahian Odyssey
Odds at Sea Bahian Odyssey (), Itaparica, Bahia, Brazil ,Itaparica, Bahia, Brazil, 2009,
postava: Betty Boob
Odds at Sea Bahian Odyssey (), Itaparica, Bahia, Brazil ,Itaparica, Bahia, Brazil, 2009,
postava: Betty Boob
Oslava Ukrutníků od Ivana Sáncheze; Svatební šaty královny Tamory od Eloise Kazan
 
Mexiko
Vystavující umělec: Eloise Kazan
Collapse/Expand
Exponát: Titovo procesí
Titovo procesí (), Theater de la Paz, San Luis Potosi ,Mexico, 2007,
postava: Královna Tamora, podle Shakespearova Tita Andronica
Titovo procesí (), Theater de la Paz, San Luis Potosi ,Mexico, 2007,
postava: Královna Tamora, podle Shakespearova Tita Andronica
, Vystavující umělec: Iván Sánchez
Collapse/Expand
Exponát: Oslava ukrutníků
Oslava ukrutníků (), Festival International de Calle de Zacatecas ,, 2008, Jaime Camarena ,
Oslava ukrutníků (), Festival International de Calle de Zacatecas ,, 2008, Jaime Camarena ,
Tělo a povrch
 
Finsko
Vystavující umělec: Pirjo Valinen
Collapse/Expand
Exponát: Don Giovanni
Don Giovanni (), Oulu City Theatre ,Oulu, 2006,
Don Giovanni (), Oulu City Theatre ,Oulu, 2006,
Aurembiaix Dona Lluna - Aurembiaix - žena luna
 
Španělsko
Vystavující umělec: Mariaelena Roqué
Collapse/Expand
Exponát: Don Juan princ temnoty
Joseph Palau: Don Juan princ temnoty (), Fabra Teatro Espaňol ,Madrid, 2008, Madrid
postava: Aurembiaix Dona Lluna
Joseph Palau: Don Juan princ temnoty (), Fabra Teatro Espaňol ,Madrid, 2008, Madrid
postava: Aurembiaix Dona Lluna
Reyna Basura (Královna odpadků)
 
Filipíny
Vystavující umělec: Rolando De Leon
Collapse/Expand
Exponát: Proč květiny kvetou v máji
Lucrecia „Tita King“ Kasilag : Proč květiny kvetou v máji (), Cultural Center of Philippines-CCP, Main Theater, Manila ,Pasay-Metro Manila , 2008, Conductor: Harold Galang, Choreographer: Osias Barroso, Light design: Joseph Matheu, Libretto: Fides Cuyugan-Asensio Pasay-Metro Manila
Postava: Královna odpadků (Reyna Basura)
Lucrecia „Tita King“ Kasilag : Proč květiny kvetou v máji (), Cultural Center of Philippines-CCP, Main Theater, Manila ,Pasay-Metro Manila , 2008, Conductor: Harold Galang, Choreographer: Osias Barroso, Light design: Joseph Matheu, Libretto: Fides Cuyugan-Asensio Pasay-Metro Manila
Postava: Královna odpadků (Reyna Basura)
"Šedesát devět", kostým vytvořený z 69 podprsenek coby dánská vize kaftanu tureckého sultána. Performance: “Rituální kobka” skladatele J?rgena Tellera (Oct. 2010)
 
Dánsko
Vystavující umělec: Lise Klitten
Proměny a odhalení
 
Velká Británie
Vystavující umělec: Madaleine Heulwen Trigg
Collapse/Expand
Exponát: Sutre
Madaleine Trigg: Sutre (), Národní platforma festivalu SPILL ,Velká Británie, 2009, Director and Peformer: Madaleine Trigg, Costume Design & Construction: Francisca Rios and Cristina Valls
Toto sólo stimulující představivost spřádá vnitřek s vnějškem, sleduje střet těla a sochařských materiálů a spojuje politická a estetická hlediska. Původní představení „Sutre“ využívá architektonické kostýmy, které se vyvíjejí, proměňují a rozkládají jako vizuální ozvěna emocionální osnovy performera.
Madaleine Trigg: Sutre (), Národní platforma festivalu SPILL ,Velká Británie, 2009, Director and Peformer: Madaleine Trigg, Costume Design & Construction: Francisca Rios and Cristina Valls
Toto sólo stimulující představivost spřádá vnitřek s vnějškem, sleduje střet těla a sochařských materiálů a spojuje politická a estetická hlediska. Původní představení „Sutre“ využívá architektonické kostýmy, které se vyvíjejí, proměňují a rozkládají jako vizuální ozvěna emocionální osnovy performera.
Belinda Radulović: Cesta do Říma (Caravaggio)
 
Slovinsko
Vystavující umělec: Belinda Radulović
Collapse/Expand
Exponát: Putování do Říma (Caravaggio)
Vili Ravnjak: Putování do Říma (Caravaggio) (Potovanie v Rim (Caravaggio)), Slovinské národní divadlo ,Maribor, 2010, Sebastijah Horvat,
Vili Ravnjak: Putování do Říma (Caravaggio) (Potovanie v Rim (Caravaggio)), Slovinské národní divadlo ,Maribor, 2010, Sebastijah Horvat,
Tíseň, deformita, přeměna a zrod. Extrémní kostým Nového Zélandu.
 
Nový Zéland
Vystavující umělec: Emma Ransley
Collapse/Expand
Exponát: Obytné šaty
Obytné šaty (), Massey University ,, 0,
Obytné šaty (), Massey University ,, 0,
, Vystavující umělec: Lauren Skogstad
Collapse/Expand
Exponát: Becoming
Becoming (), site specific projekt ,, 2009,
Becoming (), site specific projekt ,, 2009,
Společný úkol
 
Polsko
"Porsche" - autorky Fruzsiny Nagy (Maďarsko)
 
Maďarsko
Vystavující umělec: Fruzsina Nagy
Collapse/Expand
Exponát: Pestiest (Noční Budapešť)
Pestiest (Noční Budapešť) (), Kretakör ,Budapešť, 2007, Spolurežisér: Annamarie Lang
postava: Porsche
Pestiest (Noční Budapešť) (), Kretakör ,Budapešť, 2007, Spolurežisér: Annamarie Lang
postava: Porsche
Etty Hillesum; N.O.E. – Můj malý pony; Kultivar
 
Česká republika
Vystavující umělec: Marie Jirásková
Collapse/Expand
Exponát: N.O.E. – Můj malý pony
N.O.E. – Můj malý pony (), Národní divadlo Brno - Reduta, RED festival ,Brno, 2008,
Pod klenbou podzemních prostor, propojených tkání chodeb historického podzemí, tanečnice, dívka a žena, oděné do „světelných kostýmů“, pohybem reagují na rytmus světelných změn kostýmu a hudební doprovod. Tento typ kostýmu nezprostředkovává příběh nebo dramatickou situaci, ale spíše ovlivňuje způsob pohybu v prostoru v těsném kontaktu s divákem, s důrazem na spoluprožívání určité skutečnosti. Tato světelná performance se stala inspirací pro klip My Little Pony (Bullerbyne 2008).
N.O.E. – Můj malý pony (), Národní divadlo Brno - Reduta, RED festival ,Brno, 2008,
Pod klenbou podzemních prostor, propojených tkání chodeb historického podzemí, tanečnice, dívka a žena, oděné do „světelných kostýmů“, pohybem reagují na rytmus světelných změn kostýmu a hudební doprovod. Tento typ kostýmu nezprostředkovává příběh nebo dramatickou situaci, ale spíše ovlivňuje způsob pohybu v prostoru v těsném kontaktu s divákem, s důrazem na spoluprožívání určité skutečnosti. Tato světelná performance se stala inspirací pro klip My Little Pony (Bullerbyne 2008).
, Vystavující umělec: Karolína Heřmánková
Sekce zemí a regionů
 
Reet Aus:
Collapse/Expand
Obnova
Nové použití starých návrhů a materiálů a využívání odpadových materiálů v divadle. Jak můžeme dosáhnout trvalé udržitelnosti v tvůrčím procesu bez ztráty vizuální hodnoty?

Celý projekt je financován Eesti Kultuurkapital (Kulturní nadací Estonska).

www.kulka.ee
Nové použití starých návrhů a materiálů a využívání odpadových materiálů v divadle. Jak můžeme dosáhnout trvalé udržitelnosti v tvůrčím procesu bez ztráty vizuální hodnoty?
Estonsko
Divadlo: Associaton of Estonian Scenographers
Architektonické řešení: Reet Aus, Produkce: Maret Kukkur, Produkce: Lauri Sepp, Výtvarné řešení výstavy: Ville Matti Juhani Hyvönen, Kurátorka výstavy: Ene-Liis Semper
Tali Itzhaki:
Collapse/Expand
Hanoch Levin - Slova vytvořená slovy
Napsal Tali Itzaki

Hanoch Levin byl – a je i po své předčasné smrti – nejvýznamnějším a nejvlivnějším izraelským dramatikem. Jeho bohaté dílo zahrnuje divadelní hry, poezii i prózu. Většinu svých her také sám režíroval. V oblasti divadla vytvořil nový dramatický a divadelní idiom, který provází izraelské divadlo po celé moderní a postmoderní období. Ve spolupráci s různými scénografy stvořil na jevišti světy, které předznamenaly nový standard dramatického jazyka, prostoru a místa. V jeho světě hrají důležitou roli také kostýmy, protože postavy, které jsou definovány svým divadelním oděvem, určují okolní prostředí. Levinovy postavy i místa jsou velmi přesné a konkrétní, ale zároveň i archetypální a univerzální. Levinovi se podařilo zachytit jedinečnou městskou atmosféru Tel Avivu i postmoderní pojem místa, kterému schází kontinuita v křehkém životě lidí, kteří nežijí naplno, jen jakoby procházejí kolem. Stavíme města na písku, doma a v krytech si děláme zásoby pro budoucí neklidné časy, náš ztrápený život se opírá o iluzi stability. Přesto jsme neustále připraveni na pochod, neustále máme sbaleno, protože jsme do jednoho pouze uprchlíky, imigranty či poutníky, které čeká velká cesta smrti, a ta může přijít kdykoliv, dřív, než přijde čas večeře nebo – jak praví jedna Levinova postava – «uprostřed polévky!» Levinova vize místa se zdá být výjimečným ztělesněním pohledu architekta a filozofa Paula Virilla na přenesení fyzických vzdáleností a času do nové rychlostní dimenze. Levinovo divadlo klade na scénografy paradoxní požadavek, aby ztvárnili lidskou touhu být někde jinde, stanout na jiném místě než na tom, kde se postavy nachází ve skutečnosti.

Tato expozice chce poskytnout pohled na design v rámci dramatu. Na jedinečnost prostoru, místa, postav a scénických obrazů, které vznikly na počest velkému divadelnímu novátorovi, jenž byl zároveň jejich autorem.

Zvláštní poděkování rodině a usedlosti Hanocha Levina.

Umělečtí a akademičtí poradci: prof. Nurit Ya›ari, prof. Ben-Tzion Munitz, prof. Miriam Guretzky, prof. Gad Keinar, prof. Avraham Oz; Avital Lahat- Levit.

Institut izraelského dramatu: Noam Semel (zakladatel a prezident), Gal Canneti (ředitel), Maya Tavi (styk se zahraničím a autorská práva)

Izraelskou účast na PQ podpořila umělecká správa, ministerstvo kultury a sportu, KASHTUM – odbor pro umění a vědu, ministerstvo zahraničí
Pocta nejvýznamnějšímu izraelskému dramatikovi Hanochu Levinovi, tvůrci nového divadelního idiomu. Levin je osobitý a zároveň univerzální, moderní i postmoderní a scénografy vyzývá k zachycení touhy, která přesahuje lidské bytí i místo.
Izrael
Divadlo: AMBI - Israeli Association of Stage Designers
Divadlo: Hanoch Levin Institute of Israeli Drama
Divadlo: Israeli Centre of OISTAT
Producent: Sigal Cohen, Výtvarník světla: Judy Kupferman, Výtvarník světla: Jacob Sliv, Výtvarné řešení výstavy: Michael Kramenko, Kurátorka výstavy: Tali Itzhaki, Vystavující umělec: Gadi Dagon, Vystavující umělec: Gotfried Helnwein
Collapse/Expand
Sny o realitě
V posledních letech se litevské divadlo soustřeďuje na společenské a umělecké aspekty každodenního života. Začaly se uvádět hry současných evropských dramatiků a místní divadla (státní i alternativní) se ve větší míře věnují naléhavým otázkám týkajících se litevské společnosti. Tento proces je pro tradici litevské scénografie, která se vždy zabývala spíše estetickou stránkou díla a metaforickou interpretací, velkou výzvou.

Prostředí litevské scénografie se v posledních letech výrazně proměnilo, a to především díky zásahům umělců z jiných oblastí – architektů, malířů a sochařů. Někteří režiséři se rozhodli proniknout na pole scénografie a někteří scénografové se pokusili vytvořit režijní prostor pro inscenace bez pomoci režiséra.

Ačkoliv litevská divadla často uvádějí klasická dramata, výtvarný náboj těchto inscenací odráží novou společenskou realitu, využívá nových prostorů, obrazů a médií, které společně vytváří kontroverzní výpověď o současném stavu společnosti.

Nicméně „skutečná“ podoba inscenací, která vychází ze spolupráce režiséra a scénografa, se snaží udržet tradiční vazby na volnou a „snovou“ uměleckou imaginaci a vyhnout se přímočarému realistickému pojetí příběhu a postav.
V posledních letech se litevské divadlo soustřeďuje na společenské a umělecké aspekty každodenního života. Začaly se uvádět hry současných evropských dramatiků a místní divadla se ve větší míře věnují naléhavým otázkám týkajících se litevské společnosti.
Litva
Divadlo: Lithuanian Artists Association
Kurátor výstavy: Helmutas Šabasevičius, Vystavující umělec: Jurate Racinskaite
Collapse/Expand
Exponát: (Kapesní divadlo)
Jean Cocteau
Theatre de la poche, Театр студия “Грань“, Новокуйбишевск, Россия”, 2009
Inscenace monologů, v nichž scénografie a kostýmy splývají v jeden proměněný celek. Realita a fantazie.
Rosa Chajrullina, S. Tonkovidov, režie: Elvyra Dulshczikova
Jean Cocteau
Theatre de la poche, Театр студия “Грань“, Новокуйбишевск, Россия”, 2009
Inscenace monologů, v nichž scénografie a kostýmy splývají v jeden proměněný celek. Realita a fantazie.
Rosa Chajrullina, S. Tonkovidov, režie: Elvyra Dulshczikova
, Vystavující umělec: Artūras Šimonis
Collapse/Expand
Exponát: Barbora a Zygimantas
Jonas Grinius, Jonas Vaitkus
Barbora ir Žygimantas, Valstybinis jaunimo teatras, 2010
http://www. jaunimoteatras. lt/
model 1:20, režie: Jonas Vaitkus
Jonas Grinius, Jonas Vaitkus
Barbora ir Žygimantas, Valstybinis jaunimo teatras, 2010
http://www. jaunimoteatras. lt/
model 1:20, režie: Jonas Vaitkus
, Vystavující umělec: Marta Vosyliute, Vystavující umělec: Marija Rubavičiūtė
Collapse/Expand
Exponát: (Fialka z Montmartru)
Emmerich Kálmán
Monmartro žibuoklė, Kauno valstybinis muzikinis teatras, 2008
http://www. muzikinisteatras. lt/, režie: Stage director Kęstutis Jakštas, conductor Virgilijus Visockis
Emmerich Kálmán
Monmartro žibuoklė, Kauno valstybinis muzikinis teatras, 2008
http://www. muzikinisteatras. lt/, režie: Stage director Kęstutis Jakštas, conductor Virgilijus Visockis
, Vystavující umělec: Kotryna Daujotaitė
Collapse/Expand
Exponát: (Smutný bůh)
Inesa Paliulytė
Liūdnas Dievas, Kauno valstybinis dramos teatras, 2009
http://www. dramosteatras. lt/
SMutný bůh je výjimečný příběh o židovském spisovateli a doktorovi Januszovi Korczakovi, který byl ředitelem židovského širočince ve Varšavě a který zemřel při Holocaustu v roce 1942 spolu se svými chráněnci. Tato inscenace byla nominována na Zlatý kříž jeviště ve dvou kategoriích (nejlepší scénografie a nejlepší režie)., režie: Inesa Paliulytė
Inesa Paliulytė
Liūdnas Dievas, Kauno valstybinis dramos teatras, 2009
http://www. dramosteatras. lt/
SMutný bůh je výjimečný příběh o židovském spisovateli a doktorovi Januszovi Korczakovi, který byl ředitelem židovského širočince ve Varšavě a který zemřel při Holocaustu v roce 1942 spolu se svými chráněnci. Tato inscenace byla nominována na Zlatý kříž jeviště ve dvou kategoriích (nejlepší scénografie a nejlepší režie)., režie: Inesa Paliulytė
, Vystavující umělec: Marijus Jacovskis
Collapse/Expand
Exponát: ( Brémská svoboda)
Rainer Werner Fassbinder
Juodoji Našlė, Lietuvos Nacionalinis Dramos Teatras, 2008
http://www. teatras. lt/, režie: Yana Ross
Rainer Werner Fassbinder
Juodoji Našlė, Lietuvos Nacionalinis Dramos Teatras, 2008
http://www. teatras. lt/, režie: Yana Ross
Collapse/Expand
Exponát: (Král Lear)
William Shakespeare
Krol Lir, Wroclawski Teatr Wspolczesny, 2009
http://www. wteatrw. pl/, režie: Cezaris Grauzinis
William Shakespeare
Krol Lir, Wroclawski Teatr Wspolczesny, 2009
http://www. wteatrw. pl/, režie: Cezaris Grauzinis
Collapse/Expand
Exponát: Anna Kareninová
Based on the novel by Leo Tolstoy
Ana Karenina, Anželikos Cholinos Šokio Teatras, 2010
http://www. ach. lt/, režie: Anželika Cholina
Based on the novel by Leo Tolstoy
Ana Karenina, Anželikos Cholinos Šokio Teatras, 2010
http://www. ach. lt/, režie: Anželika Cholina
Collapse/Expand
Exponát: (Muži a ženy)
Anželika Cholina
Vyrai ir Moterys, Anželikos Cholinos Šokio Teatras, 2009
http://www. ach. lt/, režie: Anželika Cholina
Anželika Cholina
Vyrai ir Moterys, Anželikos Cholinos Šokio Teatras, 2009
http://www. ach. lt/, režie: Anželika Cholina
Collapse/Expand
V pohyblivém bodě světa, který se mění... nehybnost. Pohyb prostorů.
Během posledních let způsobila na Kypru řada náhodných i plánovaných událostí výrazné změny, které se týkají prostorů pro divadlo a performance. Divadelní soubory se stěhovaly, a to buď proto, že byla dokončena jejich nová zázemí, nebo kvůli náhlým změnám způsobeným pohromami (např. požáry, vichřicemi nebo zřícením) nebo z rozhodnutí majitelů změnit způsob využití objektů. Byla postavena nebo se staví 4 nová divadla včetně Státního divadla a velkorysého kulturního střediska. Vedle toho jsou tu méně viditelné změny, kdy se rodí nové, malé divadelní prostory buď v historicky významných budovách nebo v rámci nového trendu „bílých krychlí“. Objevují se malé, nezávislé divadelní soubory, které navzdory všem obtížím připravují podmínky pro to, aby se mohly projevit nové, mladé hlasy.

Všimněme si jedné velice zajímavé věci týkající se pohyblivých bodů divadelního prostoru, tedy procesu utváření nových trendů, nových způsobů vyjádření a odboček, které vedou od toho, co bylo, k tomu co bude. Nové divadelní skupiny potřebují nové prostory a nově vzniklé prostory potřebují alternativní přístupy. Obroda prostorů je tedy úzce spjata s obrodou činnosti a kreativity.

Tím, že se zaměříme jak na konkrétní prostory, které prodělaly důležitý posun, tak na nedávné dění v nich, klademe otázku, jaký vztah má minulost prostoru (divadla, alternativního prostoru, transformovaného nebo městského prostoru) k představením, které se v něm odehrávají. Jaké souvislosti, vlivy a odkazy pojí prostor se scénografií v něm a jejím sdělným obsahem? Jak lze vnímat a jak lze ovlivnit scénografii v městském prostoru? V některých z představených případů je spojitost zjevná, v jiných není tak nasnadě a je abstraktnější povahy.

Hlavní město Kypru Nikósie prochází zásadními politickými, geografickými i společenskými změnami. Myšlenka opětovného sjednocení severní a jižní části ostrova pod novou ústavou je nejsilnější faktor, který se rozděleného města bezprostředně dotýká. Otevírá se hranice a v místech ochranných pásem OSN vznikají nové komunikace, zatímco příliv imigrantů mění charakter metropole. Neustále se měnící prostor samotného města tak lze považovat za veřejnou scénografii. Právě za těchto podmínek vybízejí malé, nezávislé prostory umělecké skupiny a jednotlivce, aby našli vlastní hlas. Umělecká praxe se tak nachází ve stavu neustálého toku. Pohyblivý bod je most mezi protichůdnými skutečnostmi, které vidíme ve veřejném i divadelním prostoru.

Kyperský kurátorský tým se proto soustředí na „posuny času a prostoru“ působením konkrétních pnutí: konstrukce – destrukce, zavedené scény – městské instantní scénografie, ornamenty jako stopy historie – nová estetika. Myšlenku tvorby v neurčité situaci názorně ukáže společný jmenovatel děl představených scénografů, performerů, zvukových designerů a dalších umělců i zvolených her. Zvláštní oddělení pavilonu nazvané „Městská instantní scénografie“ se zaměří na hybridní scénografii, městské intervence, veřejné performance a individuální iniciativy.

Podoba kyperského národního pavilonu je založena na procesu „stěhování“, „přemísťování“ a „převozu“ z jednoho místa na druhé nebo dokonce na „přerozdělování“ míst. Nedávná výstavba spojená se zničením několika divadelních prostorů a myšlenka využití veřejného prostoru jako scény vedly k pojetí expozice, které naznačuje nakupení předmětů, nábytku, divadelních rekvizit a archivů ve sbaleném a složeném stavu. Instalace objektů, knihovna děl, hra na objevování, rozměrová provokace, kabinet kuriozit, výstava prací, interaktivní svět, vědomí pohyblivosti a prostorová transformace.

Kyperská expozice se ptá po vztahu mezi prostory/scénami, které prošly proměnou nebo změnou využití a ve kterých je cítit svoboda a očekávání. Prostor možnosti a očekávání v pohybu od toho, co bylo, k tomu, co bude.
„Posuvy času a prostoru“ působením konkrétních pnutí: konstrukce – destrukce, zavedená místa – městská instantní scénografie, vzory jako stopy historie – nová estetika.
Kypr
Divadlo: Theatre Organisation of Cyprus (THOC)
Divadlo: Apotheke
Divadlo: Fresh Target Theatre Ensemble
Divadlo: Open Arts
Divadlo: Mitos Theatre Group
Výtvarník světla: Georgios Koukoumas, Technik: Michalis Markou, Kurátorka výstavy: Marina Maleni, Vystavující umělec: Marina Maleni, Vystavující umělec: Phanos Kyriacou
Collapse/Expand
Exponát: Ochranné helmy nutno sejmout
-
Crashed Helmets Must be Removed, Apotheke, Apotheke, Nikósie, Apotheke, 2009
Phanos Kyriacou, concept, installation
-
Crashed Helmets Must be Removed, Apotheke, Apotheke, Nikósie, Apotheke, 2009
Phanos Kyriacou, concept, installation
, Vystavující umělec: Pavlos Sideris
Collapse/Expand
Exponát: Karagiozis odhalen
kolektivní tvorba/devised play
Ο Καραγκιόζης Εκτός, Open Arts, Open Arts, Turné po Kypru, uvedono v Nikósii, Londýně, Praze, Aténách, 2008
http://www. openartstheatre. com/
Designer: Pavlos Sideris
Harris Bilinis: Construction of figures
Nikos Kostopoulos: Construction of set
Yiannis Hadjiantoniou: Light Designer (2008)
Marina Hadjilouca: Light Designer (2007), režie: Evripidis Dikaios, Athina Kasiou
kolektivní tvorba/devised play
Ο Καραγκιόζης Εκτός, Open Arts, Open Arts, Turné po Kypru, uvedono v Nikósii, Londýně, Praze, Aténách, 2008
http://www. openartstheatre. com/
Designer: Pavlos Sideris
Harris Bilinis: Construction of figures
Nikos Kostopoulos: Construction of set
Yiannis Hadjiantoniou: Light Designer (2008)
Marina Hadjilouca: Light Designer (2007), režie: Evripidis Dikaios, Athina Kasiou
, Vystavující umělec: Georgios Koukoumas
Collapse/Expand
Exponát: Festen
Thomas Vinterberg, Mögens Rukov, Bo. Hr. Hansen. Adapted for the English stage by David Eldridge. Greek translation by Aliki Danezi Knutsen and Manolis Dounias
Festen, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Latsijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2009
http://www. thoc. org. cy/
Scenography: Angelos Angeli
Light Design: Giorgos Koukoumas
režie: Neophytos Taliotis
Thomas Vinterberg, Mögens Rukov, Bo. Hr. Hansen. Adapted for the English stage by David Eldridge. Greek translation by Aliki Danezi Knutsen and Manolis Dounias
Festen, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Latsijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2009
http://www. thoc. org. cy/
Scenography: Angelos Angeli
Light Design: Giorgos Koukoumas
režie: Neophytos Taliotis
, Vystavující umělec: Lea Maleni
Collapse/Expand
Exponát: ON/OFF (Životní střihy)
Devised Theatre (dramaturgic analysis of text: Antonis Georgiou, Lea Maleni, George Rodosthenous, Liza Tsaggaridou)
ON/OFF (Life Cuts), Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Theatro Agoras Agiou Andrea, Nikósie, Kypr, 2007
http://www. thoc. org. cy/
Lea byla označena za výtvarnou režisérku v tom smyslu, že ačkoli scénografie není součástí jejího akademického vzdělání, vychází ve svých režijních a hereckých projektech i z vizuálního umění a práce s prostorem.
Lea Maleni, režie: Lea Maleni
Devised Theatre (dramaturgic analysis of text: Antonis Georgiou, Lea Maleni, George Rodosthenous, Liza Tsaggaridou)
ON/OFF (Life Cuts), Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Theatro Agoras Agiou Andrea, Nikósie, Kypr, 2007
http://www. thoc. org. cy/
Lea byla označena za výtvarnou režisérku v tom smyslu, že ačkoli scénografie není součástí jejího akademického vzdělání, vychází ve svých režijních a hereckých projektech i z vizuálního umění a práce s prostorem.
Lea Maleni, režie: Lea Maleni
, Vystavující umělec: Stylianos Pelekanos
Collapse/Expand
Exponát: Milenec
Harold Pinter
Ο Εραστής, Θέατρο ΣΚΑΛΑ, Divadlo Skala, Larnaka, Kypr, 2008
http://www. theatroskala. com
Creation builder: Katerina Loura
Stage design: Stylianos Pelekanos
Harold Pinter
Ο Εραστής, Θέατρο ΣΚΑΛΑ, Divadlo Skala, Larnaka, Kypr, 2008
http://www. theatroskala. com
Creation builder: Katerina Loura
Stage design: Stylianos Pelekanos
, Vystavující umělec: Stavros Antonopoulos
Collapse/Expand
Exponát: Duchové
Henrik Ibsen
Βρικόλακες, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Nikósijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2008
http://www. thoc. org. cy/
Set and Costume Designer: Stavros Antonopoulos
Light Designer: Karolina Spyrou, režie: Yiannis Iordanides
Henrik Ibsen
Βρικόλακες, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Nikósijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2008
http://www. thoc. org. cy/
Set and Costume Designer: Stavros Antonopoulos
Light Designer: Karolina Spyrou, režie: Yiannis Iordanides
, Vystavující umělec: Melita Couta
Collapse/Expand
Exponát: Kde jsem také doma
-
Που και αυτό σπίτι μου είναι, -, Nikósie, Berlín, pouliční představení,
Creator/Performer: Marios Ioannou
-
Που και αυτό σπίτι μου είναι, -, Nikósie, Berlín, pouliční představení,
Creator/Performer: Marios Ioannou
, Vystavující umělec: Lakis Yenethlis
Collapse/Expand
Exponát: Stresu vstup zakázán!
Costas Montis
Απαγορεύεται η είσοδος στο Άγχος!, Θέατρο Επίγονοι, Divadlo Epigonoi, Aglanjia, staré náměstí, divadlo ETHSK, 2007
Scenography: Lakis Yenethlis, režie: Photos Photiades
Costas Montis
Απαγορεύεται η είσοδος στο Άγχος!, Θέατρο Επίγονοι, Divadlo Epigonoi, Aglanjia, staré náměstí, divadlo ETHSK, 2007
Scenography: Lakis Yenethlis, režie: Photos Photiades
, Vystavující umělec: Karolina Spyrou
Collapse/Expand
Exponát: Duchové
Henrik Ibsen
Βρυκόλακες, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Nikósijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2008
http://www. thoc. org. cy/
Set and costume design: Stavros Antonopoulos
Light design: Karolina Spyrou, režie: Yiannis Iordanides
Henrik Ibsen
Βρυκόλακες, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Nikósijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2008
http://www. thoc. org. cy/
Set and costume design: Stavros Antonopoulos
Light design: Karolina Spyrou, režie: Yiannis Iordanides
, Vystavující umělec: Elena Katsouri
Collapse/Expand
Exponát: Čest
Joanna Murray-Smith
Όνορ, Θέατρο ΔΙΟΝΥΣΟΣ, Divadlo Dionýsos, Divadlo Pantheon, Nikósie, Kypr, 2008
http://www. theatrodionysos. com/
Set and costume design by Elena Katsouri, režie: Stephanos Kotsikos
Joanna Murray-Smith
Όνορ, Θέατρο ΔΙΟΝΥΣΟΣ, Divadlo Dionýsos, Divadlo Pantheon, Nikósie, Kypr, 2008
http://www. theatrodionysos. com/
Set and costume design by Elena Katsouri, režie: Stephanos Kotsikos
, Vystavující umělec: Antonis Antoniou
Collapse/Expand
Exponát: RainZonanceS
Antonis Antoniou
RainZonanceS, -, Staré divadlo Satiriko, Nikósie, Kypr, těsně před jeho demolicí, 2010
http://www. myspace. com/antonioua
RainZonanceS… „…umocňování zvukového charakteru neobvyklých prostorů…rozšiřování vnímání zvuku a zvukové paměti utvořené v konkrétních fyzických mezích…škádlení rezonančních frekvencí stěn…zesilování prostorových vjemů …“
Projekt inspirovaný přelomovým dílem „Rainforest IV“ Davida Tudora má za cíl odhalovat vjemové charakteristiky neobvyklých prostorů s použitím především zvuku a světla. Každý prostor má vlastní zvukovou architekturu a na naše podněty reaguje svým specifickým způsobem, dokáže ovlivnit naše pocity a rozpoložení, je to „houba“ nasátá zvuky, gesty a promluvami z minulosti. „RainZonanceS“ si s těmito skutečnostmi pohrává. Zvýrazňuje povrchy, barvy, nálady a emoce vyjímečných prostorů s jedinečným charakterem a jejich specifické vlastnosti posouvá do extrémů.
Tento druhý projekt z dílny RainZonanceS se odehrává ve starém divadle Satiriko, bývalém kině Adelfi Varnakidi, před jeho plánovanou demolicí. Diváci mají příležitost zažít poslední představení v tomto energií nabitém prostoru. Mohou se pohybovat po budově a poznávat ji novým způsobem, pozorovat stíny a naslouchat hlasům minulosti. „Monolog, film, dialog, zpěv, vztek, černobílá projekce, barevná tragédie, komedie, smích, vzdechy, pláč, překvapení, sedět, stát, odpočívat, jíst, popcorn, foyer, lístek, filmová hudba, playback, opona, pódium, scéna, scénář, zkouška. “…gesta, nálady a činy vstřebané zdmi budovy a lidmi, kteří v ní trávili čas. Při zmáčknutí vypustí houba nasáklá různými barvami pestrou směs tónů, odstínů a tvarů. Čas výslednému amalgámu dodá navíc šum, zrno a možná i jistou emotivnost. Tento site-specific projekt se snaží extrahovat vstřebanou energii, která se drží ve zdech budovy, vymáčknout houbu plnou zvuků minulosti, zachytit duchy a stíny, souznít s ozvěnami tvarů a to vše zpodobnit poněkud abstraktním způsobem…
Techniky použité při tvorbě tohoto medailonu místa jsou mimo jiné: náhodné procesy, audiovizuální materiál z vybraných her uvedených v divadle, generativní prostorová kompozice, mono kompozice prezentované jako zvukové instalace, domácí osvětlení, projekce nalezených předmětů, stínová aktivace nalezených předmětů, živá elektronika, performance a improvizace textu a promluv.


Lights: Evripides Dikaios
Installations: Paravan, režie: Antonis Antoniou
Antonis Antoniou
RainZonanceS, -, Staré divadlo Satiriko, Nikósie, Kypr, těsně před jeho demolicí, 2010
http://www. myspace. com/antonioua
RainZonanceS… „…umocňování zvukového charakteru neobvyklých prostorů…rozšiřování vnímání zvuku a zvukové paměti utvořené v konkrétních fyzických mezích…škádlení rezonančních frekvencí stěn…zesilování prostorových vjemů …“
Projekt inspirovaný přelomovým dílem „Rainforest IV“ Davida Tudora má za cíl odhalovat vjemové charakteristiky neobvyklých prostorů s použitím především zvuku a světla. Každý prostor má vlastní zvukovou architekturu a na naše podněty reaguje svým specifickým způsobem, dokáže ovlivnit naše pocity a rozpoložení, je to „houba“ nasátá zvuky, gesty a promluvami z minulosti. „RainZonanceS“ si s těmito skutečnostmi pohrává. Zvýrazňuje povrchy, barvy, nálady a emoce vyjímečných prostorů s jedinečným charakterem a jejich specifické vlastnosti posouvá do extrémů.
Tento druhý projekt z dílny RainZonanceS se odehrává ve starém divadle Satiriko, bývalém kině Adelfi Varnakidi, před jeho plánovanou demolicí. Diváci mají příležitost zažít poslední představení v tomto energií nabitém prostoru. Mohou se pohybovat po budově a poznávat ji novým způsobem, pozorovat stíny a naslouchat hlasům minulosti. „Monolog, film, dialog, zpěv, vztek, černobílá projekce, barevná tragédie, komedie, smích, vzdechy, pláč, překvapení, sedět, stát, odpočívat, jíst, popcorn, foyer, lístek, filmová hudba, playback, opona, pódium, scéna, scénář, zkouška. “…gesta, nálady a činy vstřebané zdmi budovy a lidmi, kteří v ní trávili čas. Při zmáčknutí vypustí houba nasáklá různými barvami pestrou směs tónů, odstínů a tvarů. Čas výslednému amalgámu dodá navíc šum, zrno a možná i jistou emotivnost. Tento site-specific projekt se snaží extrahovat vstřebanou energii, která se drží ve zdech budovy, vymáčknout houbu plnou zvuků minulosti, zachytit duchy a stíny, souznít s ozvěnami tvarů a to vše zpodobnit poněkud abstraktním způsobem…
Techniky použité při tvorbě tohoto medailonu místa jsou mimo jiné: náhodné procesy, audiovizuální materiál z vybraných her uvedených v divadle, generativní prostorová kompozice, mono kompozice prezentované jako zvukové instalace, domácí osvětlení, projekce nalezených předmětů, stínová aktivace nalezených předmětů, živá elektronika, performance a improvizace textu a promluv.


Lights: Evripides Dikaios
Installations: Paravan, režie: Antonis Antoniou
, Vystavující umělec: Andy Bargilly
Collapse/Expand
Exponát: Pan Biedermann a žháři
Max Frisch
Ο Μπίντερμαν και οι εμπρηστές, Θέατρο ΣΚΑΛΑ, divadlo SKALA, 2008
http://www. theatroskala. com/
Costume and set design by Andy Bargilly, režie: Andreas Melekis
Max Frisch
Ο Μπίντερμαν και οι εμπρηστές, Θέατρο ΣΚΑΛΑ, divadlo SKALA, 2008
http://www. theatroskala. com/
Costume and set design by Andy Bargilly, režie: Andreas Melekis
, Vystavující umělec: Angelos Angeli
Collapse/Expand
Exponát: Festen
Thomas Vinterberg, Mögens Rukov, Bo. Hr. Hansen. Adapted for the english stage by David Eldridge, Greek translation by Aliki Danezi Knutsen and Manolis Dounias
Festen, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Latsijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2009
http://www. thoc. org. cy/
Scenography: Angelos Angeli
Light Design: Giorgos Koukoumas, režie: Neophytos Taliotis
Thomas Vinterberg, Mögens Rukov, Bo. Hr. Hansen. Adapted for the english stage by David Eldridge, Greek translation by Aliki Danezi Knutsen and Manolis Dounias
Festen, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Latsijské městské divadlo, Nikósie, Kypr, 2009
http://www. thoc. org. cy/
Scenography: Angelos Angeli
Light Design: Giorgos Koukoumas, režie: Neophytos Taliotis
, Vystavující umělec: Edouard Georgiou
Collapse/Expand
Exponát: Pojď, duše, zabij mě!
Azis Nesin
Άντε ψυχούλα μου, σκότωσέ με!, Εταιρεία Θεατρικής Ανάπτυξης Λεμεσού, ETHAL, Technohoros ETHAL, Limasol, Kypr, 2008
http://www. ethal. com. cy
Scenographer: Edouard Georgiou, režie: Costas Demetriou
Azis Nesin
Άντε ψυχούλα μου, σκότωσέ με!, Εταιρεία Θεατρικής Ανάπτυξης Λεμεσού, ETHAL, Technohoros ETHAL, Limasol, Kypr, 2008
http://www. ethal. com. cy
Scenographer: Edouard Georgiou, režie: Costas Demetriou
, Vystavující umělec: Harris Kafkarides
Collapse/Expand
Exponát: Dnes večeříme u Jokasty
Akis Dimou
Απόψε τρώμε στης Ιοκάστης, Σατιρικό Θέατρο, divadlo Satiriko, divadlo Satiriko, Nikósie, Kypr, 2009
http://www. satiriko. com
Komedie s prvky frašky a podtitulem „Rodinný pop“, bláznivá společenská satira parodující průmyslové odvětví „rodinných“ televizních seriálů. Hra je založena na vzpomínkách na nevinně ztřeštěné rodiny ze starých řeckých filmů. Éra nevinnosti ale vystřídala vláda cynismu a kýče, která změnila vše kromě citů.
Set and Costume Designer: Harris Kafkarides, režie: Despina Bebedeli
Akis Dimou
Απόψε τρώμε στης Ιοκάστης, Σατιρικό Θέατρο, divadlo Satiriko, divadlo Satiriko, Nikósie, Kypr, 2009
http://www. satiriko. com
Komedie s prvky frašky a podtitulem „Rodinný pop“, bláznivá společenská satira parodující průmyslové odvětví „rodinných“ televizních seriálů. Hra je založena na vzpomínkách na nevinně ztřeštěné rodiny ze starých řeckých filmů. Éra nevinnosti ale vystřídala vláda cynismu a kýče, která změnila vše kromě citů.
Set and Costume Designer: Harris Kafkarides, režie: Despina Bebedeli
Collapse/Expand
Exponát: Sexuální neurózy našich rodičů
Lukas Bärfuss
Οι σεξουαλικές νευρώσεις των γονιών μας, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Nea Skini, THOC, Nikósie, Kyprus, 2010
http://www. thoc. org. cy/
Scenography: Harris Kafkarides
Light designer: Giorgos Lazoglou
Video art: Nicoleta Kalatha, režie: Yiannis Paraskevopoulos
Lukas Bärfuss
Οι σεξουαλικές νευρώσεις των γονιών μας, Θεατρικός Οργανισμός Κύπρου, Kyperská divadelní organizace, Nea Skini, THOC, Nikósie, Kyprus, 2010
http://www. thoc. org. cy/
Scenography: Harris Kafkarides
Light designer: Giorgos Lazoglou
Video art: Nicoleta Kalatha, režie: Yiannis Paraskevopoulos
Susanna Boehm:
Collapse/Expand
Od virtuálního ke skutečnému
Rakouský pavilon ukazuje využití moderních 3D technologií ve tvorbě maket a dekorací. Vystavený model scény pro operu André Chénier navrhl David Fielding pomocí trojrozměrné počítačové animace a pak jej ve 3D i vytiskl. Při výrobě obrovské busty pro jezerní pódium v rakouském Bregenzu vyřezal většinu dílů sochy robot. Tento postup práce i konečný výsledek ukazuje krátký film, zatímco kamera nás přímým přenosem spojuje s pódiem v Bregenzu, kde se chystají první zkoušky.

Se scénou opery Aida uvedené na břehu jezera v Bregenz v roce 2009/2010 nás seznámí maketa 1:50. Každé druhé léto má v Bregenzu premiéru jedna operní inscenace. Při návrhu dekorace musí scénograf brát v úvahu počasí, vlny na jezeře a stav vody v něm, za to však dostává svobodu rozlétnout se do prostoru bez předem daných omezení. Vystavená scéna byla ve skutečnosti postavena na malém, již dříve existujícím pódiu, a rozšířena o dřevěnou konstrukci na jezeře. V zimní sezóně pořádá Bregenz Festival venkovní představení v horách, kde se hrají ukázky z opery připravované na následující léto. Celá scéna i pódium jsou vysochány ze sněhu.
Upouštění od tradičního modelování a směřování ke 3D tvorbě.
Rakousko
Divadlo: Bregenzer Festspiele
Technik: Gridling Gerhard, Filmová animace: Simon Wimmer, Scénický výtvarník: Andrea Schuch, Výtvarné řešení výstavy: Susanna Boehm, Kurátor výstavy: Florian Kradolfer, Vystavující umělec: Susanna Boehm, Vystavující umělec: David Fielding
Collapse/Expand
Exponát: André Chénier
Umberto Giordano
André Chénier, Opera on the Lake, Bregenzer Festspiele , Opera on the Lake, Bregenzer Festspiele, Bregenz, 2011, režie: Stage Director: Keith Warner
Umberto Giordano
André Chénier, Opera on the Lake, Bregenzer Festspiele , Opera on the Lake, Bregenzer Festspiele, Bregenz, 2011, režie: Stage Director: Keith Warner
, Vystavující umělec: Florian Kradolfer
Collapse/Expand
Rozmilí lidé. Ty líbezné bytosti.
Plán prezentace: – Performance se zúčastní 15 až 20 lidí, kteří v Praze zůstanou od 16. do 26. června 2011. – Nechceme vystavit modely jednotlivých scénografů. – Každý scénograf / kostýmní návrhář vytvoří vlastní prezentaci, která bude vycházet z rámce stanoveného kurátorem. Své dílo vystaví nebo předvede v určeném čase ve výstavním prostoru 13A o ploše 54m2. Spojovacím prvkem jednotlivých prezentací bude materiál – PAPÍR. – Každý z těch 15-20 účastníků dostane pět minut na to, aby předvedl svou prezentaci. Ty na sebe musí navazovat, jako když se při maratonu předává štafeta, a rozvíjet příběh, který bude zasazen do určitého časoprostorového rámce. – Všichni účastníci jsou připraveni: „Ztvárnit prostor a čas, v němž jsou propojeny různé formy scénografie a výtvarného umění.“
Lidské bytosti jsou křehké, zákeřné, egoistické, agresivní a nepoučitelné. Tak nejisté existenci je divadlo modlitbou.
Japonsko
Divadlo: Japan Association of Theatre Designers and Technicians
Výtvarné řešení výstavy: Yukio Horio, Kurátor výstavy: Yukio Horio
Ewa Agata – Machnio Skwarczyńska:
Collapse/Expand
Osvobozená energie
Tématem výstavy je široce pojatý pojem „prostoru“. Prostoru mezi lidmi, vzpomínkami, dějinami, emocemi, kulturními kódy. Nejde tu o prostor mezi čtyřmi stěnami ani o prostor určený výměrou v metrech. Jde o prostor, který má jasnou identitu. Identitu potvrzenou dějinami, lidmi, kteří se v ní pohybují a způsobem, jakým ji tito lidé zaplňují. Skutečný obraz místa je formován součtem všech těchto faktorů. Někdy je autentičnost místa odhalena teprve poté, co je zbaveno vnějších vrstev, umělého epidermu a nahodilosti. Pokaždé jde o to, abychom se dostali k jádru místa. Jde o rozpoznání struktury místa a mechanismů, které řídí a ovládají naši přítomnost v jeho rámci. Jde tu o znovunabytí práva ovlivňovat stav věcí, a to nejen z pozice pasivního účastníka nějaké události, ale také z pozice legitimního tvůrce různých situací. Jde tu o pozorné a ostražité bytí.

Výstava musí mít spojitost s představovaným fenoménem. Principiálním cílem polské výstavy je poskytnout platformu pro setkání děl a jejich příjemců, poskytnout záminku k navázání společenských vazeb. Měla by mít podobu události, která rozbíjí zavedené struktury.

Podle našeho názoru bílá krychle – která je v zásadě neutrálním výstavním prostorem – ve své podstatě nejen podmiňuje umělecká díla, ale také jim dominuje, čímž činí z obsahu obsah sám, místo aby představovala obsah v rámci kontextu. Naplňuje umělecké dílo prázdnem a zabraňuje přirozeným, spontánním reakcím jeho příjemců. Bílá krychle ve Veletržním paláci Národní galerie je reflexí systému pravidel týkajících se našeho chování k uměleckým dílům a způsobu, jakým jsou tato díla vnímána v rámci umělecké instituce. Přítomnost komentáře všednodenního života v prostoru bílé krychle kontrastuje s konvenčností galerie, čímž ničí systém pravidel, která se k němu vztahují. Na objekt, který není uměleckým dílem, musí příjemce reagovat zcela jinak a individuálně. Jeho komentář se stává nejpříhodnějším způsobem prezentace tohoto uměleckého díla. Celá prezentace se uskuteční z pohledu diváka. Diváci mohou (pokud si to přejí) zpochybnit pravidla a aktivně ovlivnit tvar výstavního prostoru. Mohou probourat díru do zdi, prolomit kulturní a společenskou skořápku podmiňující vnímání a definování umění a spatřit nové možnosti, které se jim otevírají před očima.
Téma výstavy je široce pojatý pojem "prostoru". Prostoru mezi lidmi, vzpomínkami, dějinami, emocemi, kulturními kódy.
Polsko
Divadlo: Instytut Teatralny im. Zbigniewa Raszewskiego w Warszawie
Producent: Anna Galas, Odborná spolupráce: Joanna Warsza, Výtvarné řešení výstavy: Ewa Machnio, Kurátor výstavy: Ewa Machnio, Vystavující umělec: Joanna Warsza
Collapse/Expand
Exponát: Výlet do Asie

Podróż do Azji, Varšava, bývalý stadion 10. výročí, 2006
http://www. laura-palmer. pl/en/projects/9/a-trip-to-asia/
Inscenovaný výlet po tržnici Jarmark Europa v prostorách bývalého stadionu 10. výročí, nyní pracovního místa obrovského množství vietnamských imigrantů.
Idea and realization: Joanna Warsza, Anna Gajewska, Ngo Van Tuong
produced by: ARTERIA Art Foundation
collaboration: Jakub Królikowski, Adam Sienkiewicz

Podróż do Azji, Varšava, bývalý stadion 10. výročí, 2006
http://www. laura-palmer. pl/en/projects/9/a-trip-to-asia/
Inscenovaný výlet po tržnici Jarmark Europa v prostorách bývalého stadionu 10. výročí, nyní pracovního místa obrovského množství vietnamských imigrantů.
Idea and realization: Joanna Warsza, Anna Gajewska, Ngo Van Tuong
produced by: ARTERIA Art Foundation
collaboration: Jakub Królikowski, Adam Sienkiewicz
, Vystavující umělec: Paweł Althamer
Collapse/Expand
Exponát: Společný úkol
Paweł Althamer
Wspólna sprawa, Varšava, Brusel, Londýn, Brasília, 2009
http://www. openartprojects. org/Projects/view/1502/pl_pl/Wspolna-sprawa
Zdokumentovaná skupinová akce, socha se společenským podtextem, dokumentární film ve stylu science fiction.
Účastníky Společného úkolu jsou sousedé Paweła Althamera, oblečení do zlatých větrovek a kabátů. Provádějí běžné úkony, setkají se s různými odborníky a vědci a také podnikají pozoruhodné cesty kolem světa ve zlatém Boeingu.
Paweł Althamer
Wspólna sprawa, Varšava, Brusel, Londýn, Brasília, 2009
http://www. openartprojects. org/Projects/view/1502/pl_pl/Wspolna-sprawa
Zdokumentovaná skupinová akce, socha se společenským podtextem, dokumentární film ve stylu science fiction.
Účastníky Společného úkolu jsou sousedé Paweła Althamera, oblečení do zlatých větrovek a kabátů. Provádějí běžné úkony, setkají se s různými odborníky a vědci a také podnikají pozoruhodné cesty kolem světa ve zlatém Boeingu.
, Vystavující umělec: Joanna Rajkowska
Collapse/Expand
Exponát: Pozdravy z Jeruzalémské ulice

Pozdrowienia z Alej Jerozolimskich, Varšava, 2002
http://www. palma. art. pl/
Pozdravy z Jeruzalémské ulice
Autorka: Joanna Rajkowska
spolupráce: Centrum pro současné umění, Zamek Ujazdowski;
Nadace Institutu pro podporu umění
Michał Rudnicki (architekt), Katarzyna Łyszkowicz
Projekt umístěn od roku 2002 ve Varšavě na kruhovém objezdu De Gaullea.

Pozdrowienia z Alej Jerozolimskich, Varšava, 2002
http://www. palma. art. pl/
Pozdravy z Jeruzalémské ulice
Autorka: Joanna Rajkowska
spolupráce: Centrum pro současné umění, Zamek Ujazdowski;
Nadace Institutu pro podporu umění
Michał Rudnicki (architekt), Katarzyna Łyszkowicz
Projekt umístěn od roku 2002 ve Varšavě na kruhovém objezdu De Gaullea.
Collapse/Expand
Exponát: Oxygenátor

Dotleniacz, Varšava,
Oxygenátor
autorka: Joanna Rajkowska
kurátor: Kaja Pawełek
koordinátor: Rafał Żurek
architekti: Lech Mill, Maciej Walczyna
inženýr: Piotr Kowalski
ozonátor a hydroponický technik: Roman Mrugałło
instalace: Zielony Horyzont, Garden Service, Firestone Pond Liner, Toro, Dom-Wit Ogrody, Grima Projekt, Związek Szkółkarzy Polskich, www. roslinywodne. pl, J. J. Majchrzak Ogrodnictwo, Magnolia
Projekt je od roku 2007 umístěn na Grzybowského náměstí ve Varšavě.

