knihovna
audiotéka
videotéka
bibliografie
inscenace
scénografie
divadelní fotografie
divadelní akce
tvorba osobností
obsazení a role
orální historie
Virtuální studovna
Databáze a online služby
Divadelního ústavu
Orální historie českého divadla
 
 

Orální historie - Rozhovory s osobnostmi českého divadla

Brodská Božena

Brodská Božena rozhovor

(* 27. července 1922 v Praze), zvaná Bíba, tanečnice, kritička a historička baletu, pedagožka.

Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a teorii tance na Akademii múzických umění (AMU) v Praze. Od 2. poloviny 40. let byla v angažmá v Družstvu divadel práce (Divadlo v Karlíně), v D 45, v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Od začátku 50. let působila na Taneční katedře AMU, kde získala v roce 1982 profesuru.

Jejím manželem byl herec Vlastimil Brodský (1920–2002), je matkou hudebníka, textaře výtvarníka, herce a publicisty Marka Brodského (* 1959).

Císař Jan

Císař Jan rozhovor

(* 28. ledna 1932 v Hradci Králové), divadelní dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog.

Vystudoval divadelní vědu na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Od roku 1959 byl dramaturgem Státního zájezdového divadla, dále působil jako redaktor časopisu Divadlo, šéfredaktor Divadelních novin. V roce 1970 byl krátce uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, další dva roky ředitelem Krajského divadla v Kolíně, v 80. letech byl dramaturgem činohry pražského Národního divadla a Divadla na Vinohradech.

Vedle toho od poloviny 60. let přednášel na DAMU, v roce 1966 se stal docentem, v letech 1970-72 byl děkanem školy, v roce 1985 získal profesuru a vedl Katedru činoherní režie a dramaturgie a také Katedru teorie a kritiky.

Černý Jindřich

Černý Jindřich rozhovor

(* 20. 6. 1930 v Čáslavi), divadelní historik a kritik, dramatik, překladatel.

Absolvent oborů estetika a srovnávací literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, divadelní vědu dokončil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, kde seznámil se svou budoucí ženou Jarmilou Hrubešovou, později dlouholetou vedoucí knihovny a dokumentace Divadelního ústavu. V roce 1952, kdy studia dokončil, byl odsouzen za účast v protistátní studentské skupině. Vojenskou službu vykonal u Technických praporů. Později byl vedoucím redakce v Dilii, ale také nočním hlídačem, pracoval i v dokumentaci Divadelního ústavu, v Kabinetu pro studium dějin českého divadla a v archivu a později propagaci Národního divadla. V roce 1991 se stal ředitelem Národního divadla, v této funkci působil dva roky.

Syn Ondřej Černý (*1962) je divadelní kritik a překladatel, ředitel Divadelního ústavu v letech 1996-2007 a Národního divadla v období let 2007-2012.

Eliáš Luděk

Eliáš Luděk rozhovor

(* 29. 7. 1923 ve Slaném), herec, režisér, ředitel divadla, publicista, moderátor.

Na začátku války studoval reálné gymnázium ve Slaném, o tři roky později již byl internován Terezíně (později i v Osvětimi a v Sachsenhausenu). Zde, pod vlivem divadelních večerů pořádaných v rámci tzv. Kammeradschaftsabends, vzniklo jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. Také se tu seznámil se svou budoucí ženou, Evou Langerovou (neteří Františka Langera). Po válce absolvoval vojenskou prezenční službu v pražském Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Poté hrál v divadlech ve Slaném (1947-48), v Písku (1948/49), v Českých Budějovicích (1950-55) a v Divadle Petera Bezruče v Ostravě (1956-80), kde byl v letech 1961-66 i ředitelem. Spolupracoval také s ostravským televizním a rozhlasovým studiem, hrál v mnoha filmech a televizních inscenacích.

Klosová Ljuba

Klosová Ljuba rozhovor

(* 27. 6. 1929 v Hlinsku), divadelní historička a pedagožka.

V roce 1948 začala studovat teatrologii a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Obor byl záhy přesunut na pražskou Divadelní fakultu Akademie múzických umění, kde po absolutoriu působila jako asistentka. Vedle toho se stala tajemnicí Aktivu historiků českého divadla. Stála u počátků založení divadelněvědního oddělení Československé akademie věd, jehož úkolem bylo sepsat Dějiny českého divadla a Slovník českého divadla.

Specializovala se na dějiny českého divadla 19. století a herecké systémy.

Kolárová Eva

Kolárová Eva rozhovor

(* 17. 6. 1929 v Praze), teatroložka.