Dotleniacz, Varšava,
Oxygenátor
autorka: Joanna Rajkowska
kurátor: Kaja Pawełek
koordinátor: Rafał Żurek
architekti: Lech Mill, Maciej Walczyna
inženýr: Piotr Kowalski
ozonátor a hydroponický technik: Roman Mrugałło
instalace: Zielony Horyzont, Garden Service, Firestone Pond Liner, Toro, Dom-Wit Ogrody, Grima Projekt, Związek Szkółkarzy Polskich, www. roslinywodne. pl, J. J. Majchrzak Ogrodnictwo, Magnolia
Projekt je od roku 2007 umístěn na Grzybowského náměstí ve Varšavě.
, Vystavující umělec: Sędzia Główny
Collapse/Expand
Exponát: Virus v divadle. Hlavní rozhodčí v Magnetismu srdce

Wirus w spektaklu. Sędzia Główny w Magnetyzmie serca, Teatr Rozmaitości w Warszawie, Teatr Rozmaitości ve Varšavě, Varšava, Teatr Rozmaitości, 2006
http://www. trwarszawa. pl/
Skupina Sędzia Główny (Hlavní rozhodčí) předvedla ve varšavském Teatr Rozmaitości repertoárové představení s názvem Magnetyzm serca (Magnetismus srdce) Během představení mohli diváci prostřednictvím konferenciéra udílet rozkazy účinkujícím a vznášet na ně požadavky.
Presented as part the project TR Actions. Visual artists in theatre, curated by Joanna Warsza, režie: Sylvia Torsh (Grzegorz Jarzyna)

Wirus w spektaklu. Sędzia Główny w Magnetyzmie serca, Teatr Rozmaitości w Warszawie, Teatr Rozmaitości ve Varšavě, Varšava, Teatr Rozmaitości, 2006
http://www. trwarszawa. pl/
Skupina Sędzia Główny (Hlavní rozhodčí) předvedla ve varšavském Teatr Rozmaitości repertoárové představení s názvem Magnetyzm serca (Magnetismus srdce) Během představení mohli diváci prostřednictvím konferenciéra udílet rozkazy účinkujícím a vznášet na ně požadavky.
Presented as part the project TR Actions. Visual artists in theatre, curated by Joanna Warsza, režie: Sylvia Torsh (Grzegorz Jarzyna)
, Vystavující umělec: Matylda Kotlińska
Collapse/Expand
Exponát: Supernova. Rekonstrukce
Zsolt Zendung (real name Marcin Wierzchowski)
Supernova. Rekonstrukcja, Teatr Łaźnia Nowa w Krakowie, Teatr Łaźnia Nowa v Krakově, Krakov, 2009
http://www. laznianowa. pl/
V projektu Supernova. Rekonstrukce bylo divadlo přímo nazváno muzeem a performancí - znovuvytvořením toho, co již bylo.
video: Adam Tarasiuk
collaboration on stage and graphic design: Izabela Wądołowska, režie: Marcin Wierzchowski
Zsolt Zendung (real name Marcin Wierzchowski)
Supernova. Rekonstrukcja, Teatr Łaźnia Nowa w Krakowie, Teatr Łaźnia Nowa v Krakově, Krakov, 2009
http://www. laznianowa. pl/
V projektu Supernova. Rekonstrukce bylo divadlo přímo nazváno muzeem a performancí - znovuvytvořením toho, co již bylo.
video: Adam Tarasiuk
collaboration on stage and graphic design: Izabela Wądołowska, režie: Marcin Wierzchowski
, Vystavující umělec: Robert Rumas
Collapse/Expand
Exponát: Kartotéka
Tadeusz Różewicz
Kartoteka, Teatr Współczesny we Wrocławiu, Teatr Współczesny ve Wrocławi, Wrocław, 2006
http://www. wteatrw. pl/index. xml
costumes: Julia Kornacka
sound design: Barbara Wysocka
choreography: Tomasz Wygoda
lighting design: Ewa Garniec, režie: text prepared and directed by : Michał Zadara
Tadeusz Różewicz
Kartoteka, Teatr Współczesny we Wrocławiu, Teatr Współczesny ve Wrocławi, Wrocław, 2006
http://www. wteatrw. pl/index. xml
costumes: Julia Kornacka
sound design: Barbara Wysocka
choreography: Tomasz Wygoda
lighting design: Ewa Garniec, režie: text prepared and directed by : Michał Zadara
, Vystavující umělec: Paweł Wodziński
Collapse/Expand
Exponát: Případ Danton
Stanisława Przybyszewska/Paweł Łysak/Łukasz Chotkowski
Sprawa Dantona, Teatr Polski w Bydgoszczy, Teatr Polski v Bydhošti, Bydhošť, 2008
http://www. teatrpolski. pl/, režie: directed by: Paweł Łysak
Stanisława Przybyszewska/Paweł Łysak/Łukasz Chotkowski
Sprawa Dantona, Teatr Polski w Bydgoszczy, Teatr Polski v Bydhošti, Bydhošť, 2008
http://www. teatrpolski. pl/, režie: directed by: Paweł Łysak
Collapse/Expand
Scénografie jako technika; Koncept statického dramatu
Kromě pohledu na uměleckou tvorbu se věnujeme i teoretickým otázkám. Naším hlavním cílem je vysvětlit význam scénografie a poukázat na obrovské možnosti jejího využití v postmoderním a současném umění. Z našeho pohledu je scénografie technika, díky níž mohou umělci naplnit neživé věci magickým obsahem a vytvořit tak surrealistický prostor, do něhož vstupují i diváci, kteří se pak spolupodílejí na postupném rozvíjení dané myšlenky. Přechod od modernismu k postmodernismu se v Západním světě promítl i do oblasti divadla. Divadelní prvky pronikly do výtvarného umění, což u kritiky vyvolalo ostré reakce a bouřlivé debaty. Někteří kritici tvrdili, že divadlo vyhlásilo výtvarnému umění válku, a to že se musí bránit. Spojování výtvarného umění s divadlem (a literaturou) vycházelo z nové role diváka, konkrétně z jeho zapojení do tvůrčího procesu – slovy Michaela Frieda: „Konkrétní umění představuje určitý objekt v určité situaci, a to z podstaty věci zahrnuje i diváka.“ ( M. Fried: Umění a objektovost, 1967). Podobně nesouhlasná stanoviska se objevila i v souvislosti s prostorem. V Sovětském svazu se ovšem zmíněnou problematikou nikdo nezabýval, neboť na této straně Železné opony bylo avantgardní umění striktně zakázáno a tradiční autonomie jednotlivých uměleckých odvětví tím pádem nebyla ohrožena. Opona však nebyla zcela nepropustná, a tak se, díky avantgardně smýšlejícím umělcům, nové umělecké proudy dostaly i na jeviště našich divadel. Právě scénografie se stala jakýmsi „útočištěm“ avantgardních myšlenek. Georgi Alexi-Meskhishvili (1941), který Gruzii zastupuje ve Veletržním paláci, byl jednou z vůdčích osobností tohoto procesu. Nechtěl rozrušovat hranice výtvarného umění divadelními prvky, ale rozhodl se tuto problematiku pojmout odděleně – zvlášť ve scénografii a zvlášť v malířství – a zcela přirozeně do své práce vnesl aspekty nových uměleckých směrů. Ve výtvarném projevu svobodně přecházel od plátna k prostoru a naopak: divadelní rámec jeho prací mu zaručil, že mohl vystavovat i koláže nebo instalace, neboť ty byly považovány „jen“ za scénografické návrhy. Díky scénografii tak byli sovětští diváci mimoděk vystaveni zakázaným avantgardním trendům (pop-artu, konceptualismu nebo site-specific umění), a naučili se přemýšlet o objektech nabitých abstraktními myšlenkami, symboly a metaforami a pracovat s nástroji sémiologie. Georgi Alexi-Meskhishvili se snaží odhalovat lidská tajemství, což vnáší do surrealismu jeho díla zvláštní, postmoderní obsah. Místo toho, aby tajemství popisoval nebo vyprávěl, odhaluje jeho existenci, aniž by poničil jeho křehkou strukturu. Přestože abstrahuje, nikdy nerezignuje na fyzickou přítomnost těla či věci (a vždycky své objekty (včetně kostýmů) nabíjí novým významem. Proto je schopen odtrhnout člověka od prken jeviště a naučit ho létat (jedním takovým příkladem je kostým Ariela ze Shakespearovy Bouře vystavený v Nostickém paláci). Ve Veletržním paláci Alexi-Meskhishvili představuje scénografickou kompozici věnovanou gruzínskému básníkovi Vaja-Pshavelovi, od jehož narození letos uplyne 150 let, a v níž návštěvníky uvede do tajuplného světa poezie a výtvarného umění. Důležitou roli při evokaci prostředí hraje doprovodná hudba (skladatele Giorgi Janiashviliho), která instalaci zahaluje mystickou aurou. V Nostickém paláci dále představují skladatel Giorgi Janiashvili a designér David Janiashvili společnou zvukovou a vizuální instalaci na téma „Oběť“. Jde o příklad „statického dramatu“, což je koncept, který vymyslel sám skladatel. Cílem mladých umělců je zapojit diváka do hry tak, aby svým jednáním i myšlenkami přímo ovlivnil její průběh. Statické drama představuje prostor zrozený z myšlenkového procesu, z něhož vychází zas další nový myšlenkový proces či procesy. V tomto případě je scénografie pojímána jako technika, která dává myšlence tvar. Doprovodný projekt v Nostickém paláci je nesoutěžní.
Naším cílem je představit scénografii jako techniku, díky níž mohou umělci naplnit neživé věci kouzelným obsahem a vytvořit surrealistický prostor, do něhož vstupují i diváci, kteří se spolupodílejí na postupném rozvíjení dané myšlenky.
Gruzie
Divadlo: Ministry of Culture and Protection of Monuments of Georgia
Kurátor výstavy: Ketevan Simon Kintsurashvili, Vystavující umělec: Giorgi Janiashvili
Collapse/Expand
Exponát: Oběť - statické drama
Giorgi Janiashvili
msxverplTSewirva – statikuri drama , Unikátní projekt pro PQ2011, 2011
Motto: Tělo oběti je lehké od samého počátku, - Merab Mamardashvili (Hovory o filozofii, Tbilisi, Nakladatelství Mecniereba, 1992, gruzínsky)

Tato zvuková a vizuální instalace je věnovaná věčnému tématu oběti. Její dramatický koncept a zvukové i výtvarné zpracování pochází z dílny jednoho autora a představuje jediné integrální dílo. Zabírá celý výstavní prostor a bezezbytku ho naplňuje myšlenkou oběti. Zvuková a vizuální složka nemohou existovat jedna bez druhé. Diváci se bezděky stávají účastníky díla, které je vtahuje do myšlenkového procesu zabývajícího se tímto tématem. Hudba i obraz v návštěvnících probouzí myšlenky na oběť a akt obětování. Autor a designér ovlivňují myšlenky diváků tak, aby téma oběti kontemplovali z různých úhlů.
Vlněný kožich na podlaze symbolizuje ovci, která zas symbolizuje lidskou bytost. Velmi důležitý je fakt, že diváci po kožešině šlapou - má být obrazem toho, že i v reálném životě lidi často šlapou po jiných lidech. Dvanáct stromků vinné révy symbolizuje magické číslo dvanáct, vinnou révu jako plodinu, víno jako nápoj, víno jako krev Kristovu, dvanáct Kristových učedníků, dvanáct hodin dne, dvanáct měsíců v roce atd. Viselec zas symbolizuje nejrůznější osobnosti světové historie, které byly ochotné obětovat svůj život za pravdu. Může to být Kristus nebo někdo jiný, ale můžete v tom zkrvaveném těle poznat i sami sebe. Autoři instalace vytvořili symbolistický vizuální a zvukový svět, který násilí zobrazuje poeticky, má přímý vliv na diváky, ale zároveň jim nechává prostor, aby rozvíjeli své myšlenky a vnímali instalaci ze svého subjektivního hlediska.

David Janiashvili - designer, režie: Author and Director - Giorgi Janiashvili
Music and Sound Design - Giorgi Janiashvili
Design - Giorgi Janiashvili, David Janiashvili
Executive Designer - David Janiashvili
Giorgi Janiashvili
msxverplTSewirva – statikuri drama , Unikátní projekt pro PQ2011, 2011
Motto: Tělo oběti je lehké od samého počátku, - Merab Mamardashvili (Hovory o filozofii, Tbilisi, Nakladatelství Mecniereba, 1992, gruzínsky)

Tato zvuková a vizuální instalace je věnovaná věčnému tématu oběti. Její dramatický koncept a zvukové i výtvarné zpracování pochází z dílny jednoho autora a představuje jediné integrální dílo. Zabírá celý výstavní prostor a bezezbytku ho naplňuje myšlenkou oběti. Zvuková a vizuální složka nemohou existovat jedna bez druhé. Diváci se bezděky stávají účastníky díla, které je vtahuje do myšlenkového procesu zabývajícího se tímto tématem. Hudba i obraz v návštěvnících probouzí myšlenky na oběť a akt obětování. Autor a designér ovlivňují myšlenky diváků tak, aby téma oběti kontemplovali z různých úhlů.
Vlněný kožich na podlaze symbolizuje ovci, která zas symbolizuje lidskou bytost. Velmi důležitý je fakt, že diváci po kožešině šlapou - má být obrazem toho, že i v reálném životě lidi často šlapou po jiných lidech. Dvanáct stromků vinné révy symbolizuje magické číslo dvanáct, vinnou révu jako plodinu, víno jako nápoj, víno jako krev Kristovu, dvanáct Kristových učedníků, dvanáct hodin dne, dvanáct měsíců v roce atd. Viselec zas symbolizuje nejrůznější osobnosti světové historie, které byly ochotné obětovat svůj život za pravdu. Může to být Kristus nebo někdo jiný, ale můžete v tom zkrvaveném těle poznat i sami sebe. Autoři instalace vytvořili symbolistický vizuální a zvukový svět, který násilí zobrazuje poeticky, má přímý vliv na diváky, ale zároveň jim nechává prostor, aby rozvíjeli své myšlenky a vnímali instalaci ze svého subjektivního hlediska.

David Janiashvili - designer, režie: Author and Director - Giorgi Janiashvili
Music and Sound Design - Giorgi Janiashvili
Design - Giorgi Janiashvili, David Janiashvili
Executive Designer - David Janiashvili
, Vystavující umělec: Georgi Alexi-Meskhishvili
Collapse/Expand
Exponát: Vaja-Pshavela
Georgi Alexi-Meskhishvili
vaJa-fSavela , Unikátní projekt pro PQ2011, 2011
Motto: Myšlenky, stejně jako svět, nemají hranice. - Vaja Pshavela, 1902 (Myšlenky in: “ Vaja Pshavela,” svazek #5, Nakladatelství Sabchota Saqartvelo, Tbilisi, 1961, gruzínsky).

Instalace je věnována velkému gruzínskému básníkovi Vaja Pshavelovi (1861-1915) a snaží se vyjádřit, prostřednictvím obrazů a scénografie, procítěnou lyriku, filozofickou hloubku a někdy až děsivou krásu jeho básní. G. Alexi-Meskhishvili se rozhodl vytvořit tuto expozici po tom, co pracoval na dvou inscenacích vycházejících z Pshavelova Hostitele a hosta. Jedna z nich se v roce 2003 hrála v Synetic Theater ve Washingtonu, DC (američtí kritici ji v roce 2009 označili za jednu z deseti nejlepších inscenací desetiletí) a druhá v Divadle Rustaveli v Tbilisi v roce 2010. Další inspirací mu byla zkušenost s pořádáním večerů gruzínské poezie v různých divadlech v Tbilisi.
Vzhledem k obrovskému objemu Pshavelova díla se instalace zaměřuje na básnický prožitek jako takový a na vztah člověka a přírody.
Composer: Giorgi Janiashvili
Executors: Shamagi Savaneli, Merab Merabishvili
Georgi Alexi-Meskhishvili
vaJa-fSavela , Unikátní projekt pro PQ2011, 2011
Motto: Myšlenky, stejně jako svět, nemají hranice. - Vaja Pshavela, 1902 (Myšlenky in: “ Vaja Pshavela,” svazek #5, Nakladatelství Sabchota Saqartvelo, Tbilisi, 1961, gruzínsky).

Instalace je věnována velkému gruzínskému básníkovi Vaja Pshavelovi (1861-1915) a snaží se vyjádřit, prostřednictvím obrazů a scénografie, procítěnou lyriku, filozofickou hloubku a někdy až děsivou krásu jeho básní. G. Alexi-Meskhishvili se rozhodl vytvořit tuto expozici po tom, co pracoval na dvou inscenacích vycházejících z Pshavelova Hostitele a hosta. Jedna z nich se v roce 2003 hrála v Synetic Theater ve Washingtonu, DC (američtí kritici ji v roce 2009 označili za jednu z deseti nejlepších inscenací desetiletí) a druhá v Divadle Rustaveli v Tbilisi v roce 2010. Další inspirací mu byla zkušenost s pořádáním večerů gruzínské poezie v různých divadlech v Tbilisi.
Vzhledem k obrovskému objemu Pshavelova díla se instalace zaměřuje na básnický prožitek jako takový a na vztah člověka a přírody.
Composer: Giorgi Janiashvili
Executors: Shamagi Savaneli, Merab Merabishvili
Collapse/Expand
Exponát: Kostým Ariela z Bouře
W. Shakespeare, Divadlo Et Cetera, Moskva, 2010
Toto je kostým Ariela, ducha větru ze Shakespearovy Bouře. Giorgi Alexi-Meskhishvili navrhuje kostýmy pro divadla po celém světě a jeho tvorba, která jde napříč nejrůznějšími žánry, dokazuje, že samotná látka stačí k tomu, aby umělec pro danou postavu vytvořil ucelenou výtvarnou dramaturgii. V tomoto případě používá Alexi-Meskhishvili tkaninu materiálu, okrasné detaily, masky, líčení, světla, někdy pozmění přirozené proporce atd. Jeho skicy také vypovídají o citovém zaujetí postavou. Dokáže proměnit jejich výraz pouhým tahem štětce či obměnou vzoru. Vytváří kostýmy, které v sobě nesou divadelní tajemství a zároveň skvěle padnou a jsou pohodlné. Jeho kresby hercům napovídají, jak se oprostit od svého těla, jak se povznést vysoko nad prkna jeviště, jak zhmotnit poezii své postavy., režie: R. Sturua
W. Shakespeare, Divadlo Et Cetera, Moskva, 2010
Toto je kostým Ariela, ducha větru ze Shakespearovy Bouře. Giorgi Alexi-Meskhishvili navrhuje kostýmy pro divadla po celém světě a jeho tvorba, která jde napříč nejrůznějšími žánry, dokazuje, že samotná látka stačí k tomu, aby umělec pro danou postavu vytvořil ucelenou výtvarnou dramaturgii. V tomoto případě používá Alexi-Meskhishvili tkaninu materiálu, okrasné detaily, masky, líčení, světla, někdy pozmění přirozené proporce atd. Jeho skicy také vypovídají o citovém zaujetí postavou. Dokáže proměnit jejich výraz pouhým tahem štětce či obměnou vzoru. Vytváří kostýmy, které v sobě nesou divadelní tajemství a zároveň skvěle padnou a jsou pohodlné. Jeho kresby hercům napovídají, jak se oprostit od svého těla, jak se povznést vysoko nad prkna jeviště, jak zhmotnit poezii své postavy., režie: R. Sturua
Collapse/Expand
Exponát: The Fire Raisers
Max Frisch
bidermani da cecxlis wamkideblebi, Tbilisis rusTavelis Teatri, Divadlo Rustaveli, Tbilisi, unikátní projekt pro PQ2011, 2009
Vtipný a kouzelný dodatek k inscenaci, která se hrála v roce 2009 v Divadle Rustaveli v Tbilisi.
Kinetický model a kostým odrážejí jak samotnou myšlenku odívání, tak atmosféru představení., režie: R. Sturua
Max Frisch
bidermani da cecxlis wamkideblebi, Tbilisis rusTavelis Teatri, Divadlo Rustaveli, Tbilisi, unikátní projekt pro PQ2011, 2009
Vtipný a kouzelný dodatek k inscenaci, která se hrála v roce 2009 v Divadle Rustaveli v Tbilisi.
Kinetický model a kostým odrážejí jak samotnou myšlenku odívání, tak atmosféru představení., režie: R. Sturua
, Vystavující umělec: David Janiashvili
Collapse/Expand
Exponát: Sacrifice – The Static Drama
0
0
Collapse/Expand
Vyrobeno z betonu
Švýcarský projekt nahlíží na fotografii jako na volný prostor, který může obsadit scénografie – zpracovává prostor fotografie místo toho, aby se omezoval fyzickými hranicemi jeviště. To znamená, že fotografii nevyužívá pouze k zachycení hotové scény, ale k vytvoření prostoru výlučně pro toto médium.

Tato práce evokuje chimérický svět trosek. Fotografie odhalují křehké stopy míst, které dosud neexistují, ale zároveň už odkazují k minulosti. Körner Union v tomto projektu experimentují s nástroji a poznatky klasické scénografie a fotografie (světlo, jeviště, dekorace) a vytvářejí tak estetické putování časem. Zobrazují objekty každodenního života jakožto starobylé relikvie z jiné, pradávné doby, a vytvářejí tak zcela osobitý svět očekávání, svět, který doslova přetéká nostalgií.

Fotografie by měla uplatňovat dokumentární popisnost a díky ní vytvořit topologii těchto trosek – což vyžaduje naprosto přesný výběr stylu a formy. Projekt je zároveň svědectvím o fyzické a performativní zkušenosti s objekty v reálném prostoru, který se podobá studiu, jevišti nebo filmovému studiu.

Výsledným pocitem je dojem ztráty v prostoru, což evokuje putování labyrintem přízračného hřbitova posetého pitoreskními strukturami, z nichž je každá jakousi materialistickou ikonou obměněnou apokalyptickým dechem větru.
Fotografie zde představuje prostor pro scénografii – je možné využít prostor fotografie a není třeba se omezovat fyzickými hranicemi jeviště.
Švýcarsko
Divadlo: Swiss Federal Office of Culture
Výtvarné řešení výstavy: Sami Benhadj, Výtvarné řešení výstavy: Tarik Hayward, Výtvarné řešení výstavy: Guy Meldem, Kurátor výstavy: Anna Niederhäuser
Susan Tsu:
Collapse/Expand
Na hraně
Expozice USITT-USA je poctou novým a zásadním scénografickým dílům, která reflektují sociopolitická témata poutající pozornost současných amerických divadelních tvůrců. Vyzdviženy jsou jak inovativní práce, které rozšiřují stávající definici „divadelního umění“, tak klíčové osobnosti a zasloužilé soubory, které se výraznou měrou podílely na formování této umělecké oblasti. Tým kurátorů ze Spojených států shromáždil ryze americká a na mezinárodní scéně zároveň nová a neotřelá díla. Expozice reflektuje palčivá témata současné společenské situace v USA – otázky identity, zacelování ran po katastrofách a posedlost smrtí a ztrátou jakožto následky událostí z 11. září a hurikánu Katrina; výčitky svědomí, které se zákonitě musí objevit v zemi zapojené do válečného konfliktu; vztek na všechny, kteří ignorují ničení naší planety; praktiky potravinového průmyslu; vyhrocení (a zároveň znejasnění) politické situace jakožto reakce na volbu prvního Afroameričana americkým prezidentem; napětí v oblasti rasových a genderových vztahů; strach z technologie; role náboženství ve společnosti a problémy nejrůznějších menšin, například imigrantů, lidí s handicapem nebo queer lidí. Spojené státy představí sebereflektivní i sebekritické práce 36 designových týmů. Název expozice odkazuje jak k odvážnému a hraničnímu aktu umělecké tvorby, tak k situaci v naší zemi, která se ocitá „na hraně“. Konstrukce, realizace a instalace této expozice je dílem The School of Drama and Dance z College of Performing and Visual Arts na University of Montana. Epozice USITT-USA na PQ 11 je věnovaná naší kolegyni Ursule Belden, jejíž nasazení, správný úsudek a vytrvalost posílily americkou národní expozici v letech 2003 a 2007.

Další spolupracovníci:


Chris Barecca - Kurátor scénického designu
Linda Cho - Kurátorka kostýmního designu
Allen Hahn - Kurátor světelného designu
Don Tindall: Kurátor zvukového designu
R. Eric Stone: Manažer expozice
Jason C. Lindahl: Designer médií
Randy Gener: Kurátorský poradce
Carolina Conte: Videografka
Konstrukce, realizace a instalace této expozice je dílem The School of Drama and Dance z College of Performing and Visual Arts na The University of Montana.
Mike Monsos: Koordinátor projektu
Alessia Carpoca: Asistentka koordinátora projektu
Daniel N. Denhart: Manažer produkce
Alexandra B. Bonds: Mezinárodní vztahy


Epozice USITT-USA na PQ2011 je věnovaná naší kolegyni Ursule Belden, jejíž nasazení, správný úsudek a vytrvalost posílily americkou národní expozici v letech 2003 a 2007.
Expozice USITT-USA je poctou zásadním scénografickým dílům, která reflektují sociopolitická témata poutající pozornost amerických divadelních tvůrců, jejichž inovativní tvorba rozšiřuje stávající definici „divadelního umění“.
Spojené státy americké
Divadlo: United States Institute for Theatre Design & Technology
Kurátor výstavy: Chris Barecca, Kurátor výstavy: Linda Cho, Výtvarník světla: Allen Hahn, Výtvarné řešení výstavy: William Bloodgood, Kurátorka výstavy: Susan Tsu, Vystavující umělec: Lynn Jeffries
Collapse/Expand
Exponát: Dobrodružství bílého muže

The Adventures of White-Man, Bread and Puppet Theater, Glover, Vermont, Bread and Puppet Theater, Glover, Vermont, Glover, Vermont, 2010
Stage Construction: Sandy Adams

The Adventures of White-Man, Bread and Puppet Theater, Glover, Vermont, Bread and Puppet Theater, Glover, Vermont, Glover, Vermont, 2010
Stage Construction: Sandy Adams
, Vystavující umělec: Thierry Mugler
Collapse/Expand
Exponát: Arias with Twist
Basil Twist, Joey Arias
Arias with Twist, Tandem Otter Productions and HERE s Dream Music Puppetry Program, Tandem Otter Productions and HERE s Dream Music Puppetry Program, New York, 2008
Production Design: Basil Twist, Costume designer: Thierry Mugler, Light designer: Ayuma Poe Saegusa, režie: Basil Twist
Basil Twist, Joey Arias
Arias with Twist, Tandem Otter Productions and HERE s Dream Music Puppetry Program, Tandem Otter Productions and HERE s Dream Music Puppetry Program, New York, 2008
Production Design: Basil Twist, Costume designer: Thierry Mugler, Light designer: Ayuma Poe Saegusa, režie: Basil Twist
, Vystavující umělec: Troy Hourie, Vystavující umělec: Aaron Black, Vystavující umělec: Christopher Mcelroen, Vystavující umělec: Kimberly Glennon, Vystavující umělec: Ken Travis, Vystavující umělec: Neil Patel, Vystavující umělec: David Kaplan, Vystavující umělec: Megan Tracy
Collapse/Expand
Exponát: Den, kdy člověk umírá

The Day on Which a Man Dies, National Patime Theater, The Provincetown T. Williams Festival, National Patime Theater, The Provincetown T. Williams Festival, Simmernite, Provincetown, 2008
Costume Realisation: Laura Kollar

The Day on Which a Man Dies, National Patime Theater, The Provincetown T. Williams Festival, National Patime Theater, The Provincetown T. Williams Festival, Simmernite, Provincetown, 2008
Costume Realisation: Laura Kollar
, Vystavující umělec: Lawrence Goldhuber, Vystavující umělec: Todd Thomas, Vystavující umělec: Nicole Betancourt, Vystavující umělec: Sean Mattio, Vystavující umělec: Dan Rothenberg, Vystavující umělec: Alex Timbers, Vystavující umělec: Angelle Hebert, Vystavující umělec: Bill T. Jones, Vystavující umělec: Allison M. Keating, Vystavující umělec: Kevin Cunningham, Vystavující umělec: Joseph Silovsky, Vystavující umělec: Neal Wilkinson, Vystavující umělec: Moe Angelos, Vystavující umělec: James Gibbs, Vystavující umělec: Marianne Weems, Vystavující umělec: Ping Chong, Vystavující umělec: Darren L. West, Vystavující umělec: James Shuette, Vystavující umělec: Basil Twist, Vystavující umělec: Doey Lüthi, Vystavující umělec: Jeanne Koenig, Vystavující umělec: Andrew Lieberman
Collapse/Expand
Exponát: Aida

Aida, Deutsche Oper, Deutsche Oper, Berlin, Germany, 2008

Aida, Deutsche Oper, Deutsche Oper, Berlin, Germany, 2008
, Vystavující umělec: Miwa Matreyek, Vystavující umělec: Phillip Kraft, Vystavující umělec: Malina Rodríguez, Vystavující umělec: Paloma Soledad, Vystavující umělec: Lindsay Jones, Vystavující umělec: Janet Wong, Vystavující umělec: Bjorn Amelan, Vystavující umělec: Sidney Shannon, Vystavující umělec: Garin Marschall, Vystavující umělec: Brant Thomas Murray, Vystavující umělec: Jeff Morey, Vystavující umělec: Jorge Cousineau, Vystavující umělec: Whit Maclaughlin, Vystavující umělec: John Plenge, Vystavující umělec: Paul Di Pietro
Collapse/Expand
Exponát: Ztráta
Kevin P. Cunningham
Losing Something, 3Legged Dog at 3LD Art and Technology Center, 3Legged Dog at 3LD Art and Technology Center, New York, 2007
Stage designer: Paul DiPietro, Light designer: David Tirosh, Prod Designer: Allison M Keating, Music: Aldo Perez, režie: Kevin P. Cunningham
Kevin P. Cunningham
Losing Something, 3Legged Dog at 3LD Art and Technology Center, 3Legged Dog at 3LD Art and Technology Center, New York, 2007
Stage designer: Paul DiPietro, Light designer: David Tirosh, Prod Designer: Allison M Keating, Music: Aldo Perez, režie: Kevin P. Cunningham
, Vystavující umělec: Drew Billiau, Vystavující umělec: Troy Herion, Vystavující umělec: Alison Johnson, Vystavující umělec: Tyler Micoleau, Vystavující umělec: Matt Saunders, Vystavující umělec: Oana Botez-Ban, Vystavující umělec: Mimi Lien
Collapse/Expand
Exponát: Láska nepotrestaná
team
Love Unpunished, Pig Iron Theatre Company at Cinemagic, Pig Iron Theatre Company at Cinemagic, Philadelphia, 2006
Stage designer: Mimi Lien, Costume designer: Oana Botez-Ban, Light designer: Tyler Micoleau, režie: Dan Rothenberg
team
Love Unpunished, Pig Iron Theatre Company at Cinemagic, Pig Iron Theatre Company at Cinemagic, Philadelphia, 2006
Stage designer: Mimi Lien, Costume designer: Oana Botez-Ban, Light designer: Tyler Micoleau, režie: Dan Rothenberg
, Vystavující umělec: C. Andrew Bauer, Vystavující umělec: Richard Woodbury, Vystavující umělec: Bray Poor, Vystavující umělec: Michael Philippi, Vystavující umělec: Meghan Healey, Vystavující umělec: Ana Kuzmanić
Collapse/Expand
Exponát: Touha pod jilmy
Eugene O'Neill
Desire Under the Elms, Goodman Theatre, Brodway, Goodman Theatre, Brodway, New York, 2009
Costume designer: Anna Kuzmanic, Stage designe: Walt Spangler, Light designer: Michael Philippi, režie: Robert Falls
Eugene O'Neill
Desire Under the Elms, Goodman Theatre, Brodway, Goodman Theatre, Brodway, New York, 2009
Costume designer: Anna Kuzmanic, Stage designe: Walt Spangler, Light designer: Michael Philippi, režie: Robert Falls
, Vystavující umělec: Narelle Sissons
Collapse/Expand
Exponát: Mléko a med
Andrew Bauer, Ellen Beckermann, Shawn Fagan, Madeleine George
Milck-N-Honey, Light Box at 3LD Art and Technologgy Center, Light Box at 3LD Art and Technologgy Center, New York, 2007
Costume Designer: Meghan E. Healey
Lighting Designer: Justin Townsend
Music: Sean Haggerty
režie: Stage Director: Ellem Beckermann
Andrew Bauer, Ellen Beckermann, Shawn Fagan, Madeleine George
Milck-N-Honey, Light Box at 3LD Art and Technologgy Center, Light Box at 3LD Art and Technologgy Center, New York, 2007
Costume Designer: Meghan E. Healey
Lighting Designer: Justin Townsend
Music: Sean Haggerty
režie: Stage Director: Ellem Beckermann
, Vystavující umělec: Walt Spangler
Collapse/Expand
Exponát: Touha pod jilmy

Desire Under the Elms, Goodman Theatre, Goodman Theatre, Brodway, New York, 2009, režie: Stage Director: Robert Falls

Desire Under the Elms, Goodman Theatre, Goodman Theatre, Brodway, New York, 2009, režie: Stage Director: Robert Falls
, Vystavující umělec: Peter Flaherty, Vystavující umělec: Ruppert Bohle, Vystavující umělec: Cecil Averett, Vystavující umělec: Dan Dobson, Vystavující umělec: James F. Ingalls, Vystavující umělec: Jennifer Tipton, Vystavující umělec: Chantelle Norton, Vystavující umělec: Stewart Laing, Vystavující umělec: Jan Hartley, Vystavující umělec: Allen Moyer, Vystavující umělec: Eunjin Cho, Vystavující umělec: Rob Roth, Vystavující umělec: Darren Mccroom, Vystavující umělec: Robert Wierzel, Vystavující umělec: Polly Boersig, Vystavující umělec: Liz Prince, Vystavující umělec: James Murphy, Vystavující umělec: Josh Fox, Vystavující umělec: Scott Needham, Vystavující umělec: Bart Fasbender, Vystavující umělec: Nicolas Locke, Vystavující umělec: Paul Zaloom, Vystavující umělec: Emily Rebholz, Vystavující umělec: Donyale Werle, Vystavující umělec: Jesse Belsky, Vystavující umělec: Mahmoud Salimi, Vystavující umělec: Jeannique Prospere, Vystavující umělec: Joanna Sherman, Vystavující umělec: Daniel Brodie, Vystavující umělec: Chi-Wang Yang, Vystavující umělec: Greg Duffin, Vystavující umělec: Ayuma Poe Saegusa, Vystavující umělec: Nathan Ruyle, Vystavující umělec: Christopher Akerlind, Vystavující umělec: Jeanette Oi-Suk Yew, Vystavující umělec: Sandra Burns, Vystavující umělec: Riccardo Hernández
Collapse/Expand
Exponát: Appomattox
Christopher Hampton
Appomattox, San Francisco Opera, San Francisco Opera, San Francisco, 2007, režie: Stage Director: Robert Woodruff
Christopher Hampton
Appomattox, San Francisco Opera, San Francisco Opera, San Francisco, 2007, režie: Stage Director: Robert Woodruff
, Vystavující umělec: Shannon Scrofano, Vystavující umělec: Jeffrey Teeter, Vystavující umělec: Tony Reimer, Vystavující umělec: Randy Tico, Vystavující umělec: Peter Nigrini, Vystavující umělec: Justin Townsend, Vystavující umělec: Mikhail Fiksel, Vystavující umělec: Jeff Cone, Vystavující umělec: Nancy Keystone
Collapse/Expand
Exponát: Apollo
Nancy Keystone
Apollo, Critical Mass Performance Group with Portland Center for the Arts, Critical Mass Performance Group with Portland Center for the Arts, Portland, 2009
Part 1 a 2: 2005, Part 3: 2009
Stage designer: Nancy Keystone, Costume designer: Jeff Cone, Light designer: Justin Townsend, režie: Nancy Keystone
Nancy Keystone
Apollo, Critical Mass Performance Group with Portland Center for the Arts, Critical Mass Performance Group with Portland Center for the Arts, Portland, 2009
Part 1 a 2: 2005, Part 3: 2009
Stage designer: Nancy Keystone, Costume designer: Jeff Cone, Light designer: Justin Townsend, režie: Nancy Keystone
, Vystavující umělec: Jesse Klug, Vystavující umělec: William Cusick, Vystavující umělec: Christine Pascual, Vystavující umělec: John Sullivan, Vystavující umělec: Brian Sidney Bembridge
Collapse/Expand
Exponát: Promyšlený nástup Chada Deity
Kristoffer Diaz
The Elaborate Entrance Of Chad Deity, Victory Gardens, Chicago, Illinois, and Second Stage New York, Victory Gardens, Chicago, Illinois, and Second Stage New York, 2009
Stage designer: Brian Sydney Bembridge, Costume designer: Christine Pascual, Light designer: Jesse Klug, režie: Edward Torres
Kristoffer Diaz
The Elaborate Entrance Of Chad Deity, Victory Gardens, Chicago, Illinois, and Second Stage New York, Victory Gardens, Chicago, Illinois, and Second Stage New York, 2009
Stage designer: Brian Sydney Bembridge, Costume designer: Christine Pascual, Light designer: Jesse Klug, režie: Edward Torres
, Vystavující umělec: Tarafawn Marek, Vystavující umělec: Kenneth Collins, Vystavující umělec: Robert Kaplowitz, Vystavující umělec: Ben Stanton, Vystavující umělec: Darrel Maloney, Vystavující umělec: Gabriel Berry, Vystavující umělec: Brian Ronan, Vystavující umělec: Rachel Hauck, Vystavující umělec: Kevin Adams, Vystavující umělec: Matthew Charles Schwartz, Vystavující umělec: Andrea Lauer, Vystavující umělec: Jennifer Orf, Vystavující umělec: Christine Jones
Collapse/Expand
Exponát: Americký idiot
Michael Mayer, Billie Joe Armstrong, Green Day
American Idiot, Berkeley Reportory Theatre , Berkeley Reportory Theatre, Berkeley, 2009
Choreography: Stephen Hoggett
režie: Stage Director: Michael Mayer
Michael Mayer, Billie Joe Armstrong, Green Day
American Idiot, Berkeley Reportory Theatre , Berkeley Reportory Theatre, Berkeley, 2009
Choreography: Stephen Hoggett
režie: Stage Director: Michael Mayer
, Vystavující umělec: Mallory Kay Nelson, Vystavující umělec: Charles Packard, Vystavující umělec: Jason H. Thompson
Reinis Suhanovs:
Collapse/Expand
Prostor v prostoru
Instalace Reinise Suhanova Prostor v prostoru rozvíjí koncept jeho scény pro inscenaci Záplava a slunovrat za zvuků Strauménů (2010, Valmiera Theatre), která vycházela z poemy U Strauménů lotyšského spisovatele Edvartse Virzy (1883–1940). Virza chtěl odhalit starodávné kořeny lotyšského národa a podstatu jeho ducha. Expozice pro PQ má však širší záběr než hledání lotyšské identity. Interaktivní instalace, která spojuje prvky scénografie a zvukového a světelného designu, se dotýká tématu rozpačité identity současné Evropy ve zlomovém okamžiku dějin, kdy staré pořádky pominuly, ale nic nového se dosud nezrodilo. Autorem lotyšské expozice na PQ 2011 je mladý a profesně vyzrálý scénograf Reinis Suhanovs (1985), který za posledních několik divadelních sezon vytvořil pro významné lotyšské scény řadu unikátních a působivých prací. Suhanovs se zabývá především principy, na jejichž základě se rodí nový prostor – ucelený svět netradičních zvuků, světel, pachů, předmětů a bytostí. Scénografie (či „prostorografie“) pro něj představuje autonomní a celistvý prostor, a ne jen pouhou část běžného interiéru. Důležitým rysem jeho tvůrčí metody je, že dává přednost týmové práci nad individuální tvorbou. Instalace Prostor v prostoru tak byla vytvořena ve spolupráci se skladatelem J?kabsem N?manisem a světelným designérem Krišj?nisem Strazd?tisem. Společná práce, která se odvíjí již od samotného nápadu na vytvoření díla, otevírá lotyšské scénografii nové obzory. Společně s divadelním režisérem Viestursem Meikš?nsem vytvořil Suhanovs scénu k inscenacím Víno a plevy, Zlatý kůň, Marionety, Záplava a slunovrat za zvuků Strauménů a Barevné příběhy – všechny byly uvedeny v Valmiera Theatre mezi lety 2008 a 2011, a dále k inscenaci Sedm Faustů z roku 2010, která byla uvedena v lotyšském Národním divadle. Jako student lotyšské Akademie výtvarných umění se Suhanovs zúčastnil PQ 2007 a získal Zlatou medaili za nejvýraznější talent ve studentské sekci za důvtip a jednoduchost. V sezoně 2009-2010 obdržel v Lotyšsku cenu pro nejlepšího scénografa.
Interaktivní instalace Reinise Suhanovse, která spojuje prvky scénografie a zvukového a světelného designu, odhaluje rozpačitou identitu současné Evropy - zlomový bod, kdy staré pořádky pominuly, ale nic nového se dosud nezrodilo.
Lotyšsko
Divadlo: New Theatre Institute of Latvia
Zvukový design: Jēkabs Nīmanis, Výtvarník světla: Krišjānis Strazdītis, Produkce: Oskars Plataiskalns, Výtvarné řešení výstavy: Reinis Suhanovs, Kurátor výstavy: Gundega Laivina, Vystavující umělec: Reinis Suhanovs
Collapse/Expand
Exponát: Záplava a slavnost za zvuků strauměnů
Edvarts Virza
Plūdi un saulgrieži Straumēnu skaņās, Valmieras Drāmas teātris, Valmieras Drāmas teātris, Valmiera, 2010, režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns
Edvarts Virza
Plūdi un saulgrieži Straumēnu skaņās, Valmieras Drāmas teātris, Valmieras Drāmas teātris, Valmiera, 2010, režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns
Collapse/Expand
Exponát: Zlatý kůň
Rainis
Zelta zirgs, Valmieras Drāmas teātris, Valmieras Drāmas teātris, Valmiera, 2009
Costume Designer: Reinis Suhanovs a Ieva Veita
režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns
Rainis
Zelta zirgs, Valmieras Drāmas teātris, Valmieras Drāmas teātris, Valmiera, 2009
Costume Designer: Reinis Suhanovs a Ieva Veita
režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns
Collapse/Expand
Exponát: Marionety / Ze života loutek

Marionets, Valmieras Drāmas teātris, Valmieras Drāmas teātris, Valmiera, 2008, režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns

Marionets, Valmieras Drāmas teātris, Valmieras Drāmas teātris, Valmiera, 2008, režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns
Collapse/Expand
Exponát: Sedm Faustů

Septini Fausti, Latvijas Nacionālais teātris, Lotyšské národní divadlo, Riga, 2010, režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns

Septini Fausti, Latvijas Nacionālais teātris, Lotyšské národní divadlo, Riga, 2010, režie: Stage Director: Viesturs Meikšāns
Collapse/Expand
Cesty prostorem - časem. Osobnost a její projekce.
Letošní, v pořadí již dvanáctá národní výstava Bulharska na Pražském Quadriennale, je dalším projevem symbiózy mezi tradicí a novátorstvím. Výstava poskytuje kompletní obraz tvůrčího scénografického postupu a zvláštní pozornost věnuje současným, originálním a jedinečným uměleckým stylům. Nabízí přehled novátorských přístupů a technik, které se prolínají s tradičními uměleckými metodami, a je cvičením ve vytváření obrovského divadelního obsahu na omezeném prostoru výstavy, pokusem o zkoumání nedozírného obzoru scénické tvořivosti a představivosti. V rámci tohoto interaktivního média je každému dovoleno, aby po sobě zanechal OSOBNÍ STOPU V ČASE A PROSTORU.
Bulharsko
Divadlo: Union of Bulgarian Artists
Odborná spolupráce: Ivan Karev, Výtvarné řešení výstavy: Petar Mitev, Kurátorka výstavy: Vessela Statkova, Vystavující umělec: Šigeo Okajima
Collapse/Expand
Exponát: O rackovi a kočce, která ho naučila létat
Luis Sepúlveda; stage adaptation: Katya Petrova and Ina Bozhidarova
История за чайка и банда котараци , Столичен куклен театър , Stoličen Kuklen Teatăr, Sofie, 2008
http://www. sofiapuppet. com/
cena IKAR za rok 2009 za nejlepší představení v kategorii Loutkové umění, Grand Prix na XI mezinárodním loutkovém festivalu malých postav Zlatá jiskra, Srbsko, 2009
Sound design and video editing: Svetlozar Georgiev
Visual effects: Sotir Geber
režie: Katya Petrova
Music: Stoyan Royanov Ya-Ya
Luis Sepúlveda; stage adaptation: Katya Petrova and Ina Bozhidarova
История за чайка и банда котараци , Столичен куклен театър , Stoličen Kuklen Teatăr, Sofie, 2008
http://www. sofiapuppet. com/
cena IKAR za rok 2009 za nejlepší představení v kategorii Loutkové umění, Grand Prix na XI mezinárodním loutkovém festivalu malých postav Zlatá jiskra, Srbsko, 2009
Sound design and video editing: Svetlozar Georgiev
Visual effects: Sotir Geber
režie: Katya Petrova
Music: Stoyan Royanov Ya-Ya
, Vystavující umělec: Vasil Abadjiev
Collapse/Expand
Exponát: Faust
Johann Wolfgang von Goethe
Фауст, Драматичен театър „Стоян Бъчваров, Dramatičen teatăr „Stojan Băčvarov“, Varna, 2010
http://dramavarna. com, režie: Lilia Abadjieva
Johann Wolfgang von Goethe
Фауст, Драматичен театър „Стоян Бъчваров, Dramatičen teatăr „Stojan Băčvarov“, Varna, 2010
http://dramavarna. com, režie: Lilia Abadjieva
, Vystavující umělec: Nina Pashova
Collapse/Expand
Exponát: Zpětný náraz
Zahari Karabashliev
Откат, Театър „Българска армия”, Teatăr „Bălgarska armija“, Sofie, 2011
http://www. art. bg/tba, režie: Staiko Murdjev
Zahari Karabashliev
Откат, Театър „Българска армия”, Teatăr „Bălgarska armija“, Sofie, 2011
http://www. art. bg/tba, režie: Staiko Murdjev
, Vystavující umělec: Julian Tabakov
Collapse/Expand
Exponát: Nouzový východ

Emergency Exit, Teater Giljotin, Teater Giljotin, Stockholm, 2010
http://www. teatergiljotin. se/
Lighting: Anders Shorti Larsson, režie: Tatjana Maneva

Emergency Exit, Teater Giljotin, Teater Giljotin, Stockholm, 2010
http://www. teatergiljotin. se/
Lighting: Anders Shorti Larsson, režie: Tatjana Maneva
, Vystavující umělec: Stefan Popoff
Collapse/Expand
Exponát: Dido a Aeneas (opera)
Henry Purcell; libretto: Nahum Tate
Dido and Aeneas, Академия за музикално,танцово и изобразително изкуство, Akademija za muzikalno, tancovo i izobrazitelno izkustvo (AMDFA), Plovdiv - AMDFA - experimentální scéna, 2010
Projekt Práce s papírem zahrnuje také další scénické performance, na nichž se podílejí studenti.
The opera was realized with the collaboration of students from the Academy and a part of the Project “Paperwork”, režie: cond. Kiril Chaplikov
Henry Purcell; libretto: Nahum Tate
Dido and Aeneas, Академия за музикално,танцово и изобразително изкуство, Akademija za muzikalno, tancovo i izobrazitelno izkustvo (AMDFA), Plovdiv - AMDFA - experimentální scéna, 2010
Projekt Práce s papírem zahrnuje také další scénické performance, na nichž se podílejí studenti.
The opera was realized with the collaboration of students from the Academy and a part of the Project “Paperwork”, režie: cond. Kiril Chaplikov
, Vystavující umělec: Hanna Todorova Schwarz
Collapse/Expand
Exponát: Švestky za smetí
Bulgarian folk tale
Сливи за смет, Про Родопи Арт Център и Театър 199, Pro Rodopi Art Centăr a Teatăr 199, Sofie, 2008
http://www. prac. biz, režie: Petar Todorov
Bulgarian folk tale
Сливи за смет, Про Родопи Арт Център и Театър 199, Pro Rodopi Art Centăr a Teatăr 199, Sofie, 2008
http://www. prac. biz, režie: Petar Todorov
, Vystavující umělec: Mira Kalanova
Collapse/Expand
Exponát: Tajbele a její démon
Isaac Bashevis Singer
Teibele and Her Demon, Драматичн Театър „Гео Милев”, Dramatičen teatăr „Geo Milev“, Stara Zagora, 2007
http://www. dtgeomilev. com/, režie: Director: Plamen Markov
Isaac Bashevis Singer
Teibele and Her Demon, Драматичн Театър „Гео Милев”, Dramatičen teatăr „Geo Milev“, Stara Zagora, 2007
http://www. dtgeomilev. com/, režie: Director: Plamen Markov
, Vystavující umělec: Daniela Liahova
Collapse/Expand
Exponát: Zimní pohádka
William Shakespeare
The Winter’s Tale, Театрална Работилница Сфумато, Teatralna Rabotilnica Sfumato, Sofie, 2011
http://sfumato. info, režie: Margarita Mladenova
William Shakespeare
The Winter’s Tale, Театрална Работилница Сфумато, Teatralna Rabotilnica Sfumato, Sofie, 2011
http://sfumato. info, režie: Margarita Mladenova
, Vystavující umělec: Antonia Popova
Collapse/Expand
Exponát: Proces

Krechinsky's Wedding, The Trial, Tarelkin's Death, Драматичен театър \\\Никола Вапцаров\\\, Dramatičen teatăr „Nikola Vapcarov“, Blagoevgrad, 2009
http://www. blagoevgradtheatre. com/, režie: Alexander Galperin

Krechinsky's Wedding, The Trial, Tarelkin's Death, Драматичен театър \\\Никола Вапцаров\\\, Dramatičen teatăr „Nikola Vapcarov“, Blagoevgrad, 2009
http://www. blagoevgradtheatre. com/, režie: Alexander Galperin
, Vystavující umělec: Vessela Statkova
Collapse/Expand
Exponát: Hamlet
Shakespeare
Hamlet, Драматичен театър \Димитър Димов\, Dramatičen teatăr „Dimităr Dimov“, Kardjali, 2009
http://dktdimov. com
Ivan Karev, režie: Dimitar Ignatov
Shakespeare
Hamlet, Драматичен театър \Димитър Димов\, Dramatičen teatăr „Dimităr Dimov“, Kardjali, 2009
http://dktdimov. com
Ivan Karev, režie: Dimitar Ignatov
, Vystavující umělec: Maria Dimanova
Collapse/Expand
Exponát: Útěk
M. Bulgakov
Бяг, Драматичен театър Враца, Dramatičen teatăr Vraca, Vraca, 2005, režie: Nikolay Polyakov
M. Bulgakov
Бяг, Драматичен театър Враца, Dramatičen teatăr Vraca, Vraca, 2005, režie: Nikolay Polyakov
, Vystavující umělec: Nikola Toromanov
Collapse/Expand
Exponát: Den sv. Valentýna
Ivan Vyrypaev
Валентинов ден, Малък градски театър зад канала, Malăk gradski teatăr „Zad kanala“, Sofie, 2008
http://www. thatreoffthechannel. org
autor fotografie: Pavel Červenkov, režie: Javor Gardev
Ivan Vyrypaev
Валентинов ден, Малък градски театър зад канала, Malăk gradski teatăr „Zad kanala“, Sofie, 2008
http://www. thatreoffthechannel. org
autor fotografie: Pavel Červenkov, režie: Javor Gardev
, Vystavující umělec: Nevena Kavaldgieva
Collapse/Expand
Exponát: Elektra aneb Pád masek
Marguerite Yourcenar
“Electre ou la chute des masques”, Театър „София”, Teatăr Sofija, Sofie, Bulharsko, 2010
http://www. sofiatheatre. eu
autorka fotografie: Elena Spasova, režie: Zdravko Mitkov
Marguerite Yourcenar
“Electre ou la chute des masques”, Театър „София”, Teatăr Sofija, Sofie, Bulharsko, 2010
http://www. sofiatheatre. eu
autorka fotografie: Elena Spasova, režie: Zdravko Mitkov
, Vystavující umělec: Yosif Bozhilov
Collapse/Expand
Exponát: světelní instalace se zrcadlovým povrchem UVNITŘ DB-2009
Teatăr Sofija, Sofie, 2009
Teatăr Sofija, Sofie, 2009
, Vystavující umělec: Vanina Geleva
Collapse/Expand
Exponát: Přístřešek (film)
Script: Dragomir Sholev, Razvan Radulesku, Melissa de Raaf
Подслон, „Клас филм”, vyrobil Klas Film, 2010
cena: nejlepší režisér na Bratislavském festivalu 2010
camera: Krum Rodrigez, režie: Dragomir Sholev
Script: Dragomir Sholev, Razvan Radulesku, Melissa de Raaf
Подслон, „Клас филм”, vyrobil Klas Film, 2010
cena: nejlepší režisér na Bratislavském festivalu 2010
camera: Krum Rodrigez, režie: Dragomir Sholev
, Vystavující umělec: Vasil Rokomanov
Collapse/Expand
Exponát: Malá lesní víla
Slavi Malenov
Малката самовила, Държавен куклен геатър Стара Загора, Dăržaven kuklen teatăr Stara Zagora, Stara Zagora, 2009
http://www. pierrot-bg. com, režie: Slavi Malenov
Slavi Malenov
Малката самовила, Държавен куклен геатър Стара Загора, Dăržaven kuklen teatăr Stara Zagora, Stara Zagora, 2009
http://www. pierrot-bg. com, režie: Slavi Malenov
, Vystavující umělec: Silva Batchvarova
Collapse/Expand
Exponát: Caligula
Albert Camus
Калигула, Драматичен театър Плевен, Dramatičen teatăr Pleven, Pleven, 2007
http://www. teatur-plevenbg. com, režie: Alexander Galperin
Albert Camus
Калигула, Драматичен театър Плевен, Dramatičen teatăr Pleven, Pleven, 2007
http://www. teatur-plevenbg. com, režie: Alexander Galperin
, Vystavující umělec: Venelin Shurelov
Collapse/Expand
Exponát: Fantomat

Fantomat, 2008
http://www. subhumantheatre. com
interaktivní instalace

Fantomat, 2008
http://www. subhumantheatre. com
interaktivní instalace
, Vystavující umělec: Petya Stoikova
Collapse/Expand
Exponát: Revizor
N.V. Gogol
Рeвизор, Театър София, Teatăr Sofija, Sofie, 2008
http://sofiatheatre. eu/postanovka. php?ps=4415, režie: Boiko Bogdanov
N.V. Gogol
Рeвизор, Театър София, Teatăr Sofija, Sofie, 2008
http://sofiatheatre. eu/postanovka. php?ps=4415, režie: Boiko Bogdanov
, Vystavující umělec: Elica Georgieva
Collapse/Expand
Exponát: Amédée
Eugène Ionesco
Amede, Драматичен Театър „Любомир Кабакчиев”, Dramatičen teatăr „Ljubomir Kabakčiev“, Kazanlak, 2007
http://www. theatre-kazanlak. com, režie: Boyan Ivanov
Eugène Ionesco
Amede, Драматичен Театър „Любомир Кабакчиев”, Dramatičen teatăr „Ljubomir Kabakčiev“, Kazanlak, 2007
http://www. theatre-kazanlak. com, režie: Boyan Ivanov
, Vystavující umělec: Dimitar Vodenicharov
Collapse/Expand
Exponát: Souboj
Ivan Vazov
Двубой, Родопски драматичен театър Смолян, Rodopski dramatičen teatăr Smoljan, Smoljan, 2009, režie: Krasimir Rankov
Ivan Vazov
Двубой, Родопски драматичен театър Смолян, Rodopski dramatičen teatăr Smoljan, Smoljan, 2009, režie: Krasimir Rankov
, Vystavující umělec: Marieta Golomehova
Collapse/Expand
Exponát: Velká quijotská mela
Maria Stankova
Голямото Кихотене, Столичен Куклен Театър, Stoličen Kuklen Teatăr, Sofie, 2008
http://www. sofiapuppet. com/, režie: Veselka Kuncheva
Maria Stankova
Голямото Кихотене, Столичен Куклен Театър, Stoličen Kuklen Teatăr, Sofie, 2008
http://www. sofiapuppet. com/, režie: Veselka Kuncheva
, Vystavující umělec: Petar Mitev
Collapse/Expand
Exponát: Čekání na Godota
Samuel Beckett
Очаквайки Годо, Драматичен Театър Пловдив, Dramatičen Teatăr Plovdiv, Plovdiv, Bulharsko, 2010, režie: Georgi Mihalkov
Samuel Beckett
Очаквайки Годо, Драматичен Театър Пловдив, Dramatičen Teatăr Plovdiv, Plovdiv, Bulharsko, 2010, režie: Georgi Mihalkov
, Vystavující umělec: Marina Ivanova
Collapse/Expand
Exponát: Aleko, Rachmaninoff
Vladimir Nemirovich-Danchenko
Алеко, Рахманинов, Софийска Опера и Балет, Sofijska Opera i Balet, Sofie, 2009
http://www. operasofia. bg
Kostýmy, scénografie a realizace a malování scény jsou mým dílem., režie: Stage Director: Vera Petrova
Conductor: Emil Tabakov
Vladimir Nemirovich-Danchenko
Алеко, Рахманинов, Софийска Опера и Балет, Sofijska Opera i Balet, Sofie, 2009
http://www. operasofia. bg
Kostýmy, scénografie a realizace a malování scény jsou mým dílem., režie: Stage Director: Vera Petrova
Conductor: Emil Tabakov
, Vystavující umělec: Neyko Neykov
Collapse/Expand
Exponát: Lazařina
Yordan Radichkov
Лазарица, Народен театър \\\Иван Вазов\\\ , Sofie, 2006, režie: director: Krikor Azaryan
composer: Mikhail Shishkov
Yordan Radichkov
Лазарица, Народен театър \\\Иван Вазов\\\ , Sofie, 2006, režie: director: Krikor Azaryan
composer: Mikhail Shishkov
, Vystavující umělec: Rozina Makaveeva
Collapse/Expand
Exponát: Čas milovat. Čas umírat.
Fritz Kater
zeit zu lieben zeit zu sterben, Драматичен театър “Стоян Бъчваров” , Dramatičen teatăr „Stojan Băčvarov“, Varna, 2007
http://www. dramavarna. com/, režie: Gergana Dimitrova
Fritz Kater
zeit zu lieben zeit zu sterben, Драматичен театър “Стоян Бъчваров” , Dramatičen teatăr „Stojan Băčvarov“, Varna, 2007
http://www. dramavarna. com/, režie: Gergana Dimitrova
, Vystavující umělec: Ivan Karev
Collapse/Expand
Exponát: Žena jako bitevní pole
Matei Vişniec
La Femme comme champ de bataille, Драмски театар - Скопје, Македония, Dramski teatar – Skopje, Makedonie, Skopje, 2009
http://dramskiteatar. com. mk, režie: Vladlen Alexandrov
Matei Vişniec
La Femme comme champ de bataille, Драмски театар - Скопје, Македония, Dramski teatar – Skopje, Makedonie, Skopje, 2009
http://dramskiteatar. com. mk, režie: Vladlen Alexandrov
, Vystavující umělec: Marina Raytchinova
Collapse/Expand
Exponát: 1. Višňový sad; 2. Tři sestry; 3. Racek
A.P. Chekhov1. Народен театър „ Иван Вазов” 2. Младежки театър „ Николай Бинев” 3. Театър „ Българска армия”, 1. Naroden teatăr „Ivan Vazov“ 2. Mladežki teatăr „Nikolaj Binev“ 3. Teatăr „Bălgarska armija“, Sofie, 2009
http://www. nationaltheatre. bg
Tyto tři inscenace tvořily jeden projekt zrealizovaný v průběhu tří let. Jednalo se o poslední zásadní projekt významného bulharského režiséra Kirkora Azarjana, který zemřel v roce 2009, několik týdnů po premiéře Višňového sadu.
1. 2009
2. 2008
3. 2007, režie: Krikor Azaryan
A.P. Chekhov1. Народен театър „ Иван Вазов” 2. Младежки театър „ Николай Бинев” 3. Театър „ Българска армия”, 1. Naroden teatăr „Ivan Vazov“ 2. Mladežki teatăr „Nikolaj Binev“ 3. Teatăr „Bălgarska armija“, Sofie, 2009
http://www. nationaltheatre. bg
Tyto tři inscenace tvořily jeden projekt zrealizovaný v průběhu tří let. Jednalo se o poslední zásadní projekt významného bulharského režiséra Kirkora Azarjana, který zemřel v roce 2009, několik týdnů po premiéře Višňového sadu.
1. 2009
2. 2008
3. 2007, režie: Krikor Azaryan
, Vystavující umělec: Chayka Petrusheva
Collapse/Expand
Exponát: Norway Today
Igor Bauersima
Norway Today, Народен театър „Иван Вазов“, Naroden teatăr „Ivan Vazov“, Sofie, 2008, režie: Nikolay Lambrev
Igor Bauersima
Norway Today, Народен театър „Иван Вазов“, Naroden teatăr „Ivan Vazov“, Sofie, 2008, režie: Nikolay Lambrev
Collapse/Expand
Divadlo jako zážitek
Pokusili jsme se připravit pulsující expozici, která simuluje zážitek návštěvy představení, zdůrazňuje paralely a nabízí publiku možnost srovnání. Umělci jsou představeni vedle sebe tak, aby je diváci viděli zároveň, mohli je porovnávat a kontextualizova. Instalace je v neustálém pohybu: umělci ji každý den rozhýbávají, oživují ji, takže se neustále mění. Expozice je horizontálně i vertikálně rozdělena do šesti částí, čímž vznikají otevřené prostory, které lze nahlížet zevnitř i z pohledu návštěvníka zvenčí.

Hlavní témata naší instalace jsou:

– demýtizace akademického divadla

– divadlo jako totální zážitek

– angažovanost a poselství

– odkazy na populární kulturu

– útok na všechny smysly

Výstavní prostor tvoří šest koncepcí:

1. Když světlo a zvuk tvoří prostor. Umělci, kteří při tvorbě scénického prostoru využívají zvuk, světlo a nová média.

2. Everybody goes to fabrika. Skupina umělců, která oživuje industriální zóny. Kouzlo opuštěných továren v kontrastu s dílem, které před návštěvníka staví radikální otazníky.

3. Postmodernismus a nové interpretace klasiky. Neklasický přístup ke klasice. Nové provokativní interpretace a hledání originálních spojitostí, často s důrazem na čistou estetiku.

4. Nebát se mluvit. Výjimečné divadelní přístupy k výbušným tématům, jako jsou např. gender, politika atd. Scénografie hledající způsoby, jak provokovat publikum.

5. Divadlo jako instalace. Střetávání performance s výtvarným uměním.

6. Scéna v pohybu. Fyzický a vizuální přístup k interpretaci textu odrážející současnost. Inspirace novým cirkusem, bojovým uměním, novými technologiemi atd.
Divadlo je nejen divadlo, ale i zážitek. Podívejme se na scénografii jako na živoucí proces, který se naplňuje v interakci s publikem.
Česká republika
Divadlo: Krepsko
Divadlo: Kolouchův sen
Divadlo: Depresivní děti touží po penězích
Producent: Lenka Neužilová Stárková, Výtvarné řešení výstavy: Martin Rossler, Kurátorka výstavy: Marta Ljubková, Kurátorka výstavy: Andrea Králová, Vystavující umělec: Andrea Králová
Exponát: Strasti a radosti ženského klína. Zážitková instalace
 
, Vystavující umělec: Marek Cpin, Vystavující umělec: Daniela Klimešová
Collapse/Expand
Exponát: Plechový kabinet děravého sebevědomí aneb Hvězdy českého nebe

Plechový kabinet děravého sebevědomí aneb Hvězdy českého nebe

Plechový kabinet děravého sebevědomí aneb Hvězdy českého nebe
, Vystavující umělec: Miroslav Bambušek, Vystavující umělec: Michal Pěchouček
Collapse/Expand
Exponát: Golden Opportunity

Golden Opportunity, Celý název: Golden Opportunity - Bramorovo-řená kampaň, teď anebo kdykoliv jindy

Golden Opportunity, Celý název: Golden Opportunity - Bramorovo-řená kampaň, teď anebo kdykoliv jindy
, Vystavující umělec: Jakub Kopecký
Collapse/Expand
Exponát: Polibek

A Kiss

A Kiss
, Vystavující umělec: David Vrbík, Vystavující umělec: Jan Štěpánek
Collapse/Expand
Exponát: Bzučící včely, růžová žihadélka - a voda

Bzučící včely, růžová žihadélka - a voda, 2011

Bzučící včely, růžová žihadélka - a voda, 2011
, Vystavující umělec: Jana Prekova
Irina Rakhmanova:
Collapse/Expand
Cesty...
Hlavním účelem běloruské výstavy je ukázat, jak různí scénografové hledají různé scénografické přístupy.

Touha po integraci do evropské kultury vedla v běloruském divadle k žánrové i stylové rozmanitosti a k zavádění nových stylů, trendů a směrů, které by bylo možné nazvat cestami k filozofickému porozumění nové divadelní skutečnosti třetího tisíciletí. Tyto cesty povedou k divadlu coby chrámu lidské duše, s jehož pomocí se učíme pochopení, soucitu a odpouštění.
Hlavním účelem běloruské výstavy je ukázat, jak různí scénografové hledají různé scénografické přístupy. Touha po integraci do evropské kultury vedla v běloruském divadle k žánrové i stylové rozmanitosti.
Bělorusko
Výtvarné řešení výstavy: Dmitry Mokhov, Kurátor výstavy: Alexander Zimenko, Vystavující umělec: Lyudmila Skitovich
Collapse/Expand
Exponát: Cesta do Betléma
S. Kovalyov
Дорога до Вифлеема, Академический областной театр кукол, Akaděmičeskij oblastnoj těatr kukol, Lvov, Ukrajina, 2009, režie: A. Kutsik
S. Kovalyov
Дорога до Вифлеема, Академический областной театр кукол, Akaděmičeskij oblastnoj těatr kukol, Lvov, Ukrajina, 2009, režie: A. Kutsik
, Vystavující umělec: Viktor Timofeev
Collapse/Expand
Exponát: Sny o Bělorusku
I. Korotkevich
Сны о Беларусі, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, Minsk, 2007, režie: V. Savitsky
I. Korotkevich
Сны о Беларусі, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, Minsk, 2007, režie: V. Savitsky
Collapse/Expand
Exponát: Korouhvičky
V. Golubok
Ветрагоны, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Якуба Коласа, Nacyjanalny akademičny teatr imja Jakuba Kolasa, Vitebsk, 2009
V. Golubok
Ветрагоны, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Якуба Коласа, Nacyjanalny akademičny teatr imja Jakuba Kolasa, Vitebsk, 2009
, Vystavující umělec: Alla Sorokina
Collapse/Expand
Exponát: Panie Kochanku
A. Kureichik
Пане Коханку, Национальный академический драматический театр им. М.Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2010, režie: S. Kovalchik
A. Kureichik
Пане Коханку, Национальный академический драматический театр им. М.Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2010, režie: S. Kovalchik
Collapse/Expand
Exponát: Oidipus

Эдип, Национальный академический драматический театр им. М.Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2010, režie: Boris Lutsenko

Эдип, Национальный академический драматический театр им. М.Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2010, režie: Boris Lutsenko
Collapse/Expand
Exponát: Ruský vaudeville
P. Grigoriev and Fedorov
Русские водевили, Национальный академический драматический театр им. М.Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2010, režie: S. Kovalchik
P. Grigoriev and Fedorov
Русские водевили, Национальный академический драматический театр им. М.Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2010, režie: S. Kovalchik
, Vystavující umělec: Lyubov Sidelnikova
Collapse/Expand
Exponát: Kostěj nesmrtelný
Rimsky-Korsakov
Кащей бессмертный, Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2008, režie: G. Galkovskaya
Rimsky-Korsakov
Кащей бессмертный, Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2008, režie: G. Galkovskaya
Collapse/Expand
Exponát: Moje žena - lhářka
V. Ilyin, V. Lukashov
Моя жена лгунья, Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2010, režie: G. Galkovskaya
V. Ilyin, V. Lukashov
Моя жена лгунья, Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2010, režie: G. Galkovskaya
Collapse/Expand
Exponát: Hello, Broadway
Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2010, režie: A. Grinenko
Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2010, režie: A. Grinenko
, Vystavující umělec: Natalia Sardarova
Collapse/Expand
Exponát: Sny o Bělorusku
V. Korotkevich
Сны о Беларусі, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, Minsk, 2007, režie: V. Savitsky
V. Korotkevich
Сны о Беларусі, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, Minsk, 2007, režie: V. Savitsky
, Vystavující umělec: Valeriy Rachkovsky
Collapse/Expand
Exponát: Farma zvířat
George Orwell, Loutkové divadlo, Banja Luka, Republika srbská, 2008, režie: Aleksei Lelyavsky
George Orwell, Loutkové divadlo, Banja Luka, Republika srbská, 2008, režie: Aleksei Lelyavsky
Collapse/Expand
Exponát: Márinka-kopřivka
Artur Volski, Peter Makal
Марінка-крапівніца, Беларускі дзяржаўны тэатр лялек, Bělaruski dzjaržauny teatr lalek, Minsk, 2010, režie: A. Yanushkevich
Artur Volski, Peter Makal
Марінка-крапівніца, Беларускі дзяржаўны тэатр лялек, Bělaruski dzjaržauny teatr lalek, Minsk, 2010, režie: A. Yanushkevich
, Vystavující umělec: Tatiana Nersisyan
Collapse/Expand
Exponát: Tři sestry
Anton Chekhov
Три сестры, Беларускі дзяржаўны тэатр лялек, Bělaruski dzjaržauny teatr lalek, Minsk, 2010, režie: A. Lelyavsky
Anton Chekhov
Три сестры, Беларускі дзяржаўны тэатр лялек, Bělaruski dzjaržauny teatr lalek, Minsk, 2010, režie: A. Lelyavsky
Collapse/Expand
Exponát: Proč lidé stárnou
Vertinsky
Почему стареют люди, Беларускі дзяржаўны тэатр лялек, Bělaruski dzjaržauny teatr lalek, Minsk, 2009, režie: A. Lelyavsky
Vertinsky
Почему стареют люди, Беларускі дзяржаўны тэатр лялек, Bělaruski dzjaržauny teatr lalek, Minsk, 2009, režie: A. Lelyavsky
, Vystavující umělec: Dmitry Mokhov
Collapse/Expand
Exponát: Mefisto
V. Kondrusevich
Мефисто, Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2010, režie: choreographer Ivanov
V. Kondrusevich
Мефисто, Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2010, režie: choreographer Ivanov
Collapse/Expand
Exponát: Věc Makropulos
K. Čapek
Средство Макропулоса, Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2011, režie: directed by Tatiana Troyanovich
K. Čapek
Средство Макропулоса, Белорусский государственный академический музыкальный театр, Bělorusskij gosudarstvěnnyj akaděmičeskij muzykalnyj těatr, Minsk, 2011, režie: directed by Tatiana Troyanovich
, Vystavující umělec: Olga Matskevich
Collapse/Expand
Exponát: Pinská šlechta
Vintsent Dunin-Martsinkievich
Пінская шляхта, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, Minsk, 2010, režie: N. Pinigin
Vintsent Dunin-Martsinkievich
Пінская шляхта, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, Minsk, 2010, režie: N. Pinigin
Collapse/Expand
Exponát: Divadlo Urszuly Radziwiłłowé
S. Kovalyov
Тэатр Уршулі Радзівіл, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, 2011, režie: N. Pinigin
S. Kovalyov
Тэатр Уршулі Радзівіл, Нацыянальны акадэмічны тэатр імя Янкі Купалы, Nacyjanalny akademičny teatr imja Janki Kupaly, 2011, režie: N. Pinigin
, Vystavující umělec: Andrey Merenkov
Collapse/Expand
Exponát: Vánoční příběh
S. Kovalyov
Рождественская история, Магілеўскі абласны драматычны тэатр, Mahilouski ablasny dramatyčny teatr, Mogilev, 2009, režie: Vladimir Petrovich
S. Kovalyov
Рождественская история, Магілеўскі абласны драматычны тэатр, Mahilouski ablasny dramatyčny teatr, Mogilev, 2009, režie: Vladimir Petrovich
Collapse/Expand
Exponát: Poslední žena Dona Juana
Zhukhovitsky
Последняя женщина дона Хуана, Магілеўскі абласны драматычны тэатр, Mahilouski ablasny dramatyčny teatr, Mogilev, 2008, režie: Vladimir Petrovich
Zhukhovitsky
Последняя женщина дона Хуана, Магілеўскі абласны драматычны тэатр, Mahilouski ablasny dramatyčny teatr, Mogilev, 2008, režie: Vladimir Petrovich
, Vystavující umělec: Alexandr Kostyuchenko
Collapse/Expand
Exponát: Tristan a Isolda
WagnerНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: choreographer Yu. Troyan
WagnerНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: choreographer Yu. Troyan
Collapse/Expand
Exponát: Tosca
PucciniНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, 2010
PucciniНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, 2010
, Vystavující umělec: Alena Igrusha
Collapse/Expand
Exponát: Událost
Nabokov
Событие, Магілеўскі абласны драматычны тэатр, Mahilouski ablasny dramatyčny teatr, Mogilev, režie: E. Averkova
Nabokov
Событие, Магілеўскі абласны драматычны тэатр, Mahilouski ablasny dramatyčny teatr, Mogilev, režie: E. Averkova
Collapse/Expand
Exponát: Sestry Psyché
S. Kovalyov
Сёстры Психеи, Рэспубліканскі тэатр беларускай драматуріі, Respublikanski teatr bělaruskaj dramaturhii, Minsk, 2007, režie: S. Kowalchik
S. Kovalyov
Сёстры Психеи, Рэспубліканскі тэатр беларускай драматуріі, Respublikanski teatr bělaruskaj dramaturhii, Minsk, 2007, režie: S. Kowalchik
, Vystavující umělec: Nina Gurlo
Collapse/Expand
Exponát: Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare
Укрощение строптивой, Национальный академический драматический театр имени М. Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2007, režie: V. Erenkova
William Shakespeare
Укрощение строптивой, Национальный академический драматический театр имени М. Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2007, režie: V. Erenkova
Collapse/Expand
Exponát: Libertin
E. Schmitt
Распутник, Национальный академический драматический театр имени М. Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2008, režie: Boris Lutsenko
E. Schmitt
Распутник, Национальный академический драматический театр имени М. Горького, Nacionalnyj akaděmičeskij dramatičeskij těatr imeni M. Gorkogo, Minsk, 2008, režie: Boris Lutsenko
, Vystavující umělec: Olga Gritsaeva
Collapse/Expand
Exponát: Aleko
S. Rachmaninoff
Алеко, Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2008, režie: V. Anisenko
S. Rachmaninoff
Алеко, Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2008, režie: V. Anisenko
Collapse/Expand
Exponát: Čtyři kouzelné klíče
V. Artyukovskaya
Четыре волшебных ключа , Palác republiky, Minsk, 2010, režie: V. Artyukovskaya
V. Artyukovskaya
Четыре волшебных ключа , Palác republiky, Minsk, 2010, režie: V. Artyukovskaya
, Vystavující umělec: Eleonora Grigoruk
Collapse/Expand
Exponát: Tosca
G. Puccini Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: directed by M Pandzavidze
G. Puccini Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: directed by M Pandzavidze
Collapse/Expand
Exponát: Tristan a Isolda
WagnerНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: choreographer Yu. Troyan
WagnerНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: choreographer Yu. Troyan
Collapse/Expand
Exponát: Popelka
Sergei Prokofiev Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: choreographer Yu. Puzakov
Sergei Prokofiev Нацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: choreographer Yu. Puzakov
, Vystavující umělec: Dariya Volkova
Collapse/Expand
Exponát: Jeho poslední láska
A. Dilendik
Его последняя любовь, Рэспубликанскі тэатр беларускай драматургіі, Respublikanski teatr bělaruskaj dramaturhii, 2010, režie: directed by V. Rastrizhenkov
A. Dilendik
Его последняя любовь, Рэспубликанскі тэатр беларускай драматургіі, Respublikanski teatr bělaruskaj dramaturhii, 2010, režie: directed by V. Rastrizhenkov
Collapse/Expand
Exponát: Bláznovy zápisky
Nikolai Gogol
Записки сумашедшего, Рэспубликанскі тэатр беларускай драматургііБеларускі рэспубликанскі тэатр юнага гледача, Respublikanski teatr bělaruskaj dramaturhii / Bělaruski respublikanski teatr junaha hledača, Minsk, 2008, režie: Directed by N. Basheva
Nikolai Gogol
Записки сумашедшего, Рэспубликанскі тэатр беларускай драматургііБеларускі рэспубликанскі тэатр юнага гледача, Respublikanski teatr bělaruskaj dramaturhii / Bělaruski respublikanski teatr junaha hledača, Minsk, 2008, režie: Directed by N. Basheva
, Vystavující umělec: Ekaterina Bulgakova
Collapse/Expand
Exponát: Aida
G. VerdiНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ. Мінск, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: directed by M Pandzavidze
G. VerdiНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ. Мінск, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: directed by M Pandzavidze
Collapse/Expand
Exponát: Nabucco
G. VerdiНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ. Мінск, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: directed by M Pandzavidze
G. VerdiНацыянальны акадэмічны вялікі тэатр оперы і балета РБ. Мінск, Nacyjanalny akademičny vjaliki teatr opěry i baleta RB. Minsk, Minsk, 2010, režie: directed by M Pandzavidze
Aby Cohen – Ronald Teixeira:
Collapse/Expand
Postavy a pomezí: brazilské scénografické teritorium
Návrh předložený kurátory brazilské národní expozice na PQ11 se zaměřuje na posun scénografie v současném roztěkaném světě. Přijímá konceptuální východisko, že scénografie je provokativní umění, které vytyčuje pulsující hranice výrazových prostředků a zdůrazňuje úkol scénografa nacházet smyslová útočiště pro postavy a myšlenky. Expozice představuje několik postav z brazilského kulturního prostředí pocházejících z tradiční dramatické a postdramatické literatury, z nejrůznějších příběhů i z každodenních situací. Výstavní prostor je řešen jako instalace, která prostřednictvím interakce mezi scénografií, výtvarným uměním a popkulturou přibližuje brazilský lid.
Výstava představuje scénografii jako provokativní umění, které otevírá živoucí neprobádané území na hranici výrazových prostředků. Předkládá portréty několika postav z brazilské kultury a zdůrazňuje roli scénografie jako smyslového útočiště dramatických figur a myšlenek.
Brazílie
Divadlo: FUNARTE - National Art Foundation
Divadlo: OISTAT Brazil
Divadlo: Clowns De Shakespeare
Kostýmní výtvarnice: Rosane Muniz, Odborná spolupráce: Lee Dawkins, Výtvarné řešení výstavy: Aby Cohen, Kurátor výstavy: Antonio Grassi, Vystavující umělec: Ney Madeira
Collapse/Expand
Exponát: Farse of the Good Laziness
Ariano Suassuna
Farsa da Boa Preguiça, 2009
Costume designer: Rodrigo Cohen
Theatre designer: Ney Madeira
Lighting designer: Paulo Cesar Medeiros
režie: João das Neves
Ariano Suassuna
Farsa da Boa Preguiça, 2009
Costume designer: Rodrigo Cohen
Theatre designer: Ney Madeira
Lighting designer: Paulo Cesar Medeiros
režie: João das Neves
Collapse/Expand
Exponát: Fraška o dobré lenosti
Ariano Suassuna
Farsa da Boa Preguiça, SESC Ginástico Theatre, Rio de Janeiro, 2009
Scéna představuje dřevořezy populárních brazilských umělců J. Borgese a Erivalda Ferreiry.
Costume designer: Rodrigo Cohen
Scene designer: Ney Madeira
Lighting Designer: Paulo Cesar Medeiros
režie: Director: João das Neves
Ariano Suassuna
Farsa da Boa Preguiça, SESC Ginástico Theatre, Rio de Janeiro, 2009
Scéna představuje dřevořezy populárních brazilských umělců J. Borgese a Erivalda Ferreiry.
Costume designer: Rodrigo Cohen
Scene designer: Ney Madeira
Lighting Designer: Paulo Cesar Medeiros
režie: Director: João das Neves
, Vystavující umělec: Bia Lessa
Collapse/Expand
Exponát: Cvičení č. 2: Krátké formy
Maria Borba
Exercício nº2: Formas Breves, Divadlo studia Toma Jobima, Rio de Janeiro, 2009
http://formasbrevesdotempo. wordpress. com/
Scene designer: Camila Toledo and Bia Lessa
Lighting Designer: Pedro Farkas
režie: Bia Lessa
Maria Borba
Exercício nº2: Formas Breves, Divadlo studia Toma Jobima, Rio de Janeiro, 2009
http://formasbrevesdotempo. wordpress. com/
Scene designer: Camila Toledo and Bia Lessa
Lighting Designer: Pedro Farkas
režie: Bia Lessa
, Vystavující umělec: Renato Rebouças
Collapse/Expand
Exponát: Arrufos
Grupo XIX de Teatro
Arrufos, Grupo XIX de Teatro, Grupo XIX de Teatro, Sklad ve Vila Maria Zélia, São Paulo (domovská scéna divadla), 2008
http://grupoxixdeteatro. ato. br
Divadlo se rozhodlo nepoužívat konvenční pódium a osvětlení a dalo přednost přímému vztahu s architekturou města, zejména s historickými budovami opuštěné industriální zóny Villa Maria Zélia., režie: Luiz Fernando Marques
Grupo XIX de Teatro
Arrufos, Grupo XIX de Teatro, Grupo XIX de Teatro, Sklad ve Vila Maria Zélia, São Paulo (domovská scéna divadla), 2008
http://grupoxixdeteatro. ato. br
Divadlo se rozhodlo nepoužívat konvenční pódium a osvětlení a dalo přednost přímému vztahu s architekturou města, zejména s historickými budovami opuštěné industriální zóny Villa Maria Zélia., režie: Luiz Fernando Marques
, Vystavující umělec: Hilary Baxter
Collapse/Expand
Exponát: Ti století
Newton Moreno
As Centenárias, Teatro Poeira, Teatro Poeira, 2007
http://www. teatropoeira. com. br/site/
Hru As Centenárias (Ti století) napsal Newton Moreno na míru známým brazilským herečkám Marietě Severo a Andrée Beltrão, které společně založily Teatro Poeira. Děj se odehrává v brazilském severovýchodním vnitrozemí, kde ještě přetrvávají staré iberské tradice. Herečky hrají tzv. carpideiras, což jsou plačky truchlících za zemřelého. Na pódiu je zachyceno ve svislé mřížce asi 240 loutek vyrobených speciálně pro tuto hru. Loutkáře, kteří je vodí, učil Miguel Vellinho. Hra získala v roce 2008 cenu Shell Prize za scénografii a dramaturgii.
Costume designer: Samuel Abrantes
Theatre designer: Fernando Mello da Costa and Rostand Albuquerque
Lighting designer: Maneco Quinderé
režie: Aderbal Freire-Filho
Newton Moreno
As Centenárias, Teatro Poeira, Teatro Poeira, 2007
http://www. teatropoeira. com. br/site/
Hru As Centenárias (Ti století) napsal Newton Moreno na míru známým brazilským herečkám Marietě Severo a Andrée Beltrão, které společně založily Teatro Poeira. Děj se odehrává v brazilském severovýchodním vnitrozemí, kde ještě přetrvávají staré iberské tradice. Herečky hrají tzv. carpideiras, což jsou plačky truchlících za zemřelého. Na pódiu je zachyceno ve svislé mřížce asi 240 loutek vyrobených speciálně pro tuto hru. Loutkáře, kteří je vodí, učil Miguel Vellinho. Hra získala v roce 2008 cenu Shell Prize za scénografii a dramaturgii.
Costume designer: Samuel Abrantes
Theatre designer: Fernando Mello da Costa and Rostand Albuquerque
Lighting designer: Maneco Quinderé
režie: Aderbal Freire-Filho
, Vystavující umělec: Valéria Martins
Collapse/Expand
Exponát: Projekt Sbírky - Realizace a simulace poeticko-akrobatických letů městem
Valéria Martins, Caio Guimarães, Carol Cony, Flávia Costa, Guilherme Lazari, Leonardo Senna, Paulo Mazzoni and Renato Rocha
Projeto Coleções - Exercícios e simulacros de vôos poético-acrobático-urbanos, Intrépida Trupe , Neohrožené divadlo, Galerie paláce Gustava Capanemy, Rio de Janeiro, 2009
http://www. intrepidatrupe. com. br/
Projekt sbírky je setkání jazyků pohybu a výtvarného umění, objevuje kolektivní pojetí subjektivity vycházející z těla.
Costume designer: Ana Avelar
Artists of the scenic elements: Marta Jourdan, Guga Ferraz, Raul Mourão and Pedro Bernardes
režie: Director: Valéria Martins
Valéria Martins, Caio Guimarães, Carol Cony, Flávia Costa, Guilherme Lazari, Leonardo Senna, Paulo Mazzoni and Renato Rocha
Projeto Coleções - Exercícios e simulacros de vôos poético-acrobático-urbanos, Intrépida Trupe , Neohrožené divadlo, Galerie paláce Gustava Capanemy, Rio de Janeiro, 2009
http://www. intrepidatrupe. com. br/
Projekt sbírky je setkání jazyků pohybu a výtvarného umění, objevuje kolektivní pojetí subjektivity vycházející z těla.
Costume designer: Ana Avelar
Artists of the scenic elements: Marta Jourdan, Guga Ferraz, Raul Mourão and Pedro Bernardes
režie: Director: Valéria Martins
, Vystavující umělec: Analu Prestes
Collapse/Expand
Exponát: Sny na sebe
Sara Antunes
Sonhos para Vestir, Mezanine SESC Copacabana, Rio de Janeiro, 2010
Costume designer: Kabila Aruanda
Scene designer: Analu Prestes
Lighting Designer: Paulo Cesar Pinheiro
režie: Director: Vera Holtz
Sara Antunes
Sonhos para Vestir, Mezanine SESC Copacabana, Rio de Janeiro, 2010
Costume designer: Kabila Aruanda
Scene designer: Analu Prestes
Lighting Designer: Paulo Cesar Pinheiro
režie: Director: Vera Holtz
, Vystavující umělec: Flavio Graff
Collapse/Expand
Exponát: Ten pravý kuchař pro duše tohoto světa
Nina Crintzs, based on the original play by Oswaldo de Andrade
O Perfeito Cozinheiro das Almas deste Mundo, Darcy Ribeiro Cinema School, Filmová škola Darcyho Ribeira, Rio de Janeiro, 2007
Art director: Flávio Graff, Lighting desiner: Tomás Ribas, Projection: Paulo Mendel, režie: Director: Jefferson Miranda
Nina Crintzs, based on the original play by Oswaldo de Andrade
O Perfeito Cozinheiro das Almas deste Mundo, Darcy Ribeiro Cinema School, Filmová škola Darcyho Ribeira, Rio de Janeiro, 2007
Art director: Flávio Graff, Lighting desiner: Tomás Ribas, Projection: Paulo Mendel, režie: Director: Jefferson Miranda
, Vystavující umělec: Julio Dojcsar
Collapse/Expand
Exponát: Svatý válečník a asociální hrdina
Marcelo Reis, Rogério Tarifa and Alexandre Krug
O Santo Guerreiro e o Heroi Desajustado, Cia São Jorge de Variedades , Cia São Jorge de Variedades, Praça da República - São Paulo, 2007
http://www. ciasaojorge. com. br/
Pouliční divadlo propagující spojení klasiky světové literatury Dona Quijota s brazilskou lidovou tradicí. Hra v karnevalovém stylu vypráví příběh o setkání Dona Quijota a Sv. Jiřího, aby zpochybnila archetyp hrdiny v dnešních velkoměstech.
Composer: Georgette Fadel, Nina Blauth and Jonathan Silva
Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Rogério Tarifa
Marcelo Reis, Rogério Tarifa and Alexandre Krug
O Santo Guerreiro e o Heroi Desajustado, Cia São Jorge de Variedades , Cia São Jorge de Variedades, Praça da República - São Paulo, 2007
http://www. ciasaojorge. com. br/
Pouliční divadlo propagující spojení klasiky světové literatury Dona Quijota s brazilskou lidovou tradicí. Hra v karnevalovém stylu vypráví příběh o setkání Dona Quijota a Sv. Jiřího, aby zpochybnila archetyp hrdiny v dnešních velkoměstech.
Composer: Georgette Fadel, Nina Blauth and Jonathan Silva
Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Rogério Tarifa
Collapse/Expand
Exponát: Projekt Barafonda
Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Projeto Barafonda, Cia São Jorge de Variedades, Cia São Jorge de Variedades, Domov divadelní skupiny Cia São Jorge de Variedades: Barra Funda, São Paulo, 2010
http://www. ciasaojorge. com. br/
“Barafonda”, projekt divadelní skupiny “Cia São Jorge de Variedades” sestává z několika částí. První, uvedená v roce 2010, obsahuje sedm různých her/představení režírovaných sedmi různými členy skupiny. Místní základna skupiny se nachází v historické čtvrti Barra Funda v São Paulu, kde její členové udržují pevné vztahy s místní komunitou.

Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Projeto Barafonda, Cia São Jorge de Variedades, Cia São Jorge de Variedades, Domov divadelní skupiny Cia São Jorge de Variedades: Barra Funda, São Paulo, 2010
http://www. ciasaojorge. com. br/
“Barafonda”, projekt divadelní skupiny “Cia São Jorge de Variedades” sestává z několika částí. První, uvedená v roce 2010, obsahuje sedm různých her/představení režírovaných sedmi různými členy skupiny. Místní základna skupiny se nachází v historické čtvrti Barra Funda v São Paulu, kde její členové udržují pevné vztahy s místní komunitou.

Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
, Vystavující umělec: Newton Moreno
Collapse/Expand
Exponát: Vzpomínky cukrové třtiny
Newton Moreno
Memória da Cana, Os Fofos Encenam, Os Fofos Encenam, Studio divadelní skupiny Cia. os Fofos Encenam, São Paulo, 2009
http://www. osfofosencenam. com. br/
Představení “Memória da Cana” (Vzpomínky cukrové třtiny) získalo cenu APCA Prize za nejlepší režii a cenu Shell Prize za nejlepší režii a scénu. Hra je inspirována scénářem Nelsona Rodriguese Rodinné album, pracemi Gilberta Freyreho a rodinnými vzpomínkami herců. Scénografie vychází z průzkumu na třtinových farmách Poço Comprido a Jundiá ve Vicença, Pernambuco a ze studia zpracování cukrové třtiny v Brazílii. Součástí hry byla spolupráce herců na stavbě jednotlivých prostorů založených na jejich vzpomínkách.

Costume designer: Leopoldo Pacheco
Theatre designer: Marcelo Andrade and Newton Moreno
Lighting designer: Eduardo Reyes
režie: Newton Moreno
Newton Moreno
Memória da Cana, Os Fofos Encenam, Os Fofos Encenam, Studio divadelní skupiny Cia. os Fofos Encenam, São Paulo, 2009
http://www. osfofosencenam. com. br/
Představení “Memória da Cana” (Vzpomínky cukrové třtiny) získalo cenu APCA Prize za nejlepší režii a cenu Shell Prize za nejlepší režii a scénu. Hra je inspirována scénářem Nelsona Rodriguese Rodinné album, pracemi Gilberta Freyreho a rodinnými vzpomínkami herců. Scénografie vychází z průzkumu na třtinových farmách Poço Comprido a Jundiá ve Vicença, Pernambuco a ze studia zpracování cukrové třtiny v Brazílii. Součástí hry byla spolupráce herců na stavbě jednotlivých prostorů založených na jejich vzpomínkách.

Costume designer: Leopoldo Pacheco
Theatre designer: Marcelo Andrade and Newton Moreno
Lighting designer: Eduardo Reyes
režie: Newton Moreno
, Vystavující umělec: Marcelo Andrade
Collapse/Expand
Exponát: Vzpomínky cukrové třtiny
Newton Moreno
Memória da Cana, Os Fofos Encenam , Os Fofos Encenam, Studio divadelního souboru Os Fofos Encenam, São Paulo, 2009
http://www. osfofosencenam. com. br/
Představení “Memória da Cana” (Vzpomínky cukrové třtiny) získalo cenu APCA Prize za nejlepší režii a cenu Shell Prize za nejlepší režii a scénu. Hra je inspirována scénářem Nelsona Rodriguese Rodinné album, pracemi Gilberta Freyreho a rodinnými vzpomínkami herců. Scénografie vychází z průzkumu na třtinových farmách Poço Comprido a Jundiá ve Vicença, Pernambuco a ze studia zpracování cukrové třtiny v Brazílii. Součástí hry byla spolupráce herců na stavbě jednotlivých prostorů založených na jejich vzpomínkách.

Costume designer: Leopoldo Pacheco
Theatre designer: Marcelo Andrade and Newton Moreno
Lighting designer: Eduardo Reyes
režie: Newton Moreno
Newton Moreno
Memória da Cana, Os Fofos Encenam , Os Fofos Encenam, Studio divadelního souboru Os Fofos Encenam, São Paulo, 2009
http://www. osfofosencenam. com. br/
Představení “Memória da Cana” (Vzpomínky cukrové třtiny) získalo cenu APCA Prize za nejlepší režii a cenu Shell Prize za nejlepší režii a scénu. Hra je inspirována scénářem Nelsona Rodriguese Rodinné album, pracemi Gilberta Freyreho a rodinnými vzpomínkami herců. Scénografie vychází z průzkumu na třtinových farmách Poço Comprido a Jundiá ve Vicença, Pernambuco a ze studia zpracování cukrové třtiny v Brazílii. Součástí hry byla spolupráce herců na stavbě jednotlivých prostorů založených na jejich vzpomínkách.

Costume designer: Leopoldo Pacheco
Theatre designer: Marcelo Andrade and Newton Moreno
Lighting designer: Eduardo Reyes
režie: Newton Moreno
, Vystavující umělec: Mauro Leite
Collapse/Expand
Exponát: Bajky Leonarda Da Vinciho v tanci
Luís Igreja and Paula Aguas
Fábulas Dançadas de Leonardo da Vinci, Oi Futuro Theatre, Rio de Janeiro, Brazílie, 2010
Taneční představení pro děti. Výtvarník a ilustrátor Marcos Vinicius de Palma na místě během představení kreslí a jeho kresby se živě promítají na scénu.
Costume designer: Mauro Leite
Theatre designer:: Doris Rollemberg
Lighting designer: Luís Igreja
režie: Luís Igreja
Luís Igreja and Paula Aguas
Fábulas Dançadas de Leonardo da Vinci, Oi Futuro Theatre, Rio de Janeiro, Brazílie, 2010
Taneční představení pro děti. Výtvarník a ilustrátor Marcos Vinicius de Palma na místě během představení kreslí a jeho kresby se živě promítají na scénu.
Costume designer: Mauro Leite
Theatre designer:: Doris Rollemberg
Lighting designer: Luís Igreja
režie: Luís Igreja
, Vystavující umělec: Helio Leites
Collapse/Expand
Exponát: Romeo a Jůlie
Based on the play by W. Shakespeare, adapted by Hélio Leites
Romeu e Julieta , Crafts Market at Largo da Ordem, Curitiba, Paraná, Brazílie,
Hélio Leites je multidisciplinární umělec. Svá díla vyrábí z běžných předmětů a pak z nich vytváří performance s příběhem.
Based on the play by W. Shakespeare, adapted by Hélio Leites
Romeu e Julieta , Crafts Market at Largo da Ordem, Curitiba, Paraná, Brazílie,
Hélio Leites je multidisciplinární umělec. Svá díla vyrábí z běžných předmětů a pak z nich vytváří performance s příběhem.
, Vystavující umělec: Coletivo Laborg
Collapse/Expand
Exponát: Projekce mapovaná na modelu
2011
Danillo Moraes and Ricardo Herz - sound designers, Caio Zilli - modelling
2011
Danillo Moraes and Ricardo Herz - sound designers, Caio Zilli - modelling
, Vystavující umělec: Camila Toledo, Vystavující umělec: Caixa De Imagens
Collapse/Expand
Exponát: Ani den ani noc
Mônica Simões and Carlos Gaucho
Nem Dia Nem Noite, Caixa de Imagens, Caixa de Imagens, São Paulo, Brazílie, 2006
http://www. caixadeimagens. ato. br/
Tři minuty mohou trvat věčnost. Krabice může být velká jako oceán. Na malé scéně představení „Ani den ani noc“ se moře vylévá z břehů a otevírá možnost snít a cítit bolest, krásu a rozporuplnost brázdění oceánů života. Délka: 3 minuty.
Mônica Simões and Carlos Gaucho
Nem Dia Nem Noite, Caixa de Imagens, Caixa de Imagens, São Paulo, Brazílie, 2006
http://www. caixadeimagens. ato. br/
Tři minuty mohou trvat věčnost. Krabice může být velká jako oceán. Na malé scéně představení „Ani den ani noc“ se moře vylévá z břehů a otevírá možnost snít a cítit bolest, krásu a rozporuplnost brázdění oceánů života. Délka: 3 minuty.
Collapse/Expand
Exponát: Tři minuty
Mônica Simões and Carlos Gaucho
Tres Minutos, Caixa de Imagens, Caixa de Imagens, Ribeirão Preto, São Paulo, Brazílie, 2007
http://www. caixadeimagens. ato. br/
Popis hry: Ve své umělecké laboratoři vědec-alchymista za chvíli dokáže to, co bylo dosud považováno za nemožné. Délka: 3 minuty.
Mônica Simões and Carlos Gaucho
Tres Minutos, Caixa de Imagens, Caixa de Imagens, Ribeirão Preto, São Paulo, Brazílie, 2007
http://www. caixadeimagens. ato. br/
Popis hry: Ve své umělecké laboratoři vědec-alchymista za chvíli dokáže to, co bylo dosud považováno za nemožné. Délka: 3 minuty.
Collapse/Expand
Exponát: Přechod
Mônica Simões and Carlos Gaucho
Travessia, Caixa de Imagens, Caixa de Imagens, São Paulo, Brazílie, 2008
http://www. caixadeimagens. ato. br/
Mimo krabici: Divadelní intervence – asi deseticentimetrová loutka vyvolává diváky jednoho po druhém a vyzývá je k tanci, hladí jim ruce a než se s nimi rozloučí, nabídne jim květinu. Křehká melodie doprovází živé představení, ve kterém chce panenka, jejíž životní prostor je vsazen do oděvu loutkáře, darovat každému divákovi nebo divačce právě tu jeho nebo její květinu. Děj ožívá díky spojení rukou (herec/loutkář, herec hrající hudbu a divák).
Mônica Simões and Carlos Gaucho
Travessia, Caixa de Imagens, Caixa de Imagens, São Paulo, Brazílie, 2008
http://www. caixadeimagens. ato. br/
Mimo krabici: Divadelní intervence – asi deseticentimetrová loutka vyvolává diváky jednoho po druhém a vyzývá je k tanci, hladí jim ruce a než se s nimi rozloučí, nabídne jim květinu. Křehká melodie doprovází živé představení, ve kterém chce panenka, jejíž životní prostor je vsazen do oděvu loutkáře, darovat každému divákovi nebo divačce právě tu jeho nebo její květinu. Děj ožívá díky spojení rukou (herec/loutkář, herec hrající hudbu a divák).
, Vystavující umělec: Antonio Araujo
Collapse/Expand
Exponát: BR3
Bernardo Carvalho and Teatro da Vertigem
BR3, Teatro da Vertigem, Teatro da Vertigem, 2007
http://teatrodavertigem. com. br/
Projekt BR3 spojuje geografii tří Brazílií: 1) Brasilândie, periferie Sao Paula 2) Brasilie, hlavního města země a 3) Brasiléie, města ve státu Acre v severní Brazílii. Dva roky teoretické a praktické přípravy vyústily v dramatický tvar inscenovaný v nekonvenčním prostoru: na řece Tiete v São Paulu a v zálivu Guanabara v Rio de Janeiru.
Costume designer: Marina Reis
Theatre designer:: Márcio Medina
Lighting designer: Guilherme Bonfanti
režie: Director: Antonio Araújo
Bernardo Carvalho and Teatro da Vertigem
BR3, Teatro da Vertigem, Teatro da Vertigem, 2007
http://teatrodavertigem. com. br/
Projekt BR3 spojuje geografii tří Brazílií: 1) Brasilândie, periferie Sao Paula 2) Brasilie, hlavního města země a 3) Brasiléie, města ve státu Acre v severní Brazílii. Dva roky teoretické a praktické přípravy vyústily v dramatický tvar inscenovaný v nekonvenčním prostoru: na řece Tiete v São Paulu a v zálivu Guanabara v Rio de Janeiru.
Costume designer: Marina Reis
Theatre designer:: Márcio Medina
Lighting designer: Guilherme Bonfanti
režie: Director: Antonio Araújo
, Vystavující umělec: Rodrigo Cohen
Collapse/Expand
Exponát: Fraška o dobré lenosti
Ariano Suassuna
Farsa da Boa Preguiça, SESC Ginástico Theatre, Rio de Janeiro, 2009
Hra získala v roce 2010 cenu Shell Prize za kostýmy.
Costume designer: Rodrigo Cohen
Theatre designer:: Ney Madeira
Lighting designer: Paulo Cesar Medeiros
režie: João das Neves
Ariano Suassuna
Farsa da Boa Preguiça, SESC Ginástico Theatre, Rio de Janeiro, 2009
Hra získala v roce 2010 cenu Shell Prize za kostýmy.
Costume designer: Rodrigo Cohen
Theatre designer:: Ney Madeira
Lighting designer: Paulo Cesar Medeiros
režie: João das Neves
, Vystavující umělec: Samuel Abrantes
Collapse/Expand
Exponát: Ti století
Newton Moreno
As Centenárias, Teatro Poeira, Rio de Janeiro, Teatro Poeira – Botafogo – Rio de Janeiro - RJ, 2007
http://www. teatropoeira. com. br/site/
Hru As Centenárias (Ti století) napsal Newton Moreno na míru známým brazilským herečkám Marietě Severo a Andrée Beltrão, které společně založily Teatro Poeira. Děj se odehrává v brazilském severovýchodním vnitrozemí, kde ještě přetrvávají staré iberské tradice. Herečky hrají tzv. carpideiras, což jsou plačky truchlících za zemřelého. Na pódiu je zachyceno ve svislé mřížce asi 240 loutek vyrobených speciálně pro tuto hru. Loutkáře, kteří je vodí, učil Miguel Vellinho. Hra získala v roce 2008 cenu Shell Prize za scénografii a dramaturgii.
Costume designer: Samuel Abrantes
Theatre designer: Fernando Mello da Costa and Rostand Albuquerque
Lighting designer: Maneco Quinderé
režie: Aderbal Freire-Filho
Newton Moreno
As Centenárias, Teatro Poeira, Rio de Janeiro, Teatro Poeira – Botafogo – Rio de Janeiro - RJ, 2007
http://www. teatropoeira. com. br/site/
Hru As Centenárias (Ti století) napsal Newton Moreno na míru známým brazilským herečkám Marietě Severo a Andrée Beltrão, které společně založily Teatro Poeira. Děj se odehrává v brazilském severovýchodním vnitrozemí, kde ještě přetrvávají staré iberské tradice. Herečky hrají tzv. carpideiras, což jsou plačky truchlících za zemřelého. Na pódiu je zachyceno ve svislé mřížce asi 240 loutek vyrobených speciálně pro tuto hru. Loutkáře, kteří je vodí, učil Miguel Vellinho. Hra získala v roce 2008 cenu Shell Prize za scénografii a dramaturgii.
Costume designer: Samuel Abrantes
Theatre designer: Fernando Mello da Costa and Rostand Albuquerque
Lighting designer: Maneco Quinderé
režie: Aderbal Freire-Filho
, Vystavující umělec: Fernando Sato
Collapse/Expand
Exponát: Svatý válečník a asociální hrdina
Marcelo Reis, Rogério Tarifa and Alexandre Krug
O Santo Guerreiro e o Heroi Desajustado, Cia São Jorge de Variedades , Cia São Jorge de Variedades, Praça da República - São Paulo, 2007
http://www. ciasaojorge. com. br/
Pouliční divadlo propagující spojení klasiky světové literatury Dona Quijota s brazilskou lidovou tradicí. Hra v karnevalovém stylu vypráví příběh o setkání Dona Quijota a Sv. Jiřího, aby zpochybnila archetyp hrdiny v dnešních velkoměstech.
Composer: Georgette Fadel, Nina Blauth and Jonathan Silva
Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: : Rogério Tarifa
Marcelo Reis, Rogério Tarifa and Alexandre Krug
O Santo Guerreiro e o Heroi Desajustado, Cia São Jorge de Variedades , Cia São Jorge de Variedades, Praça da República - São Paulo, 2007
http://www. ciasaojorge. com. br/
Pouliční divadlo propagující spojení klasiky světové literatury Dona Quijota s brazilskou lidovou tradicí. Hra v karnevalovém stylu vypráví příběh o setkání Dona Quijota a Sv. Jiřího, aby zpochybnila archetyp hrdiny v dnešních velkoměstech.
Composer: Georgette Fadel, Nina Blauth and Jonathan Silva
Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: : Rogério Tarifa
Collapse/Expand
Exponát: Projekt Barafonda
Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Projeto Barafonda, Cia São Jorge de Variedades, Cia São Jorge de Variedades, Domov divadelní skupiny Cia São Jorge de Variedades: Barra Funda, São Paulo, 2010
http://www. ciasaojorge. com. br/
“Barafonda”, projekt divadelní skupiny “Cia São Jorge de Variedades” sestává z několika částí. První, uvedená v roce 2010, obsahuje sedm různých her/představení režírovaných sedmi různými členy skupiny. Místní základna skupiny se nachází v historické čtvrti Barra Funda v São Paulu, kde její členové udržují pevné vztahy s místní komunitou.

Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Projeto Barafonda, Cia São Jorge de Variedades, Cia São Jorge de Variedades, Domov divadelní skupiny Cia São Jorge de Variedades: Barra Funda, São Paulo, 2010
http://www. ciasaojorge. com. br/
“Barafonda”, projekt divadelní skupiny “Cia São Jorge de Variedades” sestává z několika částí. První, uvedená v roce 2010, obsahuje sedm různých her/představení režírovaných sedmi různými členy skupiny. Místní základna skupiny se nachází v historické čtvrti Barra Funda v São Paulu, kde její členové udržují pevné vztahy s místní komunitou.

Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
, Vystavující umělec: Sérgio Marimba
Collapse/Expand
Exponát: Misteria Buffa
V. Maiakovskij
Mistério Bufo, Banco do Brasil Cultural Centre, Brasília, 2009
Costume designer: Rosa Magalhães
Theatre designer: Sérgio Marimba
Lighting designer: Aurelio De Simoni
režie: Cláudio Baltar and Fábio Ferreira
V. Maiakovskij
Mistério Bufo, Banco do Brasil Cultural Centre, Brasília, 2009
Costume designer: Rosa Magalhães
Theatre designer: Sérgio Marimba
Lighting designer: Aurelio De Simoni
režie: Cláudio Baltar and Fábio Ferreira
, Vystavující umělec: Silvana Marcondes
Collapse/Expand
Exponát: Svatý válečník a asociální hrdina
Marcelo Reis, Rogério Tarifa and Alexandre Krug
O Santo Guerreiro e o Heroi Desajustado, Cia São Jorge de Variedades , Cia São Jorge de Variedades, Praça da República - São Paulo, 2007
http://www. ciasaojorge. com. br/
Pouliční divadlo propagující spojení klasiky světové literatury Dona Quijota s brazilskou lidovou tradicí. Hra v karnevalovém stylu vypráví příběh o setkání Dona Quijota a Sv. Jiřího, aby zpochybnila archetyp hrdiny v dnešních velkoměstech.
Composer: Georgette Fadel, Nina Blauth and Jonathan Silva
Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Rogério Tarifa
Marcelo Reis, Rogério Tarifa and Alexandre Krug
O Santo Guerreiro e o Heroi Desajustado, Cia São Jorge de Variedades , Cia São Jorge de Variedades, Praça da República - São Paulo, 2007
http://www. ciasaojorge. com. br/
Pouliční divadlo propagující spojení klasiky světové literatury Dona Quijota s brazilskou lidovou tradicí. Hra v karnevalovém stylu vypráví příběh o setkání Dona Quijota a Sv. Jiřího, aby zpochybnila archetyp hrdiny v dnešních velkoměstech.
Composer: Georgette Fadel, Nina Blauth and Jonathan Silva
Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Rogério Tarifa
Collapse/Expand
Exponát: Projekt Barafonda
Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Projeto Barafonda, Cia São Jorge de Variedades, Cia São Jorge de Variedades, Domov divadelní skupiny Cia São Jorge de Variedades: Barra Funda, São Paulo, 2010
http://www. ciasaojorge. com. br/
“Barafonda”, projekt divadelní skupiny “Cia São Jorge de Variedades” sestává z několika částí. První, uvedená v roce 2010, obsahuje sedm různých her/představení režírovaných sedmi různými členy skupiny. Místní základna skupiny se nachází v historické čtvrti Barra Funda v São Paulu, kde její členové udržují pevné vztahy s místní komunitou.

Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
Projeto Barafonda, Cia São Jorge de Variedades, Cia São Jorge de Variedades, Domov divadelní skupiny Cia São Jorge de Variedades: Barra Funda, São Paulo, 2010
http://www. ciasaojorge. com. br/
“Barafonda”, projekt divadelní skupiny “Cia São Jorge de Variedades” sestává z několika částí. První, uvedená v roce 2010, obsahuje sedm různých her/představení režírovaných sedmi různými členy skupiny. Místní základna skupiny se nachází v historické čtvrti Barra Funda v São Paulu, kde její členové udržují pevné vztahy s místní komunitou.

Art Direction: Julio Dojcsar, Sato and Silvana Marcondes / Casadalapa collective, režie: Alexandre Krug, Georgette Fadel, Marcelo Reis, Marina Senne, Patrícia Gilfford, Paula Klein, and Rogério Tarifa
, Vystavující umělec: Carlos Alberto Nunes
Collapse/Expand
Exponát: Lampiãoův příchod do pekla
Mário Piragibe and Miguel Vellinho
A chegada de Lampião no Inferno, Cia PeQuod Teatro de Animação , Cia PeQuod Teatro de Animação, Theatre III - Banco do Brasil Cultural Centre, Rio de Janeiro, 2009
http://www. pequod. com. br/
Soubor Cia Pequod byl založen v roce 1999. POd vedením režiséra Miguel Vellinho se jeho členové snaží obnovit scénu loutkového divadla v Rio de Janeiru a toto tradiční umění vnést do současné populární kultury.


Costume designer: Daniele Geammal
Theatre designer: Carlos Alberto Nunes
Lighting designer: Renato Machado
režie: Miguel Vellinho
Mário Piragibe and Miguel Vellinho
A chegada de Lampião no Inferno, Cia PeQuod Teatro de Animação , Cia PeQuod Teatro de Animação, Theatre III - Banco do Brasil Cultural Centre, Rio de Janeiro, 2009
http://www. pequod. com. br/
Soubor Cia Pequod byl založen v roce 1999. POd vedením režiséra Miguel Vellinho se jeho členové snaží obnovit scénu loutkového divadla v Rio de Janeiru a toto tradiční umění vnést do současné populární kultury.


Costume designer: Daniele Geammal
Theatre designer: Carlos Alberto Nunes
Lighting designer: Renato Machado
režie: Miguel Vellinho
, Vystavující umělec: Cris Bierrenbach
Collapse/Expand
Exponát: Za 1 real - představení Cris Bierrenbach pro instalaci “Rhodislândia” (autor: Hélio Oiticica)

Vale 1 Real, Itaú Cultural Centre, São Paulo, výstava “Hélio Oiticica - Muzeum jako svět”, 2010
Cris je oblečená do pytlíků na sladkosti, které se prodávají u semaforů, a nabízí vlastní lahůdky. Každé balení obsahuje vzkaz výměnou za nějaký úkon, malou performanci. Veřejná představení v obnovené Oiticicově instalaci původně vytvořené v roce 1971 na University of Rhode Island bude zachycovat umělecký fotograf zkoumající způsoby fotografické dokumentace projektů založených na účasti publika. Cris téma zaujalo svým potenciálem nepředvídatelnosti.
Costume designer: Cris Bierrenbach, režie: Director: Cris Bierrenbach

Vale 1 Real, Itaú Cultural Centre, São Paulo, výstava “Hélio Oiticica - Muzeum jako svět”, 2010
Cris je oblečená do pytlíků na sladkosti, které se prodávají u semaforů, a nabízí vlastní lahůdky. Každé balení obsahuje vzkaz výměnou za nějaký úkon, malou performanci. Veřejná představení v obnovené Oiticicově instalaci původně vytvořené v roce 1971 na University of Rhode Island bude zachycovat umělecký fotograf zkoumající způsoby fotografické dokumentace projektů založených na účasti publika. Cris téma zaujalo svým potenciálem nepředvídatelnosti.
Costume designer: Cris Bierrenbach, režie: Director: Cris Bierrenbach
, Vystavující umělec: Daniele Geammal
Collapse/Expand
Exponát: Lampiãoův příchod do pekla
Mário Piragibe and Miguel Vellinho
A chegada de Lampião no Inferno, Cia PeQuod Teatro de Animação , Cia PeQuod Teatro de Animação, Theatre III - Banco do Brasil Cultural Centre, Rio de Janeiro, 2009
http://www. pequod. com. br/
Soubor Cia Pequod byl založen v roce 1999. POd vedením režiséra Miguel Vellinho se jeho členové snaží obnovit scénu loutkového divadla v Rio de Janeiru a toto tradiční umění vnést do současné populární kultury.

Costume designer: Daniele Geammal
Theatre designer: Carlos Alberto Nunes
Lighting designer: Renato Machado
režie: Miguel Vellinho
Mário Piragibe and Miguel Vellinho
A chegada de Lampião no Inferno, Cia PeQuod Teatro de Animação , Cia PeQuod Teatro de Animação, Theatre III - Banco do Brasil Cultural Centre, Rio de Janeiro, 2009
http://www. pequod. com. br/
Soubor Cia Pequod byl založen v roce 1999. POd vedením režiséra Miguel Vellinho se jeho členové snaží obnovit scénu loutkového divadla v Rio de Janeiru a toto tradiční umění vnést do současné populární kultury.

Costume designer: Daniele Geammal
Theatre designer: Carlos Alberto Nunes
Lighting designer: Renato Machado
režie: Miguel Vellinho
, Vystavující umělec: Doris Rollemberg Cruz
Collapse/Expand
Exponát: Bajky Leonarda Da Vinciho tancem
Luís Igreja and Paula Aguas
Fábulas Dançadas de Leonardo da Vinci, Oi Futuro Theatre, Oi Futuro Theatre, Rio de Janeiro, 2010
Taneční představení pro děti. Výtvarník a ilustrátor Marcos Vinicius de Palma na místě během představení kreslí a jeho kresby se živě promítají na scénu.

Costume designer: Mauro Leite
Theatre designer: Doris Rollemberg
Lighting designer: Luís Igreja
režie: Luís Igreja
Luís Igreja and Paula Aguas
Fábulas Dançadas de Leonardo da Vinci, Oi Futuro Theatre, Oi Futuro Theatre, Rio de Janeiro, 2010
Taneční představení pro děti. Výtvarník a ilustrátor Marcos Vinicius de Palma na místě během představení kreslí a jeho kresby se živě promítají na scénu.

Costume designer: Mauro Leite
Theatre designer: Doris Rollemberg
Lighting designer: Luís Igreja
režie: Luís Igreja
, Vystavující umělec: Fernando Mello Da Costa
Collapse/Expand
Exponát: Ti století
Newton Moreno
As Centenárias, Teatro Poeira - Rio de Janeiro, Teatro Poeira, Rio de Janeiro, Teatro Poeira, Botafogo, Rio de Janeiro, 2007
http://www. teatropoeira. com. br/site/
Hru As Centenárias (Ti století) napsal Newton Moreno na míru známým brazilským herečkám Marietě Severo a Andrée Beltrão, které společně založily Teatro Poeira. Děj se odehrává v brazilském severovýchodním vnitrozemí, kde ještě přetrvávají staré iberské tradice. Herečky hrají tzv. carpideiras, což jsou plačky truchlících za zemřelého. Na pódiu je zachyceno ve svislé mřížce asi 240 loutek vyrobených speciálně pro tuto hru. Loutkáře, kteří je vodí, učil Miguel Vellinho. Hra získala v roce 2008 cenu Shell Prize za scénografii a dramaturgii.

Costume designer: Samuel Abrantes
Theatre designer: Fernando Mello da Costa and Rostand Albuquerque
Lighting designer: Maneco Quinderé
režie: Aderbal Freire-Filho
Newton Moreno
As Centenárias, Teatro Poeira - Rio de Janeiro, Teatro Poeira, Rio de Janeiro, Teatro Poeira, Botafogo, Rio de Janeiro, 2007
http://www. teatropoeira. com. br/site/
Hru As Centenárias (Ti století) napsal Newton Moreno na míru známým brazilským herečkám Marietě Severo a Andrée Beltrão, které společně založily Teatro Poeira. Děj se odehrává v brazilském severovýchodním vnitrozemí, kde ještě přetrvávají staré iberské tradice. Herečky hrají tzv. carpideiras, což jsou plačky truchlících za zemřelého. Na pódiu je zachyceno ve svislé mřížce asi 240 loutek vyrobených speciálně pro tuto hru. Loutkáře, kteří je vodí, učil Miguel Vellinho. Hra získala v roce 2008 cenu Shell Prize za scénografii a dramaturgii.

Costume designer: Samuel Abrantes
Theatre designer: Fernando Mello da Costa and Rostand Albuquerque
Lighting designer: Maneco Quinderé
režie: Aderbal Freire-Filho
, Vystavující umělec: Luciana Buarque
Collapse/Expand
Exponát: Dnes je Marie - televizní miniseriál
Luis Alberto de Abreu and Luiz Fernando Carvalho
Hoje é Dia de Maria, televizní miniseriál, Rede Globo, Rio de Janeiro, 2006
Art director: Lia Renha
Set designers: João Irênio and Fernando Schmith
Costume designer: Luciana Buarque, režie: Director : Luiz Fernando Carvalho
Luis Alberto de Abreu and Luiz Fernando Carvalho
Hoje é Dia de Maria, televizní miniseriál, Rede Globo, Rio de Janeiro, 2006
Art director: Lia Renha
Set designers: João Irênio and Fernando Schmith
Costume designer: Luciana Buarque, režie: Director : Luiz Fernando Carvalho
Collapse/Expand
Oprašování paměti
Arménie je malá země na křižovatce mezi Východem a Západem, se kterými sdílí kulturní a historické dědictví, přičemž si zachovává vlastní svébytnou kulturu. Divadlo je její nedílnou součástí, dějiny divadla se totiž v Arménii datují od doby pohanů.
Nadešel čas, abychom konečně odhalili svou identitu hluboce zakořeněnou v našich dějinách a kultuře, zpřístupnili naše vizuální a hmotné dědictví a předali jeho poselství současnosti.
Realita prochází naší asociativní pamětí jako nit znalostí a aktivuje její nezměrný prostor. Myšlenky a fakta, které se v paměti neuchytí, způsobují, že ztrácíme vědomé spojení s realitou a následkem toho podléháme jejímu zrcadlovému obrazu.

Divadlo je věčný pohyb.
Divadlo není nic než obnovování minulosti, nové vyvolávání a nová interpretace obrazů, v nichž může nastat děj jen na principu performance. Tento pohyb je průsečíkem dvou pólů: režiséra jako tvůrce času a scénografa jako tvůrce prostoru, a to ať skutečného nebo imaginárního.
Účastníme se tohoto pohybu nebo stojíme mimo? Nechá se moderní divák vtáhnout do děje? Domníváme se, že ano a že princip performance zůstává stejný, jen vnější forma je nová. I když moderním divákům může připadat ne zcela blízká, zaměřuje se na skutečné emocionální prožitky.
V tomto smyslu se zdá, že plocha naší expozice přesně odráží fáze tohoto pohybu zosobněné symbolickou představou valivého pohybu, který zanechává imaginární cestu popsanou stopami chronologie současných událostí.
Realita prochází naší asociativní pamětí jako nit znalostí a aktivuje její nezměrný prostor. Myšlenky a fakta, které se v paměti neuchytí, způsobují, že ztrácíme vědomé spojení s realitou.
Arménie
Divadlo: Ministry of Culture of the Republic of Armenia
Výtvarné řešení výstavy: Nelly Barseghyan, Kurátorka výstavy: Nelly Barseghyan, Vystavující umělec: Lilit Stepanyan
Collapse/Expand
Exponát: Ardalion
Zhirayr Dadasyan, Naira Yedigaryan
Արդաղիոն, ԵՐԵՎԱՆԻ ՄՆՋԱԽԱՂԻ ՊԵՏԱԿԱՆ ԹԱՏՐՈՆ, Jerevanské státní divadlo pantomimy, Jerevan, Arménie, 2009, režie: Zhirayr Dadasyan
Zhirayr Dadasyan, Naira Yedigaryan
Արդաղիոն, ԵՐԵՎԱՆԻ ՄՆՋԱԽԱՂԻ ՊԵՏԱԿԱՆ ԹԱՏՐՈՆ, Jerevanské státní divadlo pantomimy, Jerevan, Arménie, 2009, režie: Zhirayr Dadasyan
Collapse/Expand
Exponát: Rukopis květin
Derenik Demirchyan
Գիրք ծաղկանց, ԵՐԵՎԱՆԻ ՄՆՋԱԽԱՂԻ ՊԵՏԱԿԱՆ ԹԱՏՐՈՆ , Jerevanské státní divadlo pantomimy, Jerevan, Arménie, 2008, režie: Zhirayr Dadasyan
Derenik Demirchyan
Գիրք ծաղկանց, ԵՐԵՎԱՆԻ ՄՆՋԱԽԱՂԻ ՊԵՏԱԿԱՆ ԹԱՏՐՈՆ , Jerevanské státní divadlo pantomimy, Jerevan, Arménie, 2008, režie: Zhirayr Dadasyan
, Vystavující umělec: Nelly Barseghyan
Collapse/Expand
Exponát: Aregnazan
Ghazaros Aghayan
Արեգնազան, Հ. Պարոնյանի անվան երաժշտական կոմեդիայի պետական թատրոն, Jerevanské státní divadlo hudební komedie H. Paronyana, Jerevan, Arménie, 2010
http://www. comedytheater. am/, režie: Sushan Gevorkyan
Ghazaros Aghayan
Արեգնազան, Հ. Պարոնյանի անվան երաժշտական կոմեդիայի պետական թատրոն, Jerevanské státní divadlo hudební komedie H. Paronyana, Jerevan, Arménie, 2010
http://www. comedytheater. am/, režie: Sushan Gevorkyan
, Vystavující umělec: Grisha Sahakyan
Collapse/Expand
Exponát: Když ženy chtějí
Ervand Otyan
Եթե կանայք ուզենան, Հ. Պարոնյանի անվան երաժշտական կոմեդիայի պետական թատրոն, Jerevan, Arménie, 2009
http://www. comedytheater. am/, režie: Stepan Ghazanchyan
Ervand Otyan
Եթե կանայք ուզենան, Հ. Պարոնյանի անվան երաժշտական կոմեդիայի պետական թատրոն, Jerevan, Arménie, 2009
http://www. comedytheater. am/, režie: Stepan Ghazanchyan
Collapse/Expand
Inscenace myšlení
Tématem finské expozice na PQ11 je Inscenování myšlení. Umělecká koncepce výstavy se zabývá myšlením umělce během scénografické tvorby: jak se rodí nápady a jak způsob jejich realizace ovlivňuje výsledek. Výstava má podobu obývacího pokoje, performativní instalace a zároveň fóra, které vyzývá umělce, výzkumníky, skupiny, kolegy a publikum ke sdílení myšlenek v živé diskuzi. Praxe i teorie performativních umění jsou čím dál více založeny na interdisciplinaritě a intervencích v umění i výzkumu, což nabourává konvenční hranice mezi uměleckými žánry.

Finská expozice na PQ11 je instalace z fragmentů děl pěti umělců nazvaná Obývací pokoj. Výstava žije a rozvíjí se podle tématu konkrétního dne. Je dějištěm každodenních prezentací s následnými diskuzemi s pozvanými hosty a předkládá průběžnou dokumentaci dění ve svém prostoru během 11 dní Quadriennale. Výstavu každý den přebírají jeden nebo dva umělci, případně umělecká skupina, kteří představí svou práci s použitím média, které jim nejvíce vyhovuje: koláže, videa, instalace, performance a pod. Prezentace jsou zdokumentovány a zobrazeny ve formě videa, čímž v prostoru výstavy představují samostatnou instalaci.

Denní program:

denně od 11.00 do 12.00 – ranní káva

Neformální setkání nad šálkem kávy. Bude přítomen hostitel nebo hostitelka, buď s vlastním programem nebo jen pro případné otázky návštěvníků.

denně od 15.00 do 17.00 – prezentace s následnými diskuzemi

V odpoledním bloku proběhnou vždy dvě až tři prezentace nebo performativní ukázky následované moderovanými diskuzemi u kulatého stolu.

Program odpoledního bloku je detailně rozepsán u jednotlivých dnů.

Čtvrtek 16.6. – Otevření

Součástí je zvláštní oslava 40 let Maiji Pekkanen na PQ.

Pátek 17.6. – Site-Situace

Představení pro specifická místa, situace, scény

Fragmenty představení „Maus&Orlovski“ (Kaisa Illukka)

3 pokoje: Prostor jako výchozí bod (Salla Salon, Mia Kivinen, Johanna Storm)

Pocit prostoru: Dramatický prostor jako pohyb (Alisha Davidow, Nanni Vapaavuori)

Diskuzi moderuje profesorka Laura Gröndahl.

Sobota 18.6. – Kooperace a komunita

Překračování hranic profesionality – za společným zážitkem

Tábor na okraji světa (Sampo Pyhälä, Ina Jacobson)

Překračování hranic a význam komunity (Sari Salmela, Kari Junnikkala, Kaisa Korhonen)

Diskuzi moderuje scénografka Alisha Davidow.

Neděle 19.6. – Divná místa

Nekonformní prostory

Tělo a povrch (Jukka Huitila, Pirjo Valinen, Pirjo Yli-Maunula)

Duchy gramofonů robotického proletariátu! Střízlivý pokus o moderní život aneb Chlapecký klub divadelní sci-fi (Jyrki Pylväs)

Diskuzi moderuje scénograf Jyrki Pylväs.

Pondělí 20.6. – Estetika prázdnoty

Inscenace prázdnoty a neviditelná scénografie

Neviditelná scénografie v představení Wrong Right Love Fight (Dobrozlý lásky boj), Elina Lifländer

Globální ekonomika (Hannu Raatikainen & Pensas Theatre)

Diskuze moderovaná scénografkou a badatelkou Elinou Lifländer

Úterý 21.6. – Estetika světla

Posvíceno na světlo

Kdy se světelný design stává uměním? (Markku Uimonen)

Vyhýbání se spektáklu: Minimalismus ve světelném designu (Heikki Paasonen)

Diskuzi moderují světelní designéři Mia Kivinen a Kalle Ropponen

Středa 22.6. – Prožitý prostor

Prostory a místa mysli a těla

Řada prostorů (Maiju Murtola, Raisa Kilpeläinen, Anna Pöllänen, Kristian Ekholm)

Třetí prostorová skupina (Kalle Ropponen)

Diskuzi moderuje scénografka a badatelka Maiju Loukola.

Čtvrtek 23.6. – Virtualita

Taktika finty a imaginární scénografie

Skřítek (Kimmo Karjunen)

Když fantómovou bolest vezmeme za skutečnou (Maiju Loukola)

Diskuzi moderuje vizuální umělkyně a badatelka Terike Haapoja

Pátek 24.6. – Den svatojánský

Oslava národního dne ve spolupráci s Finským velvyslanectvím v Praze

Místo prezentace a diskuzí:

Noc performativních umění Pecha Kucha: finští umělci představují své Objekty lásky

Moderuje: ředitelka Helena Kallio, Divadelní muzeum, Finsko

následuje neformální večírek

Sobota 25.6. – Den AG

Finské neoavantgardní intervence

Nečekané intervence

Neděle 26.6. – Zvukové krajiny

Zvukové koule

K novému paradigmatu zvukového designu v performativních uměních (Jari Kauppinen)

Zvukový design On/Off (Antti Nykyri)

Poznámky o kinestetických a prostorových stránkách zvukového designu (Heidi Lind)

Diskuzi moderuje zvukový designer a badatel Kristian Ekholm.
Tématem finské expozice na PQ11 je Inscenace myšlení. Umělecká koncepce výstavy se zabývá myšlením umělce během scénografické tvorby: jak se rodí nápady a jak způsob jejich realizace ovlivňuje výsledek.
Finsko
Divadlo: Finnish OISTAT Centre
Kurátorka výstavy: Reija Hirvikoski, Vystavující umělec: Raisa Kilpelainen, Vystavující umělec: Kimmo Karjunen, Vystavující umělec: Nanni Vapaavuori, Vystavující umělec: Alisha Davidow, Vystavující umělec: Kaisa Illukka
Collapse/Expand
Po designu
Kultura má mnoho vrstev. Nejvyšší z nich je práce.
Josep Pla (1897–1981)

Říkat, že nové technologie (jak v designu, tak v realizaci scénografie) podporují pokrok, že veškeré postupy závislé na lidském soukolí se zrychlily a že virtuální povaha světa je na dosah divákovi i účinkujícímu, by bylo povrchní a klišovité. Scénografie připomíná chůzi po laně, při níž provazochodec třímá v jedné ruce technologii a v druhé umělecká řemesla a pokouší se přeměnit sny ve skutečnost, aniž by si ublížil.
Rovnováha se udržuje obtížně – zvlášť dnes – a to z následujícího důvodu: mistři uměleckých řemesel, malíři, sochaři, maskéři, krejčí, kloboučníci, zkušení specialisté a nezbytné scénografické dílny se vytrácejí, vytlačováni jednoduchostí, nízkými náklady a nevybíravým využíváním prostých, ale neúplných postupů.
Cílem španělské expozice je nabídnout pohled, s jehož pomocí bude možné ukázat skutečnou situaci v zemi, která je domovem vynikajících, ale ohrožených profesionálů.
Od snu k realitě: od designu k představení.
Španělsko
Divadlo: La Tía Norica
Divadlo: Sarandaca
Divadlo: Ras
Divadlo: Odeón
Divadlo: Justo "El Salao"
Divadlo: Eskenitek
Divadlo: Dream Factory
Divadlo: Cube.Bz
Divadlo: Sastrería Conejo
Divadlo: Clap
Divadlo: Antiqua Escena
Výtvarné řešení výstavy: Gabriel Paré, Výtvarné řešení výstavy: María De La Cámara, Kurátor výstavy: Ramón B. Ivars, Vystavující umělec: Quim Guixà, Vystavující umělec: Manolo García, Vystavující umělec: Josep Castells Planas
Robert Faguy:
Collapse/Expand
Elektronické divadélko: Funkční model scény (měřítko 10:1)
Elektronické divadélko je první společný podnik vědeckých spolupracovníků LANTISS (Laboratoire des nouvelles technologies de l’image, du son et de la sc?ne) na Université Laval ve městě Quebec, Kanada. Projekt, který bude představen na PQ, se vyvíjí nepřetržitě od roku 2004. Při této příležitosti scénografické prostředí mobilní scény divadélka se 24 plošinami a 60 motory ožije robotizovanými předměty, dynamickým osvětlením z miniaturních pódiových reflektorů (LED světel skrz optická vlákna) a projekcemi z miniaturních video projektorů.

Další informace jsou na www.lantiss.ulaval.ca.
Elektronické divadélko je nástroj, jehož cílem je integrovat jak fyzicky (pohyblivá scéna, světla, zvuk, projekce, atd.), tak virtuálně (modelovací software) všechny proměnlivé součásti představení na scéně.
Kanada
Divadlo: LANTISS – Université Laval
Odborná spolupráce: Kevin Dubois, Odborná spolupráce: Frédéric Gasse, Výtvarné řešení výstavy: Louise Campeau, Kurátor výstavy: Andrée Lemieux
Christina Lindgren:
Collapse/Expand
Vzhled nečekaného
Asociace norských scénografů představuje Fortellerorkesteret (Vyprávějící orchestr) Aslea Nilsena a Verdensteatretu.

Fortellerorkesteret je elektromechanické objektové divadlo, instalace, performance pohyblivých objektů, kterou nelze zařadit do žádné umělecké kategorie. Proces vnímání se odehrává v mysli a srdci diváka, jde o směs dojmů, které od sebe nelze oddělit. Takto podle nás musel Fortellerorkesteret vzniknout. Nelze říct, co bylo dřív – zda to bylo slovo, obraz, objekt, zvuk nebo pohyb.

Dílo je někdy předváděno jako performance s herci s názvem Koncert pro Grónsko – jindy, například tady v Praze, jako instalace Fortellerorkesteret. V obou případech se jedná o vizi z daleké, arktické krajiny. Původní koncept a výběr materiálů má své kořeny v cestě do Grónska v roce 2003.

Dílo Verdensteatret charakterizuje skutečnost, že vytváří vytříbené spojení mezi zdánlivě nesourodými technologiemi a materiály. Experimentální využívání audiovizuální techniky v úzkém dialogu s tradičnějšími, starými nástroji uměleckého výrazu má za výsledek složité orchestrální skladby či hudební kompozice vztahující se k prostoru. Během postupného vzniku představení se začala projevovat různá média, která do něj byla zapojena a vytvářela si vlastní obrazy a příběhy – jako by vlastní tvorba naznačovala, co všechno dokáže vyjádřit.

Počítačový software a naplavené dříví – dva velmi rozdílné materiály – jsou tu ceněny stejnou měrou a jsou používány vedle sebe s naprostou samozřejmostí.

Asle Nilsen je vizuální umělec, který působí ve Verdensteatret již 25 let, pracuje v nejrůznějších uměleckých profesích a s různými médii a zabývá se všemi aspekty scénografického umění. S pomocí širokého využití nové technologie, elektroniky a robotů v dialogu s tradičnějšími výrazovými prostředky rozvinul vskutku originální vizuální jazyk.

Jeho prostorové strategie – jako je ochota nechat místnost, aby si časem „vypěstovala“ svou vlastní architekturu, jeho otevřenost vůči faktu, že místnost má vlastní vůli a také vytváření situací, v nichž „kontrolované“ nehody dají vzniknout spodním proudům, které se v pozdější fázi uměleckého procesu projeví na povrchu jako architektura – všechny dokonale zapadají do letošního konceptu PQ 2011.

Fortellerorkesteret je příkladem úzké spolupráce a dialogu. Verdensteatret je tvořen vizuálními umělci, skladateli, hudebníky, performativními umělci, vynálezci, počítačovými inženýry a lékaři, kteří jsou vnímaví vůči myšlenkám a odborným znalostem ostatních. Profese se mísí dohromady a proces rychle nabírá nový směr.

Na vzniku Fortellerorkesteret se podíleli tito umělci: Asle Nilsen, Lisbeth J. Bodd, H?kon Lindbäck, Piotr Pajchel a Christian Blom.

Nové postupy. Nové způsoby spolupráce.

Verdensteatret je společnost, která pracuje mimo divadelní instituce. Proces, jakým vytváří nová představení, je časově náročný. Představení tohoto divadla jsou v zásadě experimentální, což znamená, že jde co do rozsahu a složitosti o nepředvídatelná vystoupení. Na počátku není jistá ani forma, obsah, typ uměleckého výrazu, volba média či technická produkce. Díla Verdensteatret jsou výsledkem plynulého procesu, v němž se jednotlivá představení vzájemně prolínají a vytvářejí stále bohatší a koncentrovanější formu.

Každé dílo je „výhonkem“, který vyrůstá z podzemních kořenů uměleckého materiálu. Materiál, který byl v předchozích představeních vyřazen, vyplouvá na povrch v novém kontextu. Umělecký materiál se neustále střetává v novém spojení s novými médii.

Projekt Fortellerorkesteret je na PQ 2011 vystavován s podporou Arts Council Norway, Nadace Fritt Ord a velvyslanectví Norského království v Praze.

Společnost Verdensteatret podporuje Arts Council Norway.
Národní sdružení norských designerů představuje "Sdílný orchestr" Aslea Nilsena a Verdensteatretu.
Norsko
Divadlo: Organisation of Norwegian Scenographers
Collapse/Expand
Čas a vody v domě vzpomínek
Čas je jako vody

a vody jsou studené a hluboké

jako mé vlastní vědomí.

A čas je jako obraz,

který zpola namalovaly vody,

zpola já.

A čas a vody

plynou beze stopy k zániku

do mého vlastního vědomí.

(Steinn Steinarr)

«Čas a vody v domě vzpomínek» je divadelní instalace o utrpení a přežití herce, který se topí jak fyzicky, tak duševně, jak na scéně, tak mimo ni, v poetické situaci. Instalace nabízí v průběhu celé výstavy performera, vizuální obrazy, cirkulaci vody, zvukovou krajinu, text a světelné a kostýmní efekty.

Dům vzpomínek je jako plynutí času a vod, které je studené a hluboké jako vědomí ženy, jež v domě žije. Žena šlape na nevinné dvoubarevné květiny, má na nohou boty žluté jako slunce a ve večerní sněhové nadílce pochybností za sebou nechává zapomenuté stopy. Její žal se hodinu za hodinou přibližuje k osobám, které miluje, vizuálně zachycený ve vodách barvy mořské modři.

Téma a text výstavy jsou inspirované básní islandského básníka Steinna Steinarra (1908–1958) «Čas a vody».

Děkujeme islandskému Ministerstvu školství, vědy a kultury v Reykjavíku a všem lidem, jejichž dobrá vůle a ochota umožnily islandskou účast na PQ 11.
Divadelní instalace o utrpení a přežití topícího se performera.
Island
Divadlo: Union of Icelandic actors and theatre designers (FÍL)
Zvukový design: Peter J. Charlton, Fotograf: Ania Harre, Režisér: Rastislav Juhás, Výtvarné řešení výstavy: Rebekka A. Ingimundardóttir, Kurátorka výstavy: Rebekka A. Ingimundardóttir, Vystavující umělec: Rastislav Juhás, Vystavující umělec: Ania Harre, Vystavující umělec: Peter J. Charlton, Vystavující umělec: Rebekka A. Ingimundardóttir
Collapse/Expand
Dislokace
Dislokace je projekt spolupráce, který si klade za cíl prozkoumat hlavní aspekty současné umělecké produkce a živé performance na základě nově vybudované platformy. V podstatě jde o interaktivní interdisciplinární rozhraní pro holografické videopřenosy představení. Možnosti a omezení těchto nových koncepčních, produkčních, performativních a diváckých podmínek nevyhnutelně přinesou specifické zážitky publiku i performerům. Základním cílem platformy je tyto zážitky podněcovat, sledovat, dokumentovat a klasifikovat. Platforma Dislokace je konstruovaná jako fyzický prostor napodobující malé pódium s vestavěnými prostředky instantní komunikace v digitálním virtuálním prostoru. Umělcům z různých míst na Zemi umožňuje společně vytvořit představení. Tyto nové inscenace lze hrát naživo ze vzdálených míst pro fyzicky přítomné publikum. Dílo je vytvořeno pomocí videa, audia, přenosu performance, webu a holografické projekce. Vybraní umělci jsou z různých oborů, jako je vizuální umění, performance, divadlo, hudba, literatura, film a nová média. Pomocí tvorby nových uměleckých děl platforma Dislokace zkoumá složité koncepce osobního zážitku, citlivosti, přítomnosti, přemístění, publika, okamžitosti, prostoru, veřejného v protikladu se soukromým, intimního v protikladu se spektakulárním, individuálního v protikladu s kolektivním, digitálního v protikladu s hmotným. Co se stane bez sdílené fyzické přítomnosti performerů a diváků? Co se stane, když virtuální tělo vstoupí do jednoho prostoru s diváky a poruší tím fyzická omezení digitálního světa? Jak se performeři vypořádají s oddělením od publika a tedy jeho faktickou nepřítomností? Jak se to odrazí na představení? Jak fyzická omezení navrženého prostoru platformy změní performativní umění? Umělecké odpovědi na tyto otázky formulované v procesu tvorby budou sesbírány prostřednictvím zdokumentování různých forem účasti, čímž vznikne rozsáhlá databáze diskuzí, přepisů komunikací i zvukových a obrazových záznamů. Materiál bude pak zpřístupněn ve formě webového archivu všech diskutovaných myšlenek, koncepcí a procesů vztahujících se nejen k vytvoření a vývoji této platformy, ale také k perspektivě rozšiřování relevantních uměleckých disciplín souvisejících s performancí za hranice toho, co je v současné době pojmenováno a posvěceno, do digitální říše. Platforma vystavená v Srbském pavilonu na PQ2011 si klade za cíl prozkoumat formy umění, které opouštějí předpoklad sdílené hmotné existence a zkoumají legitimnost digitální, a díky tomu mnohočetné, přítomnosti. Mapuje možné cesty k opuštění sdílené přítomnosti umělce a publika a teoreticky i prakticky zkoumá následné dopady na performativní umění.
Platforma Dislokace je v podstatě interaktivní interdisciplinární rozhraní pro holografické videopřenosy performancí.
Srbsko
Divadlo: Centre for Scene Design, Architecture and Technology (SCEN) - OISTAT Centre Serbia
Architektonické řešení: Maja Lalić, Výtvarné řešení výstavy: Dorijan Kolundžija, Kurátor výstavy: Dorijan Kolundžija, Vystavující umělec: Željko Serdarević, Vystavující umělec: Dragan Mileusnić
Collapse/Expand
Exponát: First Person

First Person, Studio Belgrade, Zrenjanin, Studio Belgrade, Zrenjanin, Bělehrad, Zrenjanin, Srbsko, 2011
Video designer: D. Mileusnić, Graphic designer: Želijko Serdarević

First Person, Studio Belgrade, Zrenjanin, Studio Belgrade, Zrenjanin, Bělehrad, Zrenjanin, Srbsko, 2011
Video designer: D. Mileusnić, Graphic designer: Želijko Serdarević
, Vystavující umělec: Zoran Rajšić, Vystavující umělec: Siniša Ilić, Vystavující umělec: Igor Stangliczky, Vystavující umělec: Manja Ristić, Vystavující umělec: Aleksandar Denić, Vystavující umělec: Dalija Aćin
Collapse/Expand
Exponát: Seizure

Seizure, Studio Belgrade, Studio Belgrade, Bělehrad, 2011
Rastko Lazič, Geneve - live audio, Dorijan Kolundžija - video

Seizure, Studio Belgrade, Studio Belgrade, Bělehrad, 2011
Rastko Lazič, Geneve - live audio, Dorijan Kolundžija - video
, Vystavující umělec: Bojan Đorđev, Vystavující umělec: Ana Sofrenović
Collapse/Expand
Exponát: In between Spaces

In between Spaces, Studio B, Belgrade, Studio B, Bělehrad, Bělehrad, 2011
Composer: Gunnlaug Thorvaldsdottir, Artist: Dorijan Kolundžija

In between Spaces, Studio B, Belgrade, Studio B, Bělehrad, Bělehrad, 2011
Composer: Gunnlaug Thorvaldsdottir, Artist: Dorijan Kolundžija
Jovan Ivanovski – Filip Jovanovski:
Collapse/Expand
Divadlo = Divadlo +/-
V rámci zkoumání otázky „Stává se divadlo něčím více/méně než jen divadlem?“, představuje expozice vybraná díla progresivního makedonského režiséra Martina Kočovskiho. Diváky možná zaujme neobvyklost jeho prací. Mezi jeho nejnovějšími inscenacemi jsou totiž i takové, které hledají způsoby, jak podkopat tradiční divadelní formy a naplnit je novými významy a souvislostmi.

Na vizuálních koncepcích představení pravidelně spolupracuje s Martinem Kočovskim scénograf Filip Jovanovski. Společně vnímají scénografii jako oblast rozprostírající se v teritoriu mezi výtvarným a performativním uměním. Tím, že mění roli herců, diváků i prostoru, ve kterém se představení odehrává, boří imaginární rozdíly mezi divadelní hrou a koncertem, divadelním sálem a diskotékou, divadlem a něčím, co je více/méně než divadlo.
Stává se divadlo více/méně než divadlem? Název expozice odkazuje na skutečnost, že divadlo, jak ve smyslu architektury tak ve smyslu umělecké formy, je svědkem jisté míry rozkladu své dříve zavedené a známé formy.
Makedonie
Divadlo: Museum of the City of Skopje
Odborná spolupráce: Jovan Ivanovski, Výtvarné řešení výstavy: Filip Jovanovski, Kurátor výstavy: Frosina Zafirovska
Viacheslav Koleichuk – Anna Koleichuk:
Collapse/Expand
2Koleichuk2.Totální divadlo
„Struktura“ je prostředek ke spojování událostí, jevů, předmětů z materiálního světa a perspektiv. Utváří vztahy mezi věcmi, které stvořila Matka příroda a těmi, které „spáchal“ Člověk. „Hra“ je vysoce kvalitní nástroj ke zkoumání světa a převádění jeho významu pomocí modelování a pojmenovávání reality. Totální divadlo Vjačeslava a Anny Kolejčukových je založeno na uměleckých koncepcích, které Vjačeslav rozvíjí už od počátku 60. let 20. století. Toto estetické pojetí se vyvinulo z avantgardy 20. let, zejména z prací malířů Vladimira Tatlina, Alexandra Rodčenka, Kazimira Maleviče a Borise Jogansona, jinými slovy z kulturního prostředí, které začalo vnímat myšlenky umělce jako strukturu, která uspořádává prostor. Totální divadlo Vjačeslava Kolejčuka je médium stvořené svým autorem. Jeho cíl je rozvíjet klasické a avantgardní tradice v oblasti interaktivních umění, obnovovat tradice akustických a exotických nástrojů a skladeb, tvořit novou vizuální realitu, jejíž koncepční a formální složky mohou dát divadlu směr a možná i vyšší pružnost, co se týče struktury divadelního prostoru. Zaměřuje se na divadelní světla a zvuk, využití kinetiky a samonosných divadelních kostýmů se zapojeným zvukem, proměnlivých kompozic a konstrukcí, počítačové grafiky a elektronických umění. Takový přístup otevírá nové obzory v rámci nových interakcí a vzájemnou hru scénografických prvků v prostoru, který lze nazvat „totální hra“ nebo „totální divadlo“. Tvůrčí skupina projektu je neformální sdružení umělců věnujících se experimentování a divadelnímu využití nových nástrojů tvorby uměleckých obrazů včetně performancí, instalací a happeningů. Konceptuální projekt autora a jeho spolupracovníků názorně představí základní prvky totálního divadla a novou uměleckou realitu. Projekt Trojrozměrná koláž nemá žádnou pevnou podobu. Její struktura je založena na práci Vjačeslava Kolejčuka a dalších umělců, kteří následují jeho myšlenky. Projekt připomíná strukturu s vnitřním pnutím, jejíž jednotlivé prvky jsou spojeny tak, aby vytvořily vznášející se kompozici bez tíže. Její prvky lze měnit bez porušení interakce mezi pojícími vlákny a články struktury. Výtvarník, skladatel a herec mohou improvizovat na předem dané téma, přestože principy a myšlenky, na kterých jsou založeny vizuální, zvukové a hmatové vjemy, zůstávají pevně dané. Svým způsobem se jedná o formalismus. „Totální hra“ jako provázaný prostor založený na pevné formální struktuře a pružné kolektivní režii se jeví jako nejživější a nejslibnější model vyvíjejícího se současného divadla.
Stereografie, kinetické a divadelní kostýmy se zapojeným zvukem, „samostojné“ a proměnlivé kompozice a konstrukce, počítačová grafika, elektronická umění a akustické zvukové objekty Vjačeslava a Anny Kolejčukovývh.
Rusko
Divadlo: Theatre Union of the Russian Federation, Russian Centre of OISTAT
Výtvarná spolupráce: Anna Koleichuk, Výtvarná spolupráce: Vadim Tallerov, Výtvarné řešení výstavy: Viacheslav Koleichuk, Kurátor výstavy: Inna Mirzoyan, Vystavující umělec: Viacheslav Koleichuk, Vystavující umělec: Anna Koleichuk
Collapse/Expand
Performer + prostor = performativní prostor
„Prostor je důkazem příběhu. [...] Věřím příběhu, protože věřím prostoru. [...] Základní systémy vztahů, které definují divadelní performanci [...], se rozvíjejí mezi vizuální a akustickou částí, mezi dvěma póly, jež se vzájemně doplňují, protiřečí si, vzájemně se dokládají, uzavírají kompromisy, oponují si a vzájemně si odpovídají.“

Meta Hočevar

Během posledních dvou desetiletí zavedly strategie hry s krajinou, vizuální dramaturgie, scénické eseje, metonymický prostor, scénická montáž, estetika rychlosti, otázka estetického versus skutečného těla a okamžitosti slovinské (ne)divadlo do heterogenní oblasti současného performativního umění, na křižovatku nejrůznějších uměleckých médií, které obohacují sféru divadla. Prostorové prostředky performativního umění se řídí principem neklidu Alaina Badioua, ztělesňují nové interpretace klasické scény a přicházejí s novými variantami utopických konceptů (neo)avantgardy, jako je prázdný prostor, totální divadlo a lieu unique (vzpomeňme na Dragana Živadinova a jeho koncept divadla s nulovou gravitací). Současně se performativní umění stále vrací k black boxu, který je chápán, podobně jako Lotmanova semiosféra, coby dynamický prostor přeměny a překračování hranic. Je to performativní prostor, prostor živosti, v němž se odehrávají dostředivé i odstředivé procesy. Vrátíme-li se k Badiouovi: V této oblasti si století nevybralo, a proto se pohybujeme, spolu s prostorem, mezi začátkem a koncem, mezi klasickým prostorem a prázdným prostorem. Nicméně divadelní prostor je vždy performativní.

Performativní akce přetváří jak performery, tak prostor: ZTĚLESŇUJE PROSTOR A PROSTOROVĚ FORMUJE TĚLA. Pozvané umělkyně Ema Kugler a Dunja Zupančič (spolu s hostujícím umělcem Mihou Turšičem a dalšími kolegy: scénografy, kostýmními výtvarníky, režiséry, choreografy, herci, tanečníky, performery, dramaturgy a skladateli) zohlední a ztvární performativní prostor dnešního umění. Nabídnou možné odpovědi na otázky: Co se stalo s prostorem a performancí? Jak lze performativně ztvárnit prostor a jak lze prostorově ztvárnit performanci?
Performativní akce přetváří jak performery, tak prostor: ZTĚLESŇUJE PROSTOR A PROSTOROVĚ FORMUJE TĚLA. Pozvané umělkyně Ema Kugler and Dunja Zupančič (spolu s hostujícím umělcem Mihou Turšičem) zohlední a ztvární performativní prostor dnešního umění.
Slovinsko
Divadlo: FHS University of Primorska
Divadlo: Mladinsko Theatre
Divadlo: Slovene Theatre Museum
Odborný poradce: Jana Pavlič, Produkce: Barbara Novakovič Kolenc, Výtvarné řešení výstavy: Meta Hočevar, Kurátor výstavy: Tomaz Toporišič, Vystavující umělec: Miha Turšič, Vystavující umělec: Dunja Zupančić, Vystavující umělec: Ema Kugler
Collapse/Expand
François Barbeau: Kolosální dílo
Kolosální dílo: přes 400 inscenací

Výstava ukazuje vynalézavost a citlivost Françoise Barbeaua, který testoval, transformoval a zkoumal textilie více než 60 let. Jeho genialita tkví ve schopnosti rychle vstřebat nové znalosti a využít je neotřelým způsobem.

Neduživé rozpočty přidělované v Kanadě kostýmním návrhářům nutí tvůrce pracovat s omezenými prostředky. Barbeau nikdy neváhal využít nekonvenční materiály a techniky jako macramé (drhání), moskytiéru, papír, recyklované materiály a běžné předměty. Jako alchymista vyrábí staré kostýmy z nových materiálů a opulentní róby z levných látek, aniž by zapomínal, že kostým musí vydržet celou řadu repríz. Kostýmy, které vytvořil pro představení Dralion a Wintuk nového cirkusu Cirque du Soleil, jich vydržely stovky.

Jako výtvarný poradce Oddělení pro výzkum a vývoj designu kostýmů (DUCCA) Cirque du Soleil má přístup k technickým a finančním prostředkům, které mu umožňují zkoumat různé postupy: sublimaci, kombinování materiálů (plstě, crinyl), malbu na kůži, skládání, barvení, atd. Mezi jeho spolupracovníky jsou Michel Duchesne, Rino Côté, Chantal Collard a Joëlle Stebenne.

Fotografie umožní návštěvníkům nahlédnout pod podšívku kostýmů z posledních let. Výstava také nabídne jedinečnou příležitost shlédnout a osahat si vzorky, které vytvořil pro Cirque du Soleil.

Díky jeho pedagogické činnosti v National Theatre School of Canada v Montrealu a působení v prostředí divadla, opery, tance a kinematografie v Quebecu, v Kanadě a v Evropě dosahuje Barbeauův vliv daleko za hranice jeho profese.
Výstava ukazuje vynalézavost a citlivost tohoto návrháře kostýmů. Fotografie umožní návštěvníkům nahlédnout pod podšívku patnácti kostýmů a dozvědět se o Barbeauově výzkumu tkanin prováděném v Cirque de Soleil.
Kanada
Divadlo: APASQ - ADC
Fotograf: Suzane O Neill, Výtvarník světla: Guillaume Simard, Výtvarné řešení výstavy: Louise Campeau, Kurátor výstavy: Andrée Lemieux
Collapse/Expand
Týmy v divadelním prostoru
Výstava slovenských scénografů upozorňuje na možnosti, které přináší spolupráce prezentovaných uměleckých týmů, a zároveň podtrhuje nejnovější trendy slovenského divadla. Představuje díla úspěšných inscenačních týmů, přičemž klade důraz na výtvarnou hodnotu daných inscenací. Na pozadí tvůrčí práce vybraných scénografů a příkladů úspěšného týmového úsilí režiséra a scénografa pak tvoří platformu pro stručnou reflexi současných estetických pohledů v rámci slovenského divadla.

Výstava zahrnuje scénografy všech generací se zvláštním důrazem na nejsilnější skupinu, scénografy střední generace. Dále představuje díla nonkonformních osobností, které ovlivnily a ovlivňují kontext současné slovenské scénografie, a to bez ohledu na to, zda pracovaly pro repertoárová nebo alternativní divadla a zda působily doma nebo v zahraničí. Významný prostor k prezentaci generačně spřízněných tvůrčích týmů dostala také nejmladší scénografická generace.