Již během studia na gymnáziu v Táboře se rozhodla studovat literaturu, vedle toho se věnovala zpěvu, v roce 1947 vyhrála celostátní kolo Středoškolských her. Od roku 1948 studovala literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), seznámila se zde s budoucím manželem, literárním historikem a překladatelem Jaroslavem Kolárem. Druhým jejím oborem byla divadelní věda, která byla v roce 1950 převedena na Divadelní akademii múzických umění. Od roku 1966 byla odbornou pracovnicí a tajemnicí katedry divadelní vědy FF UK, kde v té době působili např. Jan Kopecký, Milan Lukeš, Dana Kalvodová, František Černý.

Podílela se mj. na publikaci Sto let Národního divadla.

Kovářík Miroslav

Kovářík Miroslav rozhovor

(*15. 8. 1934 v Praze), herec, recitátor, moderátor, autor, pedagog.

Vystudoval Pedagogické gymnasium pro vzdělávání učitelů národních škol v Praze, před nástupem na Pedagogickou fakultu UK musel z kádrových důvodů na čas do výroby (ČKD). V roce 1962 stál u zrodu Docela malého divadla v Litvínově, které se zaměřovalo na inscenování generační poezie básníků narozených ve 20. letech 20. století a inspirovala se divadlem Semaforem. Sklízeli úspěchy na Jiráskově Hronově i Wolkerově Prostějově, vystupovali také v pražské Viole. Divadlo ukončilo činnost v roce 1969. Mimo to pracoval v ústecké redakci Československé rozhlasu, moderoval folkový festival Porta, v klubovém (a později rozhlasovém) pořadu Zelené peří dával prostor začínajícím autorům. Zasloužil se o popularizaci díla Václava Hraběte.

Kronbauer Viktor

Kronbauer Viktor rozhovor

(* 6. června 1949 v Praze), divadelní fotograf.

Vystudoval Střední průmyslovou školu v Praze. Nejprve vášnivý amatérský fotograf se stal v 70. letech dvorním fotografem České filharmonie. V letech 1985-2000 byl zaměstnán jako fotograf v pražském Divadelním ústavu. Považuje se žáka významného českého fotografa a grafika Jaroslava Krejčího. Lektoruje Workshop divadelní fotografie při plzeňském festivalu Divadlo.

Je synovcem Jarmily Kronbauerové (1983-1968), herečky pražského Národního divadla.

Kröschlová Eva

Kröschlová Eva rozhovor

(* 13. prosince 1926 v Praze), tanečnice, choreografka, pedagožka, režisérka, publicistka.

Tanci se začala věnovat pod vedením své matky Jarmily Kröschlové (1893-1983), v její taneční skupině působila v letech 1939-1949. Dále se účastnila kurzů kinetografie, historických tanců a pedagogiky. Spolupracovala v Praze např. s Divadlem hudby, Novými pěvci madrigalů, Černým divadlem Jiřího Srnce, souborem La Fiamma. Choreograficky se podílela na více než 80 inscenacích mnoha divadel. Vyučovala na Divadelní akademii múzických umění, v roce 1990 získala docenturu. Byla členkou ICTM - Mezinárodní rady tradiční hudby, je dlouholetou vedoucí sboru Chorea Historica.

Křížková Jarmila

Křížková Jarmila rozhovor

(* 23. 9. 1937 v Praze), scénická a kostýmní výtvarnice.

Absolventka pražské Výtvarné školy Václava Hollara ( 1953-57), oboru oděvnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1957-60) a scénografie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (1960-63) u prof. Františka Tröstera. V letech 1963-1992 byla v angažmá v Městském divadle Příbram, v 90. letech pracovala pro Československou televizi.

Čtyřikrát vystavovala Pražském Quadriennale, vedle řady dalších výstav se představila například na dvou Salónech scénografie v Praze.

Mikeš Vladimír

Mikeš Vladimír rozhovor

(* 11. srpna 1927 v Chocni), překladatel, kritik, esejista, básník, spisovatel.

Vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, absolvoval v roce 1951. Až do roku 1992, kdy začal přednášet na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU), byl ve svobodném povolání. V roce 1997 získal docenturu, v letech 1997-2000 byl děkanem DAMU. V roce 1999 se stal profesorem, vedl Katedru divadelní antropologie.

Miška František

Miška František rozhovor

(* 27. srpna 1919 v Praze, + 11. února 2017 v Praze), režisér, herec, pedagog.

Vystudoval obchodní akademii, divadlu se věnoval amatérsky, a to i během věznění v koncentračních táborech za 2. světové války. V roce 1945 získal první profesionální herecké angažmá v Městském oblastním divadle Kladno, následovaly pražské scény: Realistické divadlo, Divadlo státního filmu a Městská divadla pražská, kde byl v letech 1965-84 režisérem. Ztvárnil také řadu filmových rolí. V polovině 80. let odešel do zahraničí, působil jako režisér především v Německu, ale také ve Švýcarsku a Francii.