S ohledem na původní záměr kurátorského konceptu představuje výstava tradiční vizuální design i experimentální díla, která v sobě spojují různé přístupy čerpané z pluralitního postmoderního světa výtvarného umění (site-specific, projekce atd.). Společným rysem všech vystavených děl je uznávaná hodnota jejich divadelního výtvarného výrazu v rámci konkrétního kulturního a společenského kontextu, v nichž vznikla. Přes pluralitu přístupů a způsobů interpretace výtvarných aspektů divadelní produkce byla naším hlavním kritériem při výběru slovenských scénografů výjimečnost jejich stylu, jejich originální tvůrčí výraz a přirozeně také konečná podoba díla, která zdůrazňuje myšlenku týmového vyjádření.
Slovensko
Divadlo: Divadelný ústav Bratislava
Výtvarné řešení výstavy: Jaroslav Valek, Kurátor výstavy: Jarmila Kováčová, Vystavující umělec: Pavol Andraško, Vystavující umělec: Jozef Ciller, Vystavující umělec: Dušan Krnáč, Vystavující umělec: Ľudmila Várossová, Vystavující umělec: Jaroslav Valek, Vystavující umělec: Diana Strauszová, Vystavující umělec: Anita Szökeová, Vystavující umělec: Eva Rácová Kudláčová, Vystavující umělec: František Lipták, Vystavující umělec: Boris Kudlička, Vystavující umělec: Ján Kocman, Vystavující umělec: Lenka Kadlečíková, Vystavující umělec: Jana Hurtigová-Kuttnerová, Vystavující umělec: Katarína Holková, Vystavující umělec: Marija Havran, Vystavující umělec: Alexandra Grusková, Vystavující umělec: Juraj Fábry, Vystavující umělec: Emil Drličiak, Vystavující umělec: Tom Ciller, Vystavující umělec: Peter Čanecký
Collapse/Expand
Exponát: Ivanov
Anton Pavlovič Čechov
Ivanov, Slovenské komorné divadlo, Slovenské komorní divadlo, Martin, 2006
stage designer: Vladimír Čáp, costume designer: Peter Čanecký, puppets: Ludvík Pozníček
Anton Pavlovič Čechov
Ivanov, Slovenské komorné divadlo, Slovenské komorní divadlo, Martin, 2006
stage designer: Vladimír Čáp, costume designer: Peter Čanecký, puppets: Ludvík Pozníček
Lucie Fradet:
Collapse/Expand
Hravý náhrobek Arbo Cyber, théâtre (?): Příklad digitální archivace multidisciplinárních představení
Archivace divadelních představení tak, aby byl zachován duch a autentičnost pomíjivých zážitků, je velká výzva, zejména v případě představení v netradičních prostorách nebo kombinujících různá technická média. Web skupiny Arbo Cyber, théâtre (?), který je sestavován od chvíle, kdy soubor v roce 2001 ukončil činnost, ukazuje různými prostředky výzkum, jímž se divadlo po 15 let své existence zabývalo. Kromě popisů, archivních snímků, rekonstrukcí scénografií, animovaných scénářů (chronologická sekce), dojmů a pozorování z výzkumů skupiny (systematická sekce) web obsahuje také experimentální část (hravá sekce), kde mohou návštěvníci s pomocí aktivace archivů zpětně zakusit hravé vztahy navazované během představení. Návštěvníky Quadriennale provede zákoutími za Náhrobkem živý průvodce.
Pamětní web nyní nefungující výzkumné skupiny "Arbo Cyber, théâtre (?)" nabízí kreativní a hravé způsoby archivace široké škály představení.
Kanada
Divadlo: Arbo Cyber, théâtre
Výtvarné řešení výstavy: Louise Campeau, Kurátor výstavy: Andrée Lemieux
Stefania Cenean – Andrei Dinu:
Collapse/Expand
Umění jako oběť
Pro rumunský lid se ten, kdo se obětuje, stává pramenem, který uhasí jeho žízeň nebo jej naplní novou silou k životu. Proto postavit kostel (nebo přesněji klášter) a vyhloubit studnu jsou v rumunské kultuře nejušlechtilejší a nejvelkorysejší činy, které se pojí s myšlenkou obětování se nebo naprostého přemožení sebe sama na straně toho, kdo je vykoná. Dumitru Staniloaie Koncepce naší expozice na Pražském Quadriennale se řídí mottem „umění jako oběť“. Předkládáme návrh transformace koncepce oběti chápané jako nástroj tvorby. Každý autentický vztah vyžaduje obnovování pomocí oběti a ta poskytuje duchovní život. Život, nikoli smrt. Oběť nás přivádí k tajemství tvorby prostřednictvím věčného pramene, který vyvěrá z lásky a dávání. Myšlenka dávání vychází z všemocné lásky, dávající lásky, lásky, která přesahuje umělce nebo tvůrce. Je to stav bytí umělce, který buduje a obětovává se, ve své tvorbě dochází plného naplnění a splývá s věčností. Jelikož základní hodnoty, na kterých stojí naše kulturní identita, jsou nekonečným zdrojem inspirace, projekt pracuje s rumunskou legendou o mistru Manoleovi ze známé balady O klášteře v Curtea de Argeş a je vizuálním a symbolickým ztvárněním jejích významů. S pozorností upřenou na metafyzickou stránku legendy, která je vnímána jako základní reprezentativní obraz, a na syntézu populární kultury a vědomí jsme se pokusili vytvořit duchovní prostor stojící mimo čas, na křižovatce tradic a moderní doby. Princ Negru-Vodă přikázal Manoleovi a dalším zednickým mistrům postavit na břehu řeky Argeş chrám jedinečný svou velkolepostí a krásou. Po nesčetných pokusech stavbu dokončit je mistr Manole přinucen k nesnesitelné oběti: zdá se mu sen, že zdi budou držet jen pokud zedníci do základů stavby zazdí první ženu („manželku nebo sestru“), která se další den objeví na cestě ke staveništi s obědem. Žena, kterou Prozřetelnost zvolí, aby následující den přišla jako první, je Manoleova těhotná manželka Ana. Příběh vrcholí jejím postupným zazdíváním, které autor důsledně a dopodrobna popisuje. Manole prokáže neobyčejnou morální sílu, přemůže svůj zármutek a začíná přikládat cihlu k cihle. Morální drama se stupňuje, ale umělec zvítězí. Ana pochopí svůj rozsudek smrti a nakonec jej přijímá a společně s Manolem dobude věčnosti. Ačkoli zdi pevně drží, Anina oběť nestačí. Jelikož stavitelé nerozvážně prohlásí, že by dokázali postavit ještě krásnější klášter, princ je nechá uvěznit na střeše chrámu. V symbolické snaze znovu nabýt svobodu si zedníci z dřevěných šindelů vyrobí křídla, ale stejně jako Ikarus dopadnou na zem a zahynou. Na místě, kam dopadl Manole, vytryskne pramen, symbol života a stvoření. Tento pramen skutečně existuje, nachází se poblíž kláštera. V návrhu projektu jsme oběť vnímali jako pokus o stavbu mostu, o navázání spojení mezi Bohem a člověkem. Stěny vymezující hranice prostoru jsou natřeny bílou barvou, symbolizují čistou materiálnost, do které nebylo nijak zasaženo. Do stěn a do podlahy jsme zavedli světla, která se pravidelně rozsvěcují a zhasínají, čímž vytvářejí dojem tepu. Proměňují strukturu v cosi organického, co dýchá, osvětluje a zviditelňuje mezi stěnami tvar kříže a těhotné ženy. Světlo je teplé a atmosféra v bílém prostoru se s každým světelným pulzem proměňuje, prostor ožívá. U základny jedné stěny nacházíme odraz kláštera jako znamení, že duchovnost je přítomna, ačkoli ji nevidíme. Místo, na které dopadl Manole, je označeno párem šindelových křídel ze stejného materiálu jako stěny a z obrazovky instalované na podlaze, na které se objevují fotografie scénografií z různých divadelních představení. Místo tak spojuje archaickou „studnici vědění“ s moderní technologií a představou informační vlny. Podlaha je pokryta kbelíky, které umožňují něco unést, případně být unesen, ve všech smyslech tohoto slova. Vstup do prostoru je zahrazen překážkou sestávající z pletivového plotu. Přístup je umožněn metaforicky řekou tradice. Klášter v Curtea de Argeş, ke kterému vede cesta alejí stoletých lip, je nejvýznamnější poutní a modlitební místo v župě Argeş. Je zasvěcen dni Nanebevzetí Panny Marie. Klášter byl založen mezi lety 1512 a 1517 za vlády prince Neagoea Basaraba a figuruje také v nejznámější rumunské legendě zvané Legenda o Mistru Manoleovi. Kostel známý též jako Episkopální kostel, protože v letech 1739–1748 byl sídlem biskupa, je 18 metrů dlouhý, 10 metrů široký a 25 metrů vysoký. Zajímavý je mimo jiné tím, že předsíň a vnitřní prostor (pronaos a naos) neoddělují dveře, ale portál zasazený mezi dva sloupy. V klášteře se nacházejí relikvie sv. Filofteie, část relikvií sv. Sergia a Baccha a relikvie mučednice Taťiány. Najdeme zde Velké sobotní evangelium vzkříšení napsané zlatým inkoustem královnou Alžbětou a spočívají tu i ostatky králů Ferdinanda a Karla a královen Alžběty a Marie.
Předkládáme návrh transformace koncepce oběti chápané jako nástroj tvorby.
Rumunsko
Divadlo: Romanian Culture Institute Praha
Produkce: Stefan Caragiu Gheorghita, Výtvarné řešení výstavy: Andrei Dinu, Kurátorka výstavy: Stefania Cenean
Collapse/Expand
Extravagance a minimalismus
Píše se rok 2010. V nedávné době se divadelní umění muselo vypořádat s různými novými aspekty v oblasti kultury – zrodil se kulturní a kreativní průmysl, vedly se debaty o povaze kulturního distriktu v Západním Kowloonu a sílila kulturní výměna a soutěživost mezi Hong Kongem, městy v deltě Perlové řeky a městy v jihovýchodní Asii.

Všechny tyto jevy vzbudily zájem divadelních umělců a rozvířily debaty o samotné podstatě divadla. Scénografové i divadelníci vždycky stojí rozkročeni mezi komerčním divadlem a nekomerčním, edukativním a chudým divadlem. Proto jsme letos zvolili téma „extravagance a minimalismus“, jehož optikou nahlédneme stav současného hongkongského divadla.
Ukázka fenoménu hongkongského divadla.
Hongkong
Divadlo: HKATTS (Hong Kong Association of Theatre Technicians and Scenographers)
Výtvarník světla: Billy Cheuk Wah Chan, Zvukový design: Check Wa Yuen, Scénický výtvarník: Moon Yip, Výtvarné řešení výstavy: Ricky Chan, Vystavující umělec: Cheuk Tong Moon Yip, Vystavující umělec: Chi Kuen Chan
Collapse/Expand
umělečtí skláři | performance | prostor
Sklo je materiál, který je svou průzračností a vizuálními vlastnostmi performativní. Sklo je obvykle spojováno s konkrétními výrobky. Nicméně v každém takovém výrobku se ukrývá příběh vyprávějící o tradiční švédské ruční výrobě skla obratnými řemeslníky schopnými tvarovat roztavené sklo. Sklo je materiál, který je svou průzračností a vizuálními vlastnostmi performativní. Sklo je obvykle spojováno s konkrétními výrobky. Nicméně v každém takovém výrobku se ukrývá příběh vyprávějící o tradiční švédské ruční výrobě skla obratnými řemeslníky schopnými tvarovat roztavené sklo. Interdisciplinárita performance a představení, které překračují hranice jednotlivých oborů, nejsou ničím novým, ale když se umělecká práce se sklem propojí se zkušenými odborníky a scénickým uměním, dané disciplíny dosáhnou nových výšin a vzniká zřídkakdy viděný přesah mezi obory. Cirkus v Křišťálovém království se zrodil v roce 2008 ve vesnici Kosta jako součást uměleckého výzkumného projektu ?sy Johannisson nazvaného Vně & uvnitř. Performance v sobě spojují foukání skla, současný cirkus, hudbu, tanec a divadlo. Tato představení jsou jedinečná díky tomu, že když se v sále rozsvítí a diváci odejdou, zůstane po nich umělecký objekt, který je dokladem toho, co publikum právě prožilo, je vzpomínkou na show, jejíž otisk zůstal ve skleněném artefaktu. Sklo je značně dramatický materiál. Nijak zásadně se neliší od cirkusu, také využívá extrémních ekvilibristických a plamenných praktik, jež závisí na fyzikálních zákonech zemské přitažlivosti a odstředivé síly. Jsou jimi ovlivňovány – často je ovšem popírají, stejně jako popírají čas a prostor. Prostor je vytvářen přítomností žhavého skla v rukou uměleckých sklářů – vzniká fascinující scéna vyzývající k scénickému umění. Je tu ovšem také nebezpečí. Umělci, aniž jsou jakkoli chráněni, stojí tváří tvář sklu, křehkému a někdy ostrému materiálu, které má teplotu přes 1100°C, a vytvářejí umělecký objekt v dané chvíli a v daném prostoru.
Umělečtí skláři překračují hranice mezi užitým a performativným uměním.
Švédsko
Divadlo: The Swedish Centre of OISTAT (Svensk Teaterteknisk Förening - STTF)
Výtvarník světla: Anders Larsson, Výtvarné řešení výstavy: Nina Westman, Kurátor výstavy: Anders Larsson
Collapse/Expand
Argentina - Rozmanitost
Scénografie (prostorový design) v Argentině znamená práci v široké škále divadelních prostředí a produkčních podmínek. Umělcům to umožňuje tvořit jak s minimálními prostředky, ubohými nebo nulovými financemi, tak v podmínkách produkcí veřejných nebo komerčních představení na světové úrovni. To jsou „paralelní scény“: různé reality existující současně.

Scénografie umělci dává podněty a vytváří prostor, ve kterém lze odolávat ekonomické a společenské realitě Argentiny. V dnešní éře globalizace a samozřejmé mezinárodní komunikace podléháme přesvědčení, že jsme s ostatními zeměmi na stejné frekvenci. Skutečnost nám však ukazuje, že naši identitu (případně její nedostatečnost) ovlivňují různé styly a specifická dynamika.

Součástí naší identity jsou multiplicita a rozmanitost.

Následkem toho je Buenos Aires domovem více než 200 divadelních prostorů, ve kterých se každý týden odehraje přes 800 představení. Díky svým jedinečným estetickým kořenům tuto rozmanitost každý umělec pociťuje na vlastní kůži kdykoli stojí před výzvou zinscenovat své dílo ve specifických podmínkách konkrétního prostoru.
Paralelní scény v Buenos Aires. Harmonická koexistence prostorů a prostředí v šumném divadelním městě.
Argentina
Divadlo: ADEVA (Asociacion de Escenografos y Vestuaristas de Argentina
Kurátor výstavy: Mariana Tirantte, Vystavující umělec: Alicia Gumá
Collapse/Expand
Proměny a odhalení
Chtěli jsme si položit mimo jiné tyto otázky: Jak designéři z Velké Británie proměňují představy v realitu? Jakým způsobem využívají proměny struktur a kostýmů, aby nás vtáhli do vizuálního prostoru? Jak funguje vztah mezi designéry a těmi, kdo s nimi na tomto procesu spolupracují? Na základě předpokladu, že design neslouží pouze k dokreslení textu, hudby nebo pohybu, ale přidává novou vrstvu vizuálního příběhu, docházíme k závěru, že nejen režisér, ale i scénograf má za úkol vyvolávat v divákovi otázku: „Co uvidím dál? Co mi bude odhaleno?“ Tento proces neustálých vizuálních a zvukových proměn a odhalení nám zprostředkovává zážitek z divadelního představení.

Také nás zajímala otázka, k čemu výstava scénografie k představení slouží. Snaží se celé představení zrekonstruovat pomocí modelů, kreseb, fotografií a předmětů? To se nemůže podařit, protože divadelní představení existuje jen ve chvíli, kdy je vnímáno diváky a kromě scénografie vyžaduje ke své živé, mnohovrstevnaté existenci i všechny další složky: text, zvuk, světlo, performery a publikum. Znovu se tedy ptáme: Co se to snažíme vystavit? Co chceme odhalit?

Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, podíváme se na scénografa jako na člověka „v zákulisí“, neviditelného stvořitele světa představení. Domníváme se, že tento pohled opodstatňuje mimo jiné i koncepce „magie divadla“. Té chvíle, kdy se „zvedne opona“, kdy je odhalena „scéna“ a myšlenka, že to, co my jako scénografové chceme v tu chvíli odhalit, je vizuální fait accompli (hotová věc). Ta poté ožívá pečlivě popsaným pohybem performerů v čase a prostoru, jenž se neustále proměňuje. Musí se zdát, že se to děje samo. Je to tajemství. Nikdo nesmí vědět, jak se to tam octlo. Scéna se musí prostě objevit a z toho důvodu musí scénograf samozřejmě zmizet.

Pokud se má scénograf na výstavě vynořit ze stínu, aby divák mohl tuto šedou eminenci včetně jejích myšlenkových procesů zahlédnout, je nezbytné vystavit nejen konečné nákresy a výsledné předměty, ale pokud možno také přípravné kresby a další práce dokumentující scénografovu cestu představami a pracovními procesy. Teprve pak bude proměna myšlenek v realitu odhalena.

Jako jedna ze základních koncepcí nám posloužila představa synapsí a elektrických impulsů v mozku, které myšlenky spojují. Z toho vzešlo pojetí výstavního prostoru jako živého organismu, který je udržován při životě elektrickými transfúzemi skrz dráty a kabely, ale je zároveň pitván, analyzován a zkoumán. Pojetí jakési alchymistické laboratoře plné obnažených a odhalených předmětů a myšlenek.

Naším záměrem bylo zařadit scénografické návrhy vytvořené pro širokou škálu divadelních žánrů vyskytujících se ve Velké Británii od činohry přes tanec, operu a revue až po site-specific, nalezené prostory, experimentální a imerzivní (pohlcující) představení. Chceme odhalit scénografa jako klíčového spolupracovníka a spolutvůrce divadelního představení, ukázat, že scénografie neznamená jen kostýmy a kulisy, ale především pečlivé vrstvení a interpretaci zvukových a vizuálních představ.

Tvůrci vystavující v britské expozici byli vybráni z více než 200 profesionálních designérů, kteří vystavovali svá díla na Národní výstavě Společnosti britských divadelních scénografů (Society of British Theatre Designers‘ National Exhibition, SBTD) v Cardiffu v březnu a dubnu tohoto roku.

Členy poradního sboru kurátora byli: Greer Crawley, designér prostoru a šéfredaktor katalogu „Proměny a odhalení“; Sean Crowley, scénograf a designér Národní výstavy SBTD; Richard Hudson, scénograf a předseda SBTD; Sophie Jump, scénografka, redaktorka katalogu a čestná tajemnice SBTD.
Proměna scénografických představ v realitu: vyšetřování na místě scénografického počinu
Velká Británie
Divadlo: Society of British Theatre Designers
Divadlo: Post Works
Výtvarná spolupráce: Patricia Grasham, Výtvarné řešení výstavy: Peter Farley, Kurátor výstavy: Peter Farley, Vystavující umělec: Conor Murphy
Collapse/Expand
Exponát: Kouzelná flétna
W A Mozart
Die Zauberflöte, Korejská národní opera, LG Arts Centre, Seoul, Soul, Jižní Korea, 2009
Lighting Designer: Paul Keogan, režie: Director: Mike Ashman
W A Mozart
Die Zauberflöte, Korejská národní opera, LG Arts Centre, Seoul, Soul, Jižní Korea, 2009
Lighting Designer: Paul Keogan, režie: Director: Mike Ashman
, Vystavující umělec: Jamie Vartan
Collapse/Expand
Exponát: La Traviata

La Traviata, Opera Malmö, Opera Malmö, Švédsko, 2008
Choreographer: Maxine Braham
Lighting Designer: Sinead Mckenna
Photographers: Dennis Trulsson and Malin Arnesson
režie: Director: Thomas de Mallet Burgess

La Traviata, Opera Malmö, Opera Malmö, Švédsko, 2008
Choreographer: Maxine Braham
Lighting Designer: Sinead Mckenna
Photographers: Dennis Trulsson and Malin Arnesson
režie: Director: Thomas de Mallet Burgess
, Vystavující umělec: Richard Hudson
Collapse/Expand
Exponát: Návaly: úlomky ztraceného příběhu
Michael Berkley, music by / hudba: Sergej Prokofjev
Rushes: Fragments of a Lost Story, The Royal Ballet, The Royal Opera Hose, Covent Garden, London, Královský balet, Královská opera, Covent Garden, Londýn, 2008
Lighting Designer: Jean Kalman
Video: Dick Straker
Photography: Royal Opera House
režie: Director/Choreographer: Kim Brandstrup
Michael Berkley, music by / hudba: Sergej Prokofjev
Rushes: Fragments of a Lost Story, The Royal Ballet, The Royal Opera Hose, Covent Garden, London, Královský balet, Královská opera, Covent Garden, Londýn, 2008
Lighting Designer: Jean Kalman
Video: Dick Straker
Photography: Royal Opera House
režie: Director/Choreographer: Kim Brandstrup
, Vystavující umělec: Kathrine Sandys
Collapse/Expand
Exponát: Tichá komora
Katherine Sandys
Hush House, Aldeburgh Music/Faster Than Sound, Aldeburgh Music/Faster Than Sound, Bentwaters Parks, Suffolk, Velká Británie, 2010
Photographer: Simon Sandys
Katherine Sandys
Hush House, Aldeburgh Music/Faster Than Sound, Aldeburgh Music/Faster Than Sound, Bentwaters Parks, Suffolk, Velká Británie, 2010
Photographer: Simon Sandys
, Vystavující umělec: Antony Gormley
Collapse/Expand
Exponát: Sútra
Choreographer / choreograf: Sidi Larbi Cherkaoui
Sutra, Sadler's Wells Theatre, London, Sadler's Wells Theatre, Londýn, Sadler's Wells Theatre, Londýn a světové turné, 2008
Composer: Szymon Brzóska
Lighting Consultant: Adam Carrée
Performers: Monks from the Song Shan Shaolin Temple, režie: Director & Choreographer: Sidi Larbi Cherkaoui
Choreographer / choreograf: Sidi Larbi Cherkaoui
Sutra, Sadler's Wells Theatre, London, Sadler's Wells Theatre, Londýn, Sadler's Wells Theatre, Londýn a světové turné, 2008
Composer: Szymon Brzóska
Lighting Consultant: Adam Carrée
Performers: Monks from the Song Shan Shaolin Temple, režie: Director & Choreographer: Sidi Larbi Cherkaoui
, Vystavující umělec: Garance Marneur
Collapse/Expand
Exponát: Khaos
Choreographer / choreograf: Benjamin Levy
Khaos, Scottish Dance Theatre , Skotské taneční divadlo, divadlo Dundee Rep a národní turné, 2010
Lighting Designer - Emma Jones
Composer - Jeremy Zuckerman, režie: Choreographer - Benjamin Levy
Choreographer / choreograf: Benjamin Levy
Khaos, Scottish Dance Theatre , Skotské taneční divadlo, divadlo Dundee Rep a národní turné, 2010
Lighting Designer - Emma Jones
Composer - Jeremy Zuckerman, režie: Choreographer - Benjamin Levy
, Vystavující umělec: Naomi Wilkinson
Collapse/Expand
Exponát: Spor
Pierre de Marivaux, adapted by / adaptace: Neil Bartlett
La Dispute, Peacock Stage, Abbey Theatre, Peacock Stage, Abbey Theatre, Dublin, Irsko, 2009
Lighting Designer: Sinead Wallace, režie: Director: Wayne Jordan
Pierre de Marivaux, adapted by / adaptace: Neil Bartlett
La Dispute, Peacock Stage, Abbey Theatre, Peacock Stage, Abbey Theatre, Dublin, Irsko, 2009
Lighting Designer: Sinead Wallace, režie: Director: Wayne Jordan
, Vystavující umělec: Sophie Jump
Collapse/Expand
Exponát: Atalanta
Devised by / kolektivní tvorba: Seven Sisiters Group
Atalanta, Seven Sisters Group, Seven Sisters Group (Skupina sedmi sester), Ashmolean Museum, Oxford, Velká Británie, 2010
Writer: Richard Hurford
Video Artist: Davy McGuire
Performer: Kristin McGuire
Composer: Craig Vear
Photographer: Davy McGuire
režie: Directors: Susanne Thomas and Sophie Jump
Devised by / kolektivní tvorba: Seven Sisiters Group
Atalanta, Seven Sisters Group, Seven Sisters Group (Skupina sedmi sester), Ashmolean Museum, Oxford, Velká Británie, 2010
Writer: Richard Hurford
Video Artist: Davy McGuire
Performer: Kristin McGuire
Composer: Craig Vear
Photographer: Davy McGuire
režie: Directors: Susanne Thomas and Sophie Jump
, Vystavující umělec: Michael Pavelka
Collapse/Expand
Exponát: Mimo mísu

Off the Wall, Stan Won't Dance, Stan Won't Dance, Royal Festival Hall, Galerie Hayward a prostředí South Bank, Londýn, 2007
Lighting Designer: Huw Llewellyn
Composer: John Barber
Sound Designer: Andy Pink
Aerial Skills Consultant: Alex Frith


režie: Directors / Choreographers: Liam Steel and Robert Tannion

Off the Wall, Stan Won't Dance, Stan Won't Dance, Royal Festival Hall, Galerie Hayward a prostředí South Bank, Londýn, 2007
Lighting Designer: Huw Llewellyn
Composer: John Barber
Sound Designer: Andy Pink
Aerial Skills Consultant: Alex Frith


režie: Directors / Choreographers: Liam Steel and Robert Tannion
, Vystavující umělec: Hansjörg Schmidt
Collapse/Expand
Exponát: Kursk
Bryony Lavery
Kursk, Sound&Fury, Sound&Fury, Young Vic Theatre, Londýn, 2009
Lighting Designer: Hansjörg Schmidt
Set & Costume Designer: Jon Bausor
Sound Designer: Dan Jones
Photographer: Keith Pattison, režie: Directors: Sound&Fury - Mark Espiner, Tom Espiner, Dan Jones
Bryony Lavery
Kursk, Sound&Fury, Sound&Fury, Young Vic Theatre, Londýn, 2009
Lighting Designer: Hansjörg Schmidt
Set & Costume Designer: Jon Bausor
Sound Designer: Dan Jones
Photographer: Keith Pattison, režie: Directors: Sound&Fury - Mark Espiner, Tom Espiner, Dan Jones
, Vystavující umělec: Pippa Nissen
Collapse/Expand
Exponát: Slon a hrad
Mira Calix, Tansy Davies, Blake Morrison
Elephant and Castle, Aldeburgh Music, Snape Maltings, Suffolk, Aldeburgh Music, Snape Maltings, Suffolk, Velká Británie, 2007
Lighting Designer: Zerlina Hughes
Musical Director: Julian Warburton
Film: Pippa Nissen and Tim Hopkins
Photographer: David Lambert, režie: Director: Tim Hopkins
Mira Calix, Tansy Davies, Blake Morrison
Elephant and Castle, Aldeburgh Music, Snape Maltings, Suffolk, Aldeburgh Music, Snape Maltings, Suffolk, Velká Británie, 2007
Lighting Designer: Zerlina Hughes
Musical Director: Julian Warburton
Film: Pippa Nissen and Tim Hopkins
Photographer: David Lambert, režie: Director: Tim Hopkins
, Vystavující umělec: Es Devlin
Collapse/Expand
Exponát: Monster Ball Tour

Monster Ball Tour , World Tour , World Tour, 2009
Choreography: Laurie Ann Gibson
Costume Design: Zaldy Goco
Lighting Designer: Willie Wiliiams
režie: Director: Lady Gaga

Monster Ball Tour , World Tour , World Tour, 2009
Choreography: Laurie Ann Gibson
Costume Design: Zaldy Goco
Lighting Designer: Willie Wiliiams
režie: Director: Lady Gaga
Xinglin Liu:
Collapse/Expand
Konec a nový zrod tradice v čínské scénografii
Čína nyní čelí nevídaným změnám a vlivům globalizace. V situaci, kdy dochází ke střetu tradiční a moderní kultury, se scénografie pokouší nahlížet čínské dědictví současnýma očima, v rámci nového stylu. Stojíme před otázkou, na niž musíme odpovědět. Naše téma je totožné s tématem, které jsme zvolili pro PQ 07.
Čína
Divadlo: China Institute of Scenography / China Center of OISTAT
Architektonické řešení: Zeen Tan, Výtvarné řešení výstavy: Guangjian Gao, Kurátor výstavy: Tiliang Cai, Vystavující umělec: Zhengping Zhou, Vystavující umělec: Sheng Han
Collapse/Expand
Exponát: Domů
Wu Xiaofen
Home, Shanghai Yue Opera Theatre, Shanghai Yue Opera Theatre, Shanghai, 2004, režie: Stage Director: Yang Xiaocquing
Wu Xiaofen
Home, Shanghai Yue Opera Theatre, Shanghai Yue Opera Theatre, Shanghai, 2004, režie: Stage Director: Yang Xiaocquing
, Vystavující umělec: Lvwei Wang
Collapse/Expand
Exponát: Bůh války 1948
Wu Xiaojun
God of War 1948, Shanghai Theatre Academy, Divadelní akademie Shanghai, Shanghai, 2009, režie: Stage Direcdtor: Li Jianping
Wu Xiaojun
God of War 1948, Shanghai Theatre Academy, Divadelní akademie Shanghai, Shanghai, 2009, režie: Stage Direcdtor: Li Jianping
, Vystavující umělec: Peiru Miao
Collapse/Expand
Exponát: Butterflies
Script consultant: Jean Barbe
Butterflies, Poly Theatre, Poly Theatre, 2007, režie: Chef Director: Gilles Meheau
Director: Wayne Fowkes
Script consultant: Jean Barbe
Butterflies, Poly Theatre, Poly Theatre, 2007, režie: Chef Director: Gilles Meheau
Director: Wayne Fowkes
, Vystavující umělec: Qiao Ji
Collapse/Expand
Exponát: Women in Mizhi and Men in Suide

Women in Mizhi and Men in Suide, Shanxi Yulin Song and Dansel Theatre, Shanxi Yulin Song and Dansel Theatre, 2008
Lighting Desidner: Ji Qiao, režie: stega Director: Chen Xinyi

Women in Mizhi and Men in Suide, Shanxi Yulin Song and Dansel Theatre, Shanxi Yulin Song and Dansel Theatre, 2008
Lighting Desidner: Ji Qiao, režie: stega Director: Chen Xinyi
, Vystavující umělec: Guangjian Gao
Collapse/Expand
Exponát: Red Chiff
Cai Tuchao
Red Chiff, National Centre for the Performing Arts, Beijing Peking Opera Troupe, National Centre for the Performing Arts, Beijing Peking Opera Troupe, Peking, 2008
Genre - Peking Opera, režie: Stage Director: Zhang Jigang
Cai Tuchao
Red Chiff, National Centre for the Performing Arts, Beijing Peking Opera Troupe, National Centre for the Performing Arts, Beijing Peking Opera Troupe, Peking, 2008
Genre - Peking Opera, režie: Stage Director: Zhang Jigang
, Vystavující umělec: Xinglin Liu
Collapse/Expand
Exponát: Sem v červeném domě
Wang Xufong
Dream of the Red Chamber, Northem Kunqu Opera Troupe, Northem Kunqu Opera Troupe, 2011
Genre. Kunqu Opera
Lighting Design: Liu Xinglin, režie: Stage Director: Cao Quijin, Xu Chungan
Wang Xufong
Dream of the Red Chamber, Northem Kunqu Opera Troupe, Northem Kunqu Opera Troupe, 2011
Genre. Kunqu Opera
Lighting Design: Liu Xinglin, režie: Stage Director: Cao Quijin, Xu Chungan
Tanit Mendes:
Collapse/Expand
Cameron Porteous: Riziko prázdnoty
Během 40 let své scénografické činnost pracoval Cameron Porteous ve většině významných kanadských divadel i jako filmový a televizní výtvarník. Prázdné prostory proměňoval ve vizuální metafory tvořící celé světy imaginárních zákoutí. Proces tvorby podle Porteouse vychází z prázdnoty: „Prostor je pro mě black box (černá skříňka). Je to prostě místo, prázdný prostor, prázdnota.“ Jako věčný hledač a inovátor se Porteous věnuje hledání nových způsobů vyjádření prostorových vztahů. Pro jeho dílo je významná trojrozměrná, skulpturální podstata. V jeho imaginativních prostředích se opakují různá témata včetně pohledu do prostoru a skrz prostor prostřednictvím rámování, fenestrace a opakovaných tvarů. Pohled skrz vybízí diváka, aby vstoupil do prostoru. Porteousovy skulpturální konfigurace počítají s tím, že jejich celek doplní až herec. Porteous chápe, že zážitek z představení tvoří „mnohočetnost motivů“, která závisí na celé řadě provázaných událostí a interakcí. Bez diváka nebo performera představení není. V souladu s představou tvorby z prázdnoty nebo výchozí černé skříňky je tato výstava navržena jako černá místnost. Je to prostor, který umožňuje exponátům vyplouvat do reality a nechat se objevovat diváky. Porteousovu práci dokumentují vizualizace scén, fotografie z představení a technické nákresy. Jako zasloužilý učitel a rádce Porteous ovlivňuje několik generací současných kanadských scénografů. Na PQ bude přednášet a zúčastní se diskuzí.
Prázdné pódium, holá filmová lokace, neoblečený herec i čistý list papíru představují prázdnotu. „Prázdnota je prostor, který čeká, až bude něco stvořeno, až bude vyřešen.“
Kanada
Divadlo: APASQ - ADC
Výtvarník světla: Guillaume Simard, Výtvarné řešení výstavy: Louise Campeau, Kurátor výstavy: Andrée Lemieux
Collapse/Expand
Provaziště: živý archiv
Provaziště: živý archiv spojuje novozélandské designéry a umělce, kteří zkoumají současnou performativní praxi a zamýšlejí se nad ní. „Provaziště“ funguje jako „živý archiv“, v jehož rámci umělci a designéři aktivně schraňují postupy a performativní díla a vyvíjejí díla nová, určená pro veřejný kontext Pražského Quadriennale. Výstava se bude každou hodinu měnit pomocí „živého“ a „fyzického“ úsilí zúčastněných umělců a designérů. Performativní díla byla vytvořena v reakci na vystavenou strukturu „provaziště“ navrženou kurátorkami Sue Gallagher a Tracey Collins. Všechna díla reagují na prostorové a časové rozměry naznačené ve struktuře „provaziště“ a vznikala během řady živých událostí na Novém Zélandu.
Strukturu výstavy tvoří hybridní prostředí, aktivní prostor mezi designérským studiem, jevištěm, archivem a instalačním prostorem. Strukturou výstavy je devět metrů vysoké „provaziště“, v němž je umístěno osm performativních děl vytvořených novozélandskými designéry a umělci. Performativní díla navržená pro výstavu jsou „archivována“ v horní části provaziště. Jednotlivá díla jsou vystavena ve scénickém prostoru 4 x 2 metry v dolní části provaziště – ve scénickém prostoru. Každé z děl je „předváděno“ přibližně hodinu a potom se vrací do horní části „provaziště. Potom je dolů spuštěno další dílo, které zaujme centrální postavení na scéně…
„Provaziště: živý archiv“ funguje jako prostor, v němž se odehrává několik různých sekvencí designového postupu najednou, od přípravy performance až po její postprodukci. Toto (de)mobilizující prostředí bude zkoumat změny v prostoru a vzájemnou interakci a prostupy vizuálního umění, performance, divadla, architektury, filmu a designové praxe a tak rozšíří naši koncepci a rozsah termínu „performativní design“. Jeho úkolem je vyvolávat nové myšlenky a možnosti, nové výrobní postupy a podporovat dialog novozélandských umělců a designérů, kteří pracují v široké oblasti performativních umění.

Vybraní novozélandští designéři & umělci:
Daniel Belton a Good Company

skupina uznávaných umělců a designérů v performativní, vizuální, zvukové, textilní a filmové oblasti. Soma Song kombinuje digitální tanec a choreografické filmové postupy s architektonickou kinematografií a zvukem – projekt vytváří elektro-šamanský étos.

Christopher Braddock
Na PQ2011 (Pražském Quadriennale scénografie a divadelního prostoru, 15.-26. června 2011) proběhne premiéra živé performance a videa Trying From Above (Hair) {“Pokusy shora (vlasy)”}.
Christopher Braddock vystoupí živě ve velkém sále pražského Veletržního paláce Národní galerie před novozélandskou expozicí Fly-Tower (Letecká věž). Braddock stojí bez hnutí ve velkém sále plném lidí. Se zavřenýma očima pomalu otáčí hlavou zleva doprava. Videokamera umístěná přímo nad jeho hlavou zaznamenává detailní záběr jeho temene. Obraz je přenášen zpět na blízkou Fly-Tower (Leteckou věž) a odtud vertikálně promítán směrem dolů ze „vznášejícího se“ data projektoru umístěného na laně na vodorovné plátno (kolem kterého chodí návštěvníci). Video obraz Braddockova temene, které se v záběru otáčí zleva doprava, se na plátně houpe. Braddocka zajímá: přenos mezi živou performancí a její „dokumentací“ na video; reakce lidí na zpomalené (zamyšlené) pohyby a gesta, která provokují a zároveň přitahují; dějiny mnohoznačného a abstraktního zobrazení těla s pomocí fotografického objektivu.

Tracey Collins
Riskni všechno je instalace, která se skládá ze tří interaktivních sochařských děl vytvořených jako „překladová“ díla, která jsou vyvinuta a navržena podle tří televizních programů, vzniklých během posledních dvou let. Díla Riskni všechno jsou vymyšlena tak, aby se na nich mohlo podílet obecenstvo a díky přímému zážitku získalo vhled do stvořených „světů“ a porozumělo jim.

David Cross
Pauza je umělecké dílo, které se pokouší zachytit odraz našeho zakoušení prostoru, intimity a potěšení. Jedná se o nafukovací sochu, inspirovanou vizuálním jazykem a zkušeností z dětských nafukovacích hradů i zjevně fobickými formami architektury, která po obecenstvu žádá aktivní, fyzickou účast.

Blunt Practice (Sue Gallagher a Nooroa Tapuni)
"Ty pro mě" nabízí obecenstvu příležitost zamyslet se nad spletí oslabených těl a jejich nestabilním prostředím, které určuje každodenní životní zkušenost. Malá snížená plošina v provazišti obsahuje skrytý archiv miniaturních performancí.

Tracy Grant Lord, Colin McColl, David Eversfield
Původní tvůrčí tým Auckland Theatre Company, který se podílel na inscenaci Čarodějky ze Salemu Arthura Millera, vytvoří dílo Věšení. Archiv přiblížující proces jeho navrhování i samotná performance je prezentována přestrukturováním díla samotného, s využitím inherentních scénických prvků – zvukové krajiny, složené pro tuto příležitost a projekcí mapujícího videa.

MAP: Movement_Architecture_Performance (Dorita Hannah, Carol Brown, Russell Scoones)
Mnémosyné: připomínka tří tanečně-architektonických událostí. Tento exponát představuje fragmenty tří produkcí vytvořených MAP v letech 2005-2011 prostřednictvím performativní instalace, která se vztahuje k mýtické postavě Mnémosyné a její řece paměti. Výstava využívá provaziště jako archivního depozitáře objektů, choreografických gest a zvuků, které oživují momenty ze tří zvolených produkcí: Her topia (Athény 2005), Kámen Aarero (Wellington 2006) a Řeči kamene (Perth 2011).
Provaziště je hybridní prostředí, aktivní prostor mezi designérským studiem, scénou, archivem a instalací. Výstava Provaziště je "živým archivem", který se pomocí "živého" a "fyzického" úsilí performerů každou hodinu proměnuje.
Nový Zéland
Grafik: Stuart Foster, Produkce: Milton Candish, Výtvarné řešení výstavy: Sue Gallagher, Výtvarné řešení výstavy: Tracey Collins, Kurátorka výstavy: Sue Gallagher, Kurátorka výstavy: Tracey Collins, Vystavující umělec: Russell Scoones, Vystavující umělec: Carol Brown, Vystavující umělec: David Cross
Collapse/Expand
Exponát: Pauza
David Cross
Pause, Fly-Tower, Auckland Arts Festival, Provaziště, Auckland Arts Festival, Auckland, Nový Zéland, 2011
Pauza je umělecké dílo, které se pokouší zachytit odraz našeho zakoušení prostoru, intimity a potěšení. Jedná se o naufkovací sochu, inspirovanou vizuálním jazykem a zkušeností z dětských nafukovacích hradů i zjevně fobickými formami architektury, která po obecenstvu žádá aktivní, fyzickou účast. Zapojení začne hmatovým počitkem, čímž vznikne vztah mezi publikem a objektem, ale později dílo vytvoří také dialog mezi publikem a performerem, jehož přítomnost zásadně, přesto však jemně posune pravidla zapojení.
David Cross
Pause, Fly-Tower, Auckland Arts Festival, Provaziště, Auckland Arts Festival, Auckland, Nový Zéland, 2011
Pauza je umělecké dílo, které se pokouší zachytit odraz našeho zakoušení prostoru, intimity a potěšení. Jedná se o naufkovací sochu, inspirovanou vizuálním jazykem a zkušeností z dětských nafukovacích hradů i zjevně fobickými formami architektury, která po obecenstvu žádá aktivní, fyzickou účast. Zapojení začne hmatovým počitkem, čímž vznikne vztah mezi publikem a objektem, ale později dílo vytvoří také dialog mezi publikem a performerem, jehož přítomnost zásadně, přesto však jemně posune pravidla zapojení.
, Vystavující umělec: David Eversfield, Vystavující umělec: Tracy Grant
Collapse/Expand
Exponát: Čarodějky ze Salemu
Arthur MillerAuckland Theatre Company, Auckland Theatre Company, Maidment Theatre, Auckland, Nový Zéland, 2007
Původní tvůrčí tým Auckland Theatre Company, který se podílel na inscenaci “Čarodějky ze Salemu” z pera Arthura Millera, vytvoří dílo “Oběšení”, v jehož rámci vystaví archiv designového procesu a performance pomocí nového pohledu na nové dílo a s využitím inherentních scénických prvků, zvukové krajiny, složené pro tuto příležitost, a promítání video mapování. Za pomoci scénické krajiny rozšíříme původní dílo a vytvoříme dílo nové, určené pro výstavu založenou na podstatě původních myšlenek inscenace. Abychom toto rozšíření podpořili, použijeme asociace vyvolávané textem, související s popravou, uvězněním, sváděním, uzavřenou komunitou, gotickou izolovaností, kolonizací, uniformitou a modfikací, s jejichž pomocí se pokusíme vyjádřit jistou formu univerzálního vzájemného vztahu. Diváci si před vstupem do světa salemských čarodějek obléknou pršiplášť a sandály Teva, které jsou určujícími kostýmními prvky inscenace. Zatímco se návštěvníci oblékají, posuvnou scénickou stěnou nahlížejí do uzavřeného prostoru a začínají si uvědomovat, jaký zážitek je čeká. Slyší ukolébavky, chorály a občasné hysterické výkřiky pubertálních dívek. Když překročí práh a projdou portálem, přivítá je dokonale oděná panenka přibitá k nejvzdálenější stěně špendlíkem, nesoucí celou tíhu scénické struktury. Tady se Marry Warrenová dopustila chyby. Když projdou dále do nitra instalace, obklopí je krajina digitálních obrazů promítaných z několika míst nad jejich hlavami, v prostoru promítací zóny. Jedná se o kolaci pohyblivých a strnulých obrazů promítaných na podlahu a na tři stěny, která v návštěvnících vzbudí pocit, že se skutečně ocitli trojrozměrném světě. Kromě toho spatří miniatury původních scénických světů, vystavené podél stěn - izolované jedna od druhé. Bude tu pršet, a bude-li ve výstavním prostoru dost místa, dojde i na oběšení - z provaziště se spustí tělo.

Tracy Grant Lord – Set and Costume Designer
David Eversfield – Lighting Designer
režie: Colin McColl
Arthur MillerAuckland Theatre Company, Auckland Theatre Company, Maidment Theatre, Auckland, Nový Zéland, 2007
Původní tvůrčí tým Auckland Theatre Company, který se podílel na inscenaci “Čarodějky ze Salemu” z pera Arthura Millera, vytvoří dílo “Oběšení”, v jehož rámci vystaví archiv designového procesu a performance pomocí nového pohledu na nové dílo a s využitím inherentních scénických prvků, zvukové krajiny, složené pro tuto příležitost, a promítání video mapování. Za pomoci scénické krajiny rozšíříme původní dílo a vytvoříme dílo nové, určené pro výstavu založenou na podstatě původních myšlenek inscenace. Abychom toto rozšíření podpořili, použijeme asociace vyvolávané textem, související s popravou, uvězněním, sváděním, uzavřenou komunitou, gotickou izolovaností, kolonizací, uniformitou a modfikací, s jejichž pomocí se pokusíme vyjádřit jistou formu univerzálního vzájemného vztahu. Diváci si před vstupem do světa salemských čarodějek obléknou pršiplášť a sandály Teva, které jsou určujícími kostýmními prvky inscenace. Zatímco se návštěvníci oblékají, posuvnou scénickou stěnou nahlížejí do uzavřeného prostoru a začínají si uvědomovat, jaký zážitek je čeká. Slyší ukolébavky, chorály a občasné hysterické výkřiky pubertálních dívek. Když překročí práh a projdou portálem, přivítá je dokonale oděná panenka přibitá k nejvzdálenější stěně špendlíkem, nesoucí celou tíhu scénické struktury. Tady se Marry Warrenová dopustila chyby. Když projdou dále do nitra instalace, obklopí je krajina digitálních obrazů promítaných z několika míst nad jejich hlavami, v prostoru promítací zóny. Jedná se o kolaci pohyblivých a strnulých obrazů promítaných na podlahu a na tři stěny, která v návštěvnících vzbudí pocit, že se skutečně ocitli trojrozměrném světě. Kromě toho spatří miniatury původních scénických světů, vystavené podél stěn - izolované jedna od druhé. Bude tu pršet, a bude-li ve výstavním prostoru dost místa, dojde i na oběšení - z provaziště se spustí tělo.

Tracy Grant Lord – Set and Costume Designer
David Eversfield – Lighting Designer
režie: Colin McColl
, Vystavující umělec: Christopher Braddock
Collapse/Expand
Exponát: Snaha shůry (pro Jima Allena)
Chris BraddockAuckland Arts Festival. Fly-Tower exhibtion, Auckland Arts Festival. výstava Provaziště, Auckland, Nový Zéland, 2011
Videoseriál “Snaha shůry (pro Jima Allena)” Christophera Braddocka se ocitá kdesi mezi živou uměleckou performancí, vizuální technologií kamerového systému, tvorbou sochy a vyučování studentů. Není ani jednou z těchto činností, ale opírá se o jejich vývoj a s nimi spojené struktury. Účastníci projektu interpretují pokyny ke každému EXPERIMENTU. Projekt připomíná skleníkovou kliniku umělkyně Lygie Clark ze 60. let 20. století, zdůrazňující rituál coby prostředek, jak se vyhnout komodifikaci a umožnit účastníkům, aby objevili vlastní fyzickou a psychickou skutečnost a přetvořili ji. Seriál Snaha shůry je poctou dílům Jimiho Allena, jako je Kontakt, 1974 a oceněním jeho zásadního podílu na diskursu participačních uměleckých akcí a performancí v Austrálii a na Novém Zélandě v 70. letech 20. století.

Christopher Braddock, EXPERIMENT PRVNÍ—2 Snaha, 2007-2010, DVD, 6 min 33 sek. Ze seriálu Snaha shůry (pro Jima Allena). Natočeno na RMIT International Artist-in-Residence, Melbourne, 2007. Chris Braddock děkuje účastníkům ze studentských řad z Umělecké školy RMIT a Peteru Westwoodovi.
Christopher Braddock, EXPERIMENT TŘETÍ—3 Hledání, 2011, DVD, 9 min 52 sek. Ze seriálu Snaha shůry (pro Jima Allena). Chris Braddock děkuje účastníkům ze studentských řad z Aucklandské technické univerzity.
Christopher Braddock, EXPERIMENT ČTVRTÝ—2 Vnímání, 2011, DVD, 6 min 53 sek. Ze seriálu Snaha shůry (pro Jima Allena). From the series Trying from Above (for Jim Allen). Chris Braddock děkuje účastníkům ze studentských řad z Aucklandské technické univerzity.
director: Christopher Braddock with assistance from Anthony Cribb

Participants: Anthony Cribb, Suzie Gorodi, Bronwyn Evans

Curators: Sue Gallagher & Tracey Collins, režie: Chris Braddock
Chris BraddockAuckland Arts Festival. Fly-Tower exhibtion, Auckland Arts Festival. výstava Provaziště, Auckland, Nový Zéland, 2011
Videoseriál “Snaha shůry (pro Jima Allena)” Christophera Braddocka se ocitá kdesi mezi živou uměleckou performancí, vizuální technologií kamerového systému, tvorbou sochy a vyučování studentů. Není ani jednou z těchto činností, ale opírá se o jejich vývoj a s nimi spojené struktury. Účastníci projektu interpretují pokyny ke každému EXPERIMENTU. Projekt připomíná skleníkovou kliniku umělkyně Lygie Clark ze 60. let 20. století, zdůrazňující rituál coby prostředek, jak se vyhnout komodifikaci a umožnit účastníkům, aby objevili vlastní fyzickou a psychickou skutečnost a přetvořili ji. Seriál Snaha shůry je poctou dílům Jimiho Allena, jako je Kontakt, 1974 a oceněním jeho zásadního podílu na diskursu participačních uměleckých akcí a performancí v Austrálii a na Novém Zélandě v 70. letech 20. století.

Christopher Braddock, EXPERIMENT PRVNÍ—2 Snaha, 2007-2010, DVD, 6 min 33 sek. Ze seriálu Snaha shůry (pro Jima Allena). Natočeno na RMIT International Artist-in-Residence, Melbourne, 2007. Chris Braddock děkuje účastníkům ze studentských řad z Umělecké školy RMIT a Peteru Westwoodovi.
Christopher Braddock, EXPERIMENT TŘETÍ—3 Hledání, 2011, DVD, 9 min 52 sek. Ze seriálu Snaha shůry (pro Jima Allena). Chris Braddock děkuje účastníkům ze studentských řad z Aucklandské technické univerzity.
Christopher Braddock, EXPERIMENT ČTVRTÝ—2 Vnímání, 2011, DVD, 6 min 53 sek. Ze seriálu Snaha shůry (pro Jima Allena). From the series Trying from Above (for Jim Allen). Chris Braddock děkuje účastníkům ze studentských řad z Aucklandské technické univerzity.
director: Christopher Braddock with assistance from Anthony Cribb

Participants: Anthony Cribb, Suzie Gorodi, Bronwyn Evans

Curators: Sue Gallagher & Tracey Collins, režie: Chris Braddock
, Vystavující umělec: Daniel Belton
Collapse/Expand
Exponát: Soma Songs
Daniel Belton & Good Company, Dunedin Public Art Gallery, 2005
http://www. goodcompanyarts. com/
Vystoupení Soma Songs bylo poprvé předvedeno v červnu 2005 v Dunedin Public Art Gallery jako živá VJ/DJ scéna a získalo úspěch jak u veřejnosti, tak u kritiky. V roce 2006 se podařilo sehnat finanční prostředky na vytvoření dvou single channel video děl z původního materiálu. Přes tři hodiny filmu nahraného během původní live show bylo sestříháno do dvou filmů o délce 23 a 7 minut. Takto zhuštěná díla oběhla celý svět a dostala se do užších nominací na několika významných festivalech pohyblivých obrazů a nových médií.
Dramatist: Daniel Belton with Tom Ward (also performing artists)
Composer: Jan-Bas Bollen with Jac Grenfell and Daniel Belton
Director: Daniel Belton
Costume designer: Juliet Fay (ADUKI label) with daniel Belton
Scene designer: Daniel Belton (editor, designer, concept), režie: Daniel Belton
Daniel Belton & Good Company, Dunedin Public Art Gallery, 2005
http://www. goodcompanyarts. com/
Vystoupení Soma Songs bylo poprvé předvedeno v červnu 2005 v Dunedin Public Art Gallery jako živá VJ/DJ scéna a získalo úspěch jak u veřejnosti, tak u kritiky. V roce 2006 se podařilo sehnat finanční prostředky na vytvoření dvou single channel video děl z původního materiálu. Přes tři hodiny filmu nahraného během původní live show bylo sestříháno do dvou filmů o délce 23 a 7 minut. Takto zhuštěná díla oběhla celý svět a dostala se do užších nominací na několika významných festivalech pohyblivých obrazů a nových médií.
Dramatist: Daniel Belton with Tom Ward (also performing artists)
Composer: Jan-Bas Bollen with Jac Grenfell and Daniel Belton
Director: Daniel Belton
Costume designer: Juliet Fay (ADUKI label) with daniel Belton
Scene designer: Daniel Belton (editor, designer, concept), režie: Daniel Belton
, Vystavující umělec: Tracey Collins
Collapse/Expand
Exponát: Riskni všechno
Tracey CollinsAuckland Arts Festival, Auckland Arts Festival, Auckland, Nový Zéland, 2011
Riskni všechno je instalace, která se skládá ze tří interaktivních sohařských děl vytvořených jako překladová díla, vyvinutých a navržených podle tří televizních programů, vzniklých během posledních dvou let. Díla Riskni všechno jsou vymyšlena tak, aby se na nich mohlo podílet obecenstvo a díky přímému zážitku získat vhled do stvořených světů a porozumět jim, jejich filozofii a logice, konceptuálnímu přístupu a vyvinutým designovým postupům a strategiím. Hlavním cílem je vnést do těchto navržených světů nový život - život, který se shoduje s promítanou produkcí a zároveň jí odporuje, čímž poskytuje publiku jedinečný a neopakovatelný zážitek.

“Tohle není můj život – scénář: Gavin Strawhan a Rachel Lang. Režie: Robert Sarkies a Peter Salmon. Produkce: Tim Sanders. Výkonný producenti: Gavin Strawhan, Rachel Lang, Steven O-Meagher, Tim White.
“Rozkoš – scénář a režie: Fiona Samuel. Produkce: Michele Fantl.
“Waitangi: co se stalo doopravdy – scénář: Gavin Strawhan. Režie: Peter Burger. Produkce: Robin Scholes.


Graphic Design: Lisa Rushworth (for ‘This is Not My Life’ board game)., režie: Curators: Sue Gallagher & Tracey Collins
Tracey CollinsAuckland Arts Festival, Auckland Arts Festival, Auckland, Nový Zéland, 2011
Riskni všechno je instalace, která se skládá ze tří interaktivních sohařských děl vytvořených jako překladová díla, vyvinutých a navržených podle tří televizních programů, vzniklých během posledních dvou let. Díla Riskni všechno jsou vymyšlena tak, aby se na nich mohlo podílet obecenstvo a díky přímému zážitku získat vhled do stvořených světů a porozumět jim, jejich filozofii a logice, konceptuálnímu přístupu a vyvinutým designovým postupům a strategiím. Hlavním cílem je vnést do těchto navržených světů nový život - život, který se shoduje s promítanou produkcí a zároveň jí odporuje, čímž poskytuje publiku jedinečný a neopakovatelný zážitek.

“Tohle není můj život – scénář: Gavin Strawhan a Rachel Lang. Režie: Robert Sarkies a Peter Salmon. Produkce: Tim Sanders. Výkonný producenti: Gavin Strawhan, Rachel Lang, Steven O-Meagher, Tim White.
“Rozkoš – scénář a režie: Fiona Samuel. Produkce: Michele Fantl.
“Waitangi: co se stalo doopravdy – scénář: Gavin Strawhan. Režie: Peter Burger. Produkce: Robin Scholes.


Graphic Design: Lisa Rushworth (for ‘This is Not My Life’ board game)., režie: Curators: Sue Gallagher & Tracey Collins
, Vystavující umělec: Nooroa Tapuni
Collapse/Expand
Exponát: Ty pro mě
Nooroa Tapuni
File Corrupted & Working Model, Glitch jako součást Misperforming, St Paul St Gallery, Aucklandská technická univerzita, Auckland, Nový Zéland, 2009
File Corrupted (Poškozený soubor) a Working Model (Pracující model) budou instalovány ve spolupráci se Sue Gallagher jako dvě z miniaturních performancí v rámci instalace Ty pro mě a jako součást výstavy Provaziště.
Nooroa Tapuni, Artist.
Nooroa Tapuni
File Corrupted & Working Model, Glitch jako součást Misperforming, St Paul St Gallery, Aucklandská technická univerzita, Auckland, Nový Zéland, 2009
File Corrupted (Poškozený soubor) a Working Model (Pracující model) budou instalovány ve spolupráci se Sue Gallagher jako dvě z miniaturních performancí v rámci instalace Ty pro mě a jako součást výstavy Provaziště.
Nooroa Tapuni, Artist.
, Vystavující umělec: Sue Gallagher
Jacques Plante:
Collapse/Expand
Architektura představení
Virtuální výstava Architektura představení se zabývá pětadvaceti lety architektury budov pro veřejná představení provincie Quebec. Představuje 52 městských a regionálních projektů (postavených i nepostavených) vybraných na základě jejich architektonických, estetických, scénografických nebo technických kvalit. Výstava vychází z publikace stejného názvu (s předmluvou Roberta Lepage) vydané v dubnu 2011, která obsahuje více než 400 fotografií a 200 architektonických plánů.
Architektura performativního umění
Kanada
Divadlo: Laval University, Quebec City, Canada
Výtvarné řešení výstavy: Louise Campeau, Kurátor výstavy: Andrée Lemieux
Collapse/Expand
Upbeat
Současné tchaj-wanské divadlo je poměrně mladé, není mu víc než padesát let. Ještě v roce 1961 Tchaj-wanu chyběla standardní divadelní budova, do níž by se vešlo přes tisíc diváků. Ale v roce 1987, po deseti letech stavebních prací, byla slavnostně otevřena koncertní síň Národního divadla, kde vystupují profesionální soubory z celého světa. Tchaj-wanská výstava v Sekci zemí a regionů na PQ 2011 ukazuje cestu, po níž se vydalo osm scénografů, umožňuje návštěvníkům stručně se seznámit s růstem a úspěchy tchaj-wanského divadla. Když se těchto osm scénografů – Kcheh-chua Lin, Čching-žu Lin, Pching-pching Čchin, Cchan-tao Čchang, Austin Wang, Lee-cen Čchien, Čchun-jü Lee a Jü-fen Cchaj – poprvé rozhodlo věnovat se divadlu, bylo jim kolem dvaceti let. Ochutnali a vyzkoušeli si tradiční i moderní, východní i západní kulturu a nakonec vybudovali současné tchaj-wanské divadlo úplně od nuly. O tři desetiletí později představují pilíře tchaj-wanského divadelního designu. Tito scénografové pracují v zákulisí a v tichosti obětují větší část svého života umění. Tito lidé jsou pevně spjati se svou dobou.

Tchai-wanská výstava v Sekci zemí a regionů na PQ 2011 zkoumá vývoj divadla na Tchaj-wanu. Výstava odráží staré časy a upozorňuje na jejich slavné okamžiky. Tchaj-wanská sekce nabízí návštěvníkům základní informace o divadelním umění Tchaj-wanu a ukazuje složitou cestu, po níž se muselo vydat, aby se dostalo na široké, otevřené pole, i to, jak všechno nakonec dobře dopadlo, díky čemuž současné tchaj-wanské divadlo oplývá sofistikovaností a značnou působivostí.

Když naleznete pramen řeky minulosti, po zásluze naleznete mír duše.
Tito lidé a jejich doba.
Tchaj-wan
Divadlo: Taiwan Association of Theatre Technology (TATT)
Výtvarné řešení výstavy: Hao-Chieh Kao, Kurátor výstavy: Chuan-Fu Liu, Vystavující umělec: Yu-Fen Tsai, Vystavující umělec: Chun-Yu Lee, Vystavující umělec: Lee Zen Chien, Vystavující umělec: Austin Wang
Collapse/Expand
Exponát: Písně tuláků
Lin Hwai-Min
Songs of the Wanderers, Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan, Taneční divadlo Brána mraků, Tchaj-pej, 1994
Stage designer: Austin Wang, Costume designer: Taurus Wah, Light designer: Tsan-Tao Chahng, režie: Choreographer: Lin Hwai-Min
Lin Hwai-Min
Songs of the Wanderers, Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan, Taneční divadlo Brána mraků, Tchaj-pej, 1994
Stage designer: Austin Wang, Costume designer: Taurus Wah, Light designer: Tsan-Tao Chahng, režie: Choreographer: Lin Hwai-Min
, Vystavující umělec: Tsan-Tao Chang, Vystavující umělec: Ping-Ping Chin
Collapse/Expand
Exponát: Křikloun Tou-E

Cry out Doer, Tapei National University of the Arts, Umělecká universita, katedra kostýmu a technologie divadla, Tchaj-pej, 2007
Costume designer: Ping-Ping Chin, Stage designer: Shih-Chi Li, Light designer: Lee-Zen Michael Chien, režie: Ai-Ling Lu

Cry out Doer, Tapei National University of the Arts, Umělecká universita, katedra kostýmu a technologie divadla, Tchaj-pej, 2007
Costume designer: Ping-Ping Chin, Stage designer: Shih-Chi Li, Light designer: Lee-Zen Michael Chien, režie: Ai-Ling Lu
, Vystavující umělec: Keh-Hua Lin, Vystavující umělec: Ching-Ju Lin
Collapse/Expand
Exponát: Sen v červeném domě
Lin Hwai-Min
The Dream of the Red Chamber , Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan, Taneční divadlo Brána mraků, Tcha-pej, 1983
Costume designer: Ching-Ju Lin, Stage designer: Ming-Cho Lee, Keh-Hua Lin, režie: Choreographer: Lin Hwai-Min
Lin Hwai-Min
The Dream of the Red Chamber , Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan, Taneční divadlo Brána mraků, Tcha-pej, 1983
Costume designer: Ching-Ju Lin, Stage designer: Ming-Cho Lee, Keh-Hua Lin, režie: Choreographer: Lin Hwai-Min
Collapse/Expand
Exponát: Papírový snílek
Choon-Eiow Koh
Paper Cut Dreamer, Puppet & Its Double Theater/Experimental Theater , Divadlo Loutka a její dvojník, Tchaj-pej, 2010
Costume designer: Ching-Ju Lin, Stage designer: Man-Tung Tsang, Light designer: Tian-Hung Wang, Puppets: Man-Ling Yeh, Music: Jeff Hsu, režie: Choon-Eiow Koh
Choon-Eiow Koh
Paper Cut Dreamer, Puppet & Its Double Theater/Experimental Theater , Divadlo Loutka a její dvojník, Tchaj-pej, 2010
Costume designer: Ching-Ju Lin, Stage designer: Man-Tung Tsang, Light designer: Tian-Hung Wang, Puppets: Man-Ling Yeh, Music: Jeff Hsu, režie: Choon-Eiow Koh
Collapse/Expand
ScénEGOgrafie: výtvarník scény jako autor
Chorvatská expozice se na Pražském Quadriennale 2011 zaměřuje na scénografa jako na autora v kontextu současného chorvatského scénického designu, a to prostřednictvím dvou významných představitelů oboru: Gorana Petercola a tvůrčího kolektivu Numen/For Use (Sven Jonke, Christoph Katzler a Nikola Radeljković). Vzájemně se odlišují vzděláním i základním oborem činnosti: Petercol je konceptuální umělec, zatímco členové Numen/For Use jsou průmysloví designeři, kteří většinou tvoří pro velkovýrobu. Přesto jsou si v něčem podobní: Petercol i Numer/For Use dosáhli profesionálního a uměleckého uznání dříve než vstoupili do světa divadla. Petercol například reprezentoval Chorvatsko na bienále v S?o Paulu a v Benátkách a Numen/For Use se účastnili úspěšných designových projektů pro výrobce jako Moroso, Capellini a Zanotta. Dělí je značný věkový rozdíl: Petercol se narodil v roce 1949, zatímco členové Numen/For Use se narodili v rozmezí let 1968 až 1973. Liší se také pojetím role a úkolu scénografa v tvůrčím procesu, používanými metodami i formálními znaky svých návrhů. Pragmaticky řečeno, odlišnost jejich práce se projevuje také v tom, nakolik je jejich umělecký vklad v konkrétní inscenaci viditelný pro publikum.

Expozice „ScénEGOgrafie: scénograf jako autor“ se nesnaží o antagonistickou konfrontaci vybraných umělců. Byla vytvořena v naději, že poskytne možnost hlouběji nahlédnout zvolené téma pomocí souběžné prezentace dvou odlišných postupů práce a jejich výsledků na scéně.
Chorvatská expozice se zaměřuje na scénografa jako na autora v kontextu současného chorvatského scénického designu. Konkrétně zkoumá autorství dvou silných osobností, konceptuálního umělce Gorana Petercola a tvůrčího kolektivu Numen/For Use.
Chorvatsko
Divadlo: Croatian Designers' Association
Výtvarník filmu a projekce: Simon Bogojevic Narath, Výtvarník filmu a projekce: Ivana Radenović, Kurátor výstavy: Ira Payer, Vystavující umělec: Sven Jonke, Vystavující umělec: Goran Petercol, Vystavující umělec: Nikola Radeljković, Vystavující umělec: Christoph Katzler
Penny Simpson – Craig Leo:
Collapse/Expand
Práva a vzpomínky
Jihoafrická republika je domovem jedenácti různých jazyků a rozmanité škály kultur. Tato skutečnost se v oblasti performativního divadla projevuje rostoucím příklonem Jihoafrické republiky k nonverbální komunikaci, zvukovému divadlu, pantomimě, tanci, loutkářství a maškarádě.
Jihoafrická republika je domovem jedenácti různých jazyků a rozmanité škály kultur. Tato skutečnost se v oblasti divadla projevuje rostoucím příklonem k nonverbální komunikaci, zvukovému divadlu, pantomimě, tanci, loutkářství a maškarádě.
Jihoafrická republika
Divadlo: Artscape Theatre Company
Architektonické řešení: Craig Leo, Výtvarná spolupráce: Timothy Zantsi, Výtvarné řešení výstavy: Penny Simpson, Kurátor výstavy: Penny Simpson, Vystavující umělec: Mamela Nyamza, Vystavující umělec: Jay Pather, Vystavující umělec: Craig Leo, Vystavující umělec: Jenny Reznek, Vystavující umělec: Mark Fleishman, Vystavující umělec: Nkantolo Zwane
Collapse/Expand
Mezi minulostí a budoucností / Vzpomínková výstava Miháliyho W. Bodzy / Motto: „prostor bezčasí v samém srdci času“ (Hannah Arendt)
Motto: „prostor bezčasí v samém srdci času“ (Hannah Arendt)

V lednu 2010 naše umělecká skupina vyhrála konkurz na maďarskou expozici na PQ. V prosinci téhož roku ze zatím neznámých příčin zmizel náš kamarád a kolega, scénograf Mihály W. Bodza, a je stále nezvěstný. V únoru jsme se rozhodli opustit to, na čem jsme pracovali předchozích 9 měsíců a věnovat maďarskou sekci PQ Bodzově retrospektivě.
Zaměřujeme se na úzkou duchovní stezku, základ nadčasové kritické perspektivy, která (mezi vzpomínáním a předtuchou) nabízí alternativní úhly pohledu na kulturu, do které jsme se narodili.
Maďarsko
Divadlo: Hungarian Theatre Museum and Institute
Odborná spolupráce: Judit Csanádi, Odborná spolupráce: Péter Horgas, Odborná spolupráce: Gábor Medvigy, Výtvarné řešení výstavy: Győrgy Árvai, Kurátor výstavy: Anikó B. Nagy, Vystavující umělec: Mihaly Bodza W.
Collapse/Expand
V nehybném bodě světa, jenž se točí
Designérka/Architektka: Julia Behrent
Světelný design: Harald Frings

Na PQ 2011 představí Německo projekty, které se zabývají divadelním a scénografickým potenciálem zašlého věku průmyslového modernismu. Příkladem jsou obrovské průmyslové budovy postavené kolem roku 1900 v Porúří či jeviště Bauhausu, které vzniklo ve dvacátých letech dvacátého století v Bauhaus Dessau jakožto experimentální prostor, kde se zkoušely a rozvíjely nové modely performance (viz Architektonická a Studentská sekce). V Sekci zemí a regionů vystaví Německo vybrané projekty z Ruhrtriennale, které představí formou scénografických modelů, fotografií a videí v prostoru, jenž připomíná „Jahrhunderthalle“ v Bochumi.
Mezinárodní umělecký festival Ruhrtriennale
Německo
Divadlo: Ruhrtriennale / Kultur Ruhr GmbH
Architektonické řešení: Julia Behrent, Výtvarník světla: Harald Frings, Kurátor výstavy: Joachim Janner
Lawrence Wallen – Marg Bowman:
Collapse/Expand
Prostorové narativy
„Prostorové narativy“ jsou instalací, která se skládá z popisů prostoru vybraných z děl australských spisovatelů a dramatiků.

Výstava představuje kurátorský výběr útržků, které popisují krajinu a prostor jako ústřední rys australské literatury se zásadním vlivem na prostorové životopisy a narativy současných australských umělců, architektů a scénografů.

Výstava zkoumá prostorové zakotvení na určitém místě z hlediska jeho vlivu na kulturní produkci bezprostředního publika a upozorňuje na skutečnost, že regionální intelektuální rozdíly jsou zásadním faktorem globalizovaného uměleckého diskursu.

Instalace má svůj původ v deníkových záznamech Josepha Bankse (1743–1820), botanika na lodi, která «objevila» Austrálii. Jeho zápisky byly prvním popisem jedinečné australské krajiny, do té doby evropské kultuře neznámé, a staly se tak závazným deskriptorem.

Představované dílo pracuje s nicotou údajně objektivního autoritativního textu a naší prostorovou interpretací a zpochybňuje způsob, jakým definujeme fyzickou prostorovou scénu a společensko-politické vlivy, které působí na to, jak si pamatujeme určitý prostor.
Austrálie
Divadlo: University of Technology Sydney
Výtvarné řešení výstavy: Andrius Ciplijauskas, Kurátor výstavy: Lawrence Wallen
Collapse/Expand
JOVÝV
Vývoj byl a stále je v Indii problematický pojem. Národní identita se vyhraňuje proti současnosti. Rituální uspořádání předmětů v hinduistické náboženské praxi bylo mnohokrát přirovnáváno k paradigmatu umělce Christa. Naše expozice se snaží vnést do věcí jasno, a tím odhalit jisté vývojové paradoxy. Obrazy představí vizuální „knihovnu“ indicko-bharatské dichotomie v protikladu s „identitou“ designu Indie jako země exotiky a snů.

Indická expozice předkládá fotografie zásadních prací z oblasti divadla, meta-divadla a performance se zaměřením na scénu, světelný design, kostýmy, make-up a digitální intervence. Doufáme, že bohatství a rozmanitost nejnovějších trendů v městské populární, tradiční a současné divadelní tvorbě, které představujeme, se stane zároveň komentářem k mnohosměrným paradoxům scénografie v tak velké zemi, jako je Indie. Zvláštní část ukáže nejčerstvější příklady scénografického experimentování a inovace s prostorem, materiály, uměleckými styly a mezikulturními přesahy. Soubor modelů, kreseb, kostýmů a digitálních záznamů představení diváky seznámí se třemi hlavními trendy současné indické divadelní praxe.
V Indii, kde se národní identita vyhraňuje proti modernosti, je vývoj problematický pojem. Expozice se snaží identifikovat jeho paradoxy a prezentovat je v kontrastu s „identitou“ indického designu.
Indie
Divadlo: National School of Drama, India
Odborná spolupráce: Suresh Bhardwaj, Ředitel: Bhagat Santanu, Výtvarné řešení výstavy: Robin Das
Alex Ollé Carles Padrissa:
Collapse/Expand
Obrazy tady a tam, blízké i daleké. Cituplný design korejského performativního prostoru. Vyjádření všednodenního a neobvyklého pomocí překrývajících se a smíšených obrazů, které umožní divákovi prožít danou situaci jako vzájemné prolnutí (+ kód QR)
Cituplný design korejského performativního prostoru. Vyjádření všednodenního a neobvyklého pomocí překrývajících se a smíšených obrazů, které umožní divákovi prožít danou situaci jako vzájemné prolnutí (+QR kód)

Výstavní prostor Koreje na PQ 2011 představuje koncept života a smrti optikou všednodenního i mimořádného za hranicemi sjednocené tradice a moderního života. Život a smrt jsou pojímány ve vztahu k vloženým a chaotickým obrazům času a k prostoru v rámci různorodé společnosti nomádské digitální éry v Asii. Pět korejských designérů dává vizuální podobu přirozeným tvarům. Jejich díla mají moderní charakter a vycházejí z asijských tradic.
Korejské modelové obrazy jsou založené na konceptu jin-jang, šamanismu, konfuciánství, buddhismu a zenu. Zároveň se opírá také o křesťanství, pragmatismus, vědu a topologii moderních prvků. Tyto obrazy lze vnímat jako vzájemné prolnutí.
Korejská republika
Divadlo: ISAC(International Image Stage Art’s Center)
Výtvarník světla: Keun-Hye Koo, Producent: Sungjong Chun, Výtvarné řešení výstavy: Alex Ollé Carles Padrissa, Kurátor výstavy: Alex Ollé Carles Padrissa, Vystavující umělec: Yoon-Gyoon Oh
Collapse/Expand
Exponát: Turandot
Giacomo Puccini, 2010
Joon-Kjoon Oh představuje vložené obrazy scén, světla a herců v moderním dramatickém prostředí. Prostor tvoří mimořádně kontrastní barvy, geometrické linie, formy, efekty odrazu a pohyb. Ale libreto je klasickou pohádkou, která vypráví o lásce, jež musí podstoupit zkoušky a překonat překážky, aby zvítězila. Atmosféra představení napomáhá souznění výrazně mýtického textu s tělesnými aspekty moderního divadlo na západním jevišti., režie: YoungA Jang
Giacomo Puccini, 2010
Joon-Kjoon Oh představuje vložené obrazy scén, světla a herců v moderním dramatickém prostředí. Prostor tvoří mimořádně kontrastní barvy, geometrické linie, formy, efekty odrazu a pohyb. Ale libreto je klasickou pohádkou, která vypráví o lásce, jež musí podstoupit zkoušky a překonat překážky, aby zvítězila. Atmosféra představení napomáhá souznění výrazně mýtického textu s tělesnými aspekty moderního divadlo na západním jevišti., režie: YoungA Jang
, Vystavující umělec: Keun-Hye Koo
Collapse/Expand
Exponát: SABI MIR
Kwang-lim Kim, Keun-Hjy Koo vytváří, režie: Kwang-lim Kim
Kwang-lim Kim, Keun-Hjy Koo vytváří, režie: Kwang-lim Kim
, Vystavující umělec: Sungjong Chun
Collapse/Expand
Exponát: Rakev příběhu
Kensuke Yokouchi 横内謙介
お伽の棺, 인천 문화회관소극장, Kulturní centrum malého divadla Incheon, 6. -15. 5. 2008: Incheon, Busan (Korea); 15. -28. 5. 2008: Tokyo (Japonsko, 1997
http://blog. naver. com/tobiraza
Sung-Jong Čchun vyjadřuje jedinečné plynutí struktur coby ztělesnění prostoru pomocí paraboly, na niž jsou zavěšené obdélníky z mušelínu. Tento přístup připomíná pixely na monitoru počítače či spojení útržků pocitů ve vztahu mezi nahodilými události každodenního života a odcizení se od reality., režie: Kensuke Yokouchi
Kensuke Yokouchi 横内謙介
お伽の棺, 인천 문화회관소극장, Kulturní centrum malého divadla Incheon, 6. -15. 5. 2008: Incheon, Busan (Korea); 15. -28. 5. 2008: Tokyo (Japonsko, 1997
http://blog. naver. com/tobiraza
Sung-Jong Čchun vyjadřuje jedinečné plynutí struktur coby ztělesnění prostoru pomocí paraboly, na niž jsou zavěšené obdélníky z mušelínu. Tento přístup připomíná pixely na monitoru počítače či spojení útržků pocitů ve vztahu mezi nahodilými události každodenního života a odcizení se od reality., režie: Kensuke Yokouchi
, Vystavující umělec: Minsook Kang
Collapse/Expand
Exponát: Králův šašek
TaeWoong Kim, 2006
Min-Sook Kang navzájem překrývá mimořádné pohyblivé obrazy a využívá panenek vytvořených za účelem rozmělnění sentimentálních aspektů každodenního života. City se mísí se zmatečným vztahem hlavního protagonisty a jeho niterné lítosti nad tím, že zabil vlastní matku, aby ochránil svou vyvolenou, a s touhou milenky, kterou zavraždili sousedé., režie: TaeWoong Kim
TaeWoong Kim, 2006
Min-Sook Kang navzájem překrývá mimořádné pohyblivé obrazy a využívá panenek vytvořených za účelem rozmělnění sentimentálních aspektů každodenního života. City se mísí se zmatečným vztahem hlavního protagonisty a jeho niterné lítosti nad tím, že zabil vlastní matku, aby ochránil svou vyvolenou, a s touhou milenky, kterou zavraždili sousedé., režie: TaeWoong Kim
, Vystavující umělec: Dongwoo Park
Collapse/Expand
Exponát: Orfeus a Euridika
C. W. Gluck - Raniero de’ Calzabigi, 2010
Pro Gluckovu operu Orfeus a Euridika, která pojednává o cestě z tohoto na onen svět podle řecké mytologie, vytvořil Dongwoo Park scénu s využitím pěti základních prvků - kovu, dřeva, vody, ohně a země. Vycházel přitom z filozofie jin-jang a z orientální teorie pěti prvků., režie: Soyoung Lee
C. W. Gluck - Raniero de’ Calzabigi, 2010
Pro Gluckovu operu Orfeus a Euridika, která pojednává o cestě z tohoto na onen svět podle řecké mytologie, vytvořil Dongwoo Park scénu s využitím pěti základních prvků - kovu, dřeva, vody, ohně a země. Vycházel přitom z filozofie jin-jang a z orientální teorie pěti prvků., režie: Soyoung Lee
Collapse/Expand
Magická Praha
Italská expozice se zabývá strukturou imaginární pražské scénografie italského a sicilského spisovatele Angela Marii Ripellina v jeho knize Magická Praha.
Rippelinova óda na hlavní město České Republiky sestává z tenkých vrstev mýtů, pověr, míst, symbolů a běžného nábytku a předmětů, a představuje jedinečné prostředí pro scénografii.
Struktura Ripellinova románu a pražský sekulární humanismus poskytují úchvatnou kulisu pro instalaci, která zkoumá, jak v prostoru mezi předměty a veřejností vzniká význam.
Italský pavilon připomíná návrh pražské Mullerovy vily architekta Adolfa Loose a interiér evokuje renesanční či barokní kabinet kuriozit, kde vedle sebe najdeme přírodní a umělé artefakty.
Scénu rámuje okno s výhledem na různé předměty a podivnosti, které hravě kontrastují se starým nábytkem a nacházejí se mezi projekcemi rozhovorů a konceptuálními projekty zachycenými v pohozených černých poznámkových blocích Moleskin vytvořených přizvanými umělci, kteří se nechali inspirovat Ripellinovou knihou.
Instalace působí jako otevřená otázka, jak se ztratit v Praze minulé i současné a odhalit, kde se pražané i cizinci ztrácejí.

Umělci:
Francesco Librizzi, Annelise Zaccheria, Sebastiano Mauri, Loredana Longo, Roberto Crea, Raja Elfani, Cristina Alfano

Návrh pavilonu a instalace:
Emiliano Armani a Allard Van Hoorn

Audio/video tvorba:
Giacomo Armani

Kurátor a ředitel:
Franco La Cecla je antropolog, filmový režisér, architekt, hostující profesor na l’Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales v Paříži, poradce architektonické firmy Renzo Piano Building Workshop a Barcelona Regional. S Emilianem Armanim založil agenturu A.S.I.A. (Architecture Social Impact Assessment), která se zaměřuje na hodnocení vlivu architektonických děl na společnost. V roce 2010 získal jeho dokumetární film "In altro mare" (V jiném moři) cenu na filmovém festivalu Ocean.

Spolukurátorka:
Raffaella Guidobono je hostující profesorka na Domus Academy, byla kurátorkou výstav pro Milánském Triennale, MAN Nuoro, galerii 1/9 Unosunove v Římě, IILA Rome, Universidad de Los Andes Bogot? ve městě Mexiko. V letech 1996-2000 pracovala jako nezávislá autorka pro MTV Italy, RAI uno a Telepi?. Od roku 1998 pracuje jako kurátorka pro firmu Moleskine a od roku 2010 je umělecká ředitelka každoroční události TEDxPalermo.

Umělci:
Architekt Francesco Librizzi navrhl instalaci italského pavilonu pro XII mezinárodní architektonickou výstavu v Benátkách.

Annelise Zaccheria je scénografka a kostýmní výtvarnice, která již mnoho let spolupracuje s Antoniem Latellou jak v Itálii, tak v zahraničí.

Sebastiano Mauri je vizuální umělec. V roce 2011 vytvořil scénografii pro první hru Fillippa Timiho "Bajka", kterou uvedlo milánské divadlo Franca Parentiho.

Loredana Longo je videoumělkyně. V roce 2010 vytvořila scénografii pro Koltésovu hru "V lesích před příchodem noci", kterou režíroval Juan Diego Puerta Lopez.

Roberto Crea je scénograf a kostýmní výtvarník, držitel ceny Olimpici del Teatro za nejlepší scénografii ke hře Mimmo Borrelliho "Nzularchia (Žloutenka)".

Scénografka, kostýmní návrhářka a výtvarnice Cristina Alaimo spolupracovala s Jeromem Savarym, Manfredem Schweigkoflerem, Martinem Plassem, Antoniem Calendou, M. Leinarthem, N. Kentrupem, T. Richterem, Jungerem Flimmem.

Návrh pavilonu a instalace:
Italský architekt Emiliano Armani žije a pracuje v Barceloně, kde od roku 2000 také učí na ETSAB UPC. V současné době vede jako nezávislý architekt urbanistický projekt nové luxusní rezidenční oblasti v Ulu Tiram v Malajsii. Spolu s Francem La Ceclou založil agenturu A.S.I.A. (Architecture Social Impact Assessment).

Allard Van Hoorn je výtvarný umělec, který spolupracuje v oborech architektury, zvukového designu, choreografického zpracování scénářů pro městská a veřejná prostředí za účelem výzkumu způsobu, kterým se vztahujeme k prostředí.

Video:
Giacomo Armani je nezávislý video umělec. V letech 2007-2009 spolupracoval s Marcem Bellocchiem. V roce 2010 byl hlavním kameramanem dokumentu „In altro mare“ (V jiném moři) režiséra Franca La Cecly.

Příběhy zachycené v rozhovorech Franca La Cecly přispívají k prohloubení našeho vnímání Magické Prahy tím, že zaznamenávají myšlenkově bohaté hlasy a prolínají se v nich různé úrovně skutečnosti. Inspiroval Angelo Maria Ripellino.
Itálie
Výtvarné řešení výstavy: Emiliano Armani
Collapse/Expand
Zezadu
Nové Portugalsko

Po performanci „Jeruzalém“ (2008) jsme navrhli instalaci na náměstí Franze Kafky v historickém centru Prahy. Tato instalace bude mít podobu příběhu se začátkem, prostředkem a koncem, přičemž začátek bude zároveň koncem a naopak.

Sezení pro publikum se skládá ze 44 židlí, které zprostředkovávají paměť: pocházejí z lisabonského kina S?o Jorge – 50 let intenzivního používání je zanechalo v poničeném stavu, takže neodpovídají technickým normám současné legislativy. Jsou uspořádané do čtyř řad naproti stěně z velkých keramických dlaždiček a čekají na obecenstvo. Na druhé straně zdi je umístěno dalších 11 židlí v jedné řadě.

Kompozičně se instalace opírá o vizuální osy okolních ulic, aby návštěvníci přicházející z různých ulic a náměstí zakusili smyslový zážitek srovnatelné intenzity. Zvolená severojižní orientace instalace bere v úvahu zeměpisnou šířku místa a snaží se postihnout okamžik, kdy na obou stranách cihlové zdi zavládne naprostá tma.

Formou instalace je náměstí. Na zemi je kompost, který plní symbolickou a zároveň performativní funkci: coby krycí, povrchová vrstva mezi kovovou konstrukcí podpírající židle a dlažbou náměstí s nerovnými, nedokonalými a neočekávanými rysy.

Nápis (Poznej svá záda) vyzývá diváky, aby se nechali vyfotit přítomným fotografem zezadu.

Maria Helena Serôdio

Eugénia Vasques

Jo?o Brites

Rui Francisco

Miguel Jesus
Pouliční instalace
Portugalsko
Collapse/Expand
hraj bauhaus - relax
"hraj bauhaus - relax" je taneční instalace, kterou vytvořili Torsten Blume (Nadace Bauhaus Dessau) a Yun-Ju Chen (Meimage Dance Company Taiwan) společně s tanečníky z pražské Akademie múzických umění.

Taneční instalace "hraj bauhaus" bude probíhat na konceptuálním modelu skutečného jeviště Bauhausu v Dessau (poměr 1:1), který bude vystaven v německé části architektonické sekce. Uskuteční se celkem tři vystoupení v pražském veřejném prostoru, jejichž součástí budou i přednášky a živé taneční performance.

Kdy a kde:

17. června: 18:00-19:00 - Betlémské náměstí

19. června: 18:00-19:00 - Piazzeta ND

21. června: 18:00-Kostel sv. Anny
"hraj bauhaus - relax" je taneční instalace, kterou vytvořili Torsten Blume (Nadace Bauhaus Dessau) a Yun-Ju Chen (Meimage Dance Company Taiwan) společně s tanečníky z pražské Akademie múzických umění.
Německo
Kurátor výstavy: Torsten Blume
Collapse/Expand
Hledá se...
Hledá se...

Čtyři designéři připravili projekt pod názvem Hledá se… se záměrem vybídnout návštěvníky k vlastní objevitelské aktivitě. Tito autoři jsou Lena Müller (1976), Roos van Geffen (1975), Theun Mosk (1980) a Marloeke van der Vlugt. Designéři zvou návštěvníky na divadelní výzkumnou výpravu Prahou a pomocí sledu setkání a úkolů je přinutí opustit svou pasivní roli. Návštěvník se stane performerem. Jako průvodce mu poslouží chytrý telefon s nainstalovaným programem 7scenes. Přístroj vyvinula společnost Waag Society a je pro tuto příležitost bezplatně zapůjčen. Program je vhodný pro nelineární trasy. Dynamická mapa návštěvníkům ukazuje kam jít, aby něco viděli, slyšeli nebo si mohli přečíst, případně se s někým setkat. K různým místům ve městě lze připojit obrázky, videa, zvuky a text. Projekt potrvá od 16. do 26. června. Jeho producentem je VPT a partneři jsou Waag Society (realizace) a Theater Instituut Nederland (poradenství). Dohled nad divadelním obsahem má Paul Koek, umělecký vedoucí Veenfabriek.

Nalezené fotografie

Během PQ 2003 našla Lena Müller čtrnáct kinofilmů z 60. let, některé ještě v původním kartonovém balení, s vyznačenými daty a místy zachycených záběrů. Nález se stal výchozím bodem a inspirací pro kolektivní projekt divadelní trasy městem. Na výstavě bude přepážka, kde si budou moci návštěvníci chytrý mobil zapůjčit. Na tomto místě budou k vidění i původní negativy s kartonovými krabičkami a malými zvětšeninami fotografií. Odtud návštěvníci vyrazí do města. Lena Müller pořídila soubor fotografií zobrazujících stejné pohledy jako ty původní, které nalezla. Staré a nové fotografie budou vystaveny vedle sebe, dva světy se setkají.

Roos van Geffen se zaměřila na předpokládaného autora původních fotografií, kterého je na některých záběrech možné vidět. Roos sedí na kmeni stromu poblíž budovy výstavy a návštěvníkům pokládá otázky. Rozhovory zachycuje v podobě textu, fotografií a zvuků, které pak v programu 7scenes připojuje ke své lokaci.

Theun Mosk do Prahy umístí domek, který bude sloužit jako místo setkání, útočiště a pozorovatelna, kde se mohou lidé dívat na obrázky nebo na sebe navzájem.

Marloeke van der Vlugt účastníkům nabídne možnost nasadit si na pravou ruku speciální interaktivní rukavici a imitovat pohyby podstatně starší ruky. Pro závěr trasy vyvinula nástavec pro chytrý telefon, který sestává z částečně průhledných zrcadel a telefon proměňuje v miniaturní virtuální 3D divadlo. Na této zmenšené kulisové scéně inspirované známým Slingelandtovým pokojovým jevištěm bude vidět živý obraz čtyř designérů projektu.
Čtyři designeři vypracovali projekt pod hlavičkou „Hledá se…“ se záměrem vybídnout návštěvníky k vlastní objevitelské aktivitě a publikum zvou na divadelní výpravu Prahou.
Nizozemsko
Divadlo: OISTAT The Netherlands
Odborná spolupráce: De Waag Society
Collapse/Expand
3 kubánské generace
Kuba se PQ neúčastnila celých 24 let. Tato nepřítomnost odráží příběh kubánské scénografie za poslední dvě desetiletí, která byla obdobím nepříznivé hospodářské, politické a společenské situace.

Tato léta byla charakteristická potížemi se setkáváním a s navázáním skutečného dialogu kubánských scénografů tří hlavních generací, které od sebe dělí 20 let.

Tři generace, tři scénografové a tři divadelní hry představují přesný obrázek toho, čím může kubánský ostrov přispět dnešní světové scénografii.

Jesús Ruiz (1943) pochází z první generace inspirované kubánskou revolucí. Jeho scénografie pro inscenaci Sedm proti Thébám popisuje skutečné pocity, čímž vytváří metaforické, divadelní a statické obrazy.

Erick Grass (1966) studoval malířství a jeho práce je zjevně ovlivněna kinematografií. V inscenaci Carmina Burana vytváří symbolický, strnulý prostor, který je vzdalován realitě pomocí nových obrazů a nového prostorového uspořádání.

Erick Eimil (1983) absolvoval studia v době po otevření akademických scénografických ateliérů. Ve svém díle se pokouší nalézt osobní výraz, který se nachází kdesi uprostřed mezi názory dvou předešlých generací. V inscenaci Šípy anděla zapomnění vytváří obrazy za pomoci čistě soudobých prostorových konceptů.

Všichni tři umělci nabízejí výtečnou možnost seznámit se současným stavem scénografie na Kubě, a to i proto, že zkušenosti jejich tří generací se – zejména v posledních šesti letech – sešly na tvořivé půdě Superior Institute of Art (ISA).

Scénografie si vynucuje své místo. Její materiální a technické požadavky a její rozměry jsou tím nejpůsobivějším jazykem v jevištních postupech dnešní Kuby.
Tři generace, tři scénografové a tři divadelní hry představují přesný obrázek toho, čím může kubánský ostrov přispět dnešní světové scénografii. Dělí je sice od sebe dvacet let, ale spojila je Akademie.
Kuba
Divadlo: Galería Raúl Oliva
Výtvarné řešení výstavy: Geanny García Delgado, Kurátor výstavy: Geanny García Delgado, Vystavující umělec: Erick Eimil Mederos
Collapse/Expand
Exponát: Šípy anděla zapomnění
José Sanchis Sinisterra
Flechas del ángel del olvido, Casa Gaia, Casa Gaia, Havana, 2009, režie: Esther Cardoso
José Sanchis Sinisterra
Flechas del ángel del olvido, Casa Gaia, Casa Gaia, Havana, 2009, režie: Esther Cardoso
, Vystavující umělec: Jesús Ruíz Rodríguez
Collapse/Expand
Exponát: Sedm proti Thébám
Antón Arrufat
Los Siete contra Tebas, Teatro Mella, Mella Theatre, 2007
Havana, režie: Alberto Sarraín
Antón Arrufat
Los Siete contra Tebas, Teatro Mella, Mella Theatre, 2007
Havana, režie: Alberto Sarraín
, Vystavující umělec: Erick Grass Marrero
Collapse/Expand
Exponát: Carmina Burana
Carl Orff
Carmina Burana, Auditorio Nacional de México, Auditorio Nacional de México, Mexico City, 2008
Carl Orff
Carmina Burana, Auditorio Nacional de México, Auditorio Nacional de México, Mexico City, 2008
Collapse/Expand
Somos
Palindromy scénografie a skutečného života.

Všichni komunikujeme: vymýšlíme, zkoumáme a vysíláme obsah s nadějí, že vyprovokujeme reakci okolí a změny. Pokoušíme se navrhnout/mluvit/hrát/tancovat/hýbat se/odrážet svět a dělat to osobitým, organickým a srozumitelným způsobem.

Somos je nanoinstalace dvourozměrné nahrávky představující příklady soudobé venezuelské scénografie, jejímž cílem je vyrovnat se s paradoxem smyslu a účelu v divadelní a jevištní scénografii roku 2011.

Součástí projektu jsou rozhovory se scénografy, zaměstnanci kulturních institucí, vizuálními umělci, historiky, developery obchodních center, kulisáky – možnými tvůrci i obyčejnými lidmi z ulice, kteří považují scénografii za základní prvek své práce a života.

Jde o instalaci určenou nám, divadelním umělcům, kteří se obáváme, že nám naše řemeslo zahyne před očima – je to pokus pochopit skutečnost, že se naše práce prolíná s dnešním světem více než kdy předtím.

Zajímá nás okamžik historie, v němž realita nabývá fiktivní povahy bez hranic, která způsobuje, že život vnímáme jako obyvatelnou fikci a formu zábavy v reálném čase. Pokoušíme se přijmout vztah scénografie k zážitkovým interakcím všednodenního života.

S projektem Somos nastupujeme do vlaku rychle postupující evoluce, abychom si mohli pohovořit se světem, který sdílíme. Každý den se inspirujeme realitou, jsme s ní konfrontováni a neustále se ptáme sami sebe: Vyvíjí se jazyk divadla? Je funkční? Je skutečný? Coby scénografové se domníváme, že je čas rozpoznat a využít schopnost způsobit ve světě skutečné změny.

Juan Souki a Edwin Erminy jsou divadelní umělci, snílci a obhájci přirozené evoluce divadelního jazyka. Ve dne v noci pracují na tvorbě transcendentálních zážitků v rámci (třetího) světa, který zapomíná.
Somos je nanoinstalace dvourozměrné nahrávky představující příklady soudobé venezuelské scénografie, která si klade za cíl vyrovnat se s paradoxem smyslu a účelu v divadelní a jevištní scénografii roku 2011.
Venezuela
Divadlo: Imaginarios de Venezuela
Editor: Fernando Mendoza, Skladatel: Xavier Losada, Producentka: Daniela García Souki, Kurátor výstavy: Juan Souki, Kurátor výstavy: Edwin Erminy, Vystavující umělec: Edwin Erminy, Vystavující umělec: Fernando Mendoza, Vystavující umělec: Xavier Losada, Vystavující umělec: Fernando Calzadilla, Vystavující umělec: Daniela García Souki
Collapse/Expand
Accompanying event
Výstava vychází z myšlenky spoluúčasti na umělecké tvorbě. Pro veškeré vystavené projekty platí, že jsou zaměřené na tvůrčí postup a otevřené vůči příjemci: umělci do své tvorby začleňují vlastní reakce i divácké postoje, čímž jí dodávají nečekané významy. Tento postup otevírá nové možnosti, jak se podílet na divadelních či performativních projektech, a to všude tam, kde se lidé setkávají, aby si navzájem předali tvůrčí energii. Scénografie je nejen součástí divadla, ale také zlomkem města (městské scénografie) nebo dokonce celou městskou čtvrtí, která se stává divadelní scénou díky invenci umělce a účasti diváka.

Tak se zrodil také nápad zaparkovat před Veletržním palácem přívěs, umístit do něj část polské výstavy a tím vzkřísit (nikoliv zamlžit) její autentický, městský charakter spojený s každodenním životem. Návštěvníci tedy budou konfrontováni s přívěsem a s doprovodným programem výstavy ještě dříve, než vstoupí do budovy galerie. Přívěs z dílny Paweła Ohla, který bude sloužit jako strážní budka pro projekt Oxygenerátor Joanny Rajkowské, je vyjádřením vztahu mezi pozorovatelem a účastníkem. Přesunut z místa na jiné místo, nezměněn a se všemi svými náležitostmi představuje hmatatelný důkaz lidské přítomnosti a komentář každodenního života. Okolí městského parkoviště umožní přívěsu, aby splynul s městem, ale zároveň ho také ovlivňoval. Nepůjde o prostý artefakt. Přívěs začne žít novým životem a znovu se stane živým komentářem (tentokrát pro účely výstavy). V prostorách přívěsu budou probíhat krátké přednášky a rozhovory s umělci. Během přednášek budou mít návštěvníci k dispozici skládací židle.
Polsko
Kurátor výstavy: Anna Galas
Collapse/Expand
Komedianti
Komedianti

Opera Komedianti patří k uměleckému směru verismus a měla premiéru 21. května 1892 v Miláně. Hlavními postavami opery jsou komedianti z kočovné herecké společnosti. Děj se točí kolem dramatické zápletky, která se odehraje během vystoupení společnosti v jedné vesnici na jihu Itálie. Příběh lásky a žárlivosti, do něhož se zaplete principál Canio, jeho žena Nedda a Silvio (Neddin milenec, místní vesničan), vyústí ve smrt dvou posledně jmenovaných.

Hlavním námětem opery je věčné téma milostného trojúhelníku a žárlivosti. Divadelní hra předváděná kočovnou společností urychluje dění, takže se musíme ptát, které činy jsou „hrou ve hře“ a není-li pouhou hrou i život sám. Divadlo navíc představuje dějiny lidstva, v nichž je každý strůjcem svého osudu.

Leoncavallo se prý k této opeře nechal inspirovat skutečnou událostí a založil ji na soudním procesu s vrahem, jemuž předsedal jeho otec.

Tři věrné kopce (první mongolská národní opera)

Tato opera vypráví o životě v Mongolsku 19. století. Guvernér Balgan touží získat srdce Nansalmaa, která je ve své oblasti vyhlášenou kráskou, a učinit ji svou královnou. Když její snoubenec Junden odjede na dalekou cestu, Balgan toho využije, unese Nansalmaa do Chüree (Ulanbátaru) a začne chystat svatební obřad. Když se Junden dozví o Balganově lsti, s pomocí kamarádů pomůže Nansalmaa uniknout. Balgan zaútočí na Jundena se svou armádou, ale místní proti opovrhovanému diktátorovi povstanou a zničí ho. Opera končí za všeobecného veselí obyvatel. Toto operní dílo tedy líčí příběh tradičního milostného trojúhelníku, ale také popisuje čin místních obyvatel, kteří přemohli feudálního diktátora. Opera pochází z roku 1956 a měla premiéru v Akademickém divadle opery a tance.

Úvod k opeře Matka Hoelun

Tato opera ukazuje život a politickou situaci v Mongolsku 13. století. Hoelun se jako sirotek potýkala s krutou bídou a musela překonat řadu překážek. Přesto se stala pro svou zemi a národ příkladem coby velmi odvážná, trpělivá, inteligentní a velkorysá žena. Během nejlegendárnějšího a nejvýznamnějšího období v historii mongolské říše stála po boku svému synovi Čingischánovi.

Opera popisuje historické události, od otravy Čingischánova otce Jesügeje Tatary až po éru, kdy si Temüdžin (Čingischán) podrobil mnohé kmeny a národy, jmenoval svých devět generálů a dobyl polovinu světa.
Mongolsko
Divadlo: Khatan Shonkhor assocation
Kurátor výstavy: Sundui Ariunbold, Vystavující umělec: Sundui Ariunbold
Victor Henri Comorro Tejero – Rolando De Leon:
Collapse/Expand
Pasalubong ng Pilipinas sa Mundo (Filipínský dar světu)
Filipínská expozice tvoří symbolický “bahay kubo” (bambusový dům). Skládá se ze tří pater zastupujících tři hlavní filipínské provincie – Luzon, Visayas a Mindanao.

Výstava představuje fotografie, videa, makety a vybrané kostýmy z deseti nejlepších inscenací a festivalů zrealizovaných v době mezi červencem 2007 a dubnem 2011, které jsou rozděleny podle původu z jmenovaných provincií. Výstava jako celek má zároveň virtuální i skutečnou podobu a pomocí světla a zvuku zpřítomňuje přírodní živly – vítr, vodu, zemi a oheň – tak, jak jsou vnímány na Filipínách.
Filipínci jsou velice – někdy snad až příliš – dobrotiví a štědří, a právě proto si je svět zamiloval. „Pinoys“, jak se Filipíncům láskyplně přezdívá, dávají hostům na uvítanou „pasalubong“ (malý dárek ve formě pokrmu nebo upomínkového předmětu).
Filipíny
Divadlo: PQ’11 Philippine Working Committee / ITI-UNESCO Philippines
Kurátor výstavy: Rolando De Leon, Vystavující umělec: Victor Henri Comorro Tejero
Collapse/Expand
Exponát: Sinagnayan

Sinagnayan, Dance Theatre, Dance Theatre, Visayas, 2009
Choreography: Nonoy Froilan
Music: Maria Christine M. Muyco

Sinagnayan, Dance Theatre, Dance Theatre, Visayas, 2009
Choreography: Nonoy Froilan
Music: Maria Christine M. Muyco
, Vystavující umělec: Rolando De Leon
Collapse/Expand
Exponát: Johana Šílená
Miguel Sabido
Juana la Loca, DOT Clamshell, DOT Clamshell, Intramuros, Manila (luzon), 2010
Costume Designer: Eric Pineda
Lighting designer: Joey Nombres
Choreography: Sai Collado, Wally Tuyan, režie: Stage Director: Lutgardo L. Labad, Cecile Guidote-Alvarez
Miguel Sabido
Juana la Loca, DOT Clamshell, DOT Clamshell, Intramuros, Manila (luzon), 2010
Costume Designer: Eric Pineda
Lighting designer: Joey Nombres
Choreography: Sai Collado, Wally Tuyan, režie: Stage Director: Lutgardo L. Labad, Cecile Guidote-Alvarez
Collapse/Expand
Exponát: Píseň o Josefovi
Fides Cuyugan-Asensio, Raymond Roldan
Song of Joseph, Meralgo Theater, Meralgo Theater, Pasig City, Metro Manila (Luzon), 2009
Costume Designer: Jocelyn Rago, režie: Stage Director: Dingdong Cabasor
Fides Cuyugan-Asensio, Raymond Roldan
Song of Joseph, Meralgo Theater, Meralgo Theater, Pasig City, Metro Manila (Luzon), 2009
Costume Designer: Jocelyn Rago, režie: Stage Director: Dingdong Cabasor
Collapse/Expand
Exponát: Proč květiny kvetou v máji
Music: Lucrecia „Tita King“ Kasilag, libretto and lyrics: Fides Cuyugan-Asensio
Why Flowers Bloom in May, Cultural Center of Philippines-CCP, Main Theater, Pasay-Metro Manila, 2008
Dirigent: Harold Galang
Choreograpg: Osias Barroso,
Lighting Designer: Joseph Matheu
Sound Designer: Jethro Joaquin
Music: Lucrecia „Tita King“ Kasilag, libretto and lyrics: Fides Cuyugan-Asensio
Why Flowers Bloom in May, Cultural Center of Philippines-CCP, Main Theater, Pasay-Metro Manila, 2008
Dirigent: Harold Galang
Choreograpg: Osias Barroso,
Lighting Designer: Joseph Matheu
Sound Designer: Jethro Joaquin
, Vystavující umělec: Lex Marcos
Collapse/Expand
Exponát: Pošta
Rabíndranáth Thákur (Rabindranath Tagore)
Post Office, PETA Theater, Metro Manila, PETA Theater, Metro Manila, Luzon, 2010
Costume Designer: Arlene Crisostomo
Lighting Designer: Benjamin Willareal Jr.
Music: Jeff Hernanndez, režie: Stage Director: Lutgardo L. Labad
Rabíndranáth Thákur (Rabindranath Tagore)
Post Office, PETA Theater, Metro Manila, PETA Theater, Metro Manila, Luzon, 2010
Costume Designer: Arlene Crisostomo
Lighting Designer: Benjamin Willareal Jr.
Music: Jeff Hernanndez, režie: Stage Director: Lutgardo L. Labad
Hakan Dundar:
Pražská ex-pozice Orient ex-pres
 
Turecko
Divadlo: Turkish State Theatres
Zvukový design: Eren Ozturk, Architektonické řešení: Behluldane Tir, Architektonické řešení: Murat Gulmez, Výtvarné řešení výstavy: Zeki Sarayoglu, Kurátor výstavy: Hakan Dundar, Vystavující umělec: Serdar Basbug
Collapse/Expand
Exponát: Trója
Mustafa Erdogan
Troya, Anadolu Atesi Dans Grubu, Anadolu Atesi Dans Grubu, 2008
cena stanice Fashion TV pro nejlepšího tureckého kostýmního výtvarníka za rok 2008
Costume designer: Serdar Basbug
Lighting designer: a. b. d- luxıous lighting
Music: Yucel Arzen
Director: Mustafa Erdogan
Choreographer: Mustafa Erdogan
Orchestra : Prague Philharmonic Orchestra & Chorus
Conductor: Adama Klemens
Mustafa Erdogan
Troya, Anadolu Atesi Dans Grubu, Anadolu Atesi Dans Grubu, 2008
cena stanice Fashion TV pro nejlepšího tureckého kostýmního výtvarníka za rok 2008
Costume designer: Serdar Basbug
Lighting designer: a. b. d- luxıous lighting
Music: Yucel Arzen
Director: Mustafa Erdogan
Choreographer: Mustafa Erdogan
Orchestra : Prague Philharmonic Orchestra & Chorus
Conductor: Adama Klemens
Collapse/Expand
Exponát: Skvělé století
Meral Okay
Muhteşem Yuzyil , Show TV , Show TV, televize, 2011
http://www. muhtesemyuzyil. gen. tr/
telenovela
Costume designer: Serdar Basbug :
Director: Durul Taylan-Yagmur Taylan
Meral Okay
Muhteşem Yuzyil , Show TV , Show TV, televize, 2011
http://www. muhtesemyuzyil. gen. tr/
telenovela
Costume designer: Serdar Basbug :
Director: Durul Taylan-Yagmur Taylan
, Vystavující umělec: Efter Tunc
Collapse/Expand
Exponát: Já, Feuerbach
Tankred Dorst
Ben Feuerbach, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Trabzon, 2011
http://www. devtiyatro. gov. tr/
Set designer: Efter Tunc
Costume designer: Efter Tunc
Lighting designer: Yuksel Aymaz
Director: Yurdaer Okur
režie: Yurdaer Okur
Tankred Dorst
Ben Feuerbach, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Trabzon, 2011
http://www. devtiyatro. gov. tr/
Set designer: Efter Tunc
Costume designer: Efter Tunc
Lighting designer: Yuksel Aymaz
Director: Yurdaer Okur
režie: Yurdaer Okur
Collapse/Expand
Exponát: Případ kreditní karty
Cuneyt Caliskur
Kredi Kartı-vak'a aaaa!, Devlet Titayroları, Devlet Titayroları, Ankara, 2009
http://www. devtiyatro. gov. tr/
Set designer: Efter Tunc
Costume designer: Efter Tunc
Lighting designer: Onder Arik
Director: Cuneyt Caliskur
režie: Cuneyt Caliskur
Cuneyt Caliskur
Kredi Kartı-vak'a aaaa!, Devlet Titayroları, Devlet Titayroları, Ankara, 2009
http://www. devtiyatro. gov. tr/
Set designer: Efter Tunc
Costume designer: Efter Tunc
Lighting designer: Onder Arik
Director: Cuneyt Caliskur
režie: Cuneyt Caliskur
, Vystavující umělec: İsmail Dede
Collapse/Expand
Exponát: Korzár
Adolphe Adam
Korsan, Samsun Devlet Opera ve Balesi, Samsun Devlet Opera ve Balesi, Samsun, 2011
http://www. dobgm. gov. tr/
Set designer: Ismail Dede
Costume designer: Ismail Dede
Lighting designer: Murat Yilamaz
Conduktor: M. Stefan Baisch
Director: Nuzgar Magalashvili
Choreographer: Marius Petipa
režie: M. Stefan Baisch
Adolphe Adam
Korsan, Samsun Devlet Opera ve Balesi, Samsun Devlet Opera ve Balesi, Samsun, 2011
http://www. dobgm. gov. tr/
Set designer: Ismail Dede
Costume designer: Ismail Dede
Lighting designer: Murat Yilamaz
Conduktor: M. Stefan Baisch
Director: Nuzgar Magalashvili
Choreographer: Marius Petipa
režie: M. Stefan Baisch
, Vystavující umělec: Ferhat Karakaya, Vystavující umělec: Hakan Dündar
Collapse/Expand
Exponát: Pták na stropě
Jean-Pierre Gos
Tavandaki KUş, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Ankara, 2009
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Hakan Dündar
Costume Designer: Hakan Dündar
Lighting Designer: Zeynel Işık
Director: Ilham Yazar
Jean-Pierre Gos
Tavandaki KUş, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Ankara, 2009
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Hakan Dündar
Costume Designer: Hakan Dündar
Lighting Designer: Zeynel Işık
Director: Ilham Yazar
Collapse/Expand
Exponát: Kronika Narnie
Clive Staples Lewis
Narnia Günlükleri, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Ankara, 2009
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Hakan Dündar
Costume Designer: Hakan Dündar
Lighting Designer: Ersen Tunççekiç
Music Director: Kemal Günüç
Director: Işıl Kasapoğlu
Clive Staples Lewis
Narnia Günlükleri, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Ankara, 2009
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Hakan Dündar
Costume Designer: Hakan Dündar
Lighting Designer: Ersen Tunççekiç
Music Director: Kemal Günüç
Director: Işıl Kasapoğlu
, Vystavující umělec: Behlüldane Tor
Collapse/Expand
Exponát: Mrtvé pohřbívati
Irwin Shaw
Ölüleri Gömün, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behlüldane Tor
Costume Designer: Nalan Alaylı
Lighting Designer: Yakup Çartık
Music Director: Cenk Taşkan
Director: Şakir Gürzumar
Irwin Shaw
Ölüleri Gömün, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behlüldane Tor
Costume Designer: Nalan Alaylı
Lighting Designer: Yakup Çartık
Music Director: Cenk Taşkan
Director: Şakir Gürzumar
Collapse/Expand
Exponát: Velká sultánka
Miguel De Cervantes
Büyük Sultan Oviedolu Katalina, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behluldane Tor
Costume Designer: Funda Karasac
Lighting Designer: Yakup Çartık
Director: Jose Maria Pou
Miguel De Cervantes
Büyük Sultan Oviedolu Katalina, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behluldane Tor
Costume Designer: Funda Karasac
Lighting Designer: Yakup Çartık
Director: Jose Maria Pou
, Vystavující umělec: Nalan Alayli
Collapse/Expand
Exponát: Mrtvé pohřbívati
Irwin Shaw
Ölüleri Gömün, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behlüldane Tor
Costume Designer: Nalan Alaylı
Lighting Designer: Yakup Çartık
Music Director: Cenk Taşkan
Director: Şakir Gürzumar
Irwin Shaw
Ölüleri Gömün, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behlüldane Tor
Costume Designer: Nalan Alaylı
Lighting Designer: Yakup Çartık
Music Director: Cenk Taşkan
Director: Şakir Gürzumar
, Vystavující umělec: Ceren Karahan
Collapse/Expand
Exponát: Můj krásný anděl
Metin Arslan
Benim Tatlı Meleğim, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Ankara, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Hakan Dundar
Costume Designer: Ceren Karahan
Lighting Designer: Yakup Çartık
Sound Engineer and Designer: Eren OZTURK
Director: Metin Arslan
Metin Arslan
Benim Tatlı Meleğim, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Ankara, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Hakan Dundar
Costume Designer: Ceren Karahan
Lighting Designer: Yakup Çartık
Sound Engineer and Designer: Eren OZTURK
Director: Metin Arslan
, Vystavující umělec: Feyza Zeybek, Vystavující umělec: Seyhan Kirca
Collapse/Expand
Exponát: Sofoklova Antigona
Bertolt Brecht
Sofoklesin Antigonesi, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Adana, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Scénograf: Seyhan Kırca
Kostýmní výtvarník: Aylin Dinler
Světelný design: H. İbrahim Karahan
Režisér: Barış Erdenk
Bertolt Brecht
Sofoklesin Antigonesi, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Adana, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Scénograf: Seyhan Kırca
Kostýmní výtvarník: Aylin Dinler
Světelný design: H. İbrahim Karahan
Režisér: Barış Erdenk
, Vystavující umělec: Aytug Dereli
Collapse/Expand
Exponát: Neviditelný
Craig Wright
Görünmeyen, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Diyarbakır, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Aytuğ Dereli
Costume Designer: Günnur Orhon
Lighting Designer: Izzettin Biçer
Director: Harun Özer
Craig Wright
Görünmeyen, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Diyarbakır, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Aytuğ Dereli
Costume Designer: Günnur Orhon
Lighting Designer: Izzettin Biçer
Director: Harun Özer
, Vystavující umělec: Osman Uzgören, Vystavující umělec: Esra Selah, Vystavující umělec: Sirin Dagtekin, Vystavující umělec: Yakup Çartik
Collapse/Expand
Exponát: Velká sultánka
Miguel De Cervantes
Büyük Sultan Oviedolu Katalina, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behluldane Tor
Costume Designer: Funda Karasac
Lighting Designer: Yakup Çartık
Director: Jose Maria Pou
Miguel De Cervantes
Büyük Sultan Oviedolu Katalina, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behluldane Tor
Costume Designer: Funda Karasac
Lighting Designer: Yakup Çartık
Director: Jose Maria Pou
, Vystavující umělec: Funda Karasaç
Collapse/Expand
Exponát: Velká sultánka
Miguel De Cervantes
Büyük Sultan Oviedolu Katalina, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behluldane Tor
Costume Designer: Funda Karasac
Lighting Designer: Yakup Çartık
Director: Jose Maria Pou
Miguel De Cervantes
Büyük Sultan Oviedolu Katalina, Devlet Tiyatroları, Devlet Tiyatroları, Istanbul, 2010
http://www. devtiyatro. gov. tr
Set Designer: Behluldane Tor
Costume Designer: Funda Karasac
Lighting Designer: Yakup Çartık
Director: Jose Maria Pou
, Vystavující umělec: Zeki Sarayoglu
Collapse/Expand
Exponát: REMBETIKO

REMBETIKO, Turecké státní divadlo, Ankara, 2007

REMBETIKO, Turecké státní divadlo, Ankara, 2007
Collapse/Expand
Exponát: Pan polštář
Turkish State Theatre, Ankara, 2011
Turkish State Theatre, Ankara, 2011
João Brites – Rui Francisco:
Collapse/Expand
Na druhé straně
„A když vidím v zrcadel odraz vlastních zad […],

prostupuje mnou hrůza z tajemství vlastního já.“

Fernando Pessoa, Dialog v palácové zahradě

Umělec, který reprezentuje svou zemi jako kurátor

V roce 1974 založil Jo?o Brites spolu s dalšími divadelníky, s kterými pracoval během svého politického exilu v Belgii, divadelní skupinu O Bando. Jeho umělecká praxe a teoretické formulace se již 36 let vyznačují zvláštním způsobem vytváření a realizace scénických prostorů, který se vymyká tradičním omezením scény.