Jeho manželkou byla herečka Ludmila Píchová (1923-2009), jejich dcerou je herečka Michaela Mišková (* 1949), herectví se věnuje i vnučka Debora Štolbová (* 1981).

Pokorný František

Pokorný František rozhovor

(* 23. 2. 1933 v Okříškách), tanečník, choreograf, režisér, libretista, scénárista, taneční kritik a dramaturg.

Absolvoval na Pedagogické fakultě UK (1956) a na Taneční katedře Hudební akademii múzických umění (1962) v Praze. V roce 1961 založil skupinu moderního tance Vysokoškolského uměleckého souboru pražské Univerzity Karlovy, kde byl uměleckým vedoucím a choreografem. Pomáhal obnovit po únoru 1948 zakázané Taneční listy, inicioval vznik Festivalu pantomimy v Litvínově. V letech 1968-71 byl choreografem v pražském Semaforu, 1971-93 šéfem baletu libereckého Divadla F. X. Šaldy, vedle toho vedl balet Československé televize a učil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

Říhová Lya

Říhová Lya rozhovor

(* 26. února 1928 v Praze), teatroložka, editorka.

Nejprve na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studovala muzikologii, ale záhy přešla na divadelní vědu, kterou dokončila spolu s dějinami výtvarných umění. Po absolutoriu začala pracovat jako redaktorka pražského nakladatelství Orbis, v letech 1956-86 působila v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze, a to jako vedoucí skupiny připravující Slovník českého a slovenského divadla, později byla členkou redakčního kolektivu Slovníku umělců ND a vědeckou tajemnicí Kabinetu.

Dále byla členkou exekutivního výboru FIRT (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum) a členku řídícího výboru Mezinárodního ústavu pro divadelní výzkum v Benátkách.

Scherl Adolf

Scherl Adolf rozhovor

(* 18. srpna 1925 v Praze, + 3. dubna 2017 v Praze), teatrolog, divadelní kritik.

Vystudoval estetiku a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal v roce 1952. Po studiích působil na fakultě jako asistent estetického semináře, krátce zastával funkci děkanského tajemníka. V dalším období se věnoval divadelní kritice ve svobodném povolání, externě jako redaktor spolupracoval s časopisem Divadlo. Od roku 1957 byl až do odchodu do důchodu (1991) vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze.

Člen mezinárodní společnosti Thalia Germanica.

Jeho manželkou je divadelní teoretička a rozhlasová redaktorka Slávka Dolanská (*1927).

Smutný Jiří

Smutný Jiří rozhovor

(* 1. 4. 1932 v Praze), skladatel, dirigent, pedagog.

Vystudoval skladbu a dirigování na Hudební fakultě Akademie múzických umění, kde se po absolutoriu stal korepetitorem pěveckého oddělení a Operního studia. Po dvou letech (1957) odešel do pražského Národního divadla, kde pracoval nejen jako korepetitor, ale také byl asistentem dirigenta a režiséra, a to až do roku 1980. Dále působil v Československém státním souboru písní a tanců, vyučoval v Lidové škole umění ve Voršilské ulici a na Gymnasiu Jana Nerudy v Praze.

Šlezingrová Jiřina

Šlezingrová Jiřina rozhovor

(* 12. 4. 1925 v Brně), tanečnice, choreografka.

Baletu se věnovala od raného dětství, jako pětiletá začínala v baletní škole Ivo Váni Psoty v Brně. Od roku 1939 byla sólistkou baletu Městského divadla Brno, od roku 1945 Divadla Opava, po dvou letech se vrátila do Brna, do Státního divadla, kde působila 15 let. Od roku 1962 byla dalších 13 let sólistkou baletu a choreografkou v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Věnovala se i pedagogické činnosti, vyučovala na brněnské konzervatoři.

Štěpán Václav

Štěpán Václav rozhovor

(*1935 v Tišicích), historik.

Po maturitě na gymnáziu vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jako absolvent dostal roku 1958 umístěnku do Krajského domu osvěty v Ostravě. Poté získal místo ve Vojenském historickém ústavu, dále v Kabinetu S.K.Neumanna, krátce pracoval také v Ústavu české literatury. V roce 1967 obhájil dizertační práci. V listopadu 1968 se odhodlal k emigraci do Spojeného království, z rodinných důvodů se záhy vrátil. Stal se vedoucím Dokumentačního oddělení nově založeného Scénografické ústavu Miroslava Kouřila (1957-74), později i Dokumentačního oddělení Divadelního ústavu (1974-79), odkud odešel do čela Divadelního oddělení Národního muzea v Praze (1980-92).

Dcera Bára (*1959) se věnuje herectví.

Šulc Bohuslav

Šulc Bohuslav rozhovor

(* 5. 9. 1936 v Mladé Boleslavi), loutkoherec, režisér loutkového divadla.