Brites upřednostňuje divadlo, které překvapuje svým vztahem k neočekávanému prostoru a neobvyklým “scénickým strojům”. Hájí širší architektonickou koncepci scénografie a zároveň žádá, aby byla chápána jako skutečný “vizuální čin”, jehož se mohou zúčastnit jak umělci, tak diváci.

Brites často spolupracuje na performancích, které se konají na různých národních i mezinárodních scénách, a nachází zvláštní oblibu v portugalské lidové kultuře – jak po textové stránce (legendy, tradice, hry, divadelní hry), tak po stránce materiálních prvků (objekty každodenní potřeby, z nichž některé již nejsou používány, ale přesto jsou předměty antropologického zájmu, jenž se projevuje v této jevištní praxi). Tento přístup však Britesovi nijak nebrání v tom, aby pro show, které režíruje, neustále hledal rozličné materiály, různé technické dovednosti a nové technické formáty.

Dalším rysem tvorby Teatro O Bando je vztah, který vědomě navazuje s moderní estetikou, tváří v tvář architektonickému konstruktivismu a abstraktní zálibě v rekvizitách a figurách nebo zjevné z Britesových hravých parodií, které provokativně spojují kritiku se snem a dekonstrukci se známkami toužebně hledané společenské utopie.

Tento projekt je výsledkem umělecké cesty, na níž jsou divadlo, prostor a scénografie tvůrčím způsobem koordinovány a vzájemně přetvářeny. Výstava na PQ 11 umožňuje mezinárodní dialog, viditelně založený na originálním a dále vznikajícím díle, které prodělává neustálé změny a obnovování. Výstava podporuje přemýšlení o minulých dílech a o způsobech, jak lze dosáhnout nového estetického zkoumání a umělecké praxe.

Scénograf, jehož práci nelze oddělit od jeho divadelní skupiny

Skupina Teatro O Bando je středobodem neklidu a veselí, základnou jakékoli divadelní kreace, která v Portugalsku nemá žádnou tradici.

Skupina se od samého začátku prezentovala jako ústřední bod společenské intervence, který odmítá zděděné divadelní konvence. Po silné počáteční zkušenosti s decentralizací založené na otevřené ideji divadla pro děti a mládež, se její jazyk zformoval v souladu se současnou etno-antropologií, i když s ozvěnou Grotowského, Brooka, Barby, Schechnera a Mnouchkine. Tyto vlivy byly však od počátku přetvářeny tak, aby zahrnovaly odkazy na expresionistické malířství a sochařství, co do velikosti disharmonické a groteskní (připomínající bolševika Mejercholda), přítomnost brechtovské “epiky”, hudby, techniky a téměř intimního řemesla.

Estetika scénického konceptu Jo?o Britese – scénického diskursu založeného na PROSTORU, FORMĚ a OBJEKTU (upřednostněných i před OBRAZEM), který vytváří extrémní ztělesnění scénických akcí vyplývajících ze střetu herců s “jevištními stroji” a dalšími fyzickými překážkami – musí být postavena vedle estetiky sebereflektujícího plastického abstrakcionismu (který má kořeny v díle Maleviče, Kandinského nebo Mondriana). Zároveň tu jsou také rysy podobné surrealistickému umění, založeném na konceptu politického divadla “skrytého” v akcentované formální konceptualizaci, která se v ekozofii (Guattari) snoubí s hluboce určující ruralitou. Když se tyto dvě linie – zasvěcenců a obyčejného jednání – protnou, zobrazení lidské grotesky povstane v crescendu coby znamení tohoto kolektivu.

Projekt intervence, který se skládá ze tří částí

Portugalská oficiální účast na PQ 11 chce být interdisciplinární, chce rozvinout svá chapadla do různých stran a kombinovat v sobě nejrůznější prvky. Opírá se o dílo, které vytvořil kurátor Jo?o Brites spolu s Ruiem Franciscem, spoludesignérem a koordinátorem tohoto výstavního projektu. Portugalská intervence se vyhýbá retrospektivnímu přístupu a místo toho představuje tři vzájemně propojené projekty, které se odehrají poprvé a na různých místech, ale které se vážou ke společnému tématu: Na druhé straně.

Tři vrcholy trojúhelníku, který tak vznikne pod pražským nebem, tvoří pouliční instalace Zezadu a architektonická intervence Seshora (obě viz text dále) a prostupné dílo Zevnitř. Tyto instalace se pokoušejí každá zvlášť i jako celek rozvinout princip prostorového ztvárnění. Jejich vzájemná provázanost představuje přání, aby se dilema architektury a scénografie stalo pouze tvůrčí záležitostí.

Portugalská účast na 12. Pražském Quadriennale se po konceptuální stránce odvolává na dílo Jo?o Britese a zvlášť zdůrazňuje zjevné a hmatatelné odkazy na předchozí performance Slepota (2004), Tajné truchlení (2006), Jeruzalém (2008) a Don Quijote – opera buffa (2010).

> Jo?o Brites: Zevnitř: prostupné dílo > 3D modely, fotografie, projekce

Umělecké ztvárnění prostupné expozice upomínajá na pocity a vzpomínky z předchozích performancí ve scénických prostorech a dokládají zamýšlenou metaforu. Stěna na pozadí, vytvořená z velkých keramických dlaždic, do které jsou zapuštěná osmi palcová zrcadla, odráží sezení určené pro veřejnou intervenci „Zezadu“ pod promítanými písmeny a číslicemi, které se v průběhu času pomalu a postupně zmenšují. Na zemi je kompost. Kroky návštěvníků jsou zesíleny. Vzduchem náhle, cyklicky, probleskuje světlo.

Seshora: architektonická intervence

Praha, kostel sv. Anny – Pražské křižovatky. Na pultě navrženém kurátory Architektonické sekce, za zdí z keramických dlaždiček trůní model sídla skupiny Teatro O Bando z dílny architekta Rui Francisca. Sídlo se rozkládá na čtyřech hektarech ve Vale dos Barris v portugalském přírodním parku Arrábida. Výstava se skládá z maket dvou budov (starých prasečáků) a scénických prostorů i z „jevištních strojů“, které Jo?o Brites a jeho kolektiv vyvinuli v průběhu řady let a které se týkají definice prostoru, protože omezují nebo naopak umožňují pohyb a přesuny.

Zezadu

Nové Portugalsko

Po performanci Jeruzalém (2008) jsme navrhli instalaci na náměstí Franze Kafky v historickém centru Prahy. Tato instalace bude mít podobu příběhu se začátkem, prostředkem a koncem, přičemž začátek bude zároveň koncem a naopak.

Sezení pro publikum se skládá ze 44 židlí, které zprostředkovávají paměť: pocházejí z lisabonského kina S?o Jorge – 50 let intenzivního používání je zanechalo v poničeném stavu, takže neodpovídají technickým normám současné legislativy. Jsou uspořádány do čtyř řad naproti stěně z velkých keramických dlaždiček a čekají na obecenstvo. Na druhé straně zdi je umístěno dalších 11 židlí v jedné řadě.

Kompozičně se instalace opírá o vizuální osy okolních ulic, aby návštěvníci přicházející z různých ulic a náměstí zakusili smyslový zážitek srovnatelné intenzity. Zvolená severojižní orientace instalace bere v úvahu zeměpisnou šířku místa a snaží se postihnout okamžik, kdy na obou stranách cihlové zdi zavládne naprostá tma.

Formou instalace je náměstí. Na zemi je kompost, který plní symbolickou a zároveň performativní funkci: coby krycí, povrchová vrstva mezi kovovou konstrukcí podpírající židle a dlažbou náměstí s nerovnými, nedokonalými a neočekávanými rysy.

Nápis (Poznej svá záda) vyzývá diváky, aby se nechali vyfotit přítomným fotografem zezadu.
Portugalská výstava chce být interdisciplinární, chce rozvinout svá chapadla do různých stran a kombinovat v sobě nejrůznější prvky. Oficiální zastoupení Portugalska se skládá ze tří vzájemně propojených projektů, které se odehrají na třech různých místech, ačkoliv jsou podřízeny jedinému tématu: Na druhé straně.
Portugalsko
Divadlo: Directorate-General for the Arts (DGARTES)
Editor: Miguel Jesús, Produkce: Maria Helena Serôdio, Výtvarné řešení výstavy: Rui Francisco, Kurátor výstavy: João Brites
Collapse/Expand
Mobilní scénografie v divadle pro děti
V Dánsku působí přibližně 130 profesionálních divadelních společností zaměřených na dětského diváka. Většinou se jedná o malé společnosti, které jezdí po celé zemi a vystupují ve školách, školkách, knihovnách apod. před malým, ale velmi nadšeným publikem.

Dánské divadlo pro děti a mládež se vyskytuje ve všech možných žánrech a formách a je zásadním zdrojem nového dánského dramatu. Žádné téma není tabu. Divadlo pro děti pokrývá veškerá témata od šikany, pedofilie, smrti a destrukce po každodenní existencialismus, dojemná tragická přátelství, absurdity a ryzí frašky. Divadla hrají pro předškolní děti, školáky a teenagery – zpravidla pro omezený počet diváků, který málokdy přesahuje počet 150.

Tato vystoupení mají svá fixní a přísná pravidla rozdělená podle věkových skupin a také hranice, v jejichž rámci malí diváci prožívají dané myšlenky. Je to tak proto, aby si představení zachovala blízkost a důvěrnost, kterými se pyšní mezinárodně uznávané dánské divadlo pro děti.

Dánské divadlo pro děti a mládež má vše: loutkové hry i velká epická dramata, operu i rockové muzikály, moderní tanec i fyzické divadlo. Předvádí hry pro celý soubor i pro jednoho herce, příběhy s výpravnou scénografií i vyprávění, k němuž není potřeba nic než lidský hlas.

Dánské divadlo pro děti je zcela jedinečné a díky mnoha zahraničním zájezdům se již proslavilo po celém světě. Poslední statistiky (za sezónu 2008/2009) například ukazují, že 26 divadel podniklo 70 zájezdních představení se 49 různými hrami, což je celkem 371 vystoupení.

Scéna musí být zpravidla navržena tak, aby ji bylo možné snadno sbalit, naložit na nákladní vůz a během několika hodin znovu postavit a připravit k vystoupení na různých typech jevištního prostoru. Mobilní scénografie je podstatou scénografie divadla pro děti a je také tématem dánské výstavy na PQ 2011.
Dánská výstava je typem instalace, která ukazuje jedinečnou mobilní scénografii dánského divadla pro děti. Je to divadelní vůz, který "vybuchl" a valí se z něj scénografické prvky.
Dánsko
Divadlo: Association of Danish Scenographers
Scénický výtvarník: Kirsten Victoria Lind, Scénický výtvarník: Sille Heltoft, Scénický výtvarník: Stine Worm Sorensen, Výtvarné řešení výstavy: Julie Forchhammer, Kurátor výstavy: Jakob Pelch
Sergio Villegas:
Collapse/Expand
Mexiko: zoom in, zoom out
Hlavním tématem mexické expozice na PQ 2011 je prostor – nejen jako výchozí materiál či výsledek scénografické práce, ale především jako médium, které inscenaci zprostředkovává divákovi. Prostor mezi hercem a divákem může být záměrný anebo nezáměrný vedlejší produkt scénografického pojetí, který je ale vždy ovlivněn konceptem vzdálenosti. Nehledě na to, jestli tuto vzdálenost určuje scénograf, rozměry divadla nebo sám divák, má tato vzdálenost zásadní vliv na podobu, funkci a význam všech prvků, které vytvářejí scénický prostor, a následkem toho i na ráz dialogu, který se rozvíjí mezi prostorem, herci a publikem.

Nová média zásadně ovlivnila naše vnímání prostorovosti a taktéž i naše pojetí prostoru a způsob, jakým se v něm pohybujeme. Co všechno je možné, když se vzdálenost vymkne centimetrovým hodnotám a stane se z ní nezměřitelná a nehmatatelná myšlenka?

Diváctví je také aktivní sport; bez ohledu na to, zda divák sedí na jednom místě nebo je v pohybu, jeho pohled je vždy jedinečný a svébytný.

Expozice Mexiko: zoom in, zoom out si klade za cíl podrobně prozkoumat komplexní a nestálou povahu diváckého pohledu, způsoby, jimiž scénografové ovlivňují divácký zážitek během představení, a možnosti, jak z těchto fenoménů vytvořit expozici o scénografii. Prostřednictvím elektronických médií a hry se vzdáleností, velikostí a perspektivou tato expozice představuje nejdůležitější práce na poli scénografie v naší zemi a zároveň se snaží zachytit a zdůraznit alespoň fragment divadelního prožitku.
Expozice „Mexiko: zoom in, zoom out“ si klade za cíl podrobně prozkoumat komplexní a nestálou podstatu diváckého pohledu, způsoby, jimiž scénografové ovlivňují divácký zážitek během představení a možnosti, jak z těchto fenoménů vytvořit expozici o scénografii.
Mexiko
Divadlo: Comunidad de Amigos de Praga
Divadlo: Comité Organizador De Semana Santa En Ixtapalapa A.C.,
Producent: Francis Palomares, Producent: Mireille Bartilotti, Producent: Charleen Durán, Výtvarné řešení výstavy: Sergio Villegas, Kurátor výstavy: Sergio Villegas, Vystavující umělec: Auda Caraza
Collapse/Expand
Exponát: Kuchyň

The Kitchen, Caja negra dei CUT, Caja negra dei CUT, Méxiko, D. F., 2010
Co-Stage Designer: Atenea Chávez
Co-Costume Designer: Auda Caraza de los Cobos
Co-Costume Designer: Atenea Chávez
Lighting Designer: Damián Garcia
Sound Designer: Tamás Barreiro


režie: Stage Director: Alonso Ruizapalacios

The Kitchen, Caja negra dei CUT, Caja negra dei CUT, Méxiko, D. F., 2010
Co-Stage Designer: Atenea Chávez
Co-Costume Designer: Auda Caraza de los Cobos
Co-Costume Designer: Atenea Chávez
Lighting Designer: Damián Garcia
Sound Designer: Tamás Barreiro


režie: Stage Director: Alonso Ruizapalacios
, Vystavující umělec: Gloria Carrasco, Vystavující umělec: Bernhard Rehn
Collapse/Expand
Exponát: Madam Butterfly
Giacomo Puccini
Madam Butterfly, Teatro Degollado, Guadalajara, Teatro Degollado, Guadalajara, México, D. F., 2009, režie: Stage Director: Johannes Wildner
Giacomo Puccini
Madam Butterfly, Teatro Degollado, Guadalajara, Teatro Degollado, Guadalajara, México, D. F., 2009, režie: Stage Director: Johannes Wildner
, Vystavující umělec: Mónica Raya
Collapse/Expand
Exponát: Myths and Heroes segment, Bicentennial celebration of Mexico 2010
Av. Reforma, Zócalo Cuidad de México, México D. F., 2010
Av. Reforma, Zócalo Cuidad de México, México D. F., 2010
Collapse/Expand
Exponát: Rappaccini´s daughter
Direction: Antonio Castro, Set, Costume and Light Design: Mónica Raya, Sound Design: Miguel Hernández y Manuel Rocha, Teatro Principal, Festival Internacional Cervatino, Guanajuato, México. Teatro Julio Castillo, Centro Cultural del Bosque, México D. F., 2008
Direction: Antonio Castro, Set, Costume and Light Design: Mónica Raya, Sound Design: Miguel Hernández y Manuel Rocha, Teatro Principal, Festival Internacional Cervatino, Guanajuato, México. Teatro Julio Castillo, Centro Cultural del Bosque, México D. F., 2008
Collapse/Expand
Exponát: Autopsy to a snowflake
Direction: Richard Viqueira y José A. Gallardo, Set, Costume and Light Design: Mónica Raya, Teatro Santa Catarina, México, D. F., 2007
Direction: Richard Viqueira y José A. Gallardo, Set, Costume and Light Design: Mónica Raya, Teatro Santa Catarina, México, D. F., 2007
, Vystavující umělec: Xochitl González, Vystavující umělec: Jerildy Bosch, Vystavující umělec: Atenea Chávez, Vystavující umělec: Mario Marin Del Rio
Collapse/Expand
Exponát: Šaty nebožtíka
Ramón María del Valle-Inclán
Las galas del difunto , Foro Contigo Aménice, Foro Contigo Aménice, México D. F., 2010
Ramón María del Valle-Inclán
Las galas del difunto , Foro Contigo Aménice, Foro Contigo Aménice, México D. F., 2010
, Vystavující umělec: Elizabeth Alvarez Wehrley, Vystavující umělec: Sofia Arredondo Reynaud, Vystavující umělec: Eloise Kazan
Collapse/Expand
Exponát: Sidereus nuncius (Hvězdný posel)
Javier Torres Maldonado
Sidereus nuncius, Sala Miguel Covarrubias, Sala Miguel Covarrubias, México D. F., 2009
Lyrics: José Manuel Rencillas
Lighting Designer. Victor Manuel Ruiz
Video Art: Mario Villa, režie: Stage Director, Choreography: Claudia Lavista
Stage Director, Choreography: Victor Manuel Ruiz
Javier Torres Maldonado
Sidereus nuncius, Sala Miguel Covarrubias, Sala Miguel Covarrubias, México D. F., 2009
Lyrics: José Manuel Rencillas
Lighting Designer. Victor Manuel Ruiz
Video Art: Mario Villa, režie: Stage Director, Choreography: Claudia Lavista
Stage Director, Choreography: Victor Manuel Ruiz
, Vystavující umělec: Alain Kerriou, Vystavující umělec: Héctor Bourges Valles, Vystavující umělec: Sergio Villegas
Collapse/Expand
Exponát: Svou vlastní ženou
Dough WrightTeatro Rafael Solana, Teatro Rafael Solana, Mexico D. F., 2009
Dough WrightTeatro Rafael Solana, Teatro Rafael Solana, Mexico D. F., 2009
Collapse/Expand
Exponát: Play Medea
Author: David Hevle
Play Medea, Teatro el Galeón, Teatro el Galeón, México D. F., 2008
Costume Designer: Saúl H. Lira
Lighting Designer: Sergio Villegas, režie: Stage Director: David Hevle
Author: David Hevle
Play Medea, Teatro el Galeón, Teatro el Galeón, México D. F., 2008
Costume Designer: Saúl H. Lira
Lighting Designer: Sergio Villegas, režie: Stage Director: David Hevle
, Vystavující umělec: Edyta Rzewuska, Vystavující umělec: Philippe Amand
Collapse/Expand
Exponát: Encounter of Clarities
Sandra Felix
Encounter of Clarities, Foro Sor Juana Inés de la Cruz, Foro Sor Juana Inés de la Cruz, México D. F., 2008
Costume Designer: Edyta Rzewuska, režie: Stage Director: Sandra Felix
Sandra Felix
Encounter of Clarities, Foro Sor Juana Inés de la Cruz, Foro Sor Juana Inés de la Cruz, México D. F., 2008
Costume Designer: Edyta Rzewuska, režie: Stage Director: Sandra Felix
, Vystavující umělec: Karla Rodríguez Lira
Heidi Abderhalden – Rolf Abderhalden:
Collapse/Expand
Mapa Teatro sceno-cartographies: mezi mikropolitikou a poetikou
Divadlo Mapa Teatro bylo založeno v Paříži v roce 1985 kolumbijskými sourozenci švýcarského původu poté, co navštěvovali několik evropských škol a spolupracovali s různými umělci a institucemi, např. Jacquesem Lecoqem, Laboratoří studia pohybu (LEM), Atelier de Formation Théâtrale Philippa Gauliera a Moniky Pagneux nebo Experimental Academy of Theaters. Divadlo zkoumá různé podoby tvorby v uměleckém prostoru nejistoty, nelinearity a mobility, přičemž se zároveň zabývá otázkou času a prostoru, divadelnosti a performativnosti, mikropolitiky a poetiky.

Na fyzické, společenské a politické křižovatce, která zcela obnažuje dynamiku tohoto paradoxního města, prototypu ekonomicky vzkvétající latinskoamerické metropole se vší její složitostí, smíšeností a protiklady, se Teatro Mapa i jeho Umělecká laboratoř staly nejen prostorem k experimentování a prezentaci (živých umění, hudby, fotografie, videa), ale také místem pro různorodou interakci jednotlivců i skupin.

Teatro Mapa po celá léta své transdisciplinární tvorby považovalo scénografii za prostředek na půl cesty mezi mikropolitikou a poetikou, za prostředek, který Foucault popsal jako systém vztahů, které mohou vzniknout „v důsledně heterogenním prostředí sestávajícím z diskurzů, institucí, architektonických forem, správních rozhodnutí, zákonů, administrativních opatření, vědeckých tvrzení a filozofických a morálních východisek.“

Síť, kterou jsme vystavěli mezi těmito právními, morálními a techno-logickými pilíři, umožnila tvorbu prostorových dramaturgií, hmotných objektů, společenských zákoutí a morálních cest, a to z pestré škály pohledů: mnohotvárně a mnohovýznamově.

Jeden konkrétní přístup ke scénografii jako prostředku, což je naše chápání Foucaultovy výzvy, je zpětně se podívat na nejvýznamnější projekty Mapa Teatro a položit si otázku proč, jak a kdy se objevuje napětí mezi mikropolitikou a poetikou.

Návštěvníci PQ 11 uvidí „Los Santos Inocentes“ (Svatá Neviňátka, 2010), což je nejnovější příklad scéno-kartografie Mapa Teatro.
Pro divadlo Mapa Teatro byla scénografie po celá léta jeho transdisciplinární tvorby teritoriem mezi mikropolitikou a poetikou. Nejčerstvějším příkladem scéno-kartografie Mapa Teatro je představení “Los Santos Inocentes” (Blahoslavení chudí duchem).
Kolumbie
Divadlo: Mapa Teatro - Laboratorio de Artistas
Producent: José Ignacio Rincón, Zvukový design: Juan Ernesto Díaz, Výtvarné řešení výstavy: Pierre-Henri Magnin, Kurátor výstavy: Rolf Abderhalden, Vystavující umělec: Juan Ernesto Díaz, Vystavující umělec: José Ignacio Rincón, Vystavující umělec: Elizabeth Abderhalden, Vystavující umělec: Pierre-Henri Magnin, Vystavující umělec: Santiago Sepúlveda, Vystavující umělec: Lucas Maldonado, Vystavující umělec: Luis Antonio Delgado, Vystavující umělec: Genaro Torres, Vystavující umělec: Claudia Torres, Vystavující umělec: Julián Díaz, Vystavující umělec: Ximena Vargas, Vystavující umělec: Heidi Abderhalden
Studentská sekce
 
Collapse/Expand
Škeble
Na výstavě belgických studentů se podílí šest škol scénografie a kostýmního výtvarnictví: École de Scénographie St. Luc E.P.S, École Supérieure des Arts Li?ge, Erasmus Hogeschool Brussel Rits, Hogeschool Antwerpen, Provinciale Hogeschool Limburg a také École Nationale Supérieure des Arts Visuels de la Cambre, která zvítězila s projektem Škeble v soutěži, jejímž úkolem bylo vybrat zástupce belgických škol pro PQ 2011.

Výstava se skládá ze sterilního bílého prostoru, který velmi připomíná uměleckou galerii a do kterého jsme umístili dvě dosti realisticky vyhlížející škeble překvapivé velikosti. Chce-li se návštěvník blíže seznámit s bohatou tvorbou belgických scénografických škol, musí si škeble sám otevřít.

Projekt Škeble je rozdělen do tří výstavních sekcí, v nichž se představí dílo šesti zastoupených škol: Škeble na výstavě, uzavřený prostor za Dveřmi škeble a Polštáře škeble spolu s Knihou škeble.
Rozhodli jsme se, že se vydáme surrealistickou a humornou cestou, která je báječnou součástí belgické identity, a pohrajeme si s klišovitou představou naší země: se škeblí. Naším cílem je pozvednout škebli na úroveň ústřice.
Belgie
Výtvarné řešení výstavy: Raphaël Lamy, Výtvarné řešení výstavy: Yasmina Triki, Kurátorka výstavy: Rose Werckx
Collapse/Expand
Akademie výtvarných umění Brera, Milán

Akademie výtvarných umění Brera, fakulta scénografie, katedra designu a užitého umění Bakalářský program v oboru scénografie – katedra užitého umění Cílem studijního programu je zajistit, aby si studenti osvojili patřičné znalosti technik, metodologií, nástrojů ztvárňování a uměleckých praktik. Učební náplň rozvíjí jak moderní, tak tradiční technické a výrazové dovednosti studentů, které souvisejí s využíváním a řízením prostoru a s principy inscenované hry. Absolventi budou vybaveni patřičnými základy technické a provozní umělecké tvorby související se scénografií a kostýmním výtvarnictvím, metodickými a kritickými dovednostmi v oblasti komunikativního a expresivního jazyka a znalostí počítačových nástrojů používaných pro grafický design. Kurz dále obohacuje dílna experimentálního divadla v divadelním sále akademie, aby si studenti mohli ověřit a vyzkoušet různé pohledy a kroky, které patří k designu a scénografii. Absolventi získají dovednosti, které jsou nezbytné k profesionální kariéře v různých veřejných i soukromých oblastech scénografie, jako je divadelní, filmová nebo televizní scénografie a kostýmní výtvarnictví. Magisterský studijní program v oboru divadelní scénografie, filmová a televizní scénografie a kostýmní výtvarnictví, katedra užitého umění Studijní program nabízí formativní profesionální vzdělání pro divadelní scénografy, designéry, kostýmní výtvarníky a vysoce specializované pracovníky a podporuje a rozvíjí umělecké novátorství. Hlavním cílem učebních osnov je, aby studenti pochopili složitost show byznysu a uvědomili si, že musejí porozumět všem jeho technickým a kulturním zvláštnostem. Jednotlivé obory mají své dílny (režie, scénografie, informační technologie, techniky a kostýmů) i teoreticko-kritické kurzy, v nichž se studenti učí dějinám a teoretickým základům divadla, filmu a televize, přičemž se zaměřují na ekonomii, sociologii, antropologii, estetiku i uměleckou historii a filozofii. Akademie organizuje povinné stáže v divadelních centrech a scénografické dílny ve filmových a televizních produkčních studiích, aby si studenti dále prohloubili své znalosti a získali profesionální kontakty. Do programu se mohou přihlásit absolventi s diplomem z architektury nebo s certifikátem téže úrovně v některé z uměleckých disciplín, výtvarném umění nebo scénografii.
Itálie
Michael Spencer:
Collapse/Expand
Proměny a odhalení
V listopadu 2010 se na různých místech země setkávali britští studenti scénografie na dvoudenních workshopech. První den, hned po seznámení, dostali zadání zareagovat společně jako skupina na hlavní zprávu dne z webu BBC.

K dispozici měli: prázdný prostor, hromadu novin, mikrofon, různé prostředky ke stříhání a lepení papíru a asi pět hodin času. To byly jejich základní suroviny.

Celý první den se natáčel a druhý den studenti materiál sestříhali. Výsledný „dokument“ je promítán spolu s nesestříhanými záběry z prvního dne. Každý exponát je označen místem konání workshopu.

Společným cílem workshopů a této expozice je vyzdvihnout to, co je pro britské školy v oboru typické: různorodost přístupů ke scénografii a příbuzným oborům; důraz na vizuální autorství; propagace divadla a performance jako způsobů vyjádření se k současnosti; podpora zkoumání interdisciplinární praxe.

Expozice zároveň poskytuje rámec pro další „živé“ studentské aktivity a spolupráce, proměny důležitých událostí v designové performance, a ukazuje jejich živé tvůrčí postupy.

Association of Courses in Theatre Design (ACTD)

Britské školy účastnící se workshopů:

Skotsko

Edinburgh College of Art

Royal Scottish Academy of Music & Drama

Severní Anglie

Liverpool Institute for Performing Arts

University of Leeds

Střední Anglie

Anglia Ruskin University

Birmingham City University

Nottingham Trent University

Wales

Aberystwyth University

Royal Welsh College of Music & Drama

University of Wales Trinity Saint David

Londýn 1

Central School of Speech and Drama

Rose Bruford College of Theatre and Performance

Wimbledon College of Art

Londýn 2

Buckinghamshire New University

Central Saint Martins College of Art and Design

London College of Fashion

Jižní pobřeží

Arts University College Bournemouth

Northbrook College

Další zastoupené členské školy ACTD:

Cleveland College of Art and Design

Croydon Collage of Art

Dun Laoghaire Institute of Art, Design and Technology

Edge Hill University

Edinburgh College of Art

Royal Academy of Dramatic Arts – RADA

University of Surrey
Design jako performance
Velká Británie
Výtvarné řešení výstavy: Michael Spencer, Kurátor výstavy: Peter Farley
Kabil Khalikov – Kabil Khalikov – Kamilla Kurmanbekova – Kamilla Kurmanbekova:
Collapse/Expand
Etnokulturní paměť
Lidé, kteří se v současné době zabývají moderním kazašským uměním, se často obracejí k jeho kořenům a k národním tradicím. Studenti hledají tyto prapůvodní kulturní zdroje v prehistorickém, skythském, turkickém a kazašském etnickém umění. Uměleckým zkoumáním tradičního a moderního umění se snažíme najít vyjádření národní charakteristiky v jazyce scénografie. Součástí toho je hledání zaniklých prostorů, které mohou oživit základy národního vnímání na základě koncepcí jako „etnokulturní“ paměť a „vzpomínky času a obrazů“.

Studenti tyto koncepce zkoumali tak, že se je snažili pomocí jazyka scénografie a práce s tradičními předměty napodobit v divadle. Našim cílem bylo soustředit se především na tvar v prostoru, barvu a strukturu. Naše práce je založena na filozofické otázce, jak vytvořit umělecké dílo inspirované kazašskými tradicemi a zasazené do moderního prostředí. Současné umění i lidská existence mají dnes novou kvalitu. Silným trendem současného umění je snaha uceleně a do hloubky zachycovat lidské životy. Tato role umění je výsledkem neklasického uměleckého zkoumání světa, které vyzdvihuje jeho kulturní rozmanitost a bohatství projevů lidství. V širším kontextu tak dokládá jednotu lidstva a zdůrazňuje potřebnost mírového soužití a spolupráce.

Naše země dnes nabízí vhodné podmínky pro rozvoj občanské identity, zcelování lidské existence, zlepšování života každého občana s ohledem na jeho tvůrčí talent a umožňuje projevy upřímnosti a otevřenosti k druhým, ale všem přiznává univerzální hodnotu.

Tyto naléhavé teoretické otázky se točí kolem pochopení lidské existence v její úplnosti, existence člověka v hmotném světě, odhalování jejích vlastností, duchovních a individuálních kvalit a způsobů zpředmětnění jejích duchovních aspektů. Jak řekl náš prezident, dnešní Kazachstán je nezávislý stát zaměřený na vyšší cíle, jehož vláda se podílí na plnění ušlechtilých úkolů.
Lidé, kteří se v současné době zabývají moderním kazašským uměním, se často obrací k jeho kořenům a k národním tradicím. Studenti tyto kulturní kořeny hledají v prehistorickém, skythském, turkickém a etnickém kazašském umění.
Kazachstán
Výtvarné řešení výstavy: Kamilla Kurmanbekova, Výtvarné řešení výstavy: Kamilla Kurmanbekova, Kurátor výstavy: Kabil Khalikov, Kurátor výstavy: Kabil Khalikov
Collapse/Expand
Příchod na svět
Tuto expozici tvoří dvě samostatné, ale stejně důležité části – tradiční výstava, kde představujeme práce více než 250 studentů designu z 47 vysokých škol a univerzit, které se věnují všem oblastem a variantám scénografie; a interaktivní část, v níž budou moci návštěvníci PQ přihlížet postupné proměně našeho výstavního prostoru, v němž budou studenti v reálném čase vytvářet nová a unikátní díla.
Oslavujeme příchod mladých studentů designu do světa profesionální tvorby a zároveň zkoumáme, jak při tvorbě uměleckého díla přichází na svět nové nápady a myšlenky, které jsou inspirované textem.
Spojené státy americké
Chayka Petrusheva:
Bez rámce
 
Bulharsko
Collapse/Expand
Divadlo jako zážitek - koncepce každodennosti - The another student´s Projects
Ukázalo se, že téma zážitku se v české studentské sekci spojilo spíše s všedním životem než s inscenovaným divadlem. Studenti předložili projekty, které zkoumají divadelnost našich všedních sdílených zážitků a soukromých životů. Ačkoli používají různé materiály a prostředky, všechny výsledné tvary pracují s interaktivitou jako hnací silou divadla, které vyžaduje zapojení publika.
Divadelnost jako každodenní zážitek. Studenti vystavují objekty, koncepty a instalace, které vás provedou běžnými situacemi, které si možná myslíte, že dobře znáte.
Česká republika
Kurátorka výstavy: Marta Ljubková, Kurátorka výstavy: Andrea Králová
Volha(Olga) Shcharbinskaya:
Collapse/Expand
Mezihra
Náš studentský pavilon – krátká mezihra na PQ.

Představíme divadelní akci, která se rozvíjí uvnitř jádra (nebo souběžně s ním). Jedná se o povšechné vysvětlení toho, co to znamená být nezávislým produktem, být improvizací.
Náš studentský pavilon - krátká mezihra na PQ. Představíme divadelní akci, která se rozvíjí uvnitř jádra (nebo souběžně s ním). Jedná se o povšechné vysvětlení toho, co to znamená být nezávislým produktem, být improvizací.
Bělorusko
Výtvarné řešení výstavy: Boris Gerlovan, Kurátor výstavy: Boris Gerlovan
Collapse/Expand
Korejské cítění v divadelním prostoru 21. století
Korejský studentský pavilon na PQ 2011 nabízí pohled do zákulisí, kde herci i jiní zaměstnanci v potu tváře dávají průchod svému zápalu pro věc. Výstava zkoumá propojení analogového a digitálního v tavícím kotlíku tradičního a moderního. Říká se, že „světlo má původ ve tmě“. Zákulisí je temným prostorem, který dává vzniknout nejnádhernějšímu světlu na světě. V nejtemnějších koutech světa nalezneme to nejkrásnější světlo, jaké kde existuje. Zákulisní prostor představí díla a přípravný postup ztělesňující naděje a očekávání studentů, kteří si za svůj hlavní obor zvolili scénická umění. Vystavené exempláře jsou umístěny ve skrytém prostoru mezi tradičním rýžovým papírem Hanji a QR kódem.

Korejci tradičně dávali do všech oken Hanji (rýžový papír), který sloužil coby filtr tlumící světlo a rozdělující prostor. Této tradiční metody využívá také korejská výstava. Celá hala je pokrytá rýžovým papírem Hanji a vystavená díla jsou umístěna za ním. S činorodým uměleckým světem mladých umělců se návštěvníci seznámí, když nahlédnou dovnitř otvory v rýžovém papíru. Díky špičkové technologii QR bude také možné využít smartphonů s digitálními funkcemi a zkoumat umělecké výtvory studentů v kyberprostoru.

Gosa je náboženský rituál s kořeny v šamanismu, který sám o sobě symbolizuje prosperitu a mír. Do výstavní haly proto umístíme stůl Gosa s objektem prasečí hlavy, abychom tak vyjádřili úctu, přání a naděje do budoucna. Gosa je tradiční korejský rituál, který se provádí na začátku každé velké události, aby zajistil její úspěšný průběh. Prasečí hlava i po smrti cení zuby a každému, kdo ji zvedne k nebi, přináší štěstí. Dalším způsobem, jak si zajistit prosperitu, je poklonit se před prasečí hlavou nebo zastrčit praseti do tlamy či do ucha bankovky. Tento rituál bude předveden formou performance a návštěvníci se jej přímo zúčastní – budou mu moci přisoudit různé účely a budou se moci zamyslet nad způsoby, jak se podílet na jeho interpretaci. Do setkání a komunikace lidí z celého světa tak zapojíme tradiční korejské duchy a budeme se spolu s nimi modlit za prosperitu a mír na PQ 2011.
„Zákulisí“ je rituální dramatický prostor s tradicí a digitální harmonií. Rituální obřad znamená hojnost a prosperitu. Naším cílem je podělit se s celým světem o nápady využitelné na PQ a zároveň přinést prosperitu všem zúčastněným.
Korejská republika
Kurátor výstavy: In-Jun Kim
Başak Özdoğan Pirim:
Collapse/Expand
Cesta
Básník se plaví

po moři našeho světa

Zahleděn v hvězdy

Básník se plaví

po moři, na jedné z hvězd

Zahleděn v náš svět

Básníci se plaví

Po moři vesmíru

Zahleděni jeden v druhého

Nazim Hikmet Ran

Každý okamžik setkání se zdá být začátkem cesty. Jako bychom díky tomu, že jsme narazili na tytéž divadelní hry autorů, kteří žijí na místech, jež od sebe dělí mnoho kilometrů, snili miliony snů. Možná že právě proto se s každým návratem domů znásobí obsah našich zavazadel – počet nezbytných věcí posbíraných během cest na nová místa. Tentokrát naše kufry na počátku cesty naplňují příběhy, kresby, kostýmy, scénografie, loutky, divadelní hry, dramatici, barvy, světla, názory, pocity, informace, vynálezy, porozumění podstatě a překvapení...

A víme, že je znásobíme...
Básník se plaví po moři našeho světa Zahleděn v hvězdy Básník se plaví po moři, na jedné z hvězd Zahleděn v náš svět Básníci se plaví Po moři vesmíru Zahleděni jeden v druhého - Nazim Hikmet Ran
Turecko
Divadlo: Mimar Sinan Fine Arts University, Stage And Costume Design Department
Kurátor výstavy: Bengi Bugay
Viana Fausto – Adriana Vaz Ramos:
Collapse/Expand
Kolektiv autorů: Hranice jazyka a divadelního prostoru
Záměrem brazilské scénografické expozice Studentské sekce na PQ11 je ukázat, jak dnes mladí scénografové přistupují ke scéně. Představujeme práce z pomezí divadelních disciplín (scénografie, kostýmy, světla, zvuk a divadelní architektura) a dalších oborů umění v současném světě, které vzájemnou interakcí formují studenty, umělce, scénografy. Expozice si také klade za cíl pojmenovat postupy, jakými studenti pracují s prostory, které mají k dispozici v limitujících rámcích svých škol, a obvzlášť jak je porušují ve vztahu jeviště a hlediště.
Jak dnes mladí výtvarníci pracují se scénou? Kurátor brazilské studentské sekce nabízí pohled na rozhraní divadelních disciplín a dalších uměleckých oborů, kteří svou interakcí formují studenta, umělce a scénografa.
Brazílie
Výtvarné řešení výstavy: Viana Fausto, Kurátor výstavy: Antonio Grassi
Collapse/Expand
Oblast touhy

Oblast touhy je kurátorský pokus o vytvoření prostorového střetu paradigmat, kde filmový zážitek nestydatě překrývá divadelní výraz. Stav současného lidského vědomí je poháněn a promítán do zářivé skutečnosti, v níž pojem „živost“ již neznamená tady a teď. Touha obecenstva, jeho prahnutí po prapůvodní koncové hře, je promítáno do virtuální sféry, která pouze napodobuje opětování katatonického pohledu. Cílem projektu je odhalit a zkoumat rozpor mezi sugerovanou živostí účinkujících z masa a krve a bezmasé bezkrevnosti virtuálního filmového zážitku. Pokouší se vyléčit hrozivé prázdno plátna (virtuálního nebo viděného v představách) a studovat lidskou touhu pomocí hybridní performance v ohraničeném prostoru. Jinými slovy, cílem tohoto projektu je umístit touhu pod drobnohled vnímání a zároveň ji vystavit na odiv divákovi. Výsledkem jsou dramatické okamžiky v rámci společné anagnorize, selhání a nehody předváděné studenty, kteří obnažují skryté touhy monadického diváka. Skryté představy jsou vytaženy na světlo a v myslích obecenstva okamžitě spouštějí představy nové. Projekt Oblast touhy je vytvářen proto, aby zkoumal, jak lze divadelně vyjádřit ústrojí touhy a předložit je divákům. K tomu využívá případové studie ohraničeného prostoru s omezeným počtem lidí a s limitovaným rozpočtem. Tak vypadá současný kontext, v němž toto metaoddělení působí. Oblast touhy je pokus o léčbu posedlosti filmem pomocí divadelní terapie a naopak. Diváci budou svědky naplnění lidského dramatu, které jim bude zprostředkováno divadelním zobrazením ztělesněných tužeb. Členové “Oblasti touhy”: Eve Ormisson, Sander P?ldsaar, Ele Krusell, Kristi Soe, Kristel Maamägi, Henry Griin Režisér: Mart Koldits, Von Krahl Theatre Kurátorka: Lilja Blumenfeld, profesorka scénografie
"Oblast touhy" je pokus o léčbu posedlosti filmem pomocí divadelní terapie a naopak. Diváci budou svědky naplnění lidského dramatu, které jim bude zprostředkováno divadelním zobrazením ztělesněných tužeb.
Estonsko
Výtvarné řešení výstavy: Eve Ormisson, Kurátorka výstavy: Lilja Blumenfeld
Rajské útočiště
 
Tchaj-wan
Výtvarné řešení výstavy: Yu-Hsuan Chen, Kurátor výstavy: Da-Lurn Liu An-Huei Tsao
Collapse/Expand
Společný prostor, soukromý prostor
Cvičení Společný prostor, soukromý prostor je jedním z úkolů, které tvoří součást studijního programu Studio of Audiovisual Space. Je zahrnuto v osnovách stejně jako ostatní cvičení, ale jeho pravidla realizace z něj činí jedinečný úkol. Účastníci (studenti a učitel) se pohybují ve sdíleném a osobním prostoru. Všichni jsou si rovni. Každý z účastníků má svůj vlastní vymezený prostor a přístup do prostoru, který je určen ke společné činnosti.

Příklad: osobní prostor představuje barevný kruh, v němž stojí jeho majitel, ale tento kruh je umístěn ve společném prostoru – podlaha studia je rozdělena na dvě části: černou a bílou. Takové uspořádání umožňuje vymezení rysů vlastního „jazyka“ chování v rámci vlastního kruhu a představení tohoto „jazyka“ formy ve společném prostoru, tedy v černém nebo bílém prostoru studia.

Předpokládáme, že nebudeme používat slov, ale – všeobecně řečeno – vizuálních signálů, např. znaků, barev, forem, pohybů a gest v závislosti na interakci mezi účastníky. Například: označení vlastní přítomnosti na různých místech pomocí vlastní barvy.

Cílem cvičení Společný prostor, osobní prostor je aktivní účast na komunikačním procesu bez použití verbálních prostředků. Jde o nepředvídatelný proces, který je závislý na vynalézavosti účinkujících a na „stupni“ jejich vzájemného kontaktu. Výsledek je pokaždé jiný v závislosti na schopnostech a temperamentu účastníků. Všichni se dohodneme na jediném: účastníci se nebudou dopouštět přehnaně destruktivních činů. Toto omezení sebe sama je nutné vzhledem k tomu, že pracujeme bez kodifikovaných pravidel a neopatrné gesto by takový proces mohlo snadno narušit. Naše zkušenosti však svědčí o tom, že destruktivní čin může ukázat cestu novým směrem. V takovém případě čin přijímáme, protože zavádí do komunikativního procesu nový aspekt.

Tento interaktivní a interpersonální proces vyžaduje dobrou vůli a značnou intuici. Účastníci se musejí otevřít nepředvídatelným situacím, musejí přijímat projevy ostatních účastníků a ukázat schopnost reagovat a improvizovat. Všichni účastníci mohou odhalit vlastní osobnost, ale nikoli na úkor kohokoli jiného.
Polsko
Výtvarné řešení výstavy: Grzegorz Kowalski, Kurátor výstavy: Grzegorz Kowalski
Arturo Nava:
Collapse/Expand
Ludica Espacial (Hra prostoru)
Prezentace National School of Theatrical Art spojuje dva různé elementy do jednoho prostoru: na jednu stranu výstavu studentských scénografických, kostýmních a maskérských návrhů a na druhou stranu estetický kontext ručně vyráběných mexických hraček, který zpracovávají studenti scénografie a herectví v rámci experimentování s proměnlivým pracovním prostředím.

Kurátoři: Arturo Nava & Rocío Martinez

Autor tématu: Arturo Nava

Design expozice: Rocío Martínez & Tenzing Ortega
Národní škola dramatických umění (ENAT, INBA) s více než šedesátiletou historií představí vybrané práce, které ilustrují její dosavadní pedagogický vývoj.
Mexiko
Výtvarné řešení výstavy: Tenzing Ortega, Kurátor výstavy: Arturo Nava
Sam Spurr – Lawrence Wallen:
Collapse/Expand
Nehmotné vazby
V čase, kdy předstírání a složitost vede k novým vrcholům kulturní

rozpolcenosti, se zdá, že si realita, jako odpověď na tuto situaci,

našla náhle a nečekaně nový domov a usadila se na našich jevištích

a obrazovkách ve formě reality show v televizi i na divadle.

Navrhujeme zkoumat vztah mezi formálními rámci kulturní produkce

a hospodářskými a společenskými zájmy, které pohání a formují město

pomocí dialogu mezi městským prostorem a uzly iluzorní architektury,

jimž se dříve říkalo divadlo.

Městský performativní prostor, performance v městském prostoru,

distribuované performance, umocněná realita a intervence a vzestup

nehmotných sítí, které existují souběžně s fyzickými městskými

oběžnými drahami dvacátého století. Taková jsou zásadní témata

našeho příspěvku.

Narativy jsou nové příběhy, které se odehrávají v přenosném zařízení,

jež má jednoho uživatele, jsou jím uploadovány a natáčeny a stávají

se fyzickým projevem mnohem většího tělesa nehmotných vazeb

a obsahu. Vytvářejí zprostředkovanou pokladnici poháněnou obsahem

od uživatelů a šířenou ve formě neustále se měnícího narativu

určovaného myšlenkami relační estetiky a společné praxe.

Přesto se většina příběhů odehrává nebo odehrála ve skutečném

prostoru v rámci urbanistického rámce či v paměti uživatele, ať už k tomu

vedla nostalgie nebo touha po začlenění do stále se rozrůstajícího

kmene, který je určován sociálními sítěmi.

Navrhujeme využít instalace a modelů a vytvořit příklady a teze divadelní

psychologie, snů a strategií, které jsou zahrnuty jak do současného

urbanistického rozvoje, tak do plánů budoucnosti města.

Australský příspěvek Sekci zemí a regionů, Architektonické a Studentské

sekci PQ 2011 tvoří tři vzájemně provázané instalace, které jsou

fyzickým projevem dialogu mezi lidmi se zájmem o to, jakou cestou se

vydala performance.
Prostor zkoumá vztah mezi mediálním prostorem, divadelním prostorem a městským prostorem a na město se dívá jako na shluk fyzických a "mediatizovaných" scénických prostorů.
Austrálie
Kurátor výstavy: Sam Spurr
Martin Antonio Frias – Martin Antonio V. Frias:
Collapse/Expand
Pasalubong ng Pilipinas sa Mundo (Filipínský dar světu)
Studentský pavilon má podobu typického filipínského vozu – tzv. jeepney – v nadživotní velikosti. Skládá se z čekárny a performativního prostoru na levé straně a galerie na straně pravé. Levou stranu pavilonu tvoří replika interiéru jeepney, včetně sedadla pro řidiče a pasažéra a malého prostoru (jeviště) v zadní části vozu. Napravo je umístěna výstava různých druhů performativního a vizuálního umění a přehlídka nejlepších kostýmů. Výstava má podobu „ukay-ukay“ nebo-li filipínského bazaru s galerií maket z pěti nejlepších zrealizovaných inscenací. Ty jsou představeny formou „Karitela“ (pojízdného obchodu pangasinanských domorodců), videogalerií nejlepších zrealizovaných inscenací, která se promítá na uliční ukazatele a poskytne příležitost k pořízení fotografií „tančící hlavy“ umístěné v replice zařízení na karaoke. Designéři výstavní kóje se nechali inspirovat především filipínským jeepney a do konečné podoby výstavy vpletli také různé prvky filipínské pouliční a lidové kultury, protože samotná filipínská kultura je spletena z různých kultur a tradic. Všechna představení zastoupená na výstavě byla uvedena studentskými performativními skupinami v době mezi červencem 2007 a dubnem 2011.

Studentský pavilon představí zážitkový typ představení a výstavy, který vyžaduje aktivní spoluúčast diváka i návštěvníka. Všichni delegáti studentského výboru nabízejí interaktivní podívanou.

Kontextové aspekty výstavy:

Filipínské hry:

Filipínci jsou proslulí množstvím pouličních her a slavností, které se konají v jednotlivých městských čtvrtích. Část pavilonu je proto zasvěcená hrám, jejichž vítězové obdrží ceny v podobě drobných upomínkových předmětů, s nimiž si odnesou domů také kousek bohaté filipínské kultury.

Filipínská představení:

Studentský výbor uvede sérii představení, ve kterých diváky seznámí s filipínskou kulturou a interiérem jeepney, ale také s pestrou směsicí filipínských mravů, hodnot a tradic. Představení jsou interaktivní a návštěvníky pavilonu vtáhnou do jevištní akce.

Příležitost k pořízení fotografií:

Tančící hlava v digitálním formátu, umístěná v replice zařízení na karaoke, zprostředkuje návštěvníkům pavilonu atmosféru typických filipínských festivalů s tradičními tanci a kostýmy.
Filipínci jsou velice – někdy snad až příliš – dobrotiví a štědří, a právě proto si je svět zamiloval. „Pinoys“, jak se Filipíncům láskyplně přezdívá, dávají hostům na uvítanou „pasalubong“ (malý dárek ve formě pokrmu nebo upomínkového předmětu).
Filipíny
Kurátor výstavy: Rolando De Leon
Meta Hočevar – Tomaz Toporišič:
Collapse/Expand
Performativní trojúhelník: prostor - performer - divák
Pozvaní studenti z Lublaňské univerzity (Akademie divadelního, filmového a televizního umění, fakulty architektury) a Primorské univerzity v Koperu (teorie a filozofie vizuální kultury, magisterský a doktorský program) se zaměří na trojúhelník vytvářený prostorem - performerem - divákem. Jak se diktát prostoru a času vztahuje k performerovi a divákovi a jak se dotýká jejich vzájemné vazby? V současném světě, který upřednostňuje zrak (oko), jsou ostatní lidské smysly zanedbávány. Jak lze popsat a ztvárnit vztah mezi zrakem a hmatem? (Je hmatová zkušenost určující pro zkušenost zrakovou?) Jaký je vztah mezi smysly (zrakem, hmatem, čichem, chutí, sluchem) v rámci trojúhelníku performer - divák - prostor?

Zrak nás odděluje od světa (našeho životního prostředí), zatímco ostatní smysly nás s ním spojují.

- Meta Hočevar
V současném světě, který upřednostňuje zrak (oko), jsou ostatní lidské smysly zanedbávány. Jak lze popsat a ztvárnit vztah mezi zrakem a hmatem? (Je hmatová zkušenost určující pro zkušenost zrakovou?)
Slovinsko
Výtvarné řešení výstavy: Meta Hočevar, Kurátorka výstavy: Meta Hočevar
Collapse/Expand
Muna / Egg / Vejce
Vejce
Vejce
Finsko
Sébastien Dionne:
Collapse/Expand
Kanadské divadelní školy

Kanadská expozice nabízí zamyšlení nad spojením mezi divadlem a výtvarným uměním. Umožňuje setkání, která vybízejí k diskuzi, a ukazuje kontrasty mezi různými uměleckými přístupy, které dokládají vitalitu a rozmanitost kanadské scénografie. Patnáct škol představí projekty a představení z let 2007-2011. Diskuze na témata, která studenty zajímají, budou otevřené všem účastníkům PQ 11. V rámci reflexe navržené Pražským Quadriennale scénografie a divadelního prostoru byli studenti navíc vyzváni, aby vytvořili plastiku s použitím nalezených předmětů. Aby podnítili hlubší zamyšlení nad vlivem prostředí na tvůrčí aktivity, studenti mohou skulpturu pozměnit začleněním předmětu nalezeného v Praze. Premiéra hry Scorched (Spálená) Wajdiho Mouawada (v překladu Lindy Gaboriau z původního francouzského textu Incendies) poslouží jako výchozí bod. Nawal, matka, která se dlouho obestírala mlčením, umírá. Podle její poslední vůle předá notář jejím třiadvacetiletým dvojčatům dvě obálky. Jednu musejí odnést svému otci, o kterém si mysleli, že zemřel, a druhou bratrovi, o němž ani nevěděli, že existuje. Při plnění úkolu jim vstoupí do cesty válka, hrůza, vztek, destrukce a láska. Významná kanadská hra Scorched, kterou někteří kritici považují za nejlepší hru napsanou na počátku 21. století, byla uvedena v Kanadě i v zahraničí, mimo jiné na Festival d‘Avignon ve Francii. Její filmová adaptace režiséra Denise Villeneuva byla v roce 2011 nominována na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Rozvrh prezentací škol a témat k diskuzi bude na začátku Quadriennale vyvěšen ve Studentské sekci.
Patnáct škol, sto studentů. Touha vyjádřit se a diskutovat o přístupech ke scénografii a spojení divadla a výtvarného umění. Společný projekt: 3D tvorba inspirovaná hrou „Incendies“ Wajdiho Mouawada.
Kanada
Výtvarné řešení výstavy: Louise Campeau, Kurátor výstavy: Andrée Lemieux
Dialog
 
„Dialog“ je rozhovor dvou lidí. Divadlo je médium, v němž může rozmlouvat každý s každým, nehledě na to, odkud pochází. Jakmile člověk vstoupí, zanechává otisk své osobnosti na všech ostatních, což je myšlenka, která vychází z našich osobních zkušeností s divadlem.
Hongkong
Collapse/Expand
Materiální pozůstatky stop nebo artefaktů lze považovat za hmatatelnou připomínku proběhlé události. Jak může událost v těchto pozůstatcích přežívat, zohledníme-li performativnost objektů?
"Když skončí představení, co po něm zbude? Událost vypálí do paměti obrys, chuť, stopu, vůni - obraz."

"Prázdný prostor", Peter Brook 1996

Materiální pozůstatky stop nebo artefaktů lze považovat za hmatatelnou připomínku proběhlé události. Jak může událost v těchto pozůstatcích přežívat, zohledníme-li performativnost objektů? Mohou se samy stát událostí? A jak tyto stopy představení mohou samy vystupovat? Předpokládá se, že materiální pozůstatky nehovoří pouze o proběhlé události, ale samy se událostí stávají. Tyto artefakty mají potenciál komunikovat, odhalovat a znovu vytvářet pomíjivou podstatu představení a samy se představením stát.
Materiální pozůstatky nehovoří pouze o proběhlé události, ale samy se událostí stávají. Tyto artefakty mají potenciál komunikovat, odhalovat a znovu vytvářet pomíjivou podstatu představení a samy se představením stát.
Nový Zéland
Výtvarné řešení výstavy: Stuart Foster, Kurátor výstavy: Stuart Foster
Collapse/Expand
Pět španělských škol

Vigo, Sevilla, Madrid, Cordoba a Barcelona je pět španělských měst, která jsou domovem vysokoškolských institucí, jejichž divadelní katedry nabízejí možnost studovat scénografii. Těchto pět měst, zastupujících příslušné regiony, symbolizuje jazyková specifika a kulturní různorodost v rámci pestrého kulturního panoramatu Španělska. Těchto pět škol však navzdory regionálním zvláštnostem sdílí jeden společný závazek: zachovat a zvelebovat kulturní dědictví pomocí různých forem divadelního vyjádření a podporovat výzkum a nové scénické koncepce. Jinými slovy – podporují a pobízejí mládež a budoucí profesionály, líhnoucí se talenty a novou divadelní dynamiku, která bude formovat nejbližší budoucnost španělského divadla. Do účasti na této události vkládáme velké naděje. Všechny naše cíle na výstavě zastupuje jen malý vzorek naší práce. Do Prahy jsme se rozhodli přijet především proto, abychom se mohli učit od ostatních akademických komunit, inspirovat se jinou dynamikou a jinými kulturami. Koneckonců naším hlavním posláním vždy bylo a je učit se.
Španělsko
Divadlo: Institut Del Teatre
Supervize: Bibiana Puigdefabregas, Supervize: Pablo Huerres, Kurátor výstavy: Joaquim Roy
Collapse/Expand
Sny o realitě
Obor scénografie je součástí katedry umění na Akademii výtvarných umění ve Vilniusu. Od svých počátků slouží jako centrum výuky scénografie ve všech oblastech divadelní tvorby – činohry, opery, tance i loutkového divadla. Absolventi spolupracují se všemi litevskými divadly, jak státními, tak s těmi, jež fungují na bázi projektů, a s řadou evropských režisérů.

Studium scénografie se zaměřuje zejména na rozvoj tvůrčího myšlení a na technologické zpracování uměleckých nápadů. Profesoři Vorginija Idzelyt? a Adomas Jacovskis jsou známí litevští scénografové spolupracující s řadou významných režisérů. Odborní asistenti Julija Skuratova a Giedr? Brazyt? jsou absolventy oborového studia scénografie a v posledních letech navázali úzkou spolupráci s několika litevskými a zahraničními divadelními soubory. Ve své pedagogické činnosti se snaží rozvíjet tvůrčí potenciál studentů a prohlubovat jejich znalosti litevského a evropského historického i současného kontextu. Vedou studenty scénografie k výtvarné interpretaci divadelních her tak, aby jejich díla nebyla otrocky popisná, a snaží se je udržet v rovině tvůrčího snění, přestože situace litevského divadla není ze společenského a kulturního hlediska zrovna povzbudivá a studenti musí čelit tvrdé realitě, která ovlivňuje jejich osobní i umělecké přesvědčení.
Expozice představuje nejlepší projekty, které vyznikly za posledních několik let a které dokládají schopnost studentů rozvinout své divadelní nápady na papíře nebo ve formě 3D modelů.
Litva
Výtvarné řešení výstavy: Giedre Brazyte, Kurátor výstavy: Helmutas Šabasevičius
Stefania Cenean – Stefan Caragiu Gheorghita:
Collapse/Expand
Eugen Ionescu, Eugene Ionesco
Ačkoli bývá považován za francouzského dramatika, rumunským tvůrcům a ctitelům divadla je Eug?ne Ionesco znám jako Eugen Ionescu, slavný autor absurdních her, narozený v městečku Slatina v jižním Rumunsku.

Všechny své hry sice napsal ve francouzštině, přesto každá obsahuje prvky rumunské identity. Dříve, než se rozhodl dobýt svět, uvědomil si, že jako zástupce kultury, kterou příliš mnoho lidí považuje za nedůležitou, nemá šanci. Než odjel z malé Paříže do města světel, získal si Eugen Ionescu jméno ve své rodné zemi. Byl přibližně ve věku studentů, kteří své práce představí na PQ 11, když se jako mladý absolvent nejprestižnější střední školy v Bukurešti a zároveň i student francouzštiny na Fakultě literatury Bukurešťské univerzity, stal básníkem, který se těšil uznání i jako neústupný literární kritik. To bylo v meziválečné Bukurešti, kde se často setkával s dalším mladým mužem, který se měl později stát zásadní postavou světové kultury, Mirceou Eliadem.

Podobně jako Eliade opustil Ionescu svou vlast v prvních letech

2. světové války, rok poté, co do pařížského exilu odjel i Emil Cioran.

Studenti UNATC a UNARTE se na hry Eugéna Ionesca zaměřují s cílem ukázat světu „našeho“ Ionesca, odhalit stránky a rozměry jeho tvorby, které lidé z jiných kultur nemohou zachytit. Zároveň se pokoušejí Ionesca přiblížit tak, abychom mohli případně druhé seznámit s jeho dílem v celé jeho geniální univerzálnosti.

National University of Theatre and Cinematography Bucharest (UNATC)

seznam studentů:

Ana Maria Cîntăbine, Ioana Roxana Paşca, Sorana Elena Ţopa, Silvia Pitea, Irina Moscu, Iuliana Gherghescu, Cristina Peteu, Steliana Ştefănescu, Gabriel Ranete, Florina Isai, Daniel Marin, Luiza Szabo, Mihai Plăiaşu, Chris Elisabeta Alina Burlacu, Elena Constantin, Toma Alexandru Costin, Pavel Dan Trifan, Alexandra Panaite, Battah Aya, Clara Creţu, Iulia Popescu, Roxana Rusu, Ruxandra Manolovici, Alexandra Putineanu, Gyongyike Balabaz, Victor Diaconu

National University of Arts Bucharest (UNARTE)

vystavující studenti:

Maria Tache, Mihaela Ibanescu, Ileana Popescu, Andrei Popa, Bianca Micu, Andreea Badea, Rudolf Velicu, Marian Vasii, Delia Stirbu, Clara Manea, Raluca Radu, Ramon Gorjanu, Gabriel Popescu, Alexandru Petre, Alberto Duse, Emilia Holban, Alexandra Motoc, Dana Anusca, Andreea Stancu, Ioana Nestorescu, Mihaela Stefanescu, Catalina Manu
Ačkoli bývá považován za francouzského dramatika, rumunským tvůrcům a ctitelům divadla je Eug?ne Ionesco znám jako Eugen Ionescu, slavný autor absurdních her, narozený v městečku Slatina v jižním Rumunsku.
Rumunsko
Výtvarné řešení výstavy: Iuri Isar, Kurátorka výstavy: Stefania Cenean
Nino Gunia-Kuznetsova:
Collapse/Expand
„Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny…“ Bouře, W. Shakespeare
Expozici gruzínských studentů organizuje Sdružení mladých divadelních umělců (Young Theatrical Artists Union – YTA Union) a podílejí se na ní gruzínské vysoké školy, na kterých existují katedry scénografie (Tbilisi State Academy of Arts, Shota Rustaveli State University of Theatre and Film, Ilia State University). Studenti byli vybráni na základě výsledků soutěže, kterou pořádalo Sdružení mladých divadelních umělců 14. ledna 2011.

Expozice gruzínských studentů je inspirována Prosperovým veršem z Shakespearovy Bouře: „Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny.“

Téma expozice nabízí bohaté možnosti interpretace Bouře i dalších Shakespearových her.

Na Shakespearových textech chtějí mladí scénografové dokázat, jak komplexně chápou exteriér, jak jej jsou schopni propojit s ústřední myšlenkou díla a jak na základě konfliktu reálného a fikčního světa dokážou u diváků vyvolat asociace. Jejich dalším cílem je konceptualizace protikladů konvenčních a duchovních hodnot.

Umělecký koncept expozice je založen na principech „vizuálu ve vizuálu“ a „textu v textu“, které jsou zase založeny na propojení a protikladu dokumentu a umění, reality a fikce. V rámci expozice jsou představeny různé způsoby tvůrčího uchopení a svobodného vrstvení Shakespearových textů, které slouží i jako artefakty v kontextu vizuálních objektů.

Práce studentů jsou představeny ve formě modelu s použitím multimédií, virtuální scénografie a instalací.
Expozice gruzínských studentů ukazuje, jak se nejistota a nepředvídatelnost staly za uplynulých dvacet let životní realitou, a jak se to odráží v jejich tvůrčí práci.
Gruzie
Výtvarné řešení výstavy: Manana Gunia-Romano, Kurátor výstavy: Nino Gunia-Kuznetsova
Dorijan Kolundžija – Igor Oršolić:
Collapse/Expand
Bez brány
Projekt zkoumá vztah mezi virtuální realitou a každodenním životem pomocí personifikace a přemístění náhodně vybraného profilu ze sociální sítě do lokálního kontextu. Každého, s kým se seznámíme na sociální síti, lze v jistém smyslu považovat za postavu vytvořenou podle ideálního sebeobrazu, který neodpovídá skutečnému člověku. Kdybychom takovou plánovitě vytvořenou postavu vyjmuli z jejího virtuálního jeviště a umístili jí do skutečného světa, jak by ta její realita vypadala? Sociální sítě zdůrazňují individuálnost profilu, ale svým rozhraním zároveň všem vnucují jeho pevně definovanou podobu. Naproti tomu běžný (skutečný) život vždy ze své podstaty obsahuje jistou dávku spontánnosti a nahodilosti. Pokud se na přítomnost na sociální síti podíváme jako na performanci, v jakých kulisách se odehrává? Pokud každý profil vezmeme jako postavu a nikoli herce, o čem je hra, ve které vystupuje?
Projekt zkoumá vztah mezi virtuální realitou a každodenním životem pomocí personalizace a dislokace náhodně vybraného profilu ze sociální sítě do lokálního kontextu.
Srbsko
Výtvarné řešení výstavy: Igor Oršolić, Kurátor výstavy: Igor Oršolić
pokračování seznamu škol USA
 
Spojené státy americké
Viktors Jansons:
Collapse/Expand
Shakespeare + Čechov + Beckett + Blaumanis
Shakespeare, Čechov, Beckett a Blaumanis nebyli pouze jedineční a slavní autoři své doby, ale také divadelní reformátoři, kteří vytvořili novou divadelní řeč a filozofii, prosadili nový přístup k času a prostoru, zavedli nové herecké metody a režijní styl, a především nové pojetí scénografie. Všichni známe Hamletovo divadlo, divadlo pomateného krále Leara a Macbetha; Treplevovu hru z Čechovova Racka a zlomové pojetí hereckých výstupů, které představil Beckett v Čekání na Godota, Konci hry a Hře. Jak to toho zapadá Blaumanis? Proč stavíme R?dolfse Blaumanise (1863–1908) po bok těmto dramatikům? Jsme to jen my, Lotyši, kdo oceňují jeho dílo? Na rozdíl od Shakespeara, Čechova a Becketta zbytek světa o Blaumanisovi neví. Přesto však může být považován za stejně důležitou osobnost. Jeho hra Indr?ni se vyznačuje silným dramatickým napětím, hyperrealismem, formální rozmanitostí a rozhovory o povaze lidské krutosti, které hraničí s absurditou. Jeho román Ve stínech smrti je apokalyptickou vizí, kterou autor zasadil na geniálně navržené ploché jeviště, do prázdného prostoru, mlhy a tmy, na ledovou kru, která se naklání, praská a pomalu taje. V dalších jeho dílech odkazuje forma a obsah, čas a prostor a vrstvení postav na Shakespearovy 400 let staré tragické rozměry lidské povahy; důležitost, jakou v jeho tvorbě hraje podtext, zas jasně odkazuje na vliv Čechova; a bezmoc, s jakou se jeho postavy potýkají s absurditou okolního světa nepochybně předznamenává tvorbu Samuela Becketta. Proto Blaumanise můžeme zařadit do jedné rovnice vedle Shakespeara + Čechova + Becketta.

Studentům scénografie z Art Academy of Latvia byly od každého z těchto dramatiků nabídnuty tři texty. Dostali za úkol si jeden z nich vybrat, interpretovat ho, zasadit ho do jednotného rámce s ostatními, rozvinout jejich dramaturgickou linii a vytvořit ucelenou scénografickou strukturu. Věnovali se práci s obrovským nasazením a prokázali výjimečnou schopnost analýzy a interpretace. Vybrali si výtvarné symboly a zlomové momenty těchto děl a ztvárnili je v kontextu současné scénografie.

Expozice lotyšských studentů na PQ 2011 vybízí návštěvníky k tomu, aby si prohlédli výsledek tohoto uměleckého experimentu a pokusili se rozpoznat jednotlivé fragmenty díla, které sloučilo čtyři dramatiky a čtyři příběhy do jediného dramatu s unikátním scénografickým řešením.
Rovnice Shakespeare + Čechov + Beckett + Blaumanis představuje odrazový můstek pro tvorbu lotyšských studentů scénografie, kteří hledají, analyzují, rámcují a rozvíjejí společnou dramaturgickou linii a scénografickou strukturu prací čtyř divadelních reformátorů.
Lotyšsko
Výtvarné řešení výstavy: Andris Freibergs, Kurátor výstavy: Andris Freibergs
Collapse/Expand
Čaroděj v papírovém městě
Z Dalekého východu nás sem přivanulo tornádo. Aby nás vítr unesl, museli jsme mít všechno lehké a skladné.
Japonsko
Collapse/Expand
Scénografie jako nekonečný desetiboj
Scénografie je částí většího uměleckého díla – divadelního představení.

Je v podobném postavení jako jeden z nástrojů v orchestru, pro který byla napsána část partitury. Hudebník musí hrát přesně a ve stejném emočním naladění jako ostatní členové orchestru. Nic míň, ale ani nic víc. Přesně tolik, aby orchestr jako celek zněl co možná nejdokonaleji. V gregoriánských chorálech se občas do perfektního sborového jednohlasu ozval dodatečný podtón, který byl považován za hlas Boží, za „hlas“, jenž vyvěrá z nitra posluchače, kterému v té chvíli přejede po zádech podivné zašimrání. Staří Řekové tomu říkali „katarze“.

Sama o sobě není scénografie ničím. Nepoužijeme-li kategorii krásna, lze její kvalitu hodnotit pouze v kontextu konečného díla – divadelního představení.

Scénografie vytváří prostor, v němž se „odehrává“ umění. Právě v takovém popisu spatřujeme kouzlo naší práce a zároveň také potíže, které nás čekají, chceme-li ji představit mimo divadlo.
barva • světlo • prostor • tvar • tělo • zvuk • pohyb • technologie • text • dějiny
Slovensko
Kurátor výstavy: Peter Čanecký, Kurátor výstavy: Jozef Ciller, Kurátor výstavy: Milan Rašla, Kurátor výstavy: Oleg Fintora
Collapse/Expand
Klasický text - první cvičení v divadelní produkci

Profesionální trénink v režii, produkci, dramaturgii, scénografii, kostýmním výtvarnictví, v maskérství a parukářství, zvukovém a světelném designu a v technických divadelních profesích provádí sami studenti, přičemž pracují s profesionálními herci. Vzniknou čtyři týmy, v nichž je po jednom studentovi od každé profese (technické profese zastupují dva studenti). Tyto čtyři desetičlenné týmy vytvoří celou inscenaci na základě vize a cílů, které jim předloží vedoucí divadelní katedry. Každý z týmů má na deset týdnů (od rešerší po premiéru) k dispozici jedno studio a možnost spolupráce se zaměstnanci dílen a rozvinutou ekonomickou podporu. Vize – rozvinout schopnost studentů vzájemně spolupracovat a využívat zdroje nabízené ostatními studenty – rozvinout schopnost studentů představit návrh na celkový design a dále jej rozvíjet spolu s herci – rozvinout schopnost jednotlivých studentů provádět rešerše a design v rámci řízení a výzkumu – rozvinout schopnost studentů naplánovat a zrealizovat inscenaci s profesionálními herci – „klasický text“ není divadelní produkce, ale cvičení v divadelní produkci Cíle – studenti pracují v týmech na Büchnerově Vojckovi – každý tým musí navrhnout celkový design, včetně nákresů a modelů sloužících k různým profesionálním funkcím, které jsou ve formě prozatímní zprávy předloženy na prvním produkčním setkání – každý tým si zvolí několik klíčových scén o celkové délce asi 20 minut, pro které připraví kompletní design – tyto scény budou dále rozpracovány s hercem – všichni účastníci tohoto cvičení uvidí prezentace ostatních týmů – každý produkční tým si zvolí vlastní vizi a cíle založené na celkové vizi a cílech tohoto cvičení – každá profese si stanoví vlastní vizi a cíle ve spolupráci s vedoucími učiteli Stockholm Academy of Dramatic Arts, Department of Performing Arts, Department for Design and Acting vystavující studenti: studenti kostýmního výtvarnictví: Jasminda Asplund Blanco, Tove Berglund, Helena Carlsson, Martina Sildén studenti režie: Lisa Färnström, Lisa Lie, Pernille Lindstad, Carl Johan Karlson studenti dramaturgie: Jonas Bernander, Hanna Borglund, Johanna Emanuelsson, Gunnar Eriksson studenti světelného designu: Sofie Anderson, Magnus Mikaelsen, Johan Sundin, Kerstin Wiewers studenti maskérství a vlásenkářství: Johan Lundström, Daniela Mengarelli, Maria Morgell, Cristoffer Nordin studenti produkce: Maria Björkman, Fanny Enberg, Erik Gavelin, Hanne Wirde studenti scénografie: Linda Irenedotter Ingemansson, Jenny Nordmark, Sofia Romberg, Emma Öhrn studenti zvukového designu: Elize Arvefjord, Anna Haglund, Christoffer Karlsson, Gustav Nordmark studenti technických profesí: Christian Abrahamsson, Martin Hamberg, Elin Holmberg Klasén, Mika Knutsson, Arne S Lindberget, Hilda Ohlsson, Otto Stockhaus, Anne Westerberg
Cvičení s názvem "Klasický text" je pro studenty z oboru performativního umění první příležitostí k vzájemné spolupráci na vytváření celkového designu divadelní inscenace.
Švédsko
Výtvarné řešení výstavy: Per A Jonsson, Kurátor výstavy: Anders Larsson
Xinglin Liu:
Collapse/Expand
Konec a nový zrod tradice v čínské scénografii
Čína nyní čelí nevídaným změnám a vlivům globalizace. V situaci, kdy dochází ke střetu tradiční a moderní kultury, se scénografie pokouší nahlížet čínské dědictví současnýma očima, v rámci nového stylu. Stojíme před otázkou, na niž musíme odpovědět.
Čína čelí velkým změnám nemajícím obdoby a vlivu globalizace. V situaci, kdy dochází ke střetu tradiční a moderní kultury, se scénografie pokouší nahlížet na čínské dědictví ze současného pohledu v rámci nového stylu. Stojíme před otázkou, na niž musíme odpovědět.
Čína
Kurátor výstavy: Daqing Sun
Sofya Matveeva – Valentina Serebrennikova:
Collapse/Expand
Státní akademie divadelních umění St. Petersburg
Jsme zástupci ruské scénografické školy a jsme zvláštní tím, že pracujeme v oboru hudebního divadla. To nás spojuje, odlišuje a díky tomu jsme výjimeční. Bohužel, náš žánr postupně zastarává. Pro moderního člověka je těžké najít v klasickém hudebním divadle něco zajímavého, a to jak v hudbě, tak v tom, co se děje na jevišti.

Ve své práci se snažíme oživit a aktualizovat klasické hudební skladby. Představujeme novou vizi klasického žánru. Zdůrazňujeme otázky současného života a zároveň diváky upozorňujeme na omezenost těchto problémů.
Nová vize klasického hudebního divadla
Rusko
Výtvarné řešení výstavy: Marsel Kalmagambetov, Kurátor výstavy: Marsel Kalmagambetov
Collapse/Expand
PERU NA POSLEDNÍ CHVÍLI SVOU ÚČAST ZRUŠILO! Kniha imaginárních bytostí
Poznání imaginárního prostoru je založeno na duchovních projekcích, které se navenek projevují jako vzájemný vztah těla a pohybu. Získaná informace je utříděna a ztvárněna, aby si uchovala základní transformativní a pomíjivou plynulost.
Od imaginárních projekcí k poznání prostorové architektury. Performance a body art.
Peru
Výtvarné řešení výstavy: Laurin León, Kurátor výstavy: Laurin León
Collapse/Expand
Nevidíš to
Každá scénografie musí zahrnovat úplnou škálu lidských smyslů, musí být bytostně holistická. Nevidíš to zdůrazňuje vnímání prostoru, v němž je pozorovatel závislý na skladbě dojmů, které zasahují jeho uši, prsty, ústa, nos a oči. Objevování pouze pomocí zraku již nebude stačit k odhalení složitosti a hloubky požadované od dnešního scénografického vyjadřování – ať v divadle, ve městě nebo v přirozené krajině.

Autoři námětu:

Jon Ragnvald Skulberg

Hanna Reidmar

Bj?rn Neukom

Ida Grimsgaard

Sarah Funch Jahn

Ann Sofie God?

Simona Bieksaite
Instalace působící na všechny smysly představuje akademický sektor norské scénografie. Klíčem k tomutu scénografickému vyjádření je individuální fyzické zakoušení prostoru.
Norsko
Kurátor výstavy: Serge Von Arx
Collapse/Expand
Vybrat si kamaráda, nebo o něj přijít
Úvahy nad Musorgského Obrázky z výstavy

Studenti z dánské Danish National School of Theatre studující světelný design, zvuk, produkci, režii a scénografii vytvořili během čtyř týdnů výstavu, která se zamýšlí nad různými tématy z hudby a života ruského skladatele Modesta Petroviče Musorgského. Středem zájmu studentů byl přátelský vztah Musorgského s předčasně zemřelým malířem a architektem Viktorem Hartmannem. Nejznámější Musorgského skladba Obrázky z výstavy totiž vznikla právě k uctění památky jeho drahého přítele. Studenti zkoumali skladatelův život a hudbu a na základě svého poznání rozvinuli myšlenky a koncepty v podobě praktických a teoretických cvičení a vytvořený materiál sdíleli mezi sebou.
Úvahy nad Musorgského "Obrázky z výstavy".
Dánsko
Kurátor výstavy: Jakob Pelch
Collapse/Expand
Spirálovitá rampa

Každý rok vyvine skupina studentů scénografie nový prostorový koncept pro Stage A curyšského Theatre of the Arts, které je součástí Zurich University of the Arts. Hlavním požadavkem je vytvořit platformu pro nejrůznější druhy studentských projektů. Přístupová chodba do hlediště vede diváky nejdřív kolem zadní části rampy a pak přímo doprostřed sálu. Takový vstup ještě zvyšuje jejich očekávání. Spirálovitá rampa v hledišti pak propojuje různé úrovně, čímž otevírá prostor do všech stran. Opona se skládá z několika částí, které mohou spirálovitou formu rampy zcela pohltit a přesunout ji do jiné části hlediště. To umožňuje jeho rozdělení na několik samostatných částí a vytváří různé perspektivy. S pomocí projekcí přeneseme návštěvníky PQ 2011 na virtuální prohlídku festivalu Festival der Künste, který se koná v Curychu ve stejnou dobu (17. a 18. června). Pražské a curyšské publikum tak dostane možnost setkat se na společné virtuální platformě.
Curišské Divadlo umění vytvořilo nový prostorový koncept pro transdiciplinární aktivity. Jeho ústředním prvkem je spirálovitá rampa, kterou představuje na PQ 2011.
Švýcarsko
Torsten Blume – Janek Müller:
Collapse/Expand
„hraj bauhaus – pohni prostorem“ – Divadlo Bauhaus v Dessau jakožto scénografický „prostorový aparát“ a místo pro zkoušení a rozvíjení nových modelů dramatického umění, které odkaz avantgardy pojímají coby utopii
Na projektu hraj bauhaus – pohni prostorem, který vede Torsten Blume (Nadace Bauhaus Dessau/Stage Studios) spolupracují studenti nejrůznějších oborů z několika univerzit po celém Německu. Zkoumají v něm divadlo Bauhausu v Dessau jakožto „prostorový aparát“ a celostní laboratoř performativního umění otevřenou uměleckému bádání o metodách, nástrojích a médiích, které se používají při formování prostoru a které jej umožňují prožívat. Hlavním cílem projektu je využít památného místa k tomu, aby v něm vznikl experimentální prostor pro zkoušení a rozvíjení nových modelů dramatického umění, které vycházejí z odkazu historické divadelní dílny Bauhausu, kterou v letech 1923–1929 vedl Oskar Schlemmer, a divadelních vizí jiných umělců Bauhausu, například László Moholy-Nagyho.

Konkrétně László Moholy-Nagy provedl celou řadu estetických pokusů, při nichž divadlo používal jako laboratoř, kde zkoumal formální principy abstrakce. Věnoval se i technice a rozvíjel nový druh divadla, které bylo založeno na možnostech moderních technologií. Jeho cílem byla syntéza základních divadelních prvků – prostoru, kompozice, pohybu, zvuku, gest a světla, z nichž chtěl vytvořit ucelenou abstraktní formu uměleckého vyjádření, jakési „silové pole“. Syntetizující přístup Bauhausu omezil důležitost psaného textu a přítomnost živých herců na scéně, které postavil na úroveň scénografie, osvětlení, hudby a výtvarné kompozice. Snahy o integraci formy se týkaly i architektury, technologií a lidského těla. Společně měly vytvořit složitý a dynamický „organismus“, který Moholy-Nagy nazval „totálním divadlem“. I Schlemmer nahlížel divadlo jakožto prostor pro tvorbu totálního uměleckého díla. Jeviště pasoval na rekvizitu a herce na prvek jevištní architektury. Interaktivní a performativní instalace „hraj bauhaus – pohni prostorem“ pojímá tuto redefinici jeviště jako celostního divadelního prostoru velmi současně: s pomocí různých metod a médií studenti vytvořili divadelní studio a model jeviště, který do sebe integruje lidské tělo a zároveň mu umožňuje rozpínat se do prostoru – a to jak duševně, tak i tělesně.

hraj bauhaus – pohni prostorem je interaktivní instalace, jevištní studio a konceptuální pracovní model divadla Bauhausu v Dessau. Studenti vytvořili různé návrhy a metody jak historickou budovu Bauhausu využít coby interdisciplinární zkušební prostor a platformu umožňující experimentální tvorbu zaměřenou na obnovení, reinterpretaci a rozvinutí prostorového vnímání a prožitku. Instalace vybízí návštěvníky k tomu, aby si vyzkoušeli, jak na ně působí různé prostory, jak je pohlcují a jak ovlivňují jejich chování a pohyby. Dále si mohou vyzkoušet, jaké jsou rozdíly mezi komunikací s lidmi a přístroji, a uvědomit si protiklad přirozeného a umělého. Všechny tyto experimenty vycházejí z pokusů propojit pohyb lidského těla s přístroji a nejrůznějšími médii a vytvořit tak nové modely dramatického umění, které v divadelní dílně Bauhausu skutečně probíhaly.

Kurátor, ředitel projektu: Torsten Blume (Nadace Bauhaus Dessau/Stage Studio)

Spolukurátor: Janek Müller (platforma Raumapparate)

Projektová manažerka: Ursula Achternkamp (Nadace Bauhaus Dessau)

Studenti:

1. Hochschule Anhalt/Univerzita užitých věd Dessau-Roßlau (design médií): Ronny Traufeller, Norman Waßmuth

2. Bauhaus-Universität Weimar (mediální umění): Maxie Götze, Moritz Wehrmann

3. Hochschule für Grafik und Buchkunst/Akademie výtvarných umění v Lipsku (mediální umění): Stephan Murer, Marcus Nebe

4. Hochschule für Bildende Künste Dresden (scénografie): Hanna Evers zum Rode, Bettina Lange, Sabine Mäder

Interdisciplinární studentský projekt zkoumá divadlo Bauhaus v Dessau jakožto celostní laboratoř performativního umění, která je otevřená současnému uměleckému bádání vycházejícímu z historického odkazu tamější divadelní dílny.
Německo
Divadlo: The Play Bauhaus
Piroska É. Kiss – Júlia Balázs:
Collapse/Expand
Mezi minulostí a budoucností
Maďarské expozice v Sekci zemí a regionů a ve Studentské sekci jsou založeny na podobných vizuálních prvcích, což oběma výstavám umožňuje navzájem na sebe odkazovat. Intelektuální vzájemnost návrhů založených na divadelní praxi a nerealizovaných, virtuálních koncepcí tak bude vyjádřena viditelným způsobem. Naším cílem je představit návrhy vytvořené ve spolupráci mezi univerzitami a mezi studenty různých oborů. I studenti z intermediální fakulty, kteří jsou každý „jednočlenným týmem“, se představí ve společných projektech se studenty z jiných fakult. Jelikož vystavujeme virtuální design, představíme odvážné nápady, které volí troufalý přístup.
Práce vybrané do Studentské sekce, byť zamýšlené pro konkrétní představení, jsou většinou fiktivní scénografie, kterým chybí performeři i diváci. Tato sekce tím pádem proměňuje imaginární práce v realizované, „uvedené“ objekty.
Maďarsko
Výtvarné řešení výstavy: Judit Csanádi, Kurátor výstavy: Anikó B. Nagy
Collapse/Expand
Umej si... Umej si nohy - JAMU Brno
Projekt vznikl volně jako autorský meziročníkový koncept. Prostor je procesuálně tvořen vzájemnou diskusí studentů, jejich jednotlivých nápadů, které spolu ve výsledku komunikují, spolužijí, omývají se a špiní. Jde o průtok asociací a poetických forem. O setkání houbičky s tichem… ledu v ručníku

mechanicky dláždit, dláždit, dláždit;

plavat s kapry v akváriu

rozkrýt koupelnové království

založit kaly a vrstvy

nekonečný proud pod kůží
Koupelna je klišé, ale dobré klišé. Obnažená pro obnažené nohy. Rituály za námi, neboť nohy už jsme si oholili, kníry též. Mýdlo od písku. Chloupek ve spáře. Architektura pro tělo. Akvárium…A teď? Ponor a zvlhlý párou župan. Rozpuštění a roztečení.
Česká republika
Collapse/Expand
Nebezpečí genderu
Už více než třicet let stojí ve středu zájmu současného divadla tělo. National School of Drama v posledních letech pracuje na otázkách souvisejících s reprezentací performujícího těla: co je pro tělo přípustné a jaké kvality jsou vlastní tělu jako veřejnému performativnímu prostoru? Za účelem rozpoznání vztahu mezi tělem a vnějšími objekty byl vytvořen vnitřní monolog a vizuální jazyk. Tento proces lze z neointernacionalistického pohledu vidět i jako popularizaci místního a ostatního.

Indická studentská expozice přibližuje významné práce vytvořené studenty a designéry v akademickém kontextu. Abychom popsali, jak studenti tělo prezentují, přibližujeme jejich díla mimo jiné pomocí digitálních fotografií, digitálních nahrávek divadelních představení, maket, kostýmů, objektů a rekvizit. To je obzvláště důležité v zemi, kde figurální tvorba volí náměty od božských až po hmatatelné. Můžeme dodat, že i v současné Indii bývají genderové hranice často považovány za jednoznačně definované. Ve scénografickém a kostýmním návrhářství se objevují archivní, antropologické, kulturně specifické i mezikulturní přístupy a dokonce i experimenty s principy „risqué aesthetic“ (estetického rizika). Prostřednictvím fotografií, videí, maket a kreseb představujeme také několik nových multikulturních návrhů čerstvých absolventů z posledních 4 let. Někteří z autorů budou osobně přítomni, aby svá díla vysvětlili, rozvedli a navázali případné spolupráce.
Už více než třicet let stojí ve středu zájmu současného divadla tělo. Vztah těla k vnějším objektům je definován vnitřním monologem a vizuálním jazykem. Expozice představuje díla studentů a designerů.
Indie
Výtvarné řešení výstavy: Robin Das, Výtvarné řešení výstavy: Suresh Bhardwaj, Výtvarné řešení výstavy: Ashok Bhagat, Výtvarné řešení výstavy: Santanu Bose, Kurátor výstavy: Anuradha Kapur
Daniela Renee López Ines Berdaguer – Veronica Carriquiry – Johanna Bresque:
Collapse/Expand
Dělám, že se dívám

Kontextualizace Tanečního kusu Maria Levrera (1940–2004) Předstírání, že se na někoho nebo na něco dívám, má přímý dopad na spolupráci zúčastněných stran. Nejde o pozorování hmoty, která zůstává předmětem, ale o změnu, kterou pohled vyvolá v tom, na koho je směrován. K reakci musí dojít na obou stranách, aby mohla být splněna podmínka „předstírání, že se dívám“. Lze ji také interpretovat jako „snahu vidět a nebýt viděn“. Z této situace vzniká akt vnímání. To je to pomyslné spiklenecké mrknutí. „Předstírání, že se dívám“ je součástí každého divadelního představení a stojí za podstatou performativních umění. Mohli bychom to nazvat dohodou nebo paktem mezi publikem a herci. Díváme se na něco, o čem víme, že si uvědomuje, že je sledováno a tento vztah umožňuje vznik nových, bezbřehých, skutečně divadelních a fiktivních iluzí. Tam, kde se tyto nejasně definované hranice setkávají, nalézáme věčnou otázku: Co se děje v myslích diváků po dobu představení a v momentě, kdy spadne opona? Z tohoto východiska vyvstávají neznámé městské prostory k objevení a prohrabání, k umístění v nemístě a zasazení do strohého, téměř snově podmanivého, uruguayského kontextu. Od domorodé fauny neuchopitelných zvyků až po kulturní předtuchy se v Montevideu vrství historické fasády eklektické, modernisticky nesourodé i skutečně skvostné architektury a tvoří kulisy pro scénu ve styly Maldororových zpěvů z imaginária Isidora Ducasse. Tento montevidejský umělec (1846–1870), jehož texty byly jádrem surrealistické avantgardy, byl znám spíše jako Hrabě Lautréamont (l’autre ? Mont – z toho druhého Montevidea). Když se zaměříme na akt nazírání do nitra prostorů skrz špehýrky, blížíme se k Duchampovu dílu, kterému věnoval posledních 20 let života, Étant donnés (1944–1966), anglicky: Given: 1. The Waterfall, 2. The Illuminating Gas (Nálezy: 1. Vodopád, 2. Osvětlující plyn). Vrací se špiónství, přístup voyeura, který se probírá tím, co by nemělo být viděno, pohled, který se vloupává a odhaluje scény, kterými překresluje vlastní představy. Tváří v tvář obsahu krabic jsme zpovídáni. Některé aspekty našeho bytí tak možná doznají změny, naše porozumění se roztříští. Opět se odkazujeme na náš divadelní pohled. Není to vysílaný jazyk, není to ani performance, ani obrazovka. Je to nehybný bod světa, který se otáčí. Tím pádem je překročen práh a měřítko labyrintu se zmenšuje jako metafora neutrálních spojů vjemových informací. Jak dokážeme uspořádat emocionální významy, které denně přijímáme v rámci souboru nespojitých obrazů, jak si je zracionalizujeme tím, že je přiřadíme k našim prožitým zkušenostem? Jak dokážeme přeformulovat symbolické významy toho, co vidíme? Nebo, jak řekl filosof Georges Did-Huberman: „Co vidíme, to vidí nás“. Když zadáme jakékoli slovo do webového vyhledávače, dostaneme miliony informací nebo „záznamů“, vodopád zdánlivě uspořádaných nesmyslů. Pokud budeme stejně postupovat v případě využití slov ve tvorbě scenérií, možné interpretace a následné odkazy se rozmnoží geometricku řadou. Tím se koncentrují myšlenky vyvěrající z Magrittova obrazu „Ceci n›est pas une pipe“ (Toto není dýmka), jelikož obsah, který vidíme těmito špehýrkami, nás vede k uvědomění si, že to, co vidíme, v nás vytváří destrukturalizující labyrint skutečnosti. Když se díváme z jedné strany portálu, který odděluje skutečné od imaginárního, tak z druhé strany zorného pole na nás útočí fikce. To, co vidíme, není zhmotněno, ale získává důvěryhodnou podobnost se skutečností. Je nám předkládána vykonstruovaná realita. Toto rozdělení je předáváno tomu, kdo se dívá, jako by znovu ožil Kafkův deník z 30. 8. 1912: „Bylo by obtížné se pohnout, ale přesto nemám stání. Když jsem dnes odpoledne ležel, někdo rychle otočil v zámku klíčem a já jsem měl najednou celé tělo samý zámek jako na maškarním bálu: jeden tady, druhý tam se v krátkých intervalech odemykaly a zase zamykaly. Zároveň jsem viděl obraz dlážděných ulic s přesně ohraničenými oblastmi světla a stínu. Na okamžik jsem na hrudi ucítil krunýř.“ Rozum, pokud existuje, bude zdaleka překonán. Souřadnice uvěřitelného se porouchaly. Vítejte v Montevideu Maria Levrera a Lautréamonta, vítejte ve složitosti současnosti, v jihoamerické antroPOPofágii. Nechť každý z vás „dělá, že žije“ ve vlastní, přesné, borgesovské, vykonstruované realitě.
„Předstírání, že se dívám“ je součástí každého divadelního představení a stojí za podstatou performativních umění. Mohli bychom to nazvat dohodou nebo paktem mezi publikem a herci.
Uruguay
Výtvarné řešení výstavy: Daniela Renee López, Výtvarné řešení výstavy: Ines Berdaguer, Výtvarné řešení výstavy: Veronica Carriquiry, Výtvarné řešení výstavy: Johanna Bresque, Kurátor výstavy: Alejandro Turell
Collapse/Expand
Trpělivost, kroky
Kromě Studentské sekce se Gruzie účastní i soutěže Scenofestu.

16. června, Příběhy z Disku: "Trpělivost"

19. června, Pouliční příběhy: "Kroky"

Vedoucí projektu: Ketevan Shavgulidze

George Lapiashvili

Účinkující: Levan Kvaratskhelia

Barbare Aslamazashvili

Ketevan Nadibaidze

Tamara Okhikyan

Beka Sadagashvili

Tamar Chavchanidze
Gruzie
Katedra Scénografie - DAMU Praha
 
Česká republika
Ricardo Romero Pérez:
Collapse/Expand
Quiltrografie
„Quiltro“ (podvraťák) jako symbol Chile: „huacho“, pouliční směs, tulák plný energie. Toulaví psi jsou součástí naší každodenní krajiny v osadách i ve městech a jejich přítomnost se postupně a nenápadně stala symbolem naší popkultury. Tato výstava vytváří pomocí různých uměleckých postupů a nástrojů struktury a prostory, které odrážejí koncept míšení, opouštění a nepřítomnosti. Na prostředí se dívá stejným pohledem jako pes na toulkách: najdeme zde intervenci se zdmi pomalovanými graffiti uvnitř trosek domu nebo výkladní skříň obchodu prodávajícího levné zboží. Součástí výstavy je barevný obraz velkých rozměrů, který je dílem účastníků chilské výpravy, a chodba lemovaná (umělou) psí srstí.
Zúčastnění studenti: Nicole Sanchez, Carla Calzadillas, Belen Huerta, Nancy Sepulveda, Gabriela Torrejon, Mersedes Castillo, Gabriela Claveria, Tesi Huaiquian, Nicole Salgado, Karla Rodriguez, Starista Jacobsen, Cristina Tapia, Pamela Valenzuela, Francisca Lillo, Paola Avila, Catalina Espinoza, Daniela Portillo.
"Quiltro" (podvraťák) jako symbol Chile: "huacho", pouliční směs, tulák plný energie. Přítomnost toulavých psů se postupně a nenápadně stala symbolem naší popkultury. Tato výstava představuje koncepty míšení, opouštění a nepřítomnosti.
Chile
Divadlo: Student sof The Bachelor Of Arts With A Major In Theatre Design
Kurátor výstavy: Eduardo Jiménez, Kurátor výstavy: Ricardo Romero Pérez
Adam Keller – Linor Dagan:
Collapse/Expand
Oidipus 2011

Izraelská studentská expozice ukazuje video projekce, kostýmy a fotografie z inscenace „Oidipus 2011 - současné operně divadelní představení“, která měla premiéru tento měsíc v Jeruzalémě na The Israel Festival. Oidipus 2011 je multimediální současné operně divadelní představení a nová hebrejská adaptace Sofoklovy klasické tragédie Král Oidipús. Součástí expozice jsou také práce studentů vytvořené během dvouletého studia Interdisciplinárního programu, který na Bezalel Academy of Arts and Design (Bezalelově akademii umění a designu) v Jeruzalémě vedl ředitel a autor projektu Yagil Eliraz. Eliraz a skladatel Iddo Aharony si pro práci na svém společném projektu, který měl ambice stát se základním kamenem nové umělecké iniciativy, zvolili Jeruzalém.

The Bezalel Academy of Arts and Design http://www.bezalel.ac.il/en/

 Oidipus 2011: činoherní opera Iddo Aharony: skladatel Yagil Eliraz: libreto a režie Or Kahana and Hadas Lavee: scénografie Moriya Kassis: výtvarnice kostýmů Orr Herz: design scénických a uměleckých objektů Liron Rozenberg: design uměleckých objektů


Izrael
Výtvarné řešení výstavy: Ortal Shotland, Kurátorka výstavy: Shani Tur
Collapse/Expand
Bez komentáře
Čtyři holandské vysoké školy divadelního designu (v Groningenu, Maastrichtu, Utrechtu a Amsterdamu) vyšlou každá dva studenty třetího nebo čtvrtého ročníku. Těchto osm studentů navrhne pavilon jako samostatnou divadelní instalaci pod vedením Petera Missottena, video umělce a scénografa, který dvacet let pracoval s Guyem Cassiersem, bývalým uměleckým ředitelem divadla Toneelhuis v Antverpách, a který v současné době režíruje opery a vyučuje performance na Toneelacademie v Maastrichtu.

Ti, kdo Missottenovu tvorbu a myšlení znají, vědí, že divadlo vnímá jako umění hmatatelné přítomnosti a naprosto ho nezajímají multimediální scény, které ohromují diváky, ale hercům spoutávají ruce. Missottena zajímá napětí a otázky vznikající díky použití různých prostředků, herectví, designu a práce s prostorem. Ve své tvorbě usiluje o transparentnost: když se používá video, měla by být zjevně přítomná kamera, vypínač osvětlení a projektor. S Missottenem v čele projektu je na co se těšit.

Toneel Academy Maastricht, Hogeschool Zuyd, Department Theatervormgeving

vystavující studenti / list of exhibiting students:

Lena Käuper, Anne Schurau

Amsterdamse Hogeschool voor de Kunsten, De Theaterschool, Department Scenography

vystavující studenti / list of exhibiting students:

Sofie Doelaart, Lisanne Hakkers
„Bez komentáře“ je pokřivený holandský pavilon, samostatná divadelní instalace, která ztělesňuje to, co je v Nizozemí aktuální. „Bez komentáře“ vás vtáhne, pohltí a ponoří do své vize.
Nizozemsko
Další zdroje DÚ
 
Partneři