Absolvent dvouleté hospodářské školy se ve svých sedmnácti letech stal žákem a posléze partnerem Josefa Skupy v Divadle Spejbla a Hurvínka. Po paní Jiřině Skupové převzal vahadla loutky Hurvínka. K naprosté technické dovedl marionetovou techniku a Hurvínkovu postavu obohatil o řadu komediálních gagů. Vedle toho vytvořil několik kabaretních výstupů, např. o Marcelu Marceau či Louisi Armstrongovi.

Trávová Hana

Trávová Hana rozhovor

(* 10. 9. 1925 v Boru u Tachova), pedagožka pohybové výchovy.

V roce 1936 začala studovat gymnázium, které ale kvůli rasovým zákonům nemohla dokončit. Chodila do Sokola, než jejich řady musela kvůli stejným zákonům opustit, a do Československého skauta. Při Židovské obci si udělala rekvalifikační tělovýchovný kurz. Od roku 1939 až do konce 2. sv. v. byla internována v Terezíně, kde pracovala v truhlářské dílně, ale také navštěvovala hudební a divadelní představení. Po návratu absolvovala tříměsíční maturitní kurz a začala studovat historii a tělesnou výchovu na Filozofické a Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolutoriu v roce 1950 začala učit tělesnou výchovu na pedagogické a lékařské fakultě, od roku 1953 na AMU. Později přešla do Kabinetu tělesné výchovy na DAMU, kde působila až do roku 1988.

Veltruská Jarmila

Veltruská Jarmila rozhovor

(* 22. 6. 1937 v Praze), teatroložka.

Narodila se v rodně diplomata, kterého práce zavedla i s rodinou krátce po 2. sv. válce do Londýna. Otec nesouhlasil s únorovým převratem a rodina se již nemohla do Čech vrátit. Sedm let strávila v klášterním internátu, poté na univerzitě v Londýně vystudovala anglistiku. V roce 1959 odešla s manželem, estetikem Jiřím Veltruským, do Paříže, kde našla svůj nový domov. Na Sorbonně navštěvovala přednášky o francouzském divadle 17. století a začala se zajímat o srovnávání středověkého divadla českého, anglického a francouzského. Časem její zájem zacílil na středověké liturgické divadlo.

Jejím nejvýznamnějším počinem byla studie o staročeském Mastičkáři, kterou uveřejnila v roce 1985 (Jarmila F. Veltrusky: A Sacred Farce from Medieval Bohemia).

Věžník Václav

Věžník Václav rozhovor

(*1. 8. 1930 v Brně), operní režisér, pedagog.

Po maturitě v roce 1949 začal studovat hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, ale když se rok nato otvíral nový obor operní režie na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně, přešel tam. Od roku 1954 byl angažován v opeře Státního divadla v Brně, kde působil do roku 1992. V 90. letech 20. století vyučoval na brněnské JAMU, kde také získal profesuru.

Proslavil se jako režisér oper Leoše Janáčka. Celkově má na svém kontě přes 150 inscenací na všech českých operních scénách a řadu zahraničních inscenací. Spolupracoval s výtvarníky Františkem Trösterem, Ladislavem Vychodilem, Vojtěchem Štolfou.

Vítek František

Vítek František rozhovor

(*14. 9. 1929 v Brně), řezbář, sochař, výtvarník loutek, scénograf, loutkoherec.

Tovaryšský list sochaře-řezbáře získal v roce 1948. Na pražské Umělecko-průmyslové škole (UMPRUM) ze zdravotních důvodů absolvoval jen kurz. V letech 1953-55 pracoval jako řezbář v Krajském oblastním loutkovém divadle v Mariánských Lázních, 1955-58 v Divadle Radost v Brně. V roce 1958 stál u zrodu Východočeského loutkového divadla Drak v Hradci králové a jako výtvarník loutek a scénograf zde působil až do roku 1981.

Jeho manželkou je loutkářka Věra Vítková-Říčařová (*1936), se kterou tvoří nerozlučný profesionální i partnerský tandem již od konce 50. let minulého století, kdy se setkali v brněnské Radosti.

Projekt, který vznikl v roce 2015, si klade za cíl zachytit vzpomínkové vyprávění významných osobností českého divadla, a to především formou audio záznamu (obvykle v délce čtyř hodin), ve většině případů je pořízen i kratší videozáznam (v délce 10–20 min). Dále je vyhotoven protokol rozhovoru, který rekapituluje v 15-20 minutových intervalech probíraná témata a osobnosti. K dispozici jsou také digitalizované fotografie či dokumenty osobní povahy, které pamětník poskytl.

Všechny materiály jsou určeny k místnímu studiu registrovaným badatelům ve studovnách IDU.

Modul Orální historie v rámci on-line Virtuální studovny poskytuje seznam narátorů se stručnými medailony a protokol rozhovoru.

Fond nyní obsahuje 20 záznamů